Poklady z přírody 78 –<strong> </strong>Rybíz

Plody rybízu, které právě dozrávají, jsou cenným zdrojem vitaminů a antioxidantů i příjemným osvěžením, a to nejen pro nás. Mohou zpestřit i jídelníček našich opeřenců. Velmi rády je zobou také slepice, krůty a kachny. 

Rybíz je bobulové ovoce z řádu lomikamenotvaré (Saxifragales), čeledi meruzalkovité (Grossulariaceae), rodu rybíz (Ribes). Rod se rozděluje do dvou podrodů, a to Bersia, který zahrnuje druhy s dvoudomými, jednopohlavními květy, a podrod Ribesia zahrnující druhy s oboupohlavními květy. Rod rybíz zahrnuje asi 120 druhů, pěstuje se 8 druhů, u pěstovaných odrůd se jedná o křížence více druhů. 

Na keřích nebo stromcích s podnoží meruzalky se pěstuje rybíz červený, bílý a černý. Bílý rybíz je varietou rybízu červeného. Červené a bílé odrůdy vznikají z druhů rybíz obecný (R. vulgaris), rybíz červený (R. rubrum), rybíz skalní (R. petraeum) a rybíz mnohokvětý (R. multiflorum). Bílé odrůdy vznikly křížením R. petraeum a R. multiflorum nebo R. multiflorum a R. rubrum. Černý rybíz se šlechtí za pomoci druhů rybíz černý (Ribes nigrum), R. dikuscha a R. Americanum. U černého rybízu se můžete setkat také s názvy černá meruzalka, smrdinka, smradlavý rybíz či smrdlenka, polsky porzeczka czarna, anglicky black currant, německy schwarz johannisbeere, francouzsky nore groseiilier, italsky nero ribes. 

Slovo ribes pochází z arabského ríbas, tedy arabského označení pro reveň- rebarboru. Uvádí se, že Arabové začali právě rybízem nahrazovat rebarboru po příchodu do Španělska, kde nerostla. 

Výskyt

Rybíz se vyskytuje v mírném i v chladném pásu Evropy, Asie, Severní i Jižní Ameriky, asi 7 % druhů roste v Africe. 

Rybíz červený roste u nás planě, a to v lužních lesích a na vlhkých půdách, tato forma je vzácná. V zahradách a ovocných sadech se pěstuje jeho kulturní forma.

Charakteristika

Rybíz je listnatý beztrnný opadavý keř, který běžně dorůstá výšky 1–2 metry. Pěstované odrůdy rybízu jsou diploidní a samosprašné. 

Zašpičatělé, zubaté, okrouhlé a na okraji pýřité pětilaločné listy jsou spirálovitě uspořádané na stopkách, jsou střídavé. Kůra rybízu je černošedá. 

Nenápadné žlutozelené až žluté květy velké 4–9 mm jsou uspořádány v 7–8 cm dlouhých převislých hroznech. Kvete od dubna do května. 

Bobule rybízu červeného vyrůstají na větvičkách v plodenstvích, malých hroznech, mají nakyslou chuť a zpravidla 0,6–0,7 cm v průměru.

Trocha historie

Nejstarší dochované vyobrazení rybízu pochází z roku 1184 z mohučského herbáře. Rybíz zmiňuje také Simon Januensisa, na začátku 15. století byl uveden v latinsko-německém glosáři.

V západní Evropě se začal jako léčivá rostlina pěstovat ve 14. století, a to především černý rybíz. Právě ze západní Evropy se dostal i k nám. Běžnějším se stal v 16. století. Nejstarší odrůdy vyšlechtěné z R. rubrum pocházejí pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století, vznikaly v Itálii a ve Francii. 

Ve velkém se u nás začal rybíz pěstovat od roku 1950, kdy byla značná poptávka po výrobcích z něj. 

V lidovém léčitelství se využívají listy červeného rybízu k léčbě střevních potíží, čaj podporuje trávení a působí močopudně. Z kořenů a listů černého rybízu se připravovaly prostředky zmírňující revmatismus, artritidu, dnu a také na snížení krevního tlaku. Naši předkové jej používali i zevně – jako obklady na rány, vředy nebo na otoky po bodnutí hmyzem. 

Černý rybíz zlepšuje pružnost cévních stěn, doporučuje se při křečových žilách a hemoroidech, ale také jako prevence ledvinových kamenů. Plody černého rybízu patří mezi rostlinné antioxidanty. Pektiny v něm obsažené pomáhají při léčbě rakoviny.

Šťáva z červeného i černého rybízu mírní horečku, doporučuje se při nachlazení, virových onemocněních i při rekonvalescenci. Rybíz má také pozitivní účinky na zrak, svaly i klouby. Používal se i jako prostředek proti kurdějím. Podporuje obranyschopnost, vyrovnává hladinu glukózy v krvi, přispívá k detoxikaci a k celkovému osvěžení organismu. Odvar z listů se používá jako kloktadlo. 

Výborně jej lze použít také v kuchyni, a to syrový, nebo se z něj připravují marmelády, džemy, kompoty, sirupy, mražené dřeně a víno, dají se zamrazit i celé nebo sušit. List je součástí urologických čajů, ale i chutných bylinných čajových směsí.

Co rostlina obsahuje?

Wikipedie uvádí, že ve 100 gramech červeného rybízu je 1,4 g bílkovin, 13,8 g sacharidů, 0,2 % tuků, 0,04 mg vitaminu B1, 0,05 mg vitaminu B2, 0,07 mg vitaminu B6, 41 mg vitaminu C, 0,05 mg vitaminu B 12, 33 mg vápníku, 1 mg železa, 13 mg hořčíku, 0,23 mg zinku. Energetická hodnota je 56 kcal.

Černý rybíz obsahuje třikrát více vitaminu C než červený. Navíc obsahuje rutin, bioflavonoid, který je významným antioxidantem. Zajímavý je i obsah pektinů, resveratrolu a silic.

Pěstování

Při výběru stanoviště je potřeba volit slunečná místa s dobrou cirkulací vzduchu. Je možné jej pěstovat i v polostínu, vysazuje se pod mladé stromy, např. jabloně. Nevhodné jsou mrazové kotliny, kde bývá v některých letech mrazem zničená většina květů.

Požadavky na typ půdy a klimatické podmínky jsou různé podle odrůdy. Všeobecně platí, že rybízu se bude dařit na propustných půdách s dostatkem živin. Nesnáší zamokřené půdy.

Půdu kolem keřů je potřeba zbavovat plevelů a kypřit. Mezi keře rybízu je možné zasít jeteloviny nebo laskavec, doporučují se i kadeřávek, novozélandský špenát nebo pelyněk či jiné bylinky. Je také možné navršit mulč v podobě slámy nebo hrubého sena. Nevhodné je mezi rybízem pěstovat kořenovou zeleninu, rajčata, okurky a tykve.

Rybíz se většinou množí vegetativně, a to hřížením, řízkováním nebo kopčením. Řízky rybízu lze naroubovat na podnož meruzalky, vznikne tak stromkový rybíz. Je možné jej ale množit i generativně – semena se smíchají s pískem a na jaře vysejí přibližně 1–1,5 cm hluboko. Zakoupené rostliny se vysazují co nejdřív na podzim nebo na jaře. Před výsadbou je dobré ponořit kořeny do vody a výhony zkrátit na 3–4 očka. Rybízy sázíme v řadě ve vzdálenosti 1–1,5 m, do řad vzdálených kolem 3 m. Sázíme je asi o 10 cm hlouběji, než rostly ve školce. 

Opadávání bobulí může být způsobeno poškozením mrazem, ale také nedostatečným opylením.

V průběhu vegetace se odstraňují staré nebo málo plodící výhony. Rostliny tak tvoří stále nové, produktivní výhony. Tvorbu nových pupenů na letorostech podporuje zkrácení výhonů na 2–3 pupeny v červenci až v srpnu. Zatímco zanedbávané keře vydrží jen 10 let, ty, o které se pečuje správně, plodí až 30 let. Stromkové rybízy stárnou rychleji.

Ideální je hnojení hnojem, pěstování rostlin na zeleném hnojení v meziřadí, přídavek průmyslových hnojiv. Rybízu prospívá aplikace draselných hnojiv.

Sběr

Výhodné je pěstovat různé odrůdy s rozdílnou dobou dozrávání. Plody některých odrůd jsou zralé již v polovině června, jiné dozrávají až v září.

Důležitá je rychlost sklizně a včasné zpracování ovoce. Mnohem snadněji se sklízejí velké plody na dlouhých hroznech.

Zpracování

Plody rybízu se dají mrazit, sušit i tepelně zpracovat na džemy, marmelády, sirupy, želé nebo kompoty. Skvělé je i rybízové víno. Na přípravu želé jsou lepší odrůdy s drobnějšími plody a výraznější chutí.

Využití pro drůbež

Pokud vypěstovaný rybíz sami nesníte, vaše drůbež si na něm jistě pochutná. Zkrmit je možné i zbytky po vylisování bobulí.

Slepice, krůty, perličky i kachny budou vděčné za keříky rybízu vysázené ve výběhu. Nejen že jim poskytnou úkryt a stín, ale také si pochutnají na jeho plodech. Mají tak postaráno o zdroj vitaminů i zábavy. Husy dokážou keříky rybízu zničit – otrhají je celé.

Podobně se dá využít i josta, kříženec černého rybízu a angreštu.

Drůbeži neublíží, ani pokud ozobe listy keřů.