Zdravotní problematika v drobnochovu drůbeže, 2. část – Prevence

V minulém článku jsme mluvili všeobecně o některých tématech seriálu článků zabývajících se zdravotní problematikou v chovu drůbeže. V kostce jsem se zde také zmínil o prevenci vzniku onemocnění. A právě tomuto velmi rozsáhlému tématu bude věnován následující článek. Ve svém chovu věnuji prevenci značnou pozornost a považuji ji za jeden ze základních pilířů chovu vedoucích k dosažení zdraví zvířat.

Cílem každého chovatele by mělo být dosáhnout a udržet v chovu maximální zdraví svých svěřenců. Vždyť jenom zdravá a kvalitní zvířata nám mohou vyprodukovat kvalitní násadová vejce, ze kterých se vylíhne silný odchov, z něhož vybereme jedince vhodné pro výstavní účely. Druhou stránkou chovu je produkce potravin nutričně bohatých a vhodných pro naši výživu, a nejenom to. Pohled na zdravá zvířata, která jsou v optimální ať výstavní, nebo chovné kondici, nám vždy připomene naše chovatelské heslo, které zní: „Pro radost krásu a užitek.“

Čisté chovatelské zařízení
Jedním ze základních požadavků je bezesporu dostatečná čistota prostředí. Zde si dovolím říci, že je to společně s výživou zvířat a jejich ustájením jeden ze tří základních pilířů zdárného chovu a následného odchovu zvířat. Chovatelé by svá chovatelská zařízení měli udržovat v dostatečné čistotě. Před­cházet zbytečnému hromadění výkalů v prostorách, kde se zvířata pohybují. V praxi to znamená očistu chovatelského zařízení v pravidelných intervalech. Nenabádám zde chovatele, aby svá zvířata chovali ve „sterilním“ prostředí. Všechny aspekty musí být v chovu vyvážené a přehnaná hygiena také není vhodná.
Základním krokem je provést několikrát do roka důkladnější mechanickou očistu vnitřního vybavení kurníků, například trusných stolů, obvodových zdí, bidel, krmítek, tak, aby byly odstraněny zaschlé zbytky trusu, krmiva a také ometeny pavučiny, ve kterých se hromadí prach. Po této mechanické očistě je vhodné provést takzvanou dezinfekci, jedná se o zásah, jehož cílem je snížit počet choroboplodných zárodků v místě aplikace. Takovéto ošetření můžeme provést postřikem roztokem sava, hašeného vápna či některým dalším z komerčních přípravků pro tyto účely určených. Nesmíme však zapomenout, že aplikace těchto přípravků by měla proběhnout v době, kdy není drůbež v kurníku, protože tyto látky a jejich výpary mohou být pro drůbež toxické. Důležité je si před aplikací důkladně prostudovat informace uvedené na příbalové informaci daného přípravku. Obecně můžeme říci, že je vhodné nechat přípravek nějakou dobu v kurníku působit a teprve poté jej důkladně vyvětrat, aby byla očista prostředí účinnější.

Výběhy
Vzhledem k tomu, že většina z nás chová zvířata na nějakém omezeném prostoru po dobu několika let, je vhodné provést každý rok očistu výběhu. Pro očistu je vhodné například jednou ročně, pokud nám to podmínky dovolí, výběh zrýt a osít ho bud trávou, nebo obilovinou. Tento postup se hodí především do těch částí výběhu, kde se zvířata více kumulují a dochází k likvidaci trávníku. Druhou možností očisty je povápnění terénu. Vhodné je také výběh rozdělit na několik částí a vybraný úsek vždy ponechat nějakou dobu bez přístupu zvířat, aby došlo k ozdravení prostředí vlivem podnebných podmínek – slunečního záření nebo mrazu.

Koncentrace zvířat
V době odchovu bývají prostory zaplněny větším počtem zvířat, čím větší je koncentrace zvířat, tím větší je zatížení prostředí. Osobně tento problém řeším poměrně tvrdou selekcí. Začínám s ní již po vylíhnutí kuřat. Následně mám v odchovnách umístěny menší skupiny zvířat, která mají k dispozici více prostoru. Oddělením kuřat dle pohlaví, v ideálním případě tak, aby kohoutci neviděli na slepičky, se vyvarujeme zbytečných soubojů mezi kohouty, kteří si mezi sebou ve skupině vytvoří pevnou hierarchii. U slepiček následně nedochází k jejich utlačování ze strany kohoutků a lépe prosperují. V zimních měsících je vhodné v chovu ponechat menší počet zvířat určených pro reprodukci v nadcházející chovné sezoně, čímž zmírníme zátěž prostředí.

Mikroklima
Mikroklimatické podmínky ovlivňují velkou měrou zdravotní stav zvířat. Zde můžeme uvést průvan, který není vhodný pro žádná domácí zvířata. Za nevhodnou je také považována vysoká relativní vlhkost, jíž můžeme předejít odvětráním kurníku, a to buď umístěním vikýře na jeho strop, nebo použitím jiné stavební úpravy odvádějící vlhkost z prostor, kde jsou zvířata umístěna. Za nevhodné se považuje umístění vodní a hrabavé drůbeže v jednom kurníku, a to vzhledem k tomu, že vodní drůbež vytváří značnou vlhkost. Ta není vhodná především v zimních měsících, kdy teploty klesají pod bod mrazu, protože může docházet k omrzání hřebenů kura domácího.

Krmení
Krmivo by mělo být vždy předkládáno do čistého krmítka nikoliv na holou zem. Pokud je krmivo zvířatům podáváno na holou zem, můžeme si tím přivodit zbytečné zdravotní problémy v chovu, jelikož s trusem z těla nemocných zvířat většinou odcházejí infekční stadia původců onemocnění. Pokud zdravé zvíře přijme potravu, která je mu předložena na kontaminovanou zem, je většinou otázkou času, kdy propukne onemocnění i u něj. Vše záleží jenom na zdravotním stavu daného jedince a pozřené infekční dávce. Dále je vhodné nekrmit zvířata na otevřeném prostoru a krmítka mít umístěna ve vnitřních částech chovatelského zařízení, tak aby bylo zabráněno vniknutí volně žijícího ptactva nebo hlodavců, kteří mohou být zdrojem nákaz. V dnešní době je na trhu velké množství různých typů krmítek, jež nám zajistí dostatečný komfort při krmení drůbeže. Případně může chovatel zapojit vlastní kreativitu a vytvořit si krmítko sám. Je jedno, zda je zvířatům krmivo podáváno z drahého krmítka, či hrnce po babičce, důležité je dbát na dostatečnou hygienu. V krmítku nesmějí být v žádném případě zbytky starého plesnivého nebo zahnívajícího krmiva. Zde je důležité si uvědomit, že plesnivá potravina v sobě obsahuje podhoubí (mycelium) a spory plísní, které po pozření přejdou do organismu zvířete, a buď se v něm kumulují, nebo se zde přetvoří interakcí s jinými látkami v trávicím traktu. Následně mohou být vylučovány například ve vejcích, která posléze konzumujeme my chovatelé.
Výživa drůbeže musí odpovídat danému druhu, kategorii, cíli výkrmu a části chovného cyklu, ve kterém se daná zvířata nacházejí. Jinak jsou krmena například brojlerová kuřata určená pouze pro výkrm a produkci co největšího množství masa oproti kuřatům lehkých plemen slepic například vlašek, která jsou určena pro produkci vajec. Na trhu je k dostání celá řada komerčně vyráběných kompletních krmných směsí pro výkrm brojlerů, krůt nebo kachen. Tato kompletní krmná směs by měla pokrýt všechny potřeby daného organismu, to ale platí pouze při jejím zkrmování bez dalších přídavků jiného krmiva. Většina chovatelů nevyužívá pouze je, ale se zvířaty zkrmují zbytky z domácnosti, používají vařené brambory a další statková krmiva. Zde je důležité si uvědomit, že takováto krmná dávka nemusí splňovat všechny potřeby daného organismu. Pro některé druhy, například pro husy, především pro plemeno hus tuluzských a hus štajnbašských, není vhodné překrmování v delším časovém úseku před začátkem pohlavní aktivity (z důvodu ztloustnutí housera a jeho snížené pohlavní aktivity). Jako další příklad můžeme uvést zkrmování nadměrného množství bílkovin například v podobě zkyslého mléka nebo zbytků sýra nosnicím, které produkují násadová vejce. Vejce od takovýchto nosnic jsou sice veliká, ale nejsou vhodná pro nasazení do líhně. Vzhledem k velkému obsahu bílkové hmoty se z takovýchto vajec nejsou schopna vylíhnout kuřata. Ta zůstanou odumřelá těsně před líhnutím ve vejci obalená vrstvou bílku. Ne­smíme zapomenout na podávání vitaminů a minerálních látek. Z vitaminů jsou důležité pro mláďata v době odchovu vitamin D jako prevence vzniku deformací kostry. Dále vita­min A pro správný růst a vývoj svalstva. U chovných zvířat je to zase vitamin E, který zvyšuje pohlavní aktivitu a plodnost. Z dalších je vhodné podání například vitaminu C pro zlepšení imunity. Podávání minerálních látek je velice důležité jak pro nosnice produkující skořápku vajec, tak pro mladá zvířata, která potřebují vyvážený poměr vápníku (Ca) a fosforu (P) pro správný vývoj kostry. Vhodné je také podávání probiotik, ta je vhodné aplikovat jak preventivně, tak vždy po použití léčivých přípravků, aby došlo k snadnější obnově mikroflóry v trávicím traktu drůbeže. U jednoho německého chovatele jsem se setkal s přidáváním doma vyrobeného jogurtu do suché krmné směsi zrnin.

Ektoparazité
Vhodná je také preventivní kontrola zvířat, zda nejsou zahmyzena. Jako prevence zavlečení těchto vnějších parazitů do chovu se mi osvědčila aplikace insekticidního přípravku preventivně v okolí kloaky a pod křídly ihned po přivezení zvířat domů z výstavy nebo u každého nově nakoupeného jedince. Dále je vhodné provést postřik tohoto přípravku při pravidelné výměně slámy ve snáškových hnízdech nebo použít alternativní způsob, a to na dno hnízd umisťovat například ořechové listí nebo kopretinu vratič. Tyto byliny v sobě obsahují vonné látky, které přirozeně odpuzují vnější parazity. Zá­roveň je důležité hrabavé drůbeži poskytnout popeliště, tedy místo, kde je umístěn písek, který drůbeži pomáhá zbavit se ektoparazitů. Zde se slepice mohou popelit a tím provést mechanickou očistu, kterou můžeme nazvat „suchou sprchou“.

Karanténa
S nákupem nových zvířat nebo obesíláním výstav je spojeno riziko zavlečení nákazy do chovu. Proto je vhodné provádět preventivně karanténu nově nakoupených zvířat a také zvířat, kterými obesíláme výstavy. Karanténní místnost je od zbytku chovu oddělena a krmení zvířat v ní umístěných by mělo probíhat dle hygienických zásad na konci krmicí smyčky, tak aby chovatel zabránil svojí činností případnému přenosu nákazy do zbytku chovu. Všeobecná doba trvání karantény je 4–7 týdnů a odvíjí se od zdravotního stavu zvířat. Karan­téna je rovněž místem, kam umisťujeme zvířata z vlastního chovu vykazující příznaky nějakého onemocnění pro potřeby dalšího pozorování. Včasnou separací podezřelých zvířat můžeme dle typu onemocnění předejít propuknutí nákazy v celém chovu.

Nezbývá než dodat, že správná prevence v chovu vede k dosažení a udržení dobrého zdravotního stavu zvířat. V článku jsem se pokusil zmínit část postupů, které praktikuji ve svém chovu drůbeže. Dodržování těchto výše uvedených zásad může chovateli ušetřit značné náklady spojené s léčbou zvířat. Ušetřené finance pak chovatel může použít například pro nákup nových zvířat nebo je investovat do chovatelského zařízení, jeho vybavení či využít jiným způsobem. Na závěr si dovolím trochu odbočit od tématu článku a poukázat na ještě jeden velmi důležitý fakt. A to, že každý chovatel by měl před nákupem zvířat prostudovat některou z odborných publikací nebo v ideálním případě navštívit či kontaktovat zkušeného chovatele daného druhu drůbeže a nechat si vysvětlit úskalí spojená s jejím chovem. Teprve pokud budeme mít dostatečné množství informací o chovu dané drůbeže a budeme znát specifika a rizika s ním spojená, budeme vědět, zda jsme schopni zajistit zvířatům dobré životní podmínky. A můžeme se rozhodnout pro jejich chov.