Trogoni v přírodě a lidské péči

Z fosilních záznamů vyplývá, že trogoni žili na Zemi již před 49 miliony let. Dodnes obývají hluboké lesy celého tropického pásma. O způsobu života a potravních návycích trogonů je jen málo informací. To může být jeden z důvodů, proč se jejich chovu v lidské péči nedaří. 

Trogoni (Trogoniformes)

Tento řád ptáků obsahuje pouze jedinou čeleď. Čeleď trogonovití (Trogonidae) je rozdělena na 8 rodů s 39 druhy, z nichž každý, až na výjimky, má několik poddruhů.

 Trogoni jsou středně velcí (23 až 40 cm, 40 až 200 g), pestře zbarvení ptáci se zářivě lesklým měkkým peřím. Ocasní pera některých zástupců rodu Pharomachrus mohou být až 70 cm dlouhá. Trogoni jsou přizpůsobeni k životu ve větvích a šeru hustých pralesů. Mají velké oči, silný krátký zobák, krátké a slabé končetiny a krátká silná křídla. Jako jediní z ptáků mají heterodaktii (první a druhý prst jejich nohy směřuje dopředu a třetí a čtvrtý dozadu). 

Na zemi se nedokážou pohybovat a také na větvích se musí otáčet pomocí křídel. Vydrží dlouhou dobu sedět zcela nehybně a otáčet hlavou o 180 stupňů (podobně jako sovy). 

Trogoni se vyskytují v tropických lesích na celém světě. Největší zastoupení však mají v pásmu neotropickém. Na území Jižní Ameriky, Střední Ameriky a Karibiku žije 24 druhů (5 rodů), v Asii a Indonésii 12 druhů (2 rody) a v subsaharské Africe pouze 3 druhy (1 rod). Jen ve Střední a Jižní Americe žije všech pět nejkrásněji zbarvených druhů rodu Pharomachrus (kvesal). 

Trogoni patří v některých státech k uctívaným ptákům. Například trogon kubánský je národním ptákem Kuby, kvesal chocholatý je ve státním znaku Guatemaly a jednotkou měny této středoamerické země je guatemalský quetzal. Ze všech trogonů je mýty nejvíce opředen právě tento pták.

Původní obyvatelé Jižní a Střední Ameriky, Mayové i Aztékové, kvesala uctívali a považovali ho za boha světla, vzduchu, větru a deště. Dlouhá ocasní pera používali jen k výrobě čelenek vládců. Čelenka aztéckého krále Montezuny II. vyrobená ze čtyř set ocasních per je uložena v etnografickém muzeu ve Vídni. 

V určité době také peří kvesalů sloužilo jako platidlo. Jejich zabití se však trestalo smrtí. Lovci lovili kvesaly živé a po vyškubnutí dvou ocasních per je pustili. Věřili, že kdyby jim jakkoliv ublížili, sami by zemřeli. Dle legendy byl kvesal chocholatý vtělen do boha Quetzalcoatla, který měl podobu opeřeného hada. 

V přírodě

Většina druhů trogonů žije v tropických, méně pak subtropických hustých lesích. Jsou však výjimky. Některé africké druhy (Trogon narina) zalétají na savanu a migrují i na delší vzdálenosti. Jeden středoamerický druh (Trogon elegans) odlétá hnízdit na jih USA. Ostrovní druhy (na Filipínách, Velkých Sumbách, Kubě, Trinidadu a Tobagu nebo Haiti) je možné pozorovat i v přímořských oblastech. Trogoni rodu Pharomachrus – kvesalové – žijí v chladnějších vysokohorských deštných pralesích. 

Výskytu a způsobu života odpovídá i jídelníček jednotlivých druhů (respektive celých rodů). Obecně lze říci, že menší druhy trogonů konzumují spíše hmyz a velké druhy ovoce. Africké druhy jsou vyloženě hmyzožravé, většina asijských druhů konzumuje hmyz a drobné plody stromů podobným dílem, americké druhy spíše plody stromů a ovoce, méně hmyz. Hlavní potravou kvesalů jsou plody hruškovce přelahodného (avokádo) a dalších druhů hruškovců, kterých v tropech Střední a Jižní Ameriky roste 90 druhů. 

I kvesalové však svá mláďata nejméně do deseti dnů stáří krmí výhradně hmyzem, drobnými žabkami a ještěrkami. 

Potrava různých druhů trogonů je rozmanitá a odlišná – květy stromů, mnoho druhů bobulí, přezrálé ovoce, hmyz, pavouci, motýli, včely, vosy, termiti, šneci, žáby, ještěrky a drobní hadi. V různých lokalitách tropických pralesů, kde jednotlivé druhy (resp. poddruhy) trogonů žijí a krmí mláďata, je odlišné složení rostlin i hmyzu. Jelikož svá teritoria tito ptáci (s výjimkou několika výše jmenovaných druhů) neopouštějí, jsou tak do jisté míry potravními specialisty. To by mohlo být jednou z příčin jejich velmi častých úhynů po přemístění do jiného prostředí.

Trogoni jsou monogamní a samci značně teritoriální. Hnízdí v dutinách starých stromů, některé druhy i v termitištích nebo v dutinách kolmých stěn. Hnízdní dutinu si hloubí nebo jen upravují silnými krátkými zobáky. Samice do hnízda snáší 2 až 4 vajíčka. Na inkubaci se podílejí oba rodiče (většinou samec ve dne a samice v noci) a její délka je 16 až 19 dnů. 

Velmi odlišná je však u jednotlivých druhů délka hnízdní péče. U hmyzožravých menších (hlavně afrických) druhů trvá jen 16 až 17 dnů. Středně velcí ptáci (většina asijských a část amerických druhů) krmí mláďata na hnízdě 23 až 25 dnů. Mláďata velkých plodožravých druhů (kvesal) opouštějí hnízda často až ve stáří 30 dnů.

Způsob života a hlavně složení potravy u jednotlivých druhů trogonů jsou dosud neprobádané. Nejvíce pozorování bylo provedeno a popsáno u kvesalů, zejména u kvesala zlatohlavého (Pharomachrus auriceps) a největšího zástupce trogonů – kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno).

V lidské péči

Touha chovatelů vlastnit tyto nádherné ptáky a zájem zoologických zahrad o jejich umístění ve svých expozicích trvá od nepaměti. Odchycení ptáci však v zajetí velmi často i po krátké době hynou. O tom, jak obtížné je trogony chovat, svědčí i údaje v poslední ročence všech zoologických zahrad a ptačích parků v USA (6) a Evropě (4), které tyto ptáky chovají. Ve většině těchto institucí jsou na seznamu chovaných ptáků jen jednotlivé kusy nebo dva jedinci stejného pohlaví.

Trogoni většinou netrpí stresem, ve voliérách jsou klidní a dobře přijímají předloženou potravu. Problémem je ale právě příjem a složení krmné dávky. Ptáci jsou žraví, trpí obezitou, neprojevují zájem o hnízdění a hynou v důsledku metabolických poruch. Správné složení a množství předkládaného krmiva v malých dávkách v průběhu dne je pravděpodobně alfou a omegou jejich chovu. 

Jak je uvedeno výše, jedná se o částečné nebo úplné potravní specialisty. Ptáci v přírodě neopouštějí svá relativně malá teritoria, ve kterých se v průběhu roku jen málo mění potravní nabídka. Postupně zde zrají plody určitých druhů rostlin, obsahující různé enzymy, vitaminy a stopové prvky nepostradatelné pro správný metabolismus zde žijících druhů živočichů. Nabídnout podobné složení potravy ptákům v zajetí lze jen podrobným studiem jejich návyků v přírodě. 

V posledních letech byl tento výzkum zaměřen jen na několik neotropických, hlavně plodožravých druhů trogonů (kvesaly). Bylo například vypozorováno, že tito ptáci, živící se téměř výlučně plody divokého avokáda, krmí svá mláďata do desátého dne jen hmyzem a avokádo v průběhu hnízdní péče ani pro sebe nevyhledávají. 

Je ale rovněž známo, že i v přírodě hyne velká část mláďat ještě v hnízdě a dospělosti se jich nedožije ani 80 procent. 

Právě kvesaly zlatohlavé, kteří jsou v současnosti jediným druhem kvesalů chovaných v zoologických zahradách, se podařilo v minulém roce odchovat. Mláďata kvesalů zlatohlavých (Pharomachrus auriceps) byla odchována v Zoo Bronx N. Y. a v Dallas World Aquarium. V Evropě tento druh chová pouze Weltvogel Park Walsrode. Trogonů je sice v zoologických zahradách světa chováno druhů šest, ale s výjimkou častěji chovaného druhu trogona zeleného (Trogon viridis) jde vždy jen o jednotlivé kusy. Trogony zelené chová v Evropě Weltvogelpark Walsrode, Zoo Wuppertal a Zoo Zürich. Jeden pár trogonů límcových (Trogon collaris) je v expozici Zoo Chester.