Granule, nebo müsli?

Mezi chovateli králíků patří problematika výživy k nejčastěji diskutovaným tématům. Lze tvrdit, že co chovatel, to poněkud jiný přístup ke krmení. „Lidová tvořivost“ v tvorbě diet pro králíky mezi chovatelskou veřejností stále zaujímá významné postavení. Důležitým aspektem by však vždy mělo být, aby surovinové a chemické složení odpovídalo potřebám králíků a mělo příznivý vliv na ukazatele zdravotní a produkční prosperity. Následující příspěvek má shrnout vybraná fakta o krmení dvěma různými formami diet.

Müsli diety
Zahraničním výrazem „müsli“ diety se v širším slova významu označují krmné směsi v „klasické“ podobě, tedy mixáž celých zrnin v určitém poměru. Mezi chovateli jsou základními komponentami ječmen a oves, v menším množství (převážně sezonně) slunečnice či lněné semeno. Alternativně lze začlenit i jiná koncentrovaná krmiva (semena) v celé intaktní podobě. Zdánlivou výhodou této formy diet se může jevit fakt, že králík přijímá celá zrna, jako je tomu v ohledu jeho přirozené nutriční etologie. Vý­hodami jsou jednoduchost přípravy a realizační cena. Bohužel tato forma diet vykazuje převážně negativa, která se mohou projevit na produkci a/nebo zdraví takto krmeného králíka. Kvůli možnosti selektivity v prosté směsi zrnin může králík preferovat komponenty s rozdílným obsahem živin a minerálních látek, což se může rezultovat v poruchách zdraví či požadované růstové intenzity. Domácí výroba míchaných diet může být někdy problematická rovněž z hlediska zajištění kvalitních výchozích surovin a jejich následného skladování. Řada velmi validních vědeckých studií na základě klinických výsledků nedoporučuje zkrmování müsli diet pro králíky, převážně s ohledem na rozsáhlý výskyt selektivity příjmu jednotlivých surovinových komponent. Za zvláště kritickou kategorii lze označit pet (zakrslé) králíky.
Studie prováděná na holandských králících chovaných v pet podmínkách odhalila, že králíci vykazovali výraznou selektivitu v příjmu müsli diet, a to s i bez přídavku lučního sena (Prebble a Meredith, 2014). Harcourt–Brown (1996) zjistila, že pet králíci v müsli dietách preferují nejvíce komerčně vyráběné sušenky (biscuit) a překvapivě také hrách. Naproti tomu králíci nejvíce odmítali pelety a celá zrna, což je spojeno s nízkým dietárním příjmem vápníku, který působí nepříznivě na strukturu kostí. Ve studii autorů Prebble a Meredith (2014) bylo prokázáno, že v müsli dietě zastoupené celými zrny, peletami a extrudami králíci nejvíce odmítali právě rovněž pelety. Na druhou stranu nejvíce preferovaným krmivem byly extrudy. Proporcionalita mezi nedožerky jednotlivých komponentů v müsli dietě se rovněž různila s věkem rostoucích mladých králíků. Autoři také prokázali vztah systému formy diet a příjmu vody. Problém dlouhodobého selektivního příjmu se odráží v přijímané nevyvážené dietě, která vede k závažným zdravotním problémům. Při dlouhodobě inkorektní dietě může dojít k dysbalanci v minerálním metabolismu králíka, což se může odrazit v poruchách mineralizace skeletu a zubních nemocech (Harcourt–Brown, 2002; Jekl a Redrobe, 2013).
Z praxe drobného chovu králíků lze konstatovat i pravidelnou selektivitu v příjmu částí těchto komponent – např. většina králíků přímo „bytostně“ odmítá konzumovat ovesné pluchy, které nechávají vyloupané. Právě v pluchách je však obsažena pro králíky velmi cenná živina – hrubá vláknina. V tomto hraje výraznou roli návyk králíků, jejich individualita a také přístup chovatele k zanechaným nedožerkům. Ze zkušeností a praxe dlouholetých (převážně celoživotních) drobnochovatelů králíků lze tvrdit, že byť müsli diety jsou skutečně rizikem, tato rizika lze částečně eliminovat správnou recepturou, kvalitou výchozích surovin, a především použitou krmnou technikou. Velký význam má taktéž nutriční etologie králíka, kdy zkušení chovatelé „natolik znají“ konkrétní králíky či věkové kategorie, že tomu dokážou vhodně uzpůsobit konkrétní dietu. Osobně jsem znal hodně chovatelů, kteří byli léta spokojeni i s tímto typem diety a na jejichž králících se to klinicky nijak nepříznivě neprojevilo. Důležitým sdělením však je, že to byli či jsou zkušení chovatelé s chovatelským citem. Bohužel právě tento cit nemají všichni chovatelé, což se poté může odrazit v problémech v chovu.

Peletované diety
Peletované (granulované) diety jsou současným standardem pro výživu králíků v moderních produkčních systémech. Krmení kompletními peletovanými dietami postupně proniklo i do mnohých drobných chovů a rovněž do chovů pet králíků.
Z pohledu procesů jejich výroby jsou jednotlivé komponenty receptury příslušné diety napřed zváženy a posléze sešrotovány. Šrotování (mletí) lze označit za kritickou část operačního postupu, protože zvyšuje využitelnost živin a umožňuje pozdější míchání. Cílem procesu míchání směsi je korektní homogenizace. Připravené dílo je v peletovacím stroji zahřáto a stlačeno do formy pelet. S ohledem na prevenci plýtvání při krmení je ideální průměr vyráběných pelet 3–5 mm, přičemž délka pelet by neměla být delší než 8–10 mm. Po peletování je nezbytné zchlazení pelet na okolní teplotu. Vzhledem k jejich vyšší vlhkosti po výstupu ze stroje, a tedy fragilitě, je nutné opatrné zacházení, aby se eliminovala možnost odrolu (Lebas a kol., 1997).
Pelety (granule) musí splňovat určitá kritéria, která jsou dána především tvarem, pevností a trvanlivostí (Volek a Uhlířová, 2017). Spektrum fyzikálního hodnocení peletovaného krmiva zahrnuje zejména následující ukazatele:
• vlhkost a tvrdost;
• množství jemných částic (odrol);
• barvu;
• velikost a uniformitu pelet;
• velikost částic;
• přítomnost nežádoucích příměsí.
Vlhkost peletovaného krmiva má významný vliv na nežádoucí růst bakterií a plísní. Cílem výrobců krmiv je finální vlhkost pod 12 % (Cruz, 1996). Tvrdost pelet je definována jako odolnost vůči tlaku, který působí zlomení pelet. Tomuto ukazateli je u králičích diet věnována velká pozornost s ohledem na zdraví králíků a rovněž ekonomiku (Acedo–Rico a kol., 2010). Jemné částice odrolu mohou pocházet z výroby (nedostatečný peletovací proces), z transportu a manipulace s krmivem (nízká trvanlivost) nebo mohou být výsledkem prodlouženého skladování (Cruz, 1996). Tyto jemné částice mohou vstupovat do dýchacích cest králíků a rezultovat se tak v onemocnění. Techno­logickým opatřením jsou např. malé otvory ve dně krmítek, kterými tyto malé partikule propadávají a nedostávají se tak do přímého kontaktu s králíkem. Pro brojlerové králíky se doporučuje délka granulí 0,5–1 cm a průměr od 3 do 4 mm. Delší granule a/nebo vyšší průměr granulí vykazuje tendenci k vyšší lámavosti při manipulaci, a tak k produkci odrolu (Volek a Uhlířová, 2017).
Velkou výhodou použití granulí při krmení králíků je právě eliminace možnosti selektivního příjmu. Příznivě lze rovněž označit poměrně přesný obsah jednotlivých živin v peletované dietě, přičemž snahou mnohých výrobců diet je rozfázování diet s ohledem na věk či fyziologický stav králíků. Při zakoupení těchto diet výrobce garantuje rovněž jejich hygienickou čistotu. Jako nevýhodu tohoto krmení chovatelé často označují cenové hledisko.
V nedávné době může být v domácím chovu králíků konstatován posun směrem k preferenci krmení kompletními peletovanými dietami ve srovnání s klasickými „müsli“ směsmi. Důvody lze zřejmě spatřovat ve větší dostupnosti poměrně širokého portfolia výrobců těchto diet, v nedávných spole­čen­sko–eko­nomických změnách či aktuálních možnostech konkrétních chovatelů. Za nezanedbatelnou lze označit větší osvětu chovatelů.
V podmínkách domácího chovu králíků je zlatým standardem technika, kdy má králík přijmout předložené jadrné krmivo (ať už v jakékoliv formě) během cca 15–30 minut, přičemž případné nedožerky by se měly odstranit do dalšího krmení. Mimoto, význam sena či kvalitní slámy je zásadní. Zvláštní pozornost musí být věnována vyvážené dietě u pet králíků, kteří mají specifické nutriční požadavky a nelze je krmit dietami pro např. výkrmové králíky.

Na základě praxe drobného chovu králíků lze uvést, že obě dvě formy diet mají své zastánce i odpůrce. Velkou roli hrají konkrétní zkušenosti chovatele či doporučení od dlouholetých chovatelů. Jedním z veledůležitých aspektů je však rovněž správné dávkování diet – s ohledem na velikost, věk či aktuální fyziologický stav králíka. Bohužel právě tyto aspekty nejsou často dodržovány, a tak vzniklý nepříznivý zdravotní stav je výsledkem spíše nevhodné krmné techniky než samotného složení či formy diet. Pozornost musí být věnována i hygieně krmení a napájení, která má zásadní vliv na případnou kontaminaci i nutričně velmi vyvážených krmných směsí.

Použitá literatura je k dispozici u autora.