Sallander – netradiční plemena králíků, 3. díl

Sallander neboli sallandský králík je jedno z mladších zahraničních plemen. Poměrně dlouhou dobu bylo známo jen v zemi původu a blízkém okolí. S pořádáním mezinárodních chovatelských setkání, výstav a školení se toto plemeno postupně až nyní dostává do povědomí západo- a středoevropských chovatelů králíků.

Původ

Na rozdíl od gentského vousatého králíka a zakrslého Lvíčka (Fauna č. 7 a 8/2016) je u sallandského králíka historie plemene poměrně dobře zdokumentována. Sallander pochází z Nizozemska. Plemeno vyšlechtil známý nizozemský chovatel a posuzovatel králíků pan D. J. Kuiper z města Olst, které se nachází v historickém regionu Salland. Tato rovinatá provincie (extrémní hodnoty jsou -2 m a +77 m nadmořské výšky) čítá asi půl milionu obyvatel. Jedná se o oblast na severozápadu země. Chovatel Kuiper křížil mezi sebou králíky plemene durynský a činčila. Některé literární prameny hovoří i o vlivu zakrslých kuních králíků. Výsledkem byli králíci, kteří mají velmi atraktivní barvu. Po genetické stránce v podstatě můžeme hovořit o „vyběleném“ durynském králíkovi. Veškerá jeho rezavě červenohnědá barva je nahrazena barvou bělavou, přičemž ale zůstávají kontrastní černohnědé kamzičí znaky. Plemeno bylo v Nizozemsku uznáno tamní králíkářskou komisí 15. července 1975. V devadesátých letech minulého století bylo importováno i do Velké Británie. Tam bylo v roce 1994 rovněž uznáno jako plemeno. Plemeno bylo v roce 2012 zařazeno i do evropského vzorníku plemen králíků (posuzuje se podle něj na evropských výstavách), přičemž v roce 2015 proběhla modifikace standardu.

Popis plemene

Sallander je plemeno středního tělesného rámce s normální srstí. Evropský standard uvádí zkratku „Sall“. Hmotnost dospělých králíků se má ideálně pohybovat mezi 3,25 až 4,00 kg. Jedná se tedy sice o střední plemeno, avšak spíše jemnější a menší tělesné stavby. V podstatě to odpovídá plemeni durynský. Tělo je mírně zavalité, s dobře širokou pánevní i hrudní partií. Hřbetní linie má ladný průběh s dobře zaoblenou zádí. Končetiny jsou rovné, silné a středně dlouhé. Krk nemá být zřetelný. Hlava je spíše kratší, široká v čelní i nosní partii, s výraznými skráněmi. U samic je přirozeně poněkud jemnějších tvarů. Uši jsou vzpřímené, těsně u sebe nasazené, lžičkovitě otevřené do stran, pevné struktury, dobře osrstěné. Jejich délka je 11,0–13,0 cm. Kůže je po celém těle dobře upnutá. Pouze u samic je povolen lalůček. Srst je normální, středně dlouhá, velice hustá. Má vykazovat lesk a má být velmi příjemná (hedvábná) na dotek. Pesíky jsou dobře vyvinuté, ale nemají být příliš dlouhé. Barva je typickým znakem plemene. Základová barva je světle skořicová (barva bílé kávy). Další literární zbarvení krycího chlupu přirovnávají k perleťové barvě. Konečky pesíků jsou hnědočerné a tvoří na těle králíka lehký závoj. Tento závoj je přirozeně poněkud výraznější na místech s kratší srstí, především na nosní partii a na uších. K této barvě náleží tzv. kamzičí znaky, podobně jako u králíka durynského. Kamzičí znaky mají barvu dřevěného uhlí. Rozkládají se na hlavě, uších, hrudníku, ramenou, bocích, končetinách, břichu a na pírku. Nejintenzivnější je barva břicha. Spodní část hlavy pod očima směrem k uším má jemnější závoj. Veškeré kamzičí znaky musejí mít celistvý průběh, bez přerušení či mezer. Barva očí je tmavě hnědá. Drápy jsou rohovité. Barva podsady je všude bílá.

Rozšíření a perspektivy

O sallanderech naši chovatelé mohli mlhavě slyšet především v souvislosti se zprávami ze zahraničních cest, a to jak dříve, tak v nedávné době. Široká chovatelská veřejnost se mohla se sallandery potkat především až na evropských výstavách (konají se jednou za tři roky, vždy v jiné zemi Evropy). Na poslední evropské výstavě ve francouzských Métách v listopadu 2015 bylo vystaveno 10 sallanderů. Nutno podotknout, že byli vynikající kvality. Jedna ze čtyřčlenných kolekcí obdržela evropskou medaili za úctyhodných 386,5 b. Celkově v Métách patřili sallandeři k unikátním a vyhledávaným plemenům. Tato výstava se dá asi označit zas jednu z osudových co do budoucího rozšíření plemene v Evropě. Konkrétně v Německu je o sallandery nyní velký zájem a buduje se tam poměrně entuziastická skupinka příznivců s cílem rozšíření plemene. S ohledem na vysokou oblibu durynského králíka v Německu i Rakousku lze předpokládat i vzestup tohoto dosud nepříliš známého plemene. Jsem proto přesvědčen, že se brzy toto velmi vzhledné plemeno objeví i v České republice. Jednoznačnými klady nového plemene je:

• atraktivní a neobyčejné zbarvení (dosud u nás oficiálně neznámé),

• střední tělesný rámec (spojený s předpokladem pro dobrou užitkovost),

• přímá příbuznost s plemenem durynský (tradiční plemeno pro tuzemské chovatele).