Domov pro koně Díl 13: Suchý výběh vrstva po vrstvě
Vybudovat dobrý povrch, který koně nerozdupají a který nebude držet moc vody, má svá pravidla. Ta do jisté míry závisejí na konkrétním místě, kde budete výběh budovat, i na tom, jaké materiály má konkrétní člověk lépe či levněji dostupné – přesto se dají shrnout obecně. V první řadě je třeba si ujasnit, o co nám v suchém výběhu jde: aby se v něm nedržela voda, když bude pršet, aby ho koně nerozšlapali na „tankodrom“ a nezničili svými kopyty, ale aby se jim po něm dobře chodilo, popřípadě i běhalo za každého počasí, v suchu, mokru i mrazech – a samozřejmě aby se dal dobře uklízet, protože pokud i na tom nejlepším povrchu zůstanou neuklizené hromady trusu a zbytků krmení, do kterých prší a do nichž koně močí, koně z toho stejně vyrobí „bahniště“. Pokud má výběh toto vše splnit, musí se jeho „podlaha“ skládat z několika vrstev:
1. Úprava původního terénu = = vytvoření podloží
Velmi záleží na tom, jaké půdní podmínky v daném místě vládnou čili jaká půda se na něm nachází. Porézní, propustné půdy mohou mnoho zjednodušit, protože podloží bude aspoň do jisté míry působit jako drenáž. Naopak jíl vodu nepropouští dál, nasákne ji a pak velmi dlouho vysychá a snadno se z něho stává bláto. Obecně lze říct, že úplným základem je srovnat stávající terén a mírně ho vyspádovat o 1–2 % tím směrem, kam chcete, aby voda odtékala. Může klesat k celé jedné stěně, může klesat do jednoho rohu. Pokud je možnost, stojí za to okolo něho vyhloubit aspoň plytkou strouhu, která bude pod úrovní jeho podloží a která bude také vyspádovaná požadovaným směrem. Tu lze pak vysypat štěrkem nebo třeba osázet plytkými betonovými žlaby.
Úkolem takto vyrovnaného a vyspádovaného podloží je odvádět vodu, která na plochu výběhu naprší, pryč, aby se ve výběhu nedržela – podobně jako je tomu třeba u střech. Strouhy okolo výběhu zase mají za úkol odvádět vodu, která by do výběhu přitekla z okolí, především pokud bude výběh ve svahu.
2. Vrstva drenážní
Na vyspádované podloží se nasype materiál, který je porézní a bude vsakovat vodu, nechá ji protéct dolů, aby mohla po vyspárovaném podloží odtéct z místa výběhu. Buď ten materiál nasypete přímo na podloží, které je v tomto případě dobré napřed hodně zhutnit, nebo na podloží nejdříve položíte vrstvu geotextilie. Ta má jasný úkol: zajistit, aby se hliněný podklad nemísil se sypkým drenážním materiálem. Jedná se o syntetické pruhy porézní netkané látky. Voda jí projde, hlína ani štěrk či písek nikoli. Pásy geotextilie se pokládají na rovný a ideálně taky zhutněný terén a mají se navzájem překrývat (30–45 cm). Na ně pak lze nasypat drenážní vrstvu.
Nejčastějším materiálem používaným pro drenáž je štěrk. Je snadno dostupný, dlouho vydrží a výborně drénuje. K tomuto účelu se používá hrubý štěrk, frakce okolo 5 cm, a to ve vrstvě asi 15 cm. Nižší vrstvy mohou koně prohrábnout, příliš vyšší vrstvy už jsou většinou zbytečné. Štěrk je dobré také pořádně zhutnit.
Úkolem drenážní vrstvy je nechat projít vodu z povrchu výběhu (déšť, tající sníh, moč) k podloží a tím pomoct povrchové vrstvě, aby rychle vyschla.
3. Povrchová vrstva
Po hrubém štěrku, který je výbornou drenáží, se koním špatně chodí, také se špatně udržuje v čistotě, pokud z něho sbíráte trus, často seberete a vyhodíte i nějaké kamínky, které rozhodně nejsou v hnoji žádoucí. Z tohoto důvodu se na drenážní štěrkovou vrstvu dává ještě vrstva povrchová. Taková, aby se po ní koním dobře chodilo, aby se na ní dobře stálo, aby se dobře uklízela. Možností je zde celá řada a skutečně je na každém, co si vybere. Můžete použít na různé části výběhu různé povrchové materiály – koně si budou otužovat kopyta a sami si mohou vybrat, který povrch se jim zdá pro danou činnost nejpohodlnější.
Můžete jako povrchovou vrstvu použít opět štěrk. Tentokrát by ale měl být drobnější frakce, okolo 1 cm, a nasypte ho ve vrstvě do 10 cm a pořádně zhutněte. Drobnější kamínky vyplní mezery mezi většími, takže celý povrch zpevní. Takto drobný štěrk je zároveň příjemný i na kopyta koní a ti na něm obvykle rádi stojí i chodí. Samozřejmě počítejte s tím, že s trusem budete část kamínků odklízet a možná po čase bude třeba povrchovou vrstvu dosypat. Rozhodně to ale nebude brzo. Místo jemného štěrku použijte kamenný (lomový) prach (prosívku) – je levný a časem sám hodně zhutní, stáhne se tak, že vytvoří hodně pevný povrch, který se pak i dobře uklízí. Místo štěrku můžete na drenážní vrstvu nasypat písek. Ten je dobré dosypávat postupně: nejdříve dejte vrstvu vysokou asi 5 cm a zhutněte. Časem se písek zašlape mezi hrubý štěrk (a nějaké kameny mohou vylézt nahoru) a vy budete muset malou vrstvu písku dosypat. Přidávejte ho však po centimetrech, protože příliš velká vrstva písku není dobrá. Počítejte i s tím, že písek se bude ztrácet s trusem a může ho odplavit prudký déšť. Pokud tedy použijete písek, je vhodné výběh ohradit obrubníkem, který tomuto smývání zabrání. Další možností je nasypat na drenážní vrstvu dřevní štěpky či kůru, a to ve vrstvě asi 15 cm. I ty možná budete po několika týdnech muset dosypat, protože se zašlapou do štěrku.
To vše jsou propustné materiály, které se do venkovních výběhů hodí více než například do stájí či přístřešků. Ale použít se dají i materiály nepropustné – například plastové či gumové rohože, které je nejlepší stejně jako dříve zmíněné povrchové vrstvy položit na drenážní vrstvu štěrku, jež díky pevnosti rohoží nemusí být tak vysoká a jako podklad pro ně lze použít štěrk jemnější frakce – rohože se do něho lépe usadí. Pokud použijete děrované rohože, je dobré je ještě přesypat malou vrstvou hodně jemného štěrku nebo hrubého písku. Ze zkušeností jsou nejlepší rohože, které mají velké rozměry a jsou těžké; budou lépe rozkládat váhu koní a nebudou se po podkladu posouvat. Pokud použijete rohože plné, myslete na to, aby nebyly hladké. Pod širé nebe se rozhodně vůbec nehodí například guma z dopravních pásů a podobně – velmi klouže.
Samozřejmě můžete část koňského výběhu vybetonovat, vydláždit, osázet panely, vysypat odfrézovaným povrchem ze silnic apod., myslete ale na to, že takto tvrdý povrch by neměl pokrývat celý výběh, jen jeho část, například v místech, kde koním podáváte seno. Dobře se uklízí, ale z dlouhodobého hlediska není ideální pro koňské nohy a koně si na něj také neradi lehají. Pokud přijde v zimě ledovice, počítejte s tím, že bude klouzat – na rozdíl od povrchu z měkkých materiálů.
Vlastnosti jednotlivých povrchových materiálů – pár tipů, podle čeho vybírat:
– Dřevo, konkrétně dřevěné štěpky, kůra apod., je dobře nasákavé a přiměřeně měkké a vhodné na chození, vtahuje do sebe i pach koňské moči a naopak v suchém počasí nejméně práší, protože si nejdéle udrží vlhkost. Nevýhodou je jeho organický původ, a tedy rychlý rozklad. Takový povrch je třeba často doplňovat, protože se jednoduše změní na prach, „hlínu“ a nakonec opět v bláto. Dřevo je proto vhodné především na místa méně frekventovaná a do sušších oblastí – a vždy myslete na to, aby nebylo pro koně toxické.
– Štěrk je dražší, ale výrazně trvanlivější variantou. Pro koňská kopyta je příjemnější štěrk menší, asi 1–1,5 cm. Štěrk se většinou používá tam, kde je větší provoz, a tedy jsou kladené větší nároky na trvanlivost povrchového materiálu. Zároveň je vhodný i na hodně namáčená místa. Podobné vlastnosti jako štěrk má také lomový prach.
– Písek je pro koně jistě nejpohodlnější, samozřejmě se musí jednat o přiměřeně vysokou vrstvu. Příliš hluboký písek je pro pohyb koní namáhavý a může vést až k poškození pohybového aparátu. Lepší je hrubší písek, zrnka by zároveň neměla být kulatá, protože pak nejsou dostatečně stabilní („kloužou“). Myslete na to, že písek může v suchém období prášit.
– Písek s textilií má ještě lepší nasákavost a je pevnější pod kopyty než samotný písek, ale jedná se už o větší finanční náklady.
– Drcená guma z pneumatik (zbavená kovových částí!), která se také často míchá s pískem, zmenšuje prášení povrchu v suchém období, ale poměrně hodně zapáchá a je neekologická, když se s trusem dostane na hnůj.
– Zatravňovací dlaždice, rohože, dlažba, panely nebo asfalt jsou také finančně nákladnější, na jednou stranu se dají výborně udržovat v čistotě, na druhou jsou příliš tvrdé a neměly by sloužit k celodennímu a každodennímu místu pobytu a pohybu koní. Vhodné jsou však v rámci „terénního otužování kopyt“ nebo pro zpevnění míst, kde koně nepobývají dlouho (úvaziště, krmiště, místa na čištění koní apod.).
P. S:
Pokud se pustíte do budování takového výběhu, zjistěte si, jaké podmínky musíte splnit! Jedná se totiž o stavbu, která podléhá stavebnímu zákonu, a je možné, že budete muset žádat o povolení stavební úřad. Zároveň je nutné si uvědomit, že takové výběhy nebudete moct budovat na orné půdě a v místech, na která berete „dotace“.
