Co je to „létající klíště“? – Záhadní trapiči
Kloš jelení
Kloši jelenímu – latinsky Lipoptena cervi – se lidově říká „postraňák“, „lojnice“ nebo „jelenica“. Je to druh dvoukřídlého hmyzu z čeledi klošovitých. Odborná literatura hovoří jasně: Je to druh bodavé mouchy, která se živí krví zvířat, především savců (včetně netopýrů) a ptáků.
Kuriozitka
Osobně mi připadá pikantní, že kloš se na svého nedobrovolného hostitele dostane pomocí křídel (která se mu vyvinou ihned po vylíhnutí); po dosednutí na hostitele ale svá křídla ztrácí, aby se mohl lépe pohybovat v husté srsti či v peří.
Portrétek
Kloš jelení dosahuje délky pouze 3–7 milimetrů. Má šest nohou a křidélka (která, jak jsme uvedli, při dosednutí na hostitele odhodí). Tělo má zploštělé a jakoby elastické, takže snese bez úrazu i velmi silné stlačení. Zbarvení je hnědé. Svým vzhledem připomíná miniaturního cvrčka.
Kloš jelení bývá laicky označován za „létající klíště“, avšak s klíštětem nemá (kromě identické potravy) pranic společného. (Kromě toho má skutečné klíště osm nohou, kdežto kloš jen šest.)
Rozšíření
Rozšíření
Kloš jelení je rozšířen v lesích mírného pásu na severní polokouli v holoarktické oblasti. Do Severní Ameriky byl zavlečen teprve nedávno (rovněž nedávno byl zavlečen do Finska). Příbuzné druhy klošů žijí též ve Střední a Jižní Americe.
Způsob života
Samička kloše produkuje vždy pouze jedinou larvu, která žije uvnitř jejího těla a živí se mléčnými výměšky. Samice porodí larvu jen těsně před zakuklením. Larva má zpočátku bílou barvu, ale velmi rychle se zbarví do hněda a zakuklí se. Díky tomu se klošové úspěšně množí bez ohledu na nepřízeň počasí. V té době vypadne ze srsti (či peří) hostitele do podrostu a hned se zakuklí. Po vylíhnutí se již imago (dospělý jedinec) ihned snaží aktivně vyhledat vhodného hostitele. Jestliže ho nalezne, odhodí křídla a začne se živit sáním krve. Velmi často na hostiteli dochází k páření samců a samic. Kolik larev je však schopna samice za život vyprodukovat, se prozatím nepodařilo vědcům zjistit.
Krvežíznivci
Kloši se tedy živí krví hostitelů. Nejvíce jimi trpí jeleni a zvěř srnčí. V menší míře napadají jiná zvířata, ptáky, ale samozřejmě také psy a lidi. Jedno „kloší sání“ trvá asi 15–25 minut. Je štěstí, že kloši nepřenášejí (dosud) takřka žádné nemoci, s výjimkou bakterie druhu Bartonella schoenbuchensis (způsobuje zarudnutí místa vpichu a svědivost – vyrážka může trvat i mnoho týdnů). Nutno však přiznat, že u lidí s oslabenou imunitou může bartonella způsobit zánět srdečního svalu! Od svědivého pocitu po štípnutí klošem částečně pomohou antihistaminika a jiné zklidňující látky. Postižené místo je dobré ošetřit jodisolem nebo podobnou dezinfekcí.
Kloš také může přenášet tularemii. Při tularemii kousanec zhnisá a vytvoří se bolestivý vřed.
Lesní parazit
Kloši, jako lesní paraziti, obtěžují především v lesním prostředí. Odborná literatura uvádí, že lidskou krev nesají. Nevím – zato vím, že velmi citelně bodají. V České republice se údajně vyskytuje deset druhů klošů (např. kloš ovčí – Melophagus ovinus, kloš koňský – Hippobosca equina), kloš jelení je však bezesporu nejčastější. (V poslední době se u nás prý patrně objevil i zavlečený druh kloše z Japonska. Ach ta globalizace…
Kloš se docela těžko chytá a špatně zabíjí – nejlépe je ho promnout mezi prsty a rozmáčknout mezi nehty.
Zbytky klošů byly nalezeny už na mumii legendárního Ötziho, muže z ledovce. Takže jak vidno, těmto trapičům se nevyhnuli již naši dávní předkové.
Zajímavost
Zbytky klošů byly nalezeny už na mumii legendárního Ötziho, muže z ledovce. Takže jak vidno, těmto trapičům se nevyhnuli již naši dávní předkové.
Repelent
Jako repelent se proti klošům prý osvědčil hřebíčkový postřik připravený z 20 hřebíčků, které se týden louhují ve 2 dl alkoholu, nejlépe 50 % silného. Nevím, nezkoušel jsem ho.
Jako základní ochrana bezesporu poslouží účinná pokrývka hlavy.
Zda proti klošům fungují antiparazitární obojky, nevím, ale předpokládám, že ano. Na svých psech (kteří jsou speciálními obojky opatřeni) nacházím klošů poměrně málo, zatímco já jsem jimi „obsypán“. Když psy prohlížíme, musíme se soustředit zejména na jejich slabiny, břicha a okolí genitálií – tam se těm bezkřídlým potvůrkám líbí nejvíce.
Babská rada
Na kloše prý platí následující recept: nechte čerstvý vlaštovičník macerovat v libovolném stolním oleji několik dní na slunci; až tekutina tmavě zezelená, potírejte se jí. Prodávám, jak jsem koupil; macerát jsem sám nikdy nevyzkoušel.
Klošové si vás prý nevšimnou, když rozžvýkáte dva stroužky česneku. Říká se, že se tím pozmění vůně vydechovaných plynů, díky jimž se kloš orientuje (osobně o této hypotéze pochybuji).
Přírodní repelent údajně lze vytvořit také takto: vyluhovat 30 hřebíčků ve dvou deci frankovky.
Výskyt
V roce 2018 se s kloši jeleními setkávám opravdu velmi často, takřka na každém kroku, a to v nebývalém množství. Snad jim mimořádně vyhovuje letošní horké a suché léto. Nejvíce na ně narážím na Českomoravské vrchovině, v Podkrkonoší, v Bílých Karpatech i v Moravském krasu. Vyskytují se však v hojném počtu zcela určitě i jinde v lesních komplexech. Lékaři doporučují s každým neobvyklým kousnutím, které ale ani po několika dnech nezmizí, a dokonce se stále zvětšuje, raději okamžitě vyhledat odbornou pomoc. Ale může vůbec kloš člověka kousnout? Přečtěte si následující řádky…
Slovo entomologa
Na tomto místě bych chtěl uvést názor entomologa, který si – z mně neznámých důvodů – nepřeje být jmenován: „Kloš jelení absolutně člověka nekousne, to jen jeho drápky vyvolají alergickou reakci (proto to svědění nebo palčivost na pokožce). Kloš jelení, taktéž nazývaný srnčí klíště, zcela z neznámých důvodů usedá na vše, co se pohybuje a vydává infračervené světlo v podobě tepla. Převážně si všímá (dodnes nevysvětleno odborníky) světlého a zářivého oblečení. Kloš jelení na vás může dřepět bez povšimnutí třeba hodinu a vytrvale přemýšlí, jestli si do vás kousne, nebo ne. Velice přátelské vůči vám je jeho rozhodnutí, že tak neučiní, a víte proč? Vaše krev je pro něj jako pro nás močůvka, kdežto srnčí, daňčí, jelení je pro něj božská mana; mok, který neodmítne. Kloše nenajdete u vody, ale spíše v blízkosti srn a jejich útočišť. Tam kde se nejvíce vysoká zdržuje, tam na něj narazíte.“
V rámci objektivity musím však vzápětí uvést, že mi mnoho lidí říkalo o kousancích, které jim klošové způsobili. Sám bych přísahal, že se mi mnohokrát ve vlasech pěkně vyřádili. Ale – zda mě pokousali, či „poškrábali“ nožičkama, na 100 % tvrdit nemohu.
Post scriptum
Pošetilé „rady“ typu „Nechoďte do lesa, číhají tam klíšťata a kloši“, pouštějte jedním uchem tam a druhým ven. Jsem v lesích se psy veškerý svůj volný čas a – věřte mi – dá se to přežít! A navíc – báječně! Samozřejmě důsledně prohlížejte sebe i své psy a proti parazitům nekompromisně bojujte. A nestýskejte si a neproklínejte malé bodavé a sající potvůrky. V přírodě vše souvisí se vším; každý tvor hraje ve složité mozaice důležitou a nezastupitelnou roli. I když ji „pán tvorstva“ zrovna nechápe…
