Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Český černopesíkatý králík
Sdílet:

Český černopesíkatý králík

Český černopesíkatý patří mezi tzv. naše národní plemena králíků. Význam chovu těchto vybraných plemen spočívá nejenom v hobby činnosti, ale má především vyšší účel. Tím je zachování našich původních plemen králíků s cílem dalšího zkvalitňování exteriérových znaků, ale i užitkových vlastností. Přestože se český černopesíkatý řadí spíše k mladším plemenům, jeho rozšíření je v současné době stabilní, což poskytuje základ pro další plemenitbu. Velký podíl na tom má zařazení plemene do tzv. genetických zdrojů.

Historie

Historie plemene je v tomto případě svázána se vznikem tohoto zajímavého zbarvení. Podnět k vyšlechtění plemene s tímto zbarvením dal v roce 1971 králíkářský odborník Ing. Jaroslav Fingerland. Ten se seznámil s výsledky německého výzkumu, kdy se ve výzkumném ústavu v Celle podařilo profesoru Niehausovi vyšlechtit králíka s obdobnou barvou. Nicméně tato zvířata se nikdy nerozšířila mezi německé drobnochovatele. Výzvou Ing. Fingerlanda se nechal inspirovat posuzovatel králíků František Provazník z městečka Holice. Pro křížení použil králíky plemen stříbřitý malý a činčila malá. Již v druhé generaci potomků se objevili dva králíci s černopesíkatým zbarvením. Chovatel Provazník poprvé vystavil své odchovy na celostátní výstavě mladých králíků v Hlinsku v roce 1974. V roce 1975 bylo plemeno uznáno a byl publikován první standard nového plemene. Pod současným názvem bylo nové plemeno v roce 1976 zařazeno do vzorníku plemen králíků. V samotném Německu došlo později k vyšlechtění stejného plemene, Schwarzgrannen (tzn. černopesíkatý), které bylo do společného německého vzorníku začleněno v roce 1991. V současné době je plemeno velmi populární a mezi chovateli z okolních zemí se realizuje dobrá spolupráce.

 

 

Popis

Český černopesíkatý je malé plemeno s normální srstí. Hmotnost dospělých králíků (tj. šest měsíců a více) se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Z hlediska praxe chovu a výstavnictví jsou preferováni králíci s hmotností asi 3 kilogramy. Plemeno se vyznačuje poměrně dobrým osvalením a optimálním růstem. Tuto vlastnost zdědilo po svých předcích. Tvarové znaky jsou podobné jako u ostatních plemen králíků. Především se jedná o správný průběh hřbetní linie se zaoblenou zádí, rovné postavení končetin, přiléhavou kůži po celém těle, správně utvářené a postavené pírko a bezvadné vyvinutí zevních pohlavních orgánů. Co do tvaru má současná populace českých černopesíkatých králíků u nás tyto znaky většinou dobře vyvinuté. Snad jen u části starších samic se může vyskytnout volnější kůže na prsou, případně lalůček. U obou pohlaví pak někdy můžeme zaznamenat mírný prošlap hrudních končetin (králík nepředvede polovysoký výstavní postoj při hodnocení na výstavě). Typové požadavky se shodují s předpokladem typického malého plemene králíků. Tělo působí kratším, zavalitým dojmem se širokou hrudní a pánevní partií. Krk je neznatelný. Končetiny jsou silné a králík má na nich při posuzování předvést polovysoký výstavní postoj. Hlava je robustní, působí kulatým dojmem. Je široká v čelní i nosní partii s výraznými skráněmi. To se týká především samců, u samic je hlava celkově poněkud jemnějších tvarů. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, těsně u sebe posazené, dobře osrstěné a lžičkovitě otevřené do stran. Mají mít délku 9–10 cm. V současné době je většina představitelů tohoto plemene v typičnosti velmi dobrá – především se jedná o samičí populaci. Na výstavách se však někdy setkáváme s mírně rozkleslýma ušima či užším tělem. U některých samců působí poněkud nevyrovnaným dojmem méně výrazná hlava. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce přibližně 2,5 cm. Tady došlo v poslední době ke zřetelnému pokroku, především z hlediska délky a pružnosti. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Samotná barva srsti je čistě bílá. Na ní vynikají přečnívající černohnědé konečky pesíků, které mají tvořit rovnoměrný, jemný závoj. Na výstavách je preferován především střední stupeň závoje. Závoj je přirozeně poněkud výraznější na místech s kratší srstí (hlava, končetiny, uši). Divoké znaky (brada a mezisaničí, břicho, vnitřní plochy končetin, spodina pírka, olemování očí a nozder, zátylkový klín) mají čistě bílou barvu, bez pesíkování. Duhovka očí je tmavě hnědá, s černou zornicí. Drápy jsou tmavě rohovité. Mezi přípustné vady náleží zejména nestejnoměrné pesíkování či světlejší/tmavší stupeň pesíkování, případně výrazně tmavé lemy uší nebo světlejší drápy. Barva podsady má být všude čistě bílá. Častou vadou je, či především byla namodralá či našedlá podsada.

 

Rozšíření

Český černopesíkatý sice nikdy nepatřil k favoritům mezi malými plemeny králíků, ale v současné době se zdařile rozšiřuje. Na výstavách místního či okresního formátu se s českým černopesíkatým králíkem příliš nepotkáme. Výjimkou jsou určité oblasti, kde je chová více chovatelů. Nicméně na vyšších stupních výstav jsou již k vidění či ke koupi. Na vybraných oblastních výstavách (především Přerov a Bohdalov) jsou králíci vystavováni vždy zhruba ve dvacítce kusů či i více. Na celostátních výstavách (mladých králíků i na všeobecných) bývá tento počet zhruba dvojnásobný. S nejvyšším počtem se však vždy potkáme na speciálních výstavách. Ty se konají jednou ročně a bývá na nich vystaveno zhruba 80 zástupců plemene. Rozhodně právě speciální výstavy slouží k nákupu či individuální domluvě chovných zvířat. Plemeno je chováno hojně také v Rakousku či Německu (jako tzv. Schwarzgrannen). Toho naši chovatelé zdařile využívají při importu nepříbuzných jedinců. V Polsku a na Slovensku se chová minimálně, pod názvem český černopesíkatý.

 

Kontaktní informace

Chovatelé českých černopesíkatých králíků se mohou, v rámci nadstavby členství v Českém svazu chovatelů, stát členy i speciálního chovatelského klubu. Původní chovatelský klub existoval pro dvě plemena – moravského bílého hnědookého a českého černopesíkatého – a byl ustaven v roce 1987. K této realizaci vedla zakládající členy dosti společná historie obou mladých plemen. Nicméně v roce 2006 došlo k zániku tohoto společného klubu. Následně vznikly dva samostatné kluby, každý pro jedno plemeno. Co se týče informací o českém černopesíkatém králíkovi, zájemci naleznou více informací na klubových internetových stránkách www.ah-kralici.estranky.cz. Dle informací uvedených na webu má klub 15 členů z celé České republiky.

Autor textu: MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.
Autor fotografií zdroj: MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru