Panenka muškátová

Panenka muškátová (Lonchura punctulata) je malý, asi 10–12 cm velký ptáček, který má dle Franze Robillera v knize „Astrildovité vtáky“ 12 poddruhů obývajících převážně jižní Asii. Domovem jednotlivých poddruhů, které lze jen obtížně rozlišit, je Indie, Pákistán, ale také Barma, Sumatra, Jáva , Bali, Celebes, Filipíny, Kambodža, Thajsko, Vietnam i Čína.

Poddruhy

Dle knihy „Príručka pre chovatelov vtáctva“ od Heindricha Datheho a kol. mají pro chovatele význam ze známých dvanácti poddruhů pouze dva, a to panenka muškátová indická (Lonchura punctulata punctulata) a panenka muškátová čínská (Lonchura punctulata topela). 

Je také pravděpodobné, že z dostupných ptáků (mimochodem v našich chovech je jich velmi málo), kteří jsou u nás k dispozici, došlo ke křížení jednotlivých poddruhů, proto se vůbec neodvažuji určit, jaký poddruh mám vlastně doma. Jedni ptáci jsou robustnější a větší, s výrazně tmavší hnědou barvou na křídlech a hlavě, s výrazným perličkováním na hrudi a bocích – druhý poddruh je téměř červenohnědý, podstatně menší a perličkování je spíše rezavohnědé. 

Původně jsem si myslel, že mám doma dva nejběžnější poddruhy, jelikož jsem měl několik ptáků starších a větších a následně jsem získal ptáky drobnější, světlejší, údajně z odchytu. I když jsem z čisté linie údajně odchytových ptáků odchoval odchov, tento je již větší a tmavší než rodiče – a prakticky dnes nedovedu rozlišit, kteří ptáci jsou kteří.   

Tyto panenky bývaly před lety hojně dováženy z odchytů a nabízeny v prodejnách Zverimexu za přijatelnou cenu. Dnes z našich chovů tato panenka téměř vymizela. V mém chovu se vyskytuje s různými přestávkami již několik desítek let, ale její odchovy nejsou v posledních letech příliš hojné. Problém je především s hledáním nových jedinců pro změnu krve.

Rozlišení pohlaví

Ptáci jsou stejně zbarvení, takže se pohlaví podle vzhledu prakticky nedá poznat. Spolehlivým rozlišovacím znakem je zpěv samečka. Někteří samečci jsou však dost tvrdohlaví, a tak často začnou zpívat až po změně prostředí. Stalo se mi, že jsem jednu panenku považoval za samičku snad tři čtvrtě roku. Pak jsem ji dal do přenosky, že ji přenesu do venkovní voliéry, a v přenosce tato panenka začala zpívat – takže to byl sameček. Poslední dobou se mi celkem daří pohlaví rozeznat podle tvaru hlavy a umístění oka k rovině středu zobáku (viz obrázek). Má-li panenka oko nad osou zobáku, je to sameček, pokud má oko v ose zobáku, naopak jde o samičku. Sameček má také hlavu i zobák většinou širší a mohutnější. Všechny tyto znaky jsou ale velmi jemné, a tak se stejně občas spletu. Jestliže sameček začne zpívat, vše je jasné. Původně jsem si myslel, že druhý pták, jenž si ke zpívajícímu samečkovi přisedne a „nábožně poslouchá“, je samička, ale jsou to většinou mladí samečci, kteří se zřejmě inspirují zpěvem staršího kolegy.

Chov a odchov

Chov těchto ptáčků je celkem nenáročný, spokojí se s různými druhy prosa, lesknice, s trochou loupaného ovsa (někdy jej neberou). Rádi zelené krmení, klíčené či máčené zrní, občas i moučné červy, mravenčí kukly, vaječnou míchanici apod. Dáme-li dohromady skutečný pár, zahnízdí i v kleci, ale raději ve voliéře, kde se nastěhují do různých budek, kokosových ořechů nebo si postaví hnízdo v keři.

Léta jsem je choval v letním období ve venkovních voliérách, často s dalšími druhy panenek (například s černohlavými či bělohlavými) a s dalšími ptačími druhy, jako je amarant malý, zlatoprska malá, astrild rákosní, holoubek kapský a další, bez větších problémů. Pouze jednou se mi stalo, že jsem v hnízdě černohlavých panenek odchoval křížence s panenkou muškátovou (viz foto). Mladé panenky jsou po opuštění hnízda velmi podobné ostatním mladým panenkám a lze je od ostatních odlišit často až v průběhu přepeřování. Proto jsem i křížence odhalil až po přepeření. Od té doby jsem do jedné voliéry dával vždy jen jeden druh panenek. Obvykle se všechny druhy panenek dožívají poměrně vysokého věku, často jsou ptáci plodní i ve věku 5–7 let, někdy i déle, dožívají se často i 9–10 let. 

Kolega, který choval několik párů panenky muškátové pohromadě, měl při společném chovu velké úspěchy s odchovem, u mne se zvláště v minulém roce více vydařil spíše odchov v kleci po páru než ve voliéře. I když některé páry ve voliéře také vyvedly mladé, bylo jich méně, a ne každý pár spolehlivě odchoval mladé, možná i kvůli rušení jinými ptáky.       

I přes své celkem nenápadné zbarvení se jedná o milé a vděčné ptáčky, které mnohé chovatele potěší. Je proto škoda, že je v současné době u nás těchto panenek a jejich chovatelů tak málo. 

Všem, kdo se do chovu těchto panenek pustí, přeji hodně štěstí a chovatelských úspěchů.