Výchova rodinného psa – Pes a zvířata
Předně je velký rozdíl v chování jednotlivých psů, především s ohledem na plemeno, k různým druhům zvířat. Jednoho nejvíc láká prohánět slepice, jiného doslova lovit kočky a další by si nejraději pochutnal na hopsajícím králíkovi. Najdou se ale i tací, kterým jsou ostatní zvířata lhostejná, nebo se jich dokonce bojí. Z toho vyplývá, že s některým psem co do výuky chování k jiným zvířatům bude lehká práce a u jiného jedince soužití s některými druhy zvířat bude nepřekonatelný problém. Proto by se měl každý majitel, nebo ještě lépe každý budoucí majitel psa konkrétního plemene pídit po tom, zda se u jeho psa očekávají problémy v souvislosti se vztahem k jiným zvířatům, či nikoli. Již podle toho bude jeho výchova vypadat.
K nejproblematičtějším plemenům v chování k jiným domácím zvířatům patří některá z plemen teriérů, loveckých psů a chrtů. Samozřejmě se najdou problémy i u jiných plemen a stejně tak u vyjmenované skupiny psů není vždy jistota, že problémy nastanou. Je to pouze pravděpodobnější.
Největším problémem při seznamování, v soužití a ovladatelnosti psa mezi ostatními zvířaty je lovecký pud. Ten má každý pes vyvinutý do jiné míry. Navíc někteří psi mají lovecký pud s vidinou „honit – to bude zábava“ a jiní „chytit a zabít“. Asi největším problémem jsou kočky, neboť jen málokterá nemá problém se přátelit se psy, natož dotěrnými a drzými štěňaty. Snad všechny kočky před psy utíkají, syčí a prskají, což některé jedince může zastrašit, především štěňata, ale jiné ještě více rozohnit k uchýlení se k násilí – vidině zabití „škodné“. Obdobné je to se slepicemi, které sice nejsou „škodnou“, ale provokují svými úhybnými manévry, což mnohé psy dohání k vytržení, že nikdo přece nemůže být rychlejší a obratnější než oni. Pro některé z nich je to pak velká výzva a báječná hra.
Kdy?
Rozhodně každý pes by si měl začít zvykat na domácí a hospodářská zvířata od nejranějšího štěněcího věku. Když se s různými zvířaty potká ještě u chovatele, tím lépe. Co je však důležité, nesmí s nimi dojít k většímu konfliktu, výrazně špatné zkušenosti a samozřejmě musí seznamováním projít ve zdraví. Právě ze špatných zkušeností mohou mít v dospělosti někteří psi určité trauma, které se otočí v „averzi“ vůči určitému druhu zvířete nebo jen konkrétnímu stejnodruhovému zvířeti stejného zbarvení.
Rozhodně navykání umět se chovat k ostatním je jednodušší učit štěně do 4 měsíců věku než dospívajícího psího puberťáka. Ještě těžší je tomu učit až dospělého psa s již vžitým určitým vzorcem chování a s určitými zlozvyky. Proto tento důležitý moment života, který patří do socializace psa, rozhodně neodkládejte.
Kde?
Nestačí se však omezit pouze na konkrétní jedince (zvířata) ve společném bytě či domě. Někteří psi tolerují, nebo dokonce kamarádí se spolubydlící kočkou, ale jiné náruživě prohánějí. Přesto je méně pravděpodobné, že by jejich cílem bylo ji zabít. Totéž platí o slepicích. „Vlastní“ slepice honit nemusí, ale jiné během procházky prožene s radostí. Ale opět je nepravděpodobné, že z důvodu vylepšení svého jídelníčku. Proto vlastnictví více druhů zvířat je velkým plusem v seznamování a ovladatelnosti psa mezi jinými zvířaty, ale jen to nestačí. Je potřeba vyhledávat jiná zvířata, ale vždy je důležité mít na paměti, že se nesmí žádnému zvířeti nic stát. Je proto nutné zachovávat zdravý rozum, zhodnotit situaci, dosavadní zkušenosti a ovladatelnost psa, místo, kde se zvířata nacházejí i v jakém počtu atd.
Na soužití s konkrétní kočkou, králíkem, činčilou apod. v jedné domácnosti si zvykne téměř každý pes. Zejména pokud je v domácnosti jen jeden nebo jsou-li třeba i dva a ten druhý má jiná domácí zvířata za spolubydlící kamarády. První rok je však nikdy nenechávejte samotné bez dozoru, u loveckých, teriérských a temperamentních psů raději nikdy ani ve stáří.
Zpočátku je dobré k seznamování použít velkou klec, aby štěně nemohlo zvířeti ublížit, ani z nevědomosti. Kočky by měly mít dostatek prostoru a míst, kam mohou před psem vyskočit do bezpečí. Ovšem někdy je potřeba chránit štěně před sebevědomou kočkou!
Také pozor na soužití štěněte a hada. Velký had živící se hraboši bude štěně/malého psa vždy považovat za potravu, nikdy to nebude kamarád.
Při soužití psů a hospodářských zvířat, ať už se jedná o koně, ovce, hovězí dobytek, či jiné, záleží plemeno od plemene, zda bude potřeba chránit psa, nebo ostatní zvířata. Všichni se musí naučit spolu žít a vhodně se respektovat. Některá plemena se hodí k pomáhání se stádem i s drůbeží, a tak je-li ta možnost, proč psovi neudělat radost a sami si neušetřit práci? Jen je potřeba naučit psa, jak má jeho spolupráce s člověkem na statku vypadat.
Nezapomínejte svého psa seznamovat s koňmi, hovězím dobytkem, ovcemi, veškerou drůbeží (psi vidí velký rozdíl mezi krůtou a slepicí), a samozřejmě s kočkami…
Jak?
Každý pes by se měl s jinými zvířaty z oboustranných bezpečnostních důvodů setkávat nejdříve na vodítku. Tak bude pes pod kontrolou, aby ostatním zvířatům neublížil a ani je nekontrolovatelně nehonil, ale i štěně bude v určitém bezpečí, neboť jeho majitel je velmi blízko a může psa „zachránit“.
Základem všeho je vhodné seznamování, častý vhodný kontakt (ze strany majitele řízený) a samozřejmě důslednost a cílená výchova. K ovladatelnosti mezi zvířaty velkým dílem přispívá dobrá celková ovladatelnost psa (chůze psa na vodítku a přivolání) a rozhodně v neposlední řadě i vzájemné pouto a uznání mezi psem a jeho člověkem.
Pokud je člověk benevolentní, nedůsledný a je mu jedno, jak se jeho pes chová k některým zvířatům, nikdy nemůže být chování psa k jiným druhům zvířat bezproblémové. Snad jen někteří psi nemají potřebu jít do konfliktu s jinými zvířaty. Lépe řečeno: je malá pravděpodobnost, že u nevšímavého a neohleduplného majitele se psem velmi komunikativním a s loveckým pudem bude kontakt s jinými druhy zvířat probíhat v poklidu, neboť v kontaktu mezi zvířaty vítězí silnější, dominantnější a „strašnější“. A tím je většinou šelma – pes. Někteří jedinci se tak mohou dopracovat až do nebezpečného stavu, kdy bude pro ně sportem a zábavou v jednom lovení a následné zabíjení určitého druhu zvířat.
Zpočátku je důležité mít psa na vodítku, problematičtější jedince i s náhubkem. Časem je dobré vyměnit běžné vodítko za výrazně dlouhé vodítko či šňůru, kterou bude pes za sebou vláčet nebo již budete na konci držet tak, aby se nenapnula. Nejdříve je důležité naučit psa chodit kolem zvířat (třeba za plotem, ale i volně pohybujících se kolem) na prověšeném vodítku, nejlépe u nohy, později na zmiňované dlouhé šňůře tak, aby se pes pořád pohyboval ve vaší blízkosti, přibližně do 5 metrů od vás. Je potřeba se psem komunikovat, přivolávat ho k sobě, hezky s ním promlouvat, chválit ho za dobré chování. A naopak ho i kárat, okřiknout či zakazovat, pokud se na daná zvířata jen s větším zájmem podívá. I řeč těla psa je velmi důležitá. Samotné vyběhnutí, lovení, zakousnutí, to je až závěr jeho chování, kterému předcházejí velmi často určité signály. A ty se musí člověk naučit číst. Když svého psa znáte, velmi brzy zjistíte, jaká zvířata ho zajímají a jaká ne. V jakých situacích a na jakých místech je jeho chování nepatřičné. A v neposlední řadě poznáte, když se začne zvedat jeho zájem. A to je moment, kdy je už nutné zakročit. Odvolávat psa, až když se za zvěří rozběhne, je pozdě.
Střídejte druhy zvířat, stejně jako místa jejich výskytu. Pohybujte se psem na vodítku v uctivé vzdálenosti (min. 50 metrů), kdy pro psa zvířata ještě nejsou nějak zvlášť zajímavá. Podle reakce psa vzdálenost zkracujte. Kdykoli pes jen zauvažuje rozběhnout se ke stádu, hejnu či jednotlivci, zkuste mu nabídnout hru, komunikaci s vámi. Pokud vás upřednostní, odměňte ho, hrajte si s ním, projevujte radost. Pokud ne, okřikněte ho a vydejte se opačným směrem. Tento postup procvičujte několikrát, dokud pes nepochopí, co se od něj žádá. Podle jeho reakcí a pokroku ke správnému chování zkracujte vzdálenost od vybraných zvířat.
Z vodítka psa pouštějte opravdu až tehdy, když si pes zvířat nevšímá, zajímá se o vás a hru s vámi a máte pocit, že nebude nejmenší problém s puštěním na volno. Opět však začínejte na velké vzdálenosti, kterou jen pozvolna a s rozvahou zmenšujte. Chování psa nepodceňujte. Navíc s přibývajícím věkem se ze štěněte stává psí puberťák s většími sklony zlobit, neposlouchat, porušovat naučené, neakceptovat zákazy. V psí pubertě velkou důvěrou a podceňováním situací můžete mnoho z naučeného i z velké důvěry zničit.
Dobré a nevšímavé chování chvalte a odměňujte, až časem nechejte bez povšimnutí, ale stejně po očku svého psa sledujte. Za špatné ho napomeňte, pokárejte, zakažte, ale hlavně mu předcházejte. Smát se, jak ještě nemotorné štěně honí slepice, a nezasáhnout je trestuhodné, neboť tím podporujete špatné chování, které budete velmi brzy a pracně odstraňovat.
Prakticky na vše stačí: kontakt, vodítko, pamlsky, vhodná hlasová intonace a rozum člověka uvědomujícího si možné následky nevhodného chování psa versus jiný zvířecí druh.
