Odchov aymary šedoprsého

Pokud někdo slyší slovo aymara a trochu rozumí okrasnému ptactvu, vybaví se mu ihned zavalitý pták v podobě aymary prouhovaného, který spíše šplhá a není příliš aktivní. Rod aymarů však zahrnuje i ptáky, kteří jsou svým temperamentem a tělesnou konstitucí zcela jiní než klasický a u nás nejvíce známý aymara pruhovaný. Jedná se o aymaru šedoprsého, který je dodnes u nás v chovech spíše vzácnějším ptákem a jeho odchov se nedaří každému. Od aymary pruhovaného se liší hlavně tím, že má zcela nevýrazné rozpoznávací pohlavní znaky, a je tedy velmi obtížné vůbec sestavit pár. Chovatelé těchto ptáků mnohdy chovají spolu dva samce a diví se, že nehnízdí. Další odlišností je to, že nemají tak zavalité tělo jako aymarové pruhovaní. Mají také na rozdíl od aymarů pruhovaných dlouhý ocas a jsou to výborní letci. Dobře létají samozřejmě i aymarové pruhovaní, kdo je nikdy nezkusil dát do velké voliéry, zastává názor, že spíše šplhají, ale i oni umí výborně létat, pokud k tomu mají podmínky. Aymara šedoprsý je však ještě o něco svižnější a pohyblivější. Jsou to hračičkové zkoumající vše nové, co se ve voliéře objeví.

Nesnadnost odchovu

Musím se zmínit raději předem, že aymarové šedoprsí nejsou zrovna ptáky vhodnými pro silně netrpělivé chovatele. Také jejich životaschopnost je o dost nižší než u jejich známějších příbuzných „pruhovaných“. Osobně jsem ve svém chovu neměl nikdy problém se zdravím či úhynem těchto ptáků (přikládám to tomu, že byli opravdu velmi pestře krmeni – byli tedy velmi odolní), ale u kolegů se dost často stávalo, že aymarové šedoprsí znenadání uhynuli bez jakýchkoliv příznaků nebo začali někteří jedinci chřadnout a postupně nebyli vhodní pro chov. Jejich chov je zkrátka někdy spíše neustálé doplňování jedinců než vysoce početný rozvoj chovatelského záměru. Tím bych však nechtěl odradit případné zájemce o jejich chov. Když to totiž klapne, sestavíte dobrý pár a má dobré podmínky, stává se velmi plodným papouškem. Také nebudete muset s odchovy stát před výkupem, jelikož poptávka po těchto ptácích je vysoká a odchovy zmizí hned. Velkou výhodou je fakt, že se tento papoušek dá chovat v kolonii, a to i v době odchovu. Mnozí chovatelé to doporučují pro vzájemnou stimulaci párů k hnízdění. Máte tedy možnost nakoupit více nepříbuzných kusů a je větší pravděpodobnost, že se vám sestaví alespoň nějaký pár. Ono totiž poznat pohlaví u těchto ptáků je velmi obtížné a u některých kusů má problém rozeznat pohlaví i velmi zkušený chovatel. Pokud však utvoříte nepříbuzné hejno, šance na utvoření párů se zvyšují. Podle mých poznatků má samec robustnější hlavu a zobák, má většinou černější čepičku, což však nebývá pravidlem. Důležitým znakem je namodralý nádech na prsou samců. Dobře znatelné je to po vyfotografování při určitých světelných podmínkách. Pokud vyfotíte celou skupinu ptáků, je vám podle namodralých prsou hned jasné, kteří jsou samci a kteří samice. Stane se však občas i výjimka, že samec žádný namodralý nádech na prsou nemá. Chov aymarů šedoprsých mě vždycky zajímal a zajímal jsem se o tyto ptáky v rovině informační. Jednou se však naskytla možnost koupit při nákupu aymarů pruhovaných i jedince Aymary šedoprsého. Typ chovatele byl, že je to samička. Sehnal jsem si tedy od kamaráda samce. Celý rok chodili do boudy a trávili v ní celé dny. Po několika měsících, když byli v boudě neustále a nenašel jsem jediné vajíčko, začal jsem se domnívat, že vlastním dva samce a bude muset dojít k přepárování. Jelikož se však blížilo zrovna jaro, říkal jsem si, že jim dám ještě šanci a pokusím se o odchov ve venkovní voliéře. Vyplatilo se. Pár jsem pustil do menší voliéry o straně dvou metrů a vyvěsil jim jiný typ budky. Vevnitř přes zimu měli podélnou budku s přepážkou. Nyní jsem jim nabídl malinkou budku 15×15 cm, kterou jsem dříve použil v chovu různých druhů papoušíčků. Pár téměř okamžitě začal reagovat a samička začala ihned snášet, bylo to tak rychlé, že mi bylo jasné, že vajíčka nebudou oplozena, což se mně později potvrdilo. Po odebrání vajíček se pár rozhodl přistoupit ještě k jednomu hnízdění. Vše probíhalo, jak má, samec pářil a samice nesla vejce v dobrém intervalu od páření. Cítil jsem, že by to mohlo vyjít. Nyní si již nevzpomínám, kolik snůška obsahovala vajec, mám dojem, že šest nebo sedm, možná i osm, ale zcela jistě vím, že se vylíhlo krásných pět mladých. Mladí měli husté chmýří. Podařilo se je odchovat všechny. Rodiče byli velmi starostliví a výborně krmili. Jak už jsem psal výše, pokud se povede to, že ptáci k hnízdění přistoupí, jsou to spolehliví a plodní ptáci, jen je obtíž je k tomu hnízdění přimět. Bylo velmi zajímavé pozorovat hnízdění a následné vyletování mladých z budky. To jsou zcela zásadní okamžiky chovatelství, o které se připravují dokrmovači mladých, u kterých nemají žádní ptáci šanci vyvést mladé až na bidlo. Po mnohých zkušenostech s nejrůznějšími druhy Jihoameričanů jsem dospěl k závěru, že jsou-li dobře krmeni a mají dobré podmínky, pro zdárný odchov je zcela jednoznačně rozhodující budka, která se ptákům musí ihned zalíbit. Pokud člověk neexperimentuje, má menší šance na zdárný odchov. Potvrdilo se mi to například i u pyrurů, kdy některé páry nechtěly dlouhý čas zahnízdit, ale zahnízdili pár chvil po výměně nové budky. Domnívám se, že nezáleží na typu a tvaru budky, každý pár je jiný a vyhovuje mu něco jiného. Naše práce je přijít na to, co ptákům vyhovuje. Osobně se nepovažuji za nějak zvlášť trpělivého chovatele, ač v jiných oblastech života jsem trpělivý ažaž. V chovatelství jsem nikdy nebyl. Pokud ptáci nehnízdili, vždy jsem experimentoval, hlavně s budkami. Tyto experimenty přinášely své ovoce, jednu sezonu mi dokonce zahnízdily téměř všechny páry různých menších Jiho­ame­ričanů, a to jsem měl desítky párů papoušků. Mezi nimi i nesnadno odchovatelné druhy pyrurů. Jsem zcela přesvědčen, že tento úspěch byl dán experimentováním a také kvalitní stravou. Postupně se můj chov aymarů šedoprsých rozrostl na více párů, ale nakonec jsem musel kvůli nedostatku času celý chov Jihoameričanů ukončit.

Krmení

Co se týče krmení, s aymary šedoprsými jsem neměl nikdy žádné problémy. U mě to byli vždy zvídaví ptáci, kteří zkusili ihned i plně neznámé druhy stravy. Krmil jsem spoustou ovoce, zeleniny a zeleného krmení. K tomu jsem dával suchou směs Paloma s vyšším obsahem olejnatých semen a střídal ji s naklíčenou směsí Deli Nature. Samo­zřejmostí byl grit, sépiovka a občasné přidání vaječné míchanice domácí výroby. V době odchovu měli klíčené a míchanici každý den. Aymarové také měli velice rádi různé květy a jejich pyl, který obsahuje důležité bílkoviny. Dále rádi okusovali větve vrby a různých jehličnanů, které obsahují vysoké dávky vitaminu C, dokonce vyšší než pomeranč a citrusové plody. U těchto ptáků bych si dával pozor na dostatečný přísun minerálů a vitaminu D3. Jedná se o vysokohorské druhy společně s aymarou citronovým a jejich metabolismus těchto látek může být náročnější než u jiných druhů žijících v nížinách. Tuto informaci jsem získal z odborné literatury a přijde mi to docela logické, když si uvědomím, kolik jedinců začne v chovech chřadnout. Roli v tom může opravdu hrát nedostatečný přísun minerálu a vitaminu D3, obzvláště ve vnitřních chovech, kdy ptáci nemají možnost vyhřát se na přímém slunci. Člověk ale musí být opatrný, aby ptáky nepředávkoval. Podávám-li domácí míchanici pravidelně, věřím, že to je to nejlepší, co může být. Poslední výzkumy ukazují, že je vejce opravdový multivitamin a zdroj všeho potřebného.

Na závěr

Aymarové šedoprsí jsou velmi zajímaví ptáci. Pohled na kolonii a její sociální chování je naprosto fascinující záležitost. Jsou to zvídaví ptáci a rádi zkoumají nové věci. Jsem přesvědčen, že pokud dopřejete během teplých měsíců aymarům venkovní voliéru, kde budou mít možnost vyletět na slunce a déšť a budete je opravdu pestře krmit, nemělo by být až takovou vzácností, že zahnízdí. Chcete-li však chovat tyto papoušky uvnitř, v bednových klecích, bude to o dost složitější a také se připravíte o velké pozorovatelské zážitky.