Potřebný pohyb hobby koně
Vycházíme z toho, že koně jsou zvířata žijící z pastvy. Jinými slovy: živí se travinami, které neobsahují příliš mnoho živin, proto jich koně musí za den poměrně hodně spořádat, aby tělu dodali potřebné množství energie i stavebních látek. Pasou se často více než půl dne. Přitom musí neustále popocházet. Více než půl dne jsou proto v pomalém „krok-sun-krok“ pohybu s hlavou dole a hubou žvýkající krouživými pohyby. Pokud je pastva bohatá, tráví pasením méně času, je-li chudá, pasou se většinu dne a nachodí přitom hodně kilometrů. Další pohyb, který koně ve svém přirozeném prostředí vykazují, je přesun v kroku, například od pastvy k napajedlu, od pastvy do stínu či závětří. Opět se může jednat o málo, nebo hodně kilometrů, podle toho, kde žijí. Jdou přitom volným krokem, kdy drží krky vodorovně a v rytmu pohybu jimi kývou nahoru a dolů, doprava a doleva. Pak tráví určitou část dne postáváním, kdy odpočívají, podřimují. V létě je to (přerušovaně) několik hodin, většinou v době největšího horka, v zimě – nebo na málo kvalitní pastvě – je to kratší doba. Pak je tu ještě jeden pohyb; to když se koně vylekají. Cval, trysk. Zvednou hlavu a dají nohy na ramena – běží několik desítek či stovek metrů, aby se pak postupně zastavili a frkali a rozhlíželi, jak se situace vyvrhla. Klus v přírodě u koní příliš nevidíme. Kupodivu nevidíme ani prudké obraty, běhání v kruzích, ostré brzdění či skákání; to možná u hrajících si hříbat nebo soupeřících a předvádějících se hřebců. Koně prostě volí pomalý, ale vytrvalý pohyb po přímých liniích s pozvolnými změnami.
Kolik toho tedy koně v přírodě za den nachodí? Tato informace se liší podle zdroje, který ji sděluje. A taky podle situace, v níž koně jsou. Jak jsem psala výš, záleží v první řadě na kvalitě pastvy a na vzdálenosti napajedla od pastvy. Například v suchých australských podmínkách sledované klisny nachodily denně 30 km k velmi vzdálenému napajedlu. Když je pak vědci přestěhovali do lepších podmínek, kde měly pastvu a dvě napajedla vzdálená od sebe 5 km, nachodily výrazně méně a od napajedla se nevzdálily dál než na 4 km. Australský vědec Brian Hampson, který tento pokus a měření prováděl, uvedl, že většina divoce žijících koní v přirozených podmínkách (čili žádné ohrady, žádné pouště a žádné umělé přehánění do hor a z hor do nížin) ujde denně průměrně 5–10 km. Těmto údajům odpovídá i denní pohyb domácích koní na pastvině o velikosti cca 3–4 hektarů (Hampson u nich naměřil průměrně 6,1 km). Zajímavé je, že další zvětšování prostoru už příliš na nachozených kilometrech nepřidalo – koně na pastvině o rozloze 16 ha nachodili denně průměrně 7,2 km čili jen o kilometr více. Velmi podobně se pohybují po svých pastvinách i průměrní čeští koně.
Něco jiného je, když se změní motivace – dáte-li koně do výběhu ve stylu paddock-paradise, který má tvar dostihové dráhy, kde má různě široké cesty a na různých místech má rozmístěné krmení (seno), vodu, stín, jinak je na cestách jen kamení a hlína, tedy nikoli tráva. Takoví koně podle měření nachodí denně více než 10 km. Jejich pohyb však není onen pastevní „krok-sun-krok“, který je pro pasoucí se zvířata přirozený. Na druhou stranu, pravděpodobně mnohem více odpovídá přirozenosti poníků a dalších severských malých plemen koní pocházejících z chudých a kamenitých oblastí; a taky je pro ně velmi výhodný, protože právě tito koně často trpí obezitou a zvýšený pohyb prospívá jejich štíhlé linii a tím i celkovému zdraví.
Proč je pro koně pohyb zdravý?
Koně se během své evoluce vyvinuli v dokonalá pasoucí se zvířata. Tomu, že stojí téměř celý den na nohách a při žraní se pohybují, se přizpůsobila i většina jejich životních systémů. Jinými slovy: aby byl kůň zdráv, aby jeho tělo dobře fungovalo, musí se pravidelně a průběžně během celého dne pohybovat. Je to přizpůsobení se jeho životnímu stylu, které se zdokonalovalo miliony let. Je známo, že fyzický pohyb ovlivní především tyto orgánové systémy v těle koně:
• v první řadě oběhový (srdce, cévy, krev), kterému výrazně pomáhají rovnoměrné stahy a uvolňování svalů a zatěžování a odlehčování kopyt při pomalém „pastevním“ pohybu;
• dále systém dýchací, který se díky rovnoměrnému pohybu snáze čistí od vdechnutých nečistot a mikroorganismů;
• systém kosterní, protože pohybem se kosti neustále přetvářejí a zahušťují, aby mohly bez úhony přečkat náročnější zátěž (například náhlý útěk před predátorem);
• systém svalový, kdy se pouze díky pravidelnému pohybu svaly udržují dobře prokrvené, pružné, uvolněné a připravené pořádně „zabrat“;
• klouby, šlachy, kopyta a vazy, což jsou tkáně, které jsou také díky pohybu dobře prokrvené, pružné, nelámou se a nepraskají, odolávají i náhle zvýšeným fyzickým požadavkům;
• systém nervový, o němž se ví, že díky rovnoměrnému pohybu se udržují dobře naladěné všechny „elektrické“ nervové impulzy mezi mozkem, míchou, receptory, smysly a pracujícími svaly, udržuje se i potřebná hladina neurotransmiterů (látek zajišťujících hladký tok impulzů mezi nervovými buňkami);
• a v neposlední řadě i systém trávicí, protože je známo, že díky rovnoměrnému pohybu lépe fungují střeva i žaludek a kůň lépe zpracovává a vstřebává živiny z krmiva.
Kolik pohybu pro hobby koně?
A blížíme se k závěru: kolik se tedy mají rekreačně využívaní koně hýbat, aby zůstali zdraví? Záleží na situaci.
Nejsou-li využívaní jezdecky, zajistěte jim dostatečně velkou pastvinu či jiný systém venkovního (a skupinového!) ustájení, v němž budou pomalinku chodit s přestávkami na odpočinek celý den a ujdou tak 5–10 km včetně nějakých volných sprintů či jiných „blbinek“. Takový pohyb jim zajistí obecné fyzické zdraví a psychickou pohodu.
Pokud jde o obézního koně, je kromě výše popsaného volného pohybu potřeba ještě pravidelná pomalejší, ale dlouhá práce – ideálně denně! Krokovky a táhlé klusovky. Kůň musí spálit výrazně více kalorií, než jich přijme, aby začal ztrácet tukové zásoby. To bohužel nezajistí bez dodatečné práce žádné ustájení, byť by bylo to „nejaktivnější“.
Jestliže na koni jezdíte nepravidelně, je třeba dodržet výše popsané zásady volného pohybu a přizpůsobovat své ježdění tomu, že kůň je „natrénován“ na základní kondici, proto po něm nesmím chtít moc – většinou to budou nenáročné hodinové až dvouhodinové vyjížďky.
Pokud na koni jezdím častěji nebo se chci účastnit nějaké náročnější jezdecké akce (hobby závody, vandry, Hubertovy jízdy, soustředění a jezdecké tréninky apod.), je třeba kromě výše popsaného volného pohybu, který koně udržuje připravené k fyzické zátěži, pravidelně pohybovat pod sedlem nebo na lonži, a to aspoň obden, tak jak to bude vyžadovat plánovaný výkon. Čili pro účast na drezurních závodech pracovat na jízdárně, pro účast na parkúrech skákat, pro účast na vandru projíždět terénem. Je třeba si uvědomit, že v takových případech nestačí ani veliká pastvina, ani paddock-paradise; jakékoli jezdecké výkony musí mít kůň řádně natrénované, aby zůstal zdráv a spokojený. Ale o tom už by byl jiný článek či spíš články až celá kniha.
