Panenky bornejská a molucká

Že prý kdo se dokáže divit, nestárne. Někde jsem to kdysi četl, nejspíše od osoby světoznámé, filozoficky založené. Vypadá to na první pohled opravdu moudře, bohužel musím konstatovat, že je to holá pitomost. To má spíše pravdu pivovarník pan Bernard, co vaří v Humpolci dobré pivo, které však není v mojí cenové relaci, když tvrdí, že svět se zbláznil. To se mi taky zdá.

My Češi se obvykle posíláme někam, všichni víme kam, když končíme debatu, a aby bylo takové ukončení bezpochyby jasné, tak to použijeme. Pokud by toto ukončení bylo nad naše zvyklosti vulgární, můžeme také říci: „Jděte do kopru.“ Kopr je něco tak obyčejného, roste všude, že i za socialismu byl všude k dostání. Snažím se koupit sterilovaný kopr v řetězcích již asi měsíc, nějak jsem dostal chuť na koprovku, a představte si, nemají! A najednou nevedou i další věci, na které jsem si časem zvykl. Začínám se divit přímo raketovým tempem, ale, do kopru, nemládnu. Když jsem však obdržel katalog z Nymburku, divil jsem se pozitivně, potěšilo mě to. Vystavovali tam totiž panenky bornejskou a moluckou, což jsou dva druhy astrildovitých ptáků, které nebyly u nás nikdy zcela běžné. Mám je na fotkách, proto o nich mohu i něco napsat. Tak jsem se nejprve mrkl na internet.

Představení na internetu

Na internetu najdete opravdu ledacos, skoro všechno. Od nesmyslů až po opravdu, ale opravdu vědecké studie. Záleží ovšem na tom, čemu chcete opravdu věřit. Pro vyhledávání informací o ptácích funguje třeba na internetu něco, možná se tomu říká server, co má v hlavičce označení BioLib.cz. Tak jsem se na to koukl a zase jsem se divil. Je tam text i seznam opravdu vědecké literatury, o které jsem jenom slyšel, že bych to nedokázal zaplatit, nepochybuji, ale na připojených snímcích není žádná panenka bornejská, ale rýžovník hnědý!

Doktor Pitkin by řekl: No, a vo tom to je! Správné určení druhu je základem jak pro ornitology, tak samozřejmě pro chovatele. A také příležitost pro mne, abych o těch ptácích něco napsal. Nemáme se prý flákat, máme něco dělat, nechal se slyšet nedávno pan emeritní prezident Klaus. Něco na tom bude. Přeložit lopatou dva vagony písku, jako zamlada na povinné letní studentské brigádě, bych již nedokázal, tak tedy píši. Mám však přitom na mysli staré pořekadlo: Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. No, možná se moje pátrání někomu šikne. Tak tedy od začátku. 

Začátkem června konalo se v Nymburku derby drobných exotů. Na této výstavě vystavil chovatel Janča panenky bornejskou a moluckou. Protože se jednalo o výstavu soutěžní, museli být ptáci označeni kroužky, jak bývá zvykem. Měly by to být samozřejmě české odchovy těchto ptáků. Ale také nemusí, ale předpokládám, že byly. 

Pokud si vzpomínám, pana Janču jsem již několikrát na vlastní oči viděl. Taky pěknej blázen do ptáků, to se musí nechat. Ostravak, do Nymburka to má odhadem 300 km. Takových nadšenců zase u nás moc nenajdete. Musí mít v sobě ten zápal. Ono chovat ptáky není stejné jako ležet v létě na dece u vody. A jet od Ostravy do Nymburka a zase zpátky jeden a tentýž den si každý druhý nejspíš rozmyslí. Samozřejmě že ti ptáci také něco stáli a ceny i v této branži jdou nahoru. Nechci se tím nadále zabývat, jen bych sem přilepil toho smajlíka, jak drží palec nahoru. Tím se dnes zkratkovitě vyjadřuje vše. 

MUDr. Jaroslav Karásek tyto dva druhy astrildovitých ve své knize Cizokrajní ptáci chovaní v klecích ještě neuvádí, lze se proto domnívat, že v meziválečném období je naši chovatelé neznali. Následuje kniha Cizokrajní ptáci v klecích od Rudolfa Víta z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Opět žádné informace, i když ptáci jsou již uvedeni v systematickém seznamu.

Začátkem let osmdesátých jsem je v našich chovech ještě nezastihl. Potřeboval jsem nafotit 96 druhů malých exotických ptáků a musel kvůli tomu jet až do Budapešti, ale opět tyto dva druhy nikde v dostupném okolí nebyly. Nafotil jsem je až na přelomu tisíciletí, kdy se k nám dostaly poprvé a také naposledy větší importy exotických ptáků. Bohužel si již vůbec nepamatuji, kde jsem ty ptáky nakonec vyfotil. S největší pravděpodobností zase jen na výstavě v Nymburku. Nikde jinde to být nemohlo, a to podle způsobu nafocení.

I když panenky bornéské, jak se tenkrát nazývaly, jsem měl v hledáčku dávno, při příležitostných návštěvách západních výstav a burz. Nikdy nebyly k mání za dostupnou cenu, případně ve slušnější kvalitě. Jejich objevení se na výstavě v Nymburku pokládám za pozitivní zprávu a naději pro naše chovatelství drobných exotických ptáků.

Systematika

Nevím tedy, co o těchto ptácích říkají autoři Michal Vít s Pavlovcem, jejich publikace mě minula, obracím se tedy do zahraničí. Větší publikací je kniha Prachtfinken Australiens, Ozeanien, Südostasien profesorů Jürgena Nicolaie a Joachima Steinbachera z roku 2001, případně Robin Restall: Munias and Mannikins z roku 1996. V naší literatuře je uvedena v publikaci Přehled soustavy a české názvy ptáků autorů Rudolfa Víta, Stanislava Chvapila, Pavla Peciny z poloviny sedmdesátých let minulého století, kde je tento druh nazván panenkou bornéskou a řazen do rodu Lonchura, podrodu Trichogrammoptila jako Lonchura (Trichogrammoptila) fuscans (Cassin, 1852). Stejným způsobem je v té době řazena panenka molucká – Lonchura (Trichogrammoptila) molucca (Linnaeus, 1766).Publikace Soustava a české názvy ptáků světa, která vyšla péčí Muzea Komenského v Přerově v roce 2003, uvádí druh Lonchura fuscans jako panenku bornejskou, druh Lonchura molucca shodně jako panenku moluckou. Oba druhy jako monotypické, které netvoří žádné zeměpisné formy, což u panenky molucké nesouhlasí. O tom až dále. 

Panenku bornejskou popsal poprvé Cassin v roce 1852 jako Spermestes fuscans. Stalo se tak v publikaci nazvané Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia, VI: 185 (1852). Ještě Russ v roce 1898 tyto ptáky řadil do rodu Spermestes. Jméno tohoto rodu obvykle do češtiny překládáme jako stračka, nikoli jako panenka. Je proto možné, že staří chovatelé ty ptáky znali, avšak pod jiným jménem.

Nicméně je známo, že se ptáci dostali do Evropy poměrně pozdě, a to nikoliv ve větším množství. V Anglii měli být viděni v roce 1928, jeden pár, oficiálně v roce 1931. Teprve v roce 1939 se měl podařit dovoz 32 ptáků. Po válce v roce 1958 měl obdržet jeden pár chovatel v Anglii. V roce 1997 registrovala organizace AZ v Německu odchov 42 mláďat od čtyř chovných párů. Jde tedy stále o ptáky, kteří jsou spíše vzácností v evropských chovech.

Na druhou stranu však cestování do těchto končin světa nebylo posléze žádnou vzácností ani z našich krajin. Tedy v době předkoronavirové. Znám jednoho, který byl na čundru na Sulawesi neboli Celebesu právě s takovou lehkostí, jako se za socialismu jezdilo do Brd. Bohužel to nebyl ptáčník, pouze čundrák neboli tramp.

Tyto panenky jsou malí, pouze 10 cm velcí ptáci. Jsou celí tmavě hnědě až černě zbarvení, na ramenou může být znatelná tmavší kresba. Horní čelist zobáku mají tmavou, dolní světlou. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Samec při toku zpívá, což je vlastně jediný rozlišovací znak.

Vyskytují se na Borneu, souostroví Natuna, ostrově Banguey a souostroví Sulu. Jsou to klasičtí trávožrouti, kteří konzumují především travní semena, jež vylupují ze slupky. Mezi trávy patří i rýže, kterou napadají ve stadiu dozrávání. Jsou proto vnímáni jako polní škůdci těchto krajů.

Mohou být zaměněni i za jiné druhy, jako jsou třeba panenky černá a tmavá. Žádná však nemá dvoubarevný zobák, navíc mají kostřec dožluta. Ta černá je považována za samostatný druh jen někdy, většinou pouze za formu panenky šedokrké. 

Panenka molucká – Lonchura molucca (Linnaeus, 1766)

Pták pocházející z východní části Indonésie kromě Nové Guineje. Největším ostrovem je zde Sulawesi, dříve Celebes. Takzvané molucké ostrovy kromě Bali. Jinak všechno od ostrova Jáva směrem východním. Jelikož mezi Jávou a Bali probíhá takzvaná Wallaceova linie, která dělí území na takzvané geografické oblasti, jsou tyto panenky příslušníky oblasti australské.

Nejsou to však typičtí Australané, jsou to spíše Asiati příbuzní blíže panenkám muškátovým či jiným obyvatelům tropických krajů jihovýchodní Asie. Popsal je již Carl Linné ve své práci Systema Naturae, 12. vydání z roku 1766. Jako druh jsou tedy známé v Evropě opravdu dlouho. Za to může dálkový obchod s kořením, které se z této oblasti dováželo téměř odnepaměti.

Jsou to ptáci natolik typicky zbarvení, že by si je jen málokdo mohl splést. Přesto nebyli tito ptáci v evropských chovech nijak běžnými chovanci. Nejspíše proto, že další druhy panenek pocházející ze západnějších oblastí Indonésie byly do Evropy dováženy za mnohem menších nákladů. Přece jenom tato východní část leží od Evropy mnohem dále. Jsou to vlastně tříbarevní ptáci. Hlavu a prsa mají sytě černé, záda hnědá, spodní část těla jemně skvrnitou. Podle intenzity této skvrnitosti a také jejího rozšíření se vcelku dobře odlišují jednotlivé zeměpisné formy, které popisují jak Nicolai se Steinbacherem, tak Restall.

Soustava uvádí, že druh je monotypický. Forma nominátní, kterou lze nazvat jako severní, Lonchura molucca molucca Linnaeus, 1766, se vyskytuje v severní části Sulawesi a na větších ostrovech Amboina, Sera, Buru, Batjan,Ternate, Halmahera i dalších. Ptáci mají spodní část těla výrazně kreslenou, pod černými prsy nemají bílý límec.

Forma Lonchura molucca vagans Meise, 1929, kterou lze nazvat prostřední, protože se vyskytuje uprostřed oblasti rozšíření druhu, nemá tmavou kresbu uprostřed břicha.

Poslední popsanou formou je forma Lonchura molucca propingua Sharpe, 1890, kterou lze nazvat jižní. Ta se vyskytuje v jižních částech na ostrovech Sumba, Flores, Kalao, Kalao-tua, Sumbawa, Nusa, Penida, Kangean. Má chybět na Lomboku a Bali. Tato forma je na spodní části těla variabilní v tmavě kresbě. Mnohdy je tato kresba jen málo výrazná. Vždy však má pod černými prsy bílý límec čili bílý pásek bez kresby. 

Ptáci jsou sice v evropských chovech známí, poměrně pravidelně odchovávaní, nikoliv však běžně rozšíření. Obvyklé druhy asijských panenek, jako bělohlavé nebo černohlavé či tříbarvé, byly dováženy až do časů paniky s ptačí chřipkou do Evropy ve velkých počtech a byly k mání za nízkou cenu. Ale jejich odchovy byly rovněž mizivé, a to proto, že nelze opticky rozeznat pohlaví. To sice nelze ani u panenek moluckých, ale jejich dovozy byly mnohem menší, proto se chovatelé více snažili. Rozhodující byla vždy cena. 

 

Nakonec tedy opakuji onu příznivou skutečnost. Máme v našich chovech opět zajímavé druhy ptáků. A to druhy docela vhodné i do bytových klecí. To je příležitost, která by se neměla promarnit. Tak chovu zdar!