Chov hybridních králíků 3 – Inseminace
Začátkem 90. let, kdy jsem s podnikáním v chovu králíků začínal, tento způsob připouštění nebyl u nás ještě znám. Měl jsem 60 samců, asi 300 samic a připouštěl jsem klasickým způsobem, dva skoky asi v hodinovém intervalu. Spoustu času jsem trávil připouštěním, ale dokud jsem nezačal inseminovat, ani jsem si neuvědomoval, jak pracný tento způsob připouštění byl.
Klasický způsob připouštění
Nejprve bych popsal zkušenosti s tímto klasickým způsobem, protože mnoho chovatelů ho používá dodnes. Myslím si, že má-li chovatel maximálně 50 samic, není inseminace z ekonomického hlediska výhodnější. Se zapouštěním samci strávíme sice více času, ale pokud má chovatel králíky jako zálibu, není pro něho čas ušetřený inseminací rozhodující.
Připouštěl jsem plynule každý týden. Mělo to svou výhodu, protože každý týden jsem pak odstavoval a prodával jatečné králíky. Samici jsem dal k samci dvakrát, první skok je podle mých zkušeností méně platný. Jestliže samec dlouho neskáče, spermie u prvního skoku nejsou tak pohyblivé. I když je první skok intenzivnější, samice tolik nezabřezávaly. Ze začátku jsem postupoval tak, že jsem samici dal k prvnímu samci a po jeho skoku hned k druhému. Pokud oba samci neskákali více než deset dní, bylo procento zabřeznutí samic menší. Později jsem samici po prvním skoku dal ihned k druhému samci. Vždy jsem se snažil, aby samci měli maximálně týdenní přestávku.
Máme-li jen jednoho samce, doporučuji druhý skok aplikovat s hodinovou přestávkou. Za tu dobu je množství ejakulátu téměř stejné jako při prvním skoku. Při větším počtu samců a pravidelném týdenním připouštění je sperma dostatečně kvalitní, a když dvojskok aplikujeme u více samců, připouštění se tím urychlí. Postupoval jsem tímto způsobem např. při počtu šesti samců – tři samičky jsem připustil v pondělí ráno, další tři za hodinu. V úterý jsem dal samcům pauzu a ve středu jsem celý postup zopakoval. Pokud to bylo nutné, připustil jsem v pátek ještě dalších šest samiček. Sobota a neděle byly volné a v pondělí jsem začínal znovu.
Ve druhé polovině 90. let mně nabídla firma, od které jsem chovné králíky nakupoval, pobyt ve velkochovu v Itálii, kde jsem měl možnost se naučit i novému způsobu připouštění – inseminaci.
Inseminace
Králík je posledním domácím zvířetem, u něhož se inseminace začala používat. Ze začátku se používaly skleněné pipety a sperma se odchytávalo do plastové vagíny, kde druhou stěnu tvořila gumová manžeta. Meziprostor byl vyplněn teplou vodou. Samice se dala k samci a záleželo na chovateli, aby naučil samce skákat na samici, i když mezi ně vkládal tuto umělou vagínu. Pokud byl samec dostatečně aktivní, většinou odchyt spermatu nedělal problém. Umělá vagína byla ukončená zkumavkou, ve které se ejakulát hromadil a pak se ředil v inseminačním roztoku a připravoval pro vlastní inseminaci. Nedlouho po inseminaci tímto způsobem se začal používat způsob novější. Plastová vagína byla nahrazena skleněnou a skleněné pipety, které se používaly k vlastní inseminaci, byly nahrazeny inseminační pistolí a plastovými pipetami. Stávalo se totiž, že při skoku na samici samec u plastové vagíny gumovou stěnu proškrábl, čímž do ejakulátu vnikla temperovaná voda a znehodnotila ho. Ochranná gumová manžeta se také hůře po provedeném odchytu čistila. Skleněná vagína se daleko lépe čistí, předehřívá na pracovní teplotu, ale samce je třeba naučit na tuto vagínu skákat. První pistole měly zásobník na 80 samic, dnes se používají se zásobníkem s kapacitou na 250 samic. Práce se tím velmi urychlila, běžně se dá takto připustit 130 samic za hodinu. Také procento zabřeznutí samic je ve srovnání s klasickým připouštěním asi o 12–15 % vyšší. Při starším způsobu inseminace chovatel samici převrátí na hřbet a inseminátor připouští skleněnou pipetou v této poloze.
U novějšího způsobu samice zůstává v přirozené poloze a inseminátor provádí připouštění takto. Nezdržuje se plněním skleněné pipety jednorázovou injekční stříkačkou, do které plní inseminační dávku, ale pouze mačká dávkovač inseminační pistole, který si nastaví na požadované množství inseminačního roztoku. Manipulace se samicí je daleko jednodušší, a připraví-li si chovatel pomůcku ve tvaru roury, do které samici vloží, je snadné si inseminaci provádět sám. Výhodou toho je, že není odkázán na službu, která inseminaci provádí, inseminuje v čase, kdy se mu to nejlépe hodí, a naplánuje si připouštění tak, aby jateční králíky mohl prodávat v období, kdy je výkupní cena nejvyšší, tj. na Vánoce nebo Velikonoce. Z kapacitních důvodů není inseminátor schopen provést inseminaci všem chovatelům ve stejném termínu. Pokud si chovatel inseminuje sám, má uzavřený chov a nevystavuje se riziku přenosu případné nákazy nebo nemoci z jiného chovu. Inseminace ve velkochovu má taky své nevýhody. Časový harmonogram všech prací je nutno podřídit tomuto způsobu připouštění. Chovatel naráz připravuje samice, naráz čistí klece, připravuje hnízda, odstavuje a pak jateční králíky i prodává. Když se však v chovu vyskytne nějaký problém, zasáhne celou skupinu a ztráty bývají podstatně větší. Práce se tak kumuluje na určité termíny a je nárazová. Připouští-li se klasicky, plynule se i odstavuje v malých skupinách a zdravotní problémy (např. poodstavové průjmy) u odstavených králíků zasáhnou jen jednotlivou věkovou kategorii. Chovatel má čas zareagovat a zdravotním problémům u další skupiny předejít. Při inseminaci se samicím do stehenního svalu aplikuje injekční roztok, který usnadňuje ovulaci vajíček. Toto se provádí injekčním automatem ihned po inseminaci.
Vlastní příprava samic na inseminaci
K tomu, aby výsledek inseminace nebo klasického připouštění byl co nejlepší, je nutno dodržet následující postup: samicím je nutno uměle prodloužit den vhodným osvětlením hlavně v období, kdy se krátí den. Je potřeba zajistit, aby samice měly světlo sedm dní před inseminací 16 hodin denně. Velmi záleží na intenzitě světla. Po provedené inseminaci se doporučuje ještě dva až tři dny tento světelný režim zachovat. Samicím se zvýší v tomto čase i krmná dávka ad libitum. Většina farem používá i přípravek Sergon, který se aplikuje samicím před inseminací. V začátcích jsem tento přípravek taky používal, inseminace je pak jistější, ale minimálně 15 let už tento přípravek nepoužívám a dosahuji úspěšnosti inseminace za rok průměrně 86 %. Pokud chovatel tento přípravek používal, v případě, že ho vysadí, se zabřezávání razantně sníží. Tento stav může trvat i několik inseminačních cyklů, než se samice přizpůsobí přirozenému způsobu přípravy na inseminaci. Aby úspěšnost připouštění byla co nejlepší, je nutno dbát na zdravotní stav samic. Samice jakýmkoli způsobem oslabené, nebo naopak přetloustlé je zbytečné připouštět ať už klasicky, nebo uměle. U oslabených samic později dochází k úhynu počtu narozených mláďat, u zatloustlých k březosti vůbec nedojde. Doporučoval bych i drobnochovatelům připustit několik samic naráz v průběhu 2–3 dnů. Narozená mláďata je pak možno doplňovat jednotlivým samicím tak, aby hnízda byla vyrovnána. Použijeme-li jednorázové rukavice, nehrozí nebezpečí, že samice mláďata přestane kojit.
Intenzita připouštění
Existují v podstatě tři způsoby:
1. 24 hodin po porodu
2. 10.–20. den po porodu
3. 35.–40. den po porodu
První způsob je, co se týká úspěšnosti zabřeznutí, nejúčinnější. Běžně u něho chovatel dosahuje úspěšnosti až 95 %, ale samici tento způsob značně vyčerpává. Ve druhém případě doporučuji druhé připouštění provést 20. den po porodu, další i dříve, v rozmezí 12–18 dní. U třetího způsobu je nebezpečí, že samice při tomto režimu zatloustnou. Je nutno omezit krmnou dávku v době, kdy samice nemají u sebe mláďata.
Říje se navozuje i tak, že se samice dává k samci na chvíli každý den, až projeví o páření zájem. Většinou se to podaří po 3.–4. pokusu nebo se několik dní před připouštěním dá do jiného kotce. Tato změna prostředí je pro navození říje taky účinná.
Samice, které nezabřezly, můžeme 14 dní po inseminaci znovu inseminovat spolu se skupinou, ve které jsou samice nové, nebo v 14denním cyklu po porodu, kdy se obvykle znovu připouští.
Příště popíši přípravu hnízd ke kocení, palpaci, řízené kojení a odstavy.
