17. Derby drobných exotů v Nymburku

Kupoval jsem si kdysi pravidelně noviny, od čehož jsem upustil po dobré radě a nabyl tak lepší duševní rovnováhy. Ke konci tohoto období jsem se těšíval hlavně na kreslené vtípky od Vladimíra Renčína, na kterých jím kreslené postarší týpky v typických kloboucích pronáší všemožná životní moudra. Jedno takové mě obzvlášť zaujalo, a to natolik, že jsem si ten básnicky dokonalý text i zapsal. Samozřejmě že v tomto okamžiku, kdy bych si to potřeboval znova přečíst, hledám ten zápis právě tak zbytečně jako ztracené mládí. Smysl toho textu si pamatuji, nicméně jeho poetická dokonalost nikdy nebude tak dokonalá jako od Renčína. Jeden ten týpek na tom obrázku říká tomu druhému: Běh věcí nezměníte, příteli. Psi štěkají, kočky mňoukají, voda teče, oblaka plují, tráva se zelená a tak dále, aby nakonec konstatoval, že lidi holt blbnou. Jak dokonalé! 

Protože tedy ten běh věcí skutečně nezměníte, koronavirus nekoronavirus, konalo se v Nymburku již 17. Derby drobných exotů. Na vlastní oči jsem tu událost vůbec neviděl, i když jsem to ještě den předtím plánoval. Jenže v den konání mě bolelo v zádech natolik, že jsem to vzdal. Ale doneslo se mi, že všichni počítají s tím, že na iFauně budu o této akci referovat já. Dokonce mi někteří telefonovali a ptali se, jak to dopadlo.

Poslali mi po internetu katalog a přes úschovnu haldu obrázků. Jenže ta bedna, které se říká PC, o níž vůbec nevím, jak to může fungovat, se nějak vzbouřila a odmítla mi cokoliv z toho ukázat. Telefonoval jsem jednomu, aby to udělal on, ale poslal mě tam, kam se my Češi obvykle posíláme. Ať nevotravuju, von že zrovna obrací seno. Ano, Renčín měl vždycky pravdu! Běh věcí prostě nezměníte!

Vysoká účast

Ano, voda teče, oblaka plují dál a derby se konalo! A zase se povedlo. Ptáků, vystavovatelů, a dokonce i návštěvníků bylo prý nad míru. Prý měli pořadatelé i obavu, že by se to mohlo nějaké té hygieně i znelíbit, a proto se snažili to celé nějak usměrňovat, což se prý rovněž zdařilo.

Zvýšený počet návštěvníků, tedy zájem lidí, zajisté potěší. Jinak to větší význam pro pořadatele nemá, protože na derby se nevybírá vstupné. Což má také svoje odůvodnění. Nicméně nějaké finance potřebujete vždy. Proto se vybírá klecné. To v Česku není právě oblíbený poplatek, proto je víc než potěšující vysoká účast soutěžících, kteří tento poplatek byli ochotni vydat.

Za takový obolus si každý koupil papírovou klec, která se po soutěži vyhodí, a vypůjčí kovovou přední mřížku ‒jeden z otců pořadatelů je má přes rok někde uschované ‒ a také napáječku. Za zbytek se pořídí poháry pro vítěze a zaplatí posuzovatelé. Samozřejmě se hodí každý sponzor, který dobrovolně přispěje nějakým drobným penízem.

Bitva s koronavirem postoupila úspěšně do fáze, kdy mohla být otevřena osvěžovací zařízení v okolí, takže koneckonců návštěvníci mohli v Nymburku strávit příjemnou sobotu. Všechno to se však může konat jenom proto, že v Nymburku stojí na takovém zvláštním místě z ulice neviditelná stavba, kterou nelze nazvat jinak než barabiznou. Ale může se to tam konat. Panbůh zaplať! Modleme se proto, aby to snad náhodou nějakým živlem nespadlo, protože i kdyby tam něco modernějšího opět vyrostlo, nájem výstavních prostor by již nikdo nezaplatil. I když jsem to na vlastní oči neviděl, upřímně si přeji, aby ten běh věcí opravdu vydržel. 

A jak to dopadlo?

Z různých jiných informačních kanálů, jaksi oklikou, navzdory škodolibé bedně PC, jsem nasbíral několik konkrétních čísel. Soutěž se konala podle předem vyhlášených pravidel, nikoliv podle toho, jaké ptáky nakonec dodají laskavě vystavovatelé. 

Soutěžilo se v šesti výstavních skupinách, které byly při předepsaném počtu zúčastněných dále děleny na výstavní třídy. Výstavních skupin bylo celkem šest. A to: zebřičky, japonské chůvičky, rýžovníci, pásovníci, amady Gouldové a skupina všech ostatních. U každé z těchto skupin bylo posuzovateli stanoveno pořadí a vyhlášeni ti, kteří se umístili na prvních třech místech, respektive vítězové.

Katalog byl vydán v elektronické podobě. Prý to všem funguje, já budu předávat svůj PC do polepšovny.

Z vítězů skupin byl pak zúčastněnými posuzovateli vybrán celkový vítěz výstavy. V tomto případě došlo k malému vybočení oproti Renčínovu tvrzení, když se celkovým vítězem stal rýžovník šedýchovatele Milana Vančury.

To nebývá pravidlem. Rýžovníci jsou totiž ptáci, kteří bývají od přírody v dokonalé kondici a příjemného, uhlazeného vzhledu, jen obtížně se na nich hledá nějaká chybička. Proto se také každá nalezená chybička trestá přísněji než u jiných ptáků, jak říká standard. Každé bílé peříčko na nesprávném místě se trestá přísněji. Navíc se rýžovníci nedrží mezi chovateli v tak vysokých počtech jako jiní ptáci. Jako zebřičky, amady Gouldové i jiní ptáci. Proto lze říci, že když se stal vítězem výstavy právě rýžovník, musel to být skutečně exemplář po všech stránkách dokonalý. 

Skupinu zebřiček vyhrál kdo jiný než Jiří Švadlenka. Tady běh věcí holt nezměníte. On má kmen hnědých (dříve skořicových) zebřiček a umí se svým chovným materiálem zacházet natolik, že jej z jeho trůnu někdo jiný jen tak nesesadí. 

Japonské chůvičky vyhrál Tomáš Osoba a i u tohoto chovatele lze říci, že se jeho vítězství očekávalo, že je to jeho parketa. 

Skupinu rýžovníků vyhrál Milan Vančura, což plyne z logiky věci, když následně vyhrál celou výstavu. Můžete toho ptáka zhlédnout i na krátkém videu na stránkách KPEP Praha. Díval jsem se na to asi třikrát ‒ on obdivuhodně drží ideální linie těla při každém svém pohybu. 

Atraktivně zbarvené amady Gouldové jsou v současnosti nejčastěji chovanými astrildovitými ptáky hned po zebřičkách. Jsou to však i ptáci stále choulostivější než ostatní. Jejich soutěže jsou hojně obsazované a jejich chovatelé mají i dobře fungující klub. Chovatelů, kteří stojí v popředí pelotonu, je více a soukromě si nemyslím, že tady máme někoho, kdo by mohl být předem pokládán za neporazitelnou špičku. V tomto ročníku vyhrál tuto skupinu chovatel Martin Chocholouš a jeho samec přírodně zbarvený, žlutohlavý, běloprsý.

Pásovníky vyhrál chovatel Michal Vít s pásovníkem krátkoocasým. Tento druh pásovníků mívá v klecním chovu častěji než jiné druhy pásovníků dobré předpoklady pro správnou postavu, proto jeho vítězství není zase až tak překvapivé.

A nakonec skupinu ostatních, tedy všech dalších druhů ptáků, bez ohledu na to, co se jak sešlo, vyhrála amadina diamantová opálová chovatele Martina Chocholouše. To jsou obvykle ptáci, kteří mají, jako jedni z mála mutačních ptáků, již předem dobré předpoklady k vítězství. Kteří mohou, bez ohledu na svůj mutační vzhled, směle konkurovat přírodním ptákům, protože si drží dobrou postavu. Je jich ovšem minimum na to, aby vytvořili svou vlastní soutěžní skupinu. Tato výstavní skupina byla v letošním ročníku nadmíru zajímavá, protože se tady objevily i druhy v našich chovech dnes téměř nevídané, jako třeba panenky bornejská a molucká. Drží se v našich chovech i amadiny páskované a stříbrozobky.

Co tě nezabije, to tě posílí

V celkových počtech, jak vystavených ptáků, tak zúčastněných vystavovatelů, ukázalo letošní derby potěšující skutečnost. Že po celé té strastiplné koronavirové době se zdá, že pravidlo „co tě nezabije, to tě posílí“ platí i pro celé chovatelství exotických ptáků. 

Celkový počet soutěžících vystavovatelů měl být 81. Poslední číslo klece 386 představuje počet vystavených ptáků. Nakonec si to tedy musím přiznat: malinko lituji, že jsem se nedokázal do toho Nymburka dosápat, nicméně, přátelé, běh věcí holt nezměníme. 

Proto tedy věřím, že příští rok 2022, a to 11. června, opět v sobotu, kdy se bude konat 18. Derby v Nymburce, za pomoci mně dosud neznámých posilujících prostředků to nakonec dokážu.