Po černém dni se rozjasnilo
Tragický nález
Velitel záchranářů usoudil, že v tak těžkém horském terénu asi patnáct kilometrů východně od Bánské Bystrice bude nejvhodnější pátrat s využitím členů HZS se psy. Jediné, podle čeho se zpočátku mohli záchranáři orientovat, bylo sdělní lidí, kteří sledovali večerní přistání a start helikoptéry. Uvedli, kterým směrem stroj odlétl, a že potom asi za necelou minutu slyšeli tlumené bouchnutí a pak utichl typický zvuk helikoptéry. Devět psovodů pátralo pod velením vedoucího kynologa HZS kapitána Jána Žišky. Noční počasí bylo příznivé, polojasno, slabý vítr, jen k ránu klesla teplota pod nulu. Zato terén byl drsný. Srázy, kotliny a hustý porost ztěžoval pohyb psovodů i psů. „Snad po hodině hledání jsme se přemístili do jiného místa a pátrali podle souřadnic a ve směru, který byl dán výsledkem průzkumu dvou vrtulníků s termovizí. Postupovali jsme v rojnici, a doslova pralesem, takže jsme občas museli psy přenášet přes popadané stromy. První nález jsme zaznamenali ve 3:30 hod., ale už předtím jsme cítili pach spáleniště. Nakonec jsme objevili trosky zcela zničeného trupu. Co nebylo roztříštěno, to zničil oheň,“ vzpomínal před českými kolegy jeden z psovodů HZS Miroslav Jambrich. Dál se k popisu místa tragédie nechtěl vyjadřovat, jen dodal, že nikdo ze čtyř osob na palubě havárii nepřežil.
Bez přestávky
Jen co psovodi ukončili nebývale smutnou pátrací akci, už se přesouvali do Vysokých Tater. Tam probíhalo od předchozího večera pátrání po polském turistovi. Ten se sám vydal na túru přes vrchol Končisté (2538 m n. m.), která je vzdušnou čarou přibližně 3 km východně od Popradského plesa. Jeho matka s ním měla spojení naposledy půl hodiny před polednem, když scházel z Končisté. Ještě ten den se měl vrátit do Polska. Když se domů ani večer nevrátil, matka požádala o pomoc slovenskou HZS. Záchranáři prostřednictvím Stálé služby Prezidia policejního sboru se pokoušeli o lokalizaci jeho telefonu, ale neúspěšně. Následovalo obvolání všech chat na trase, kudy turista mohl sestupovat. Policisté z obvodního oddělení ve Vysokých Tatrách zase hledali na parkovištích, zda se nenajde zaparkované auto nezvěstného. Našlo se následující den ráno nedaleko lázní Vyšné Hágy. Tím se záchranáři utvrdili, že polský turista se nadále nachází na slovenské straně Tater a požádali o součinnost letku Ministerstva vnitra SR. Od rána pak záchranáři a psovodi HZS prohledávali vytypovanou oblast ze země i ze vzduchu. Zvláště náročné to bylo pro psy, neboť museli po suti s ostrými kameny zdolávat strmé srázy, aby se nevynechalo jediné místo mezi velkými balvany, kdy by mohl muž ležet. Ani po celodenním intenzivním pátrání se však turistu nepodařilo najít. V pozdních večerních hodinách bylo pátrání přerušené.
Obdivuhodná kondice
Za časných ranních hodin se v pátrání pokračovalo. Opět s plným nasazením psů a policejního vrtulníku. Ten prohledával hlavně hřeben a stěny Končisté. Záchranáři a psovodi se psy pátrali v oblasti pod stěnami vrcholu. Přestože psy pracovali s přestávkami již třetí den, s kondicí neměli problém. Měli však ještě motivaci, a bylo na ně spolehnutí? Nepochybně ano, neboť kdo viděl slovenské psovody trénovat své svěřence třeba při mezinárodních zimních kurzech v Krkonoších, ví proč. Například vedoucí kynolog HZS Ján Žiška udělal na skialpinistických lyžích se svým desetiměsíčním německým ovčákem desetikilometrové kolečko a teprve potom šel provádět lavinový výcvik. Na dotaz, zda to psovi neublíží a nesníží efektivnost výcviku, odpověděl: „Vybral jsem si štěně z osvědčeného spojení. Beny je zdravý a má kvalitní výživu. A když ho odmalička promyšleně a postupně zatěžuji, nemyslím, že by to bylo na úkor čehokoliv. Záchranářský pes v Tatrách pracuje ve velmi náročném terénu a pátrání nezřídka začíná i po několika hodinovém pochodu. I vlastní hledání v odlehlých místech může trvat velmi dlouho. Takže vlohy psa, jeho kondice a motivace jsou rozhodující pro náročný výcvik a úspěšné nasazení.“ Pravdivost jeho slov, která pronesl při výcviku se začínajícím ovčákem Benym na lavině u Labské boudy, se potvrdila i během hledání polského turisty.
Satisfakce
Psi dopoledne neúnavně revírovali mezi velkými balvany a zákoutím pod stěnami hory, kam záchranáři nemohli vidět. V těchto místech neměla šanci na zrakové zkoumání ani posádka vrtulníku. Blížilo se poledne, když znenadání přiběhl ke svému páníčkovi Beny a v tlamě držel batoh. Jen co ho Ján Žiška převzal, hned ovčák odbíháním ukazoval, kde našel a označil turistu. „Muž byl v kamenné suti pod žlebem spadajícím z hřebene Končisté do Batizovské doliny. Ležel tam bez pohybu mezi skálami a byl v bezvědomí. Měl viditelné mnohačetné poranění hlavy. Nacházel se v místě, kde by ho mohl někdo jen těžko zpozorovat ze země i ze vzduchu. Z paluby vrtulníku byl dokonce problém lokalizovat i stojícího záchranáře u zraněného,“ přibližuje psovod místo nálezu. Jen co Ben přivedl páníčka k Polákovi, Ján Žiška přivolal další záchranáře, kteří se postarali o první pomoc. Zároveň byla požádaná o součinnost zdravotní záchranná služba, která zajistila vysazení lékaře ke zraněnému pomocí vrtulníkového jeřábu. Po poskytnutí první lékařské pomoci byli oba vyzvednuti jeřábem na palubu a muž s těžkým zraněním transportovaný na heliport do Starého Smokovce a pak do nemocnice v Popradu. „Byla to taková malá náplast na velké neštěstí, u kterého jsme byly den předtím. A také satisfakce pro všechny, kteří se věnují záchranářským psům. Díky čtyřnohým pomocníkům se včas našel těžce zraněný člověk, který byl dvě noci v bezvědomí a bez pohybu, a tak se mu zachránil život,“ uzavírá vyprávění vedoucí kynolog HZS kapitán Ján Žiška.
