Reverzní klenoty v barevných mutacích
Eklektusové se dělí do asi deseti poddruhů. Nejčastěji jsou chovány poddruhy Roratus roratus a wosmaeri, a právě oba poddruhy se vyskytují i v raritní modré mutaci. Jeden poddruh v Evropě a druhý v USA. Co se týká Austrálie, domoviny eklektusů, bohužel nemám dostatek informací, ale s velkou pravděpodobností tam modří eklektusové nejsou.
Pokud by chtěl český chovatel vidět naživo modrou mutaci tohoto krásného papouška, nejbližší ptáci jsou v ptačím parku Jagrie v Nizozemsku. Zmíněný park papoušky i prodává a je možné koupit si modré i štěpitelné kusy v párech různého složení. Cena však není pro každého, jeden chovatel poblíž Birminghamu v Británii vlastní modrou samičku a štěpitelného samce. Modrá jej přišla na 20 000 liber, což je v dnešním kurzu 1libra = 38 českých korun více než tři čtvrtě milionu korun – v době, kdy ji kupoval, byla libra asi za 33 korun, i tak byla cena astronomická. Co se týká štěpitelných jedinců, o ceně mlčí. Mláďata od svých ptáků zatím neodchoval, letos dovršili čtvrtý rok života.
Modrá mutace je, jako u všech druhů, recesivní, to znamená, že pro odchov modrého kusu musíme mít alespoň štěpitelné jedince, vzorec je pak stejný jako u každé recesivní mutace. Modrá mutace v Evropě vznikla v Nizozemsku, údajně spářením přírodních sourozenců, inbreedingem se pak ustálila, a kdo nemá hluboko do kapsy, může sehnat už i „zcela“ nepříbuzné páry.
U recesivních mutací nezáleží na pohlaví barevného ptáka, proto jsou výpočty následující:
Modrý × zelená (případně zelený × modrá)
100 % mláďat zelených štěpitelných do modré
Zelený/modrá × zelená/modrá
25 % mláďat zelených
25 % mláďat modrých
50 % mláďat zelených štěpitelných na modré
Modrý × zelená/modrá
50 % mláďat modrých
50 % mláďat zelených štěpitelných na modré
Jak vlastně takový modrý eklektus vypadá? Samec má zobák klasicky oranžový. Drápky jsou v barvě jako u přírodních kusů a nohy taktéž. Zelené peří má nádech do „nebeské“ modré. Modrá v křídlech zůstává po přírodních ptácích a splývá s okolním tělem. Červená je svedená do stříbrné až bílé. Objevily se už ale i dva samci, kteří měli místo stříbrné/bílé pod křídly zelenou. Oba ještě v současnosti nejsou v dospělém šatu, není tedy možné říci, zda se jedná o jinou modrou mutaci, nebo jen o odchylku, která se ztratí v přepeření. Jedna asijská firma zabývající se exportem papoušků údajně převážela tyrkysového samce, který měl červený zobák a namísto stříbrné pod křídly tmavě modrou.
Samice jsou podobně jako u přírodně zbarvených jedinců výraznější. Červená hlava a vrchní část těla je svedená do stříbrobílé. Zobák i oko jsou tmavé. Nohy v přírodní barvě a drápky tmavě šedé. Modrá z přírodního zbarvení zůstává, vrchní část křídel jde až do šedé. Modrá (nafialovělá) na břiše je stejná jako u přírodních jedinců.
Za velkou louží se cena modrých eklektusů pohybuje okolo 30 000 dolarů za kus, kupříkladu pár arů hyacintových je tam k sehnání okolo 10 000 dolarů, rozdíl je to tedy obrovský a jedná se zřejmě o nejdražšího papouška v USA. První odchov od páru modrý × modrý se podařil paní Jeanette Gunther ve státě Virginie, v roce 2009 odchovala od tříletých ptáků jednu mladou samičku. Jeanette vlastní farmu na odchov „pets“, papoušky ručně dokrmuje a prodává jako mazlíčky, totéž se stalo s odchovanou samičkou, která byla za výše zmíněných 30 000 dolarů prodána jako mazlíček do velmi bohaté rodiny.
Straky
Straky jsou trošku oříšek snad ve všech chovaných druzích. Často se zaměňuje dědičnost (dominantní a recesivní straka) i to, jak taková straka vlastně vypadá, co je straka a co přirozená odchylka. Strakatost také nemusí být dána mutací. Mylně se chovatelé domnívají, že jejich jinak zbarvený kus, který přepeřil po letech v normálním šatu, je vlastně raritní mutace, to ale vůbec není pravda, mutace se projevují, až na výjimky, již od prvních per mláděte. Přepeření do různého, nepřirozeného zbarvení může znamenat cokoliv – od obyčejné odchylky, která se ztratí při další obměně šatu, přes nemoc jater až po PBFD. Nejčastěji takovou strakatostí „trpí“ mláďata, která v prvním až druhém roce života zmizí kompletně.
Straky u eklektusů ale doopravdy existují. Jejich dědičnost je recesivní, drápky mohou i nemusí být bílé. Bílé drápky jsou ale výborným ukazatelem a je jednoduché díky tomu poznat, zda se jedná o pravou straku, či nikoliv. Většinou se strakatost u tohoto druhu objevuje u samců, kdy probíhá redukce zelené do žluté, která nabývá různé intenzity, víceméně od pár procent až do téměř úplně žlutých jedinců. To ale neznamená, že výskyt nebyl zaznamenán i u samic. Historie pamatuje i několik samiček s různou intenzitou žluté (či oranžové) barvy na těle.
Před několika lety byl v Austrálii spatřen samec, který měl na svém těle několik žlutých fleků, což by mohlo znamenat straku, nebo nemoc jater. Jedinec nebyl odchycen a jeho osud je dále neznámý. Tímto můžeme krásně poukázat na to, že opravdu žlutá u samců eklektusů není ojedinělá.
Modifikace
Zřejmě každý druh má nějakou barevnou modifikaci a eklektusové nejsou výjimkou. Na světě bylo odchováno nesčetné množství samců, kteří měli podíl per červených, modrá se jim vyskytovala na neobvyklých místech, nebo samičky s různým podílem oranžové barvy. To je zřejmě „nejzajímavější“ téma, protože na iFauně asi před pěti lety proběhla diskuse, kde bylo na fotkách vidět mladé až dvouleté ptáky, samice, které měly místo červené oranžovou, stávalo se to, jestli si dobře pamatuji, v každém hnízdě, ale časem ptáci měnili barvu na normální. Nejstarší, tuším dvouletá samice měla i tak stále vysoký podíl oranžové a místy hnědé. Něco podobného bylo zaznamenáno i v Austrálii, kde samice v mládí zbarvená oranžově dokonce odchovala, její barva ale již byla normálně červená. Na mladých samicích se ale opět ukázal jakýsi oranžový gen, který v průběhu stárnutí úplně zmizel. Dá se tedy polemizovat o jakési dědičnosti, a když už jsou u eklektusů samice v roli samců a naopak, proč by nemohla být vázaná na pohlaví? Mou domněnku bohužel v současné době nikdo nedokáže potvrdit ani vyvrátit, proto jsem se rozhodl zařadit „oranžovou“ do modifikací, jistě bude zajímavé sledovat vývoj této barvy a to, zda se dědičnost potvrdí, či vyvrátí.
Halfsiders
Poslední kapitolou v článku o reverzních klenotech jsou halfsideři. Tento zvláštní jev se vyskytuje u několika druhů papoušků, jako jsou agapornisové či andulky, častěji, u některých, jako jsou rosely či alexandři, již méně. Každý halfsider je zajímavý a víceméně raritní. V podstatě u všech druhů dochází k rozdělení barev ptáka, napůl na jednu barvu napůl na druhou, to je obvyklé u mutací. U eklektusů je to o něco zajímavější, halfsideři jsou totiž napůl samci, napůl samice. Dokonce i testy DNA jsou v tomto případě neprůkazné, a nejednou se dokonce stalo, že z laboratoře přišly zprávy o špatné „čitelnosti“ a nelze určit pohlaví. Jedná se tedy o bezpohlavní chiméry. Dokonce jedinci umístění do skupiny různých pohlaví se sice dokázali spárovat, ale nikdy se chovatelé odchovu nedočkali, což je opět ojedinělé, protože halfsideři většinou dokážou produkovat odchovy bez větších problémů, barva však není dědičná, jedná se pouze o modifikace.
Pokud bychom se zajímali o křížence, tak s papoušky rodu Eklektus nejsou žádní Kříženci zaznamenaní, pokud pominu křížence poddruhů, jedná se o jedinečné ptáky, kteří nejsou schopní reprodukce s jedincem jiného druhu.
Kombinace mutací zatím nejsou známé, modrá mutace je poměrně novinka a pravých, nemodifikovaných strak je jako šafránu, a možná dokonce ještě méně. Jsem si jistý, že se již na kombinacích pracuje, a myslím, že například Indie či Jihoafrická republika můžou v této oblasti něco nabídnout, protože chovatelství v těchto zemích se rozbíhá docela rychle, a myslím si, že nebude trvat dlouho a naši kolegové z Afriky či Asie se dostanou v chovatelství na stejnou úroveň, jako jsme my i naši kolegové v Evropě a na obou kontinentech Ameriky.
