Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) 19  – Co je mezi alelová interakce?  

Jednoduše řečeno se jedná o vzájemné působení (interakci) mezi alelami jednoho a více genů, které mají vliv na výslednou podobu znaku.

Mezi alelami jednoho nebo vícero genů mohou existovat často i velice složité interakce. Faktem je, že jednotlivé alely se tak buď mohou projevovat nezávisle, nebo mohou potlačovat, měnit či podporovat si navzájem svůj fenotypový projev.

Rozlišujeme několik typů takových interakcí:

• úplnou dominanci

• neúplnou dominanci,

• kodominanci,

• superdominanci

Protože u tyrkysové je zřejmá značně široká barevná škála odchovů již v základní mutaci, lze s jistou určitostí racionálně uvažovat o existenci lokální genové expresivity. Vezmeme-li v úvahu tuto expresivitu genu, který ve své podstatě vyjadřuje rozdíly v síle, tj. s jakou intenzitou se určitý genotyp projevuje v daném fenotypu jedince, můžeme vyslovit postulát, kdy žádní dva jedinci nemusí být/nejsou stejní. 

Variabilní expresivita genu nám říká, že tentýž genotyp se u různých jedinců může do fenotypu promítnout nejenom různě silně, ale i na různých částech těla. Z tohoto zjištění vyplývá, že pokud vezmeme v úvahu genovou impresi u tyrkysových modrých kombinací, musíme počítat se značnou barevnou variabilitou odchovů. Zatímco u odchovů od např. páru modrý opalinový × modrá opalinová budeme jen velice těžko identifikovat sebemenší rozdíly ve zbarvení (i když tam rozdíly budou!), tak u odchovů tyrkysový opalinový modrý × tyrkysová opalinová modrá se téměř vždy dočkáme dobře rozeznatelných rozdílů ve zbarvení mláďat. 

Je tomu tak právě kvůli zbytkovému psittacinu, který nám odkrývá tuto variabilnost ve zbarvení. Tam, kde bude psittacinu méně, budou papoušci více modří a tam, kde bude jeho hladina obsahově vyšší, může se vyskytovat zbarvení peří od žluté k růžové. Obecně platí, že působí-li na vznik znaku více genů, hovoříme o duplicitní, triplicitní, až obecně o polyfaktoriální dědičnosti. Přitom geny působící na daný znak se mohou různě ovlivňovat, mohou být v různých vzájemných vztazích – interakcích.

Interakce mezi alelami více genů mohou být také různého druhu:

• dominantní epistáze,

• recesivní epistáze,

• dvojitá recesivní epistáze,

• kompenzace,

• inhibice.

Celá problematika dědičnosti mutace tyrkysové aktuálně vykazuje značné nesrovnalosti a mnohdy je v rozporu s obecně udávanými tvrzeními. Nedá se vyloučit, že při jejím dalším zkoumání bude potřeba vzít do úvahy některé chovatelskou praxí doložené skutečnosti, např. výskyt dočasně celozelených odchovů, ale i zásadní změny v odstínech zeleného a modrého zabarvení. Můžeme se tedy domnívat, že zde pravděpodobně dochází k působení vícero spolupracujících genů.