Domov pro koně Díl 16: Koně, zima – a ustájení
Než si ale řekneme pár tipů a rad, jak upravit koňské ustájení na nadcházející zimu, vysvětlíme si, proč je zima potenciálně nebezpečná. Vysvětlit si to můžeme na energetické (tepelné) rovnováze. Teplo se vlastně rovná energii – když se chci zahřát, spaluji energetické zdroje, proto když mluvím o tělesném teple, mluvím vlastně i o tělesné energii. Tepelná neboli energetická rovnováha je rozdíl mezi ztrátami a výrobou tělesného tepla za určitou časovou jednotku. Pokud tělo vyrobí tepla víc, než kolik ho ztratí, jeho tepelná a tím i energetická bilance je v plusu a on může přibírat na váze, protože si energii uskladňuje do zásob, popřípadě ji využije na tělesný růst a vývoj. Pokud jsou ale ztráty tepla větší než jeho tvorba, kůň bude hubnout.
A jak kůň ztrácí teplo? Do chladného prostředí! Teplé předměty, tedy i živočišné tělo, vydávají své teplo vždy, když je teplota prostředí nižší než teplota těla. Teplota kůže koně je okolo 30 °C, takže jeho tělo ztrácí své teplo vždy, když je okolní vzduch chladnější než 30 °C. Čím je vzduch chladnější, tím větší jsou ztráty tělesného tepla. Naopak hlavním zdrojem výroby tepla jsou běžné zdroje energie z potravy. Menší množství tepla mohou koně vyrobit i zvýšenou svalovou prací, vyhříváním se na sluníčku nebo v blízkosti případných externích zdrojů tepla ve stájích (např. tzv. solária).
Koně reagují na chlad dvěma způsoby, akutně (okamžitě) a chronicky (přizpůsobením se čili adaptací).
1. Okamžitá reakce koně na náhlou změnu teploty spočívá ve změně chování. Kůň vyhledává závětří (přístřešek) chránící ho před větrem a chladem, popřípadě se koně shlukují, aby snížili ztráty tepla. Přestanou se pást a pohybovat, aby snížili energetický výdej. V chladných a větrných podmínkách typicky stojí hlavou od větru, sníží ocasy a zádí se otočí proti větru. Tělesné teplo může vytvořit i svalový třes či jiná svalová aktivita, což lze někdy pozorovat, když se venku náhle ochladilo, když kůň promokl a stojí na větru nebo když koně vyvedeme z teplé stáje na chladný vzduch. Není nezvyklé, že koně v chladném počasí běhají. Na krátkou dobu se zvýší činnost štítné žlázy. V kůži koně a v koncových orgánech (končetiny, uši, nos…) se stáhnou cévy a proudí méně krve, aby neodnášela životně důležité teplo z těla ven, vzpřímí se chlupy (piloerekce), aby se účinně zvětšila výška srsti.
2. Pokud žijí koně v chladném prostředí delší dobu, zimě se přizpůsobí. Obvykle k této aklimatizaci potřebují 10–21 dní, pak budou fungovat bez problémů. Platí to ale pouze do asi -10 či -15 °C, což je pro koně dolní kritická teplota (DKT) – větším mrazům se už sami od sebe přizpůsobit neumějí, pokud se nestane nějaká změna, ať už přirozeně, nebo lidským zásahem (např. zadekování, zavření do stáje apod.). Jednou z přirozených změn je jednoduše nárůst hustější a delší srsti, nebo větší „hlad“, kdy kůň – pokud má možnost – začne přijímat více potravy, kterou může pálit na dodatečnou výrobu tepla.
Schopnost koně odolávat chladu ovlivní mnoho faktorů, mezi nimi i stavba a velikost jeho těla. Nejlépe jsou na tom koně „kulatého“ tvaru, tedy zástupci plemen s robustními těly a krátkými končetinami (poníci či chladnokrevníci), nejhůře štíhlí a nohatí koně lehkých plemen, či dokonce hříbata. Ono celkově je třeba počítat s tím, že koně do jednoho roku věku jsou méně tolerantní k chladu než koně dospělí. Toleranci k chladu koně může snížit i začervení, špatné zuby, stáří či jiná nemoc, které jeho tělo oslabují. Takoví koně pak budou samozřejmě potřebovat zvláštní péči – což neznamená nutně, že musí být po celou zimu drženi v teplé stáji.
Ani kalorii tepla nazmar!
Nejekonomičtější ochrana před ztrátou tepla je kvalitní pasivní izolace. Pokud jsou koně denně vystavováni postupně se prohlubujícímu chladu, sami si ji vyrobí. Naroste jim kvalitní zimní srst, která dokáže velmi účinně zabránit ztrátám tepla, a dokonce namoknutí kůže slabším deštěm či sněhem. Je však potřeba, aby nežili v teplé stáji, aby její vnitřní teplota odpovídala co nejvíce teplotě venkovní. Dále je třeba, aby koně pobývali co nejvíce venku, aby byli vystavení působení postupně se zhoršujícího počasí.
Pokud se stane, že teplota vzduchu náhle poklesne o pár stupňů nebo je silný vítr či mrholí/prší, je dobré koním dopřát závětří, ale nikoli vyhřáté prostory. První rada proto zní: mějte koně co nejvíce venku už od léta, v nepříznivém počasí je nemusíte hned zavírat, ale poskytněte jim závětří či lehký přístřešek, stáj nezateplujte, neutěsňujte. Koním naroste kvalitní srst, která je bude chránit před ztrátou tepla a oddálí chvíli, kdy si budou muset začít „přitápět“ (čili posune dolní kritickou teplotu níž).
Už teď je čas, abyste zkontrolovali pastviny a výběhy a zajistili na nich místa, kde se mohou koně před nepřízní počasí ukrýt. Nebo si uspořádejte ustájení tak, že se koně budou moct i ze vzdálenější otevřené pastviny kdykoli sami vydat na chráněné místo či do otevřené stáje. Koně nejsou nároční na ochranu před nepřízní, ale mít ji musí už ze zákona – a nikdo neví, kdy ji skutečně rádi využijí. Navíc, pokud mají na chráněné místo volný přístup, vám to výrazně ušetří čas i energii na to, že byste přemýšleli, jestli „už teď je dost velká zima na zavření koní do stáje, nebo ještě ne“…
Víte, že když se koně schovají do přístřešku, mohou zadržet až o 20 % tělesného tepla více než koně pobývající ve stejných podmínkách na otevřeném prostranství? Že když si mohou lehnout do dobré podestýlky, zachrání dalších asi 20–25 % svého tepla? Přitom se nemusí jednat o opravdovou stavbu, stačí jen přírodní stěna či dobře situovaná skupinka stromů!
Zimní přístřešek by měl být otevřený na jih nebo východ – sluníčko do něho bude svítit v době, kdy to koně budou nejvíce potřebovat, a v dostatečné intenzitě, což je pro zimní měsíce dobře.
Výroba tepla musí být
Aby kůň, byť sebelíp aklimatizovaný, zvládl delší dobu trvající hlubší mrazy (obvykle pod -10 až -15 °C), potřebuje mít dobrý zimní kožich, ochranu před vlhkem a větrem (přístřešek) a dostatek „paliva“, tedy krmiva, z něhož bude čerpat energii pro tvorbu tělesného tepla, která nadměrně ztrácí do ledového prostředí. Právě příjem energie je nejdůležitější faktor, který určuje, jak je kůň schopen snášet chlad. Pokud kůň bude příliš ztrácet teplo a nebude ho moct nahrazovat energií z potravy, začne hubnout, protože pro tvorbu tepla začne pálit nejdříve své zásoby tuku a cukrů a později možná i svalových bílkovin. S hubnutím ze zimy jde ruku v ruce i snížení imunity a častější náchylnost na nemoci, především infekční. O tom, že s hubeným koněm pak budeme na jaře těžko navazovat na dosavadní práci, ani nemluvě. Nakonec je třeba si uvědomit, že výkrm pohublého koně do původní hmotnosti se může prodražit víc než jeho stávající hmotnost udržovat.
Jak tedy krmit koně v zimě? Koně, kteří toho moc nenapracují, potřebují normálně denně dostat tolik suchého krmiva, kolik odpovídá asi 2–2,5 % jejich tělesné hmotnosti. Víc toho většinou ani nesežerou. Kůň s hmotností 600 kg tedy denně sežere asi 12–15 kg sena. Jakmile však klesne teplota prostředí pod -10 či -15 °C, bude potřebovat energie navíc, aby si vyráběli ztracené teplo. V takovém případě je třeba přidat k dosavadnímu krmení asi 2 % krmiva navíc na každý 1 °C pod dolní kritickou teplotou koně.
Pokud mají koně volný přístup k senu, není nutné to řešit – budou u něho prostě stát více času. Pokud jim však krmení dávkujete, pak jim na každý stupeň Celsia pod -10 či -15 °C přihoďte asi čtvrt kila sena denně navíc. Při teplotách okolo -20 °C tak budou dostávat o 2–2,5 kg denně více.
Krmit je třeba velmi kvalitním senem, nepříliš starým a „klackatým“, ale bohatým na lístky, výživným. Příliš hrubé seno může společně se sníženým příjmem vody způsobit střevní zácpu. Nespoléhejte ani na pastviny! V zimě je tráva přemrzlá a stará a nedodá koni zdaleka tolik energie jako dobré seno. Pro pohodu a pohyb koní je sice dobré pobývat na pastvinách i v zimě a „kutit trávu zpod sněhu“, přesto ale potřebují mít „v záloze“ dostatek sena, až skutečně budou potřebovat ukojit hlad a doplnit protopenou energii.
Ale k výrobě tepla nepatří jen dostatek krmení, nýbrž i pohyb. Pokud budou koně stát celý den u balíku sena, může jim neustálý krok–sun–krok chybět–pokud ne pro zahřátí, tak pro udržení zdravého pohybového aparátu a dýchání. Aby se koně i v zimě co nejvíce hýbali, je dobré dodržet následující doporučení:
– seno rozneste na mnoho menších hromádek po celém prostoru, kde koně jsou, nebo rozvěste sítě se senem na co nejvíce míst;
– pokud to jde, pouštějte koně i na pastvinu, přestože tráva nyní nebude jejich hlavním zdrojem živin a energie;
– udržujte povrchy pastvin a výběhu bez bláta a rovné; je třeba, aby je koně v mokru nerozšlapali (viz minulé díly o tzv. suchém výběhu), protože když takové zamrznou, vznikne doslova „tankodrom“ pro koně nepohodlný až nebezpečný;
– držte koně venku ve skupinách, i to je bude motivovat k pohybu.
Každý rovným dílem!
Při krmení je třeba dávat pozor ve chvíli, kdy koně žijí ve skupinách, protože by se mohlo stát, že dominantní jedinec nepustí k senu podřízeného. Ten pak bude hubnout, přestože koním budete podávat dostatečné množství. Pokud dáváte seno na hromady nebo do sítí, zajistěte, aby se k nim skutečně každý kůň dostal: je jich třeba dostatečný počet (ideálně o jednu až dvě více, než je koní) a v dostatečných vzdálenostech od sebe. Sledujte, zda se koně u sena srovnají, zda není některý pozadu nebo stranou, zda nemusí čekat, až se mu místo uvolní. Pokud tomu tak je, pak podávání sena přeorganizujte. Pokud přikrmujete jádrem, dodržujte individuální dávkování, buď tím, že každého koně zvlášť zavřete do ohrádky nebo boxu, nebo je budete na krmení přivazovat. Už jen stres z toho, že se možná nedostane ke krmení, pálí energii koně a snižuje jeho odolnost vůči chladu.
Sníh je sice voda, ale…
… v jiné formě a teplotě. Sníh vodu nikdy nenahradí, protože kůň by musel sežrat až desetkrát tolik sněhu, aby potřebu vody doplnil. Přitom ztratí část energie, aby sníh vůbec zahřál, což je zbytečné až škodlivé. Voda má mít teplotu okolo 10 °C, v zimě koním dokonce více chutná ještě teplejší, více jí vypijí. Voda krom jiného pomáhá udržovat apetit a funkčnost trávicího traktu.
Stejně jako vodu budou koně potřebovat v zimě minerály (například vápník a fosfor ve správném poměru, ale i další prvky) a možná i vitaminy, přinejmenším A a E, které v seně (na rozdíl od čerstvé trávy) nenajdeme a které si koně příliš vyrobit sami neumí.
A co když to nebude koním stačit? Co když ani přes všechna opatření neudrží koně v zimě svoji hmotnost – protože jim bude zima? Pak lze přistoupit k dekování. A o tom si řekneme něco příště.
