Zdravotní problematika v drobnochovu drůbeže 8 – problémy spojené s nedostatečnou výživou

Jedním ze základních aspektů chovu zvířat je kromě odpovídajícího ustájení a správné zoohygienické praxe také kvalitní krmivo. Krmivo by mělo být plnohodnotným zdrojem živin, které daný organismus potřebuje. Drůbež je rozmanitá skupina, do které řadíme sedm různých druhů drůbeže, a to konkrétně husy, kachny, pižmovky jako reprezentanty vodní drůbeže a krůty, perličky, kura a křepelky jako zástupce hrabavé drůbeže. Díky této pestrosti se u jednotlivých druhů drůbeže setkáváme v tomto směru s rozdílnými potřebami živin. Ty byly formovány na základě životních podmínek v místech, kde se divocí předci dnešní domestikované drůbeže vyskytují, a dále byly formovány při domestikaci a v současné době také pro selekční tlak na dosažení co největší produkce. Byly tedy formovány na základě přírodních i uměle vyvolaných vlivů, kterým se organismus zvířat během svého vývoje musel přizpůsobovat.

Pro příklad si můžeme uvést husy, které dokážou ve svém trávicím traktu díky výrazně větší délce slepých střev výborně využít zelené krmivo. Naproti tomu kur domácí, kterého řadíme mezi všežravce, nemá slepá střeva tak rozvinutá, proto není schopen větší množství zeleného krmiva tak dobře zužitkovat. V některých případech může nedostatek vlákniny v krmné dávce vést až k výraznému ozobávání peří, jež vede ke kanibalismu. Z těchto zákonitostí tedy vyplývá, že směs vhodná pro odchov kuřat nepokryje optimální potřebu živin pro husy nebo kachny. 
Mezi základní živiny potřebné pro organismus patří bílkoviny (proteiny), tuky (lipidy), cukry (sacharidy) a vláknina. Dále je nutné našim svěřencům dodávat dostatek minerálních látek v podobě vápníku (Ca) a fosforu (P), jejichž dostatek a správný poměr je důležitý pro správný vývoj kostry mladé drůbeže a formování skořápky zástupců samičího pohlaví jednotlivých druhů drůbeže. Důležitý je také přísun dalších makro– i mikroprvků a v neposlední řadě jsou to vitaminy, které se podílejí na celé řadě biochemických procesů probíhajících v organismu zvířete.  
Další důležitou složkou organismu je voda. Každé zvíře by mělo mít k dispozici dostatečné množství nezávadné vody, která se účastní mnoha procesů probíhajících v organismu drůbeže, jako příklad si můžeme uvést bobtnání zrnin ve voleti u zástupců hrabavé drůbeže, jež napomáhá lepšímu natrávení potravy nebo vylučování odpadních látek. Voda je jednou ze základních komodit, které napomohly vzniku života na zemi, proto je pro organismus velmi důležitá a její nedostatek negativně ovlivňuje produkci organismu, ať už se jedná o přírůstek hmoty, nebo snášku nosnic. 
 

Minerální látky

Jednou z nejdůležitějších minerálních látek pro drůbež je vápník (Ca) a fosfor (P). Fosfor je nezbytný pro celou řadu metabolických procesů v organismu, kam můžeme zařadit metabolismus cukrů, tuků. Dále se účastní transportu energie. Vápník je nezbytný pro správný vývoj kostry mláďat, ovlivňuje společně s vitaminem K srážlivost krve a částečně i srdeční činnost. U dospělých nosnic je jeho dostatečný denní příjem základem pro správný vývoj kvalitní skořápky. Jejich poměr by měl obecně být 2:1, u nosnic je doporučováno vyšší množství vápníku vzhledem k jeho větší spotřebě na tvorbu skořápky. Na snesení jednoho vejce nosnice z těla uvolní v průměru okolo 2,3 g vápníku. Vápník je v organismu nosnice využitelný z 50 %, což znamená, že je třeba nosnici v plné snášce denně podávat jeho dvojnásobné množství, tedy okolo 4,6 g. Potřeba Ca a P je ovlivňována celou řadou faktorů – ať už biologických, jako je fáze růstu, nebo fáze snáškového cyklu. V této souvislosti je také důležité zohlednit vlivy vnější – zde můžeme zmínit například roční období a také technologii chovu. Dalším důležitým faktorem, který je třeba uvést v souvislosti s jeho vstřebáním, je dostatečné množství vitaminu D a hořčíku (Mg). Hořčík ovlivňuje metabolismus vápníku, a je tedy důležitý pro správný vývoj kostry. Vápník je nezbytný pro správný vývoj kostry mláďat, při jeho nedostatku ve výživě se u mláďat setkáváme s onemocněním odborně nazvaným rachitida neboli křivice, která se projevuje tak, že se mláďatům deformují v průběhu růstu prsty, dochází k prohnutí nártu nebo dojde k prohnutí prsní kosti. V souvislosti s deformací prsní kosti musíme zmínit ještě jednu z dalších příčin, kvůli níž může dojít k jejímu proláknutí – a tím je příliš časné použití hřadů nebo nevhodně tvarovaných bidel pro hrabavou drůbež. Mladá rostoucí drůbež totiž nemá ještě zcela osifikované (pevné) kosti. Kvůli tomu dojde při hřadování k otlačení hřadu do hrudní kosti. U dospělé drůbeže se můžeme setkat s osteomalacií, která se může při manipulaci s drůbeží projevit jako snadná lomivost kostí. 
Jednou z možných příčin oštipování opeření může být nedostatek sodíku (Na) v krmné dávce. Proto by měla být sůl její důležitou složkou. Při nedostatku může docházet k úbytku hmotnosti zvířat, snížené hmotnosti vajec, špatnému růstu a oštipování opeření vedoucímu až ke kanibalismu. Při kanibalismu je vhodné přidat krátkodobě 3 % soli po dobu zhruba tří dnů. Vyšší přídavek soli v krmné dávce je pro drůbež toxický a může vést až k jejímu úhynu především u mláďat, která jsou náchylnější. 
Onemocnění jazyka, jež postihuje především mláďata pižmovek, v menší míře kachny nebo housata, se lidově nazývá „žabka“ nebo také „záškrt“. Jeho odborný název je glositis gelatinosa circumscripta. Posti­huje mláďata výše uvedených druhů drůbeže ve věku 5–12 týdnů. Mezi možné příznaky propuknutí tohoto problému v chovu patří náhlé přerušení příjmu krmiva, které je způsobeno tím, že mláďatům zduří jazyk u kořene, což brání příjmu krmiva. Mláďata tedy nepřijímají krmivo, hubnou, posedávají, a pokud nedojde k chirurgickému odstranění žlutě zabarvené hmoty z místa zduření zobáku, hynou. Mechanismus vzniku tohoto problému není zcela znám. Podle studií dochází k vzniku „záškrtu“ především v chovech, kde zvířata mají v období růstu nedostatečný přísun minerálních látek a vitaminů. Většinou se s tímto problémem setkáváme v chovech, kde jsou zvířatům podávána pouze statková krmiva (například vařené brambory doplněné doma šrotovanými obilninami, a to v případě že chovatel nedodává do této směsi dostatečné množství minerálních látek a vitaminů). V chovech, kde jsou zvířatům podávány komerčně vyráběné kompletní krmné směsi, se s tímto problémem v praxi nesetká­váme – nebo pouze velmi zřídka. V těchto kompletních krmných směsích je totiž obsah minerálií a vitaminů nastaven tak, aby byl dostatečný pro danou věkovou kategorii zvířat. Tento fakt mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V dřívějších dobách jsem se s tímto problémem taktéž setkával i ve svém chovu pižmovek, po nastudování několika odborných článků jsem začal kachňatům přidávat do krmné dávky větší podíl minerálních látek a díky tomu problém zcela odstranil. 
 

Vitaminy

Vitaminy jsou skupinou, která výrazným způsobem ovlivňuje jak zdravotní stav, tak růst a produkci organismu. Vitaminy můžeme díky jejich funkci v organismu nazvat biokatalyzátory, protože zodpovídají za standardní průběh metabolických procesů. Důležité je zde zmínit, že organismus si většinu z nich nedokáže sám vytvořit, proto je musí buď v hotové formě, nebo jako provitaminy přijmout v krmivu. Vitaminy si rozdělíme do dvou skupin, a to na vitaminy rozpustné v tucích, kam patří A, D, E, K, a vitaminy rozpustné ve vodě – tam patří skupina B–komplexu a C. V našem článku se budeme zabývat pouze první skupinou vitaminů. Nedostatečné množství vitaminů se nazývá avitaminóza, naopak nadměrný přísun hypervitaminóza. Na předávkování si musíme dávat pozor obzvláště u vitaminů rozpustných v tucích, vitaminy rozpustné ve vodě jsou z organismu při podání nadměrného množství vyloučeny. 
Vitamin A má antioxidační účinek, ovlivňuje zrak a významnou měrou také růst, užitkovost a rozmnožování. V těle vzniká z karotenoidů, což jsou barviva obsažená například v zelených částech rostlin, v mrkvi nebo jeřabinách. Pokud je v krmné dávce nedostatek tohoto vitaminu, dochází k poklesu snášky, zhoršené líhnivosti a životaschopnosti zárodků. Drůbež může být náchylnější k onemocněním postihujícím dýchací cesty a parazitárním infekcím. 
Vitamin D v organismu udržuje stálou hladinu vápníku v krvi, čímž dochází k ovlivnění správného vývoje kostry. Vzniká v kůži po její expozici na slunci, kde dojde působením slunečního záření k aktivaci provitaminu. Jedná se tedy o vitamin, který si organismus dokáže za příhodných podmínek sám vytvořit. Zdrojem tohoto vitaminu je například mléko, kvasnice nebo rostlinné oleje. U olejů je ale třeba jejich odpovídající skladování v temnu, vzhledem k tomu, že na světle tento vitamin degraduje. Jeho nedostatek se projevuje jako rachitida u mladé drůbeže nebo osteomalacie u drůbeže dospělé. Dále můžeme u nosnic při jeho nedostatku pozorovat sníženou kvalitu vaječné skořápky, která je buď velmi tenká a křehká, nebo dochází ke snášení tzv. „hadích vajec“. 
Vitamin E je nazýván také vitaminem plodnosti. Významnou měrou ovlivňuje pohlavní aktivitu a plodnost chovných zvířat, líhnivost a životaschopnost vyvíjejících se zárodků. Jedná se také o významný antioxidant. Přirozeným zdrojem tohoto vitaminu jsou obilné klíčky, proto je vhodné podávat zvířatům v období sběru násadových vajec naklíčené obilí. Dalším alternativním zdrojem jsou například rostlinné oleje, které lze přidávat v malé míře do předkládané míchanice. 
Jelikož se prakticky celá ČR nachází v pásmu, kde je všeobecný nedostatek selenu (Se), je třeba jej zvířatům dodávat uměle. Selen totiž ovlivňuje správný růst zvířat a vývoj jejich opeření. Stejně tak jako zinek (Zn), který je součástí některých enzymů. 
Plnohodnotná a vyvážená krmná dávka zahrnující v sobě odpovídající poměr živin, vitaminů, minerálních látek a stopových prvků nám může ušetřit množství starostí a zajistit větší odolnost zvířat vůči některým onemocněním. Chov drůbeže jako celek v sobě zahrnuje velké množství důležitých aspektů, ať už mluvíme o oblasti výživy, ustájení, nebo veterinární péče. Všechny tyto aspekty je třeba skloubit dohromady, tak aby byly našim zvířatům zajištěny optimální životní podmínky. Jenom zdravá zvířata chovaná v odpovídajících podmínkách nám mohou přinášet radost, můžeme plně ocenit jejich krásu, a nakonec i využít jejich plnohodnotné produkty v naší domácnosti.