Slabším článkem je člověk – projekt Pátrač zamířil do praxe 

Kombinace skvělého psího čichu, moderních technologií a vědy přispěla k výrazně efektivnějšímu pátrání po pohřešovaných osobách v terénu. Stalo se tak díky projektu Pátrač, který byl realizován od ledna 2017 do března 2021. 

Potvrdilo se to už při jednom z nejrozsáhlejších pátracích cvičeních, které se konalo v okolí Křemešníku na Vysočině koncem roku 2019. Informaci o řešení projektu a o cvičení jsme přinesli na iFauně 31. ledna 2020. Tečkou za projektem bylo seznámení policejních kynologů a záchranářů s materiálem nazvaným Metodika použití kynologických pátracích týmů k vyhledávání osob v terénu.

Jak uvedla spoluautorka projektu Ing. Iva Svobodová, Ph.D., červnové setkání roku 2021 v Bartošovicích u Studénky se uskutečnilo s ohledem na epidemiologickou situaci a omezenou možnost shromažďování s ročním zpožděním. Z třídenního setkání byl jeden den vyčleněný pro přednášku zakladatele výcvikové školy pro trenéry zvířat Animal Training Academy Jiřího Ščučky. O této části setkání bude zmínka v jiném článku. 

Tentokrát přinášíme souhrn nejzajímavějších poznatků o průběhu projektu a doporučení pro praxi. Vědecké poznání v praktické kynologii má velký význam pro odbornou veřejnost a alespoň v našem prostředí dohání dluh, který na tomto poli dlouhodobě vznikal.

Smysl projektu Pátrač vyplývá i z jeho plného názvu – Využití vyspělých technologií a čichových schopností psů pro zvýšení efektivity vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Cílí tedy na účinné zlepšení efektivity pátrání kynologických týmů za pomoci moderních technologií. Autoři rozdělili projekt na dvě části – technickou a biologickou. V obou případech se řešily, sledovaly a vyhodnocovaly nové pohledy a možnosti na využití, ale i meze schopností techniky, psů a psovodů. 

Neúprosná statistika

Začněme rovnou od středu hodnocení zajímavých parametrů, které byly sledované a naměřené při jedenácti cvičeních kynologických pátracích týmů (KPT – psovod a pes).

Jak vyplynulo z vystoupení jednoho z autorů projektu, policejního důstojníka Ing. Vladimíra Makeše, naměřené statistické údaje jsou neúprosné: z neúspěchu při pátrání je ze 40 % vinen psovod. 

Možná to je trochu překvapení, neboť do projektu byli zapojeni většinou zkušení mladší psovodi, ženy a muži od záchranářů a policie. A jak si to vysvětlit? Odpovědí je hned několik.

Při některých cvičeních se pátralo třífázově. Takže každý psovod měl celkově propátrat plochu mezi 15 až 40 ha, což představovalo 2 až 4 hodiny práce, přičemž doba odpočinku mezi jednotlivými nasazeními byla minimálně 1 hodina, maximálně 2 hodiny. Pokud se připočítá doba na přesun, tak to znamená 3 až 5 hodin v terénu. A to v horském a podobně členitém terénu je velká porce námahy. Přitom pes umí odpočívat – jen co se KPT vrátí z terénu, unavený čtyřnožec zalehne a odpočívá.

To člověk neumí a za zmíněnou 1 až 2 hodiny vyráží dvojice opět do terénu. Jak se při statistickém i grafickém vyhodnocování úspěšnosti pátrání ukázalo (pohyb KPT podle GPS), stále unavenější psovod má tendenci šetřit síly a snaží se zkracovat postup v ploše stanovené pro pátrání. Také není plně soustředěný, a tedy schopný sledovat techniku – GPS (případně mapu, když technika selže) – a zároveň drobné projevy chování psa, třeba když krátce označí nález.

A co ještě musí psovod zvládat? Ukázalo se, že důležitá je rovněž přirozená orientace v terénu, která se dá získat tréninkem, stejně jako je nezbytné udržovat si dobrou fyzickou kondici. Nesmí mu samozřejmě chybět znalost zákonitostí šíření pachu a znalost používání vyhledávacích technik. 

Směrem ke spolehlivosti

Pro dosažení efektivnosti pátrání je klíčová spolehlivost – platí to pro lidi, techniku i samotné psy. Právě měření parametrů diagnostickými přístroji a odběr biologických materiálů před a po každém pátrání a jejich následné zpracování v laboratořích umožnily to, co se dosud jen odhadovalo. Tedy určit, jak dlouho vydrží pes a psovod efektivně pracovat a jak dlouho mají odpočívat.

Také k tomu se projekt dopracoval. Proč je to důležité? Reálné pátrací akce jsou i několikadenní akce v terénu, při kterých se hraje s časem vabank o život pohřešovaného. Vyplatí se zůstat ještě o pár hodin déle v terénu, nebo hrozí, že pátrací tým vlivem únavy či spěchu pohřešovaného přehlédne? Odpověď je jasná – to se stát nesmí.

Samozřejmě že výsledkem zkoumání nejsou hodnoty platné pro každého psovoda a psa, neboť záleží na připravenosti psovoda a trénovanosti psa (fyzička, vycvičenost), jeho motivaci i na dalších faktorech, jejichž určení se projekt také věnoval.

Zjištěné parametry ukázaly efektivní práci od 2 do 4 hodin, což odpovídá 15 až 40 ha prozkoumané plochy. Započítáme-li pěší přesun, odpovídá to 3 až 5 hodinám práce v terénu. Aby pes i psovod mohli znovu úspěšně znovu pátrat, potřebují 1 až 2 hodiny odpočinku, přičemž po 18 hodinách na pátrací akci potřebují minimálně 8 hodin odpočinku.

Věda a kynologie

V této souvislosti si neodpustím poznámku, jak to v kynologii chodí. Kynologie je pro veřejnost vcelku všední pojem a ta ji vnímá jako zájmovou činnost. Kdo má psa a naučil ho reagovat na pár povelů, často sveřepě razí na kynologii vlastní pohled. Proto nepřekvapí, že někteří pejskaři vidí v Pátrači něco zbytečného a občas jsou slyšet poznámky typu: To všechno známe, to všechno umíme, to jsou zbytečně vyhozené peníze atp. 

Kynologie však není jen rutina a prakticismus, nýbrž znamená mnohem víc, což si uvědomuje asi jen menší část populace a bohužel jen nemnozí pejskaři. Ve světě služební kynologie není prostor pro omyly a domněnky, protože každá chyba v praxi může znamenat ohrožení lidského života.

Ve své knize Systém policajnej kynológie RNDr. Ďurišin (UVLF Košice 2020) tvrdí, že věda nadále zůstává odborné kynologické problematice velkým dlužníkem. Koho by zajímalo, co vše kynologie zahrnuje, ať neváhá a do této knihy nahlédne. 

Právě projekt Pátrač se snaží mnohé letité zkušenosti a domněnky vědecky podložit nebo upřesnit tak, aby se nevycházelo ze zkušenosti a tušení psovodů, ale z vědou podložených faktů.

Limity dosavadního výcviku 

Vraťme se však k některým závěrům projektu týkajícím se psů. Tak především klasická připravenost pro pátrání v terénu je samozřejmostí, a přesto se projevily určité rozdíly. Připravenost policejních psů pro jejich praktickou všestrannou upotřebitelnost je poněkud odlišná od psů IZS specializovaných na pátrání pohřešovaných osob v terénu, jak to vyžaduje atest MV.

Jinak řečeno, policejní psi jsou připraveni pátrat v kratším časovém úseku, ale přitom musí nalézt jak osobu, tak předměty. Psi s atestem MV jsou připravováni pátrat po osobách déle, ale nemusí zároveň hledat předměty. 

Jak ukázal projekt, pro obě skupiny je však důležité, aby psi značili i neukryté osoby, třeba stojící nebo jdoucí. Psi se musí učit pátrat rovněž v zazvěřených prostorech, aby je pohyb divočáků, zajíců, srnčí a další zvěře nerozptyloval při ostrém nasazení. Tolik ve zkratce k další biologické stránce projektu. 

Inspirativní myšlenka

Hlavní podstatou technické části projektu bylo vytvoření softwaru. Myšlenku vedoucí k tomuto cíli uvedl Vladimír Makeš takto: „Co může udělat stroj rychleji a přesněji, nechť udělá stroj, protože při záchraně životů jde o čas.“ 

Jenomže stroj v podobě softwaru se musí něčím řídit, musí mít zadání. To bylo na celém projektu to nejsložitější. Musely se využít dosavadní výsledky z pátrání z domova i ze zahraničí k získání dat pro vytipování pravděpodobného prostoru výskytu pohřešované osoby, pro vytvoření plánu pátrání, pro odhadnutí potřebných sil a prostředků, pro řízení pátrací akce v terénu a pro dokumentaci pátrací akce. 

V neposlední řadě se muselo vytvořit úložiště dat pro další zpřesňování predikce výskytu pohřešované osoby. Jinak řečeno – projekt sice je u konce, ale dále bude v tomto smyslu nutné jeho dolaďování (díky dalším datům) v zájmu rychlejšího nalezení osoby. To už se bezprostředně netýká kynologické složky pátrání, nýbrž osoby či týmu, jež řídí pátrání.

Jistě stojí za zmínku, kde byla získána první data pro pátrání. Zdrojem byla data získaná v dřívější době při pátrání policie po pohřešovaných osobách v Královéhradeckém kraji a v Austrálii. Takže se vycházelo z toho, do jaké vzdálenosti se pohřešovaní lidé dostali, jaká byla jejich věková kategorie, jakou chorobou trpěli (např. psychická porucha, alzheimer, cukrovka), zda se jednalo o turisty, či místní, v jakém terénu se pátralo (členitost, průchodnost, řeky, mosty) atp.

Čím více bude dat z nových pátrání, tím jednodušší a racionálnější bude rozhodování řídícího pátrání. Po zadání dostupných údajů o pohřešovaném mu software naznačí například, kdo, co a kdy má udělat. Tedy jak velký prostor by se měl propátrat a kolik asi bude potřeba lidí a psů.

Propátrali téměř 60 km2

Na závěr zbývá dodat, že do řešení projektu v rámci náročných terénních cvičení byli zapojeni psovodi ze složek IZS – Policie ČR, Horské služby ČR, MP Praha, Hasičského záchranného sboru a dobrovolníci záchranných kynologických brigád.

Celkem 88 psovodů a psů. Propátráno bylo 57,9 km2, přičemž celková doba práce činila 384 hodin a 25 minut, to představuje průměrnou rychlost pátrání 15 ha/h. 

 

Tolik stručně k závěru projektu Pátrač. Kdo bude mít zájem podrobně se seznámit s vyústěním projektu pro praxi, bude mít takovou možnost na podzim 2021na webových stránkách ČZU – Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů.