Červen na holubníku
Teplé počasí
V červnu již denní teploty běžně přesahují 25 stupňů, což je sice příjemné, ale zároveň to v chovu přináší rizika, kterým musíme umět čelit. V teplém počasí se podstatně rychleji množí jak vnější parazité, tak mikroorganismy, zejména bakterie. Holubi nežádoucí organismy nabírají hlavně s potravou, pitnou vodou a v menší míře i z ovzduší.
Zdravotní stav holubů můžeme ovlivnit také konstrukcí a vybavením holubníků a voliér, zejména u voliérových chovů. Potíž spočívá v tom, že chovatel je zpravidla omezen ve stavbě a vybavování chovatelského zařízení svými prostorovými možnostmi a mnohdy i vztahy se sousedy. Proto mnoho chovatelů postupně přechází na voliérový chov, který se stává nejčastější formou chovu holubů, zejména ve městech. Voliérový chov má sice řadu nevýhod oproti volnému chovu, má však i některé výhody. Umožňuje nám zamezit přístup ke krmivu a pitné vodě cizím holubům a opeřencům, ale hlavně můžeme poměrně snadno zabránit přístupu hlodavců ke krmivu. Hlodavci jsou hlavními znečišťovateli krmiva svým trusem a močí.
Stavba holubníku
Při stavbě nebo zařizování nového holubníku jsou chovatelé omezeni svými prostorovými možnostmi. V současnosti převažují zahradní holubníky spojené s voliérou nebo holubníky na půdách domů na venkově. Prakticky už se nevyskytují dříve rozšířené budníky zavěšené pod střechou na budovách a holubníky na kůlu už spíše patří k více či méně estetické dekoraci dvorů. Praktické využití v chovu je minimální. Potíž je také v tom, že už několik desítek let nevyšla žádná odborná publikace o stavbách a zařízení holubníků, takže chovatelé jsou odkázáni na využití zkušeností dlouholetých zkušených přátel-chovatelů. Obecně platí, že holubník a voliéra mají být situovány pokud možno k jihu nebo k východu. Je dobré, aby holubník měl nejméně dvě oddělené místnosti se samostatnými výlety do voliéry. Také voliéra by měla být snadno rozdělitelná na počet oddělení shodný s počtem místností v holubníku. Pokud holuby z voliéry občas vypouštíme, zřídíme jeden až dva výlety z voliéry co nejvýše nad zemí, s výjimkou těch plemen, která obtížně létají. Zřízení více oddělení v komorovém holubníku má dvě hlavní výhody, jednak se holubi vzájemně tolik neruší při hnízdění a také to ulehčuje rozdělování holubů podle pohlaví v období zimního klidu. Holubník konstruujeme tak, aby byl snadno větratelný a nebyl v něm průvan.
Materiály na stavbu volíme tak, aby byly snadno omyvatelné a nebyly porézní. Mezery ve stěnách a podlaze poskytují snadný úkryt vnějším parazitům. Velkou pozornost věnujeme materiálům a konstrukci podlahy v holubníku i ve voliéře tak, aby se snadno odstraňoval trus a podestýlka. V západní Evropě jsou již delší dobu oblíbené kovové nebo plastové rošty v kovových rámech, umístěných 10 až 15 cm nad podlahou, kterými trus a nečistoty propadávají a holubi s nimi nepřicházejí vůbec do styku. Krmítka a napáječky umísťujeme na podložce alespoň 15 až 20 cm nad podlahou voliéry či holubníku, aby nedocházelo ke znečištění krmiva a vody.
Pitná voda
Stav pitné vody je v létě velmi důležitým faktorem zdravotního stavu holubů. Ideální je používat napáječky skleněné nebo z nerezového plechu, pokud nemáme tuto možnost, pořídíme běžně dostupné plastové. Napáječky umísťujeme pokud možno tak, aby nebyly na přímém slunci. Voda se v létě kazí velmi rychle, proto v této době vyměňujeme vodu 2–3krát denně. Ideální je, když máme více rezervních napáječek a střídavě je necháme po vyčištění uschnout na přímém slunci. Pitnou vodu alespoň dvakrát týdně okyselujeme jablečným octem nebo veterinárními přípravky dle doporučení veterináře.
Jelikož rozsah tohoto seriálu nám neumožňuje zacházet do příliš velkých podrobností, doporučuji pro udržení dobré zdravotní kondice chovu slovenskou veterinární publikaci „Holuby a ich zdravie“ od MVDr. Miloslava Struhára, známého slovenského veterináře, který je také chovatelem poštovních holubů.
