Nemoci bílých laboratorních myší a bílých laboratorních potkanů zvaných též krysy


Obsah
  1. Chov bílé myši a bílého laboratorního potkana 
  2. Kromě salmonelly jsou tu další nemoce
  3. Mýtus o hlodavcích a parazitech
  4. Parazitární nákazy

V poslední době se značně rozšířil chov těchto hlodavců a to zejména bílých myší pro potřeby zoologických zahrad i chovatelů určitých plazů a jiných terarijních zvířat.

Chov bílé myši a bílého laboratorního potkana 

Chov bílé myši - Mus musculus var. alba i bílého laboratorního potkana - Rattus norvegicus var. alba - je velmi nenáročný i snadný, ale přesto musíme zachovávat určitá pravidla, aby náš chov zdravotně prosperoval a přinášel nám ekonomický užitek. Velkou výhodou pro chovatele je, že již dostanou hotová krmiva, např. Granum krmivo pro hlodavce, vitam. směsi určené pouze pro hlodavce a toto krmivo doplníme pouze čistou zdravotně nezávadnou vodou, kterou si myš bere sama z automatické napáječky. Dá se i koupit chovné zařízení z plexiskla, nahoře drátěné pletivo s místem pro sypání krmiva (dbáme nato, aby krmivo oky pletiva nepropadávalo) a otvorem pro automatickou napáječku. Dno vysteleme hoblinami a musíme však denně vyměňovat a čistit. Množit se bílé myšky začnou ve věku 2 měsíců. Po 18-21denní březosti rodí myš až 8 mláďat. Myšky se rodí holé, bezmocné, neschopné samostatného života. Postupně obrůstají srstí a kolem 10. dne života otevírají oči. Od matky je oddělujeme v 6 týdnech. Pokud myší chováme při pokojové teplotě, rozmnožují se celý rok. Nebudu se však rozepisovat o technologii chovu hlodavců, neboť ta je všem lidem, kteří se tím zabývají známá, ale chtěla bych se zmínit o nemocech, které se mohou v chovu vyskytnout.

Kromě salmonelly jsou tu další nemoce

Většina chovatelů po mě vyžaduje pouze vyšetření na Salmonelly, ale existuje řada dalších nemocí, které se zde mohou vyskytnout a latentně v organismu zvířete přetrvávat a vypuknout teprve při oslabení organismu. Také se mohou přenést z hlodavce na člověka a to zejména u bílých potkanů, kteří se snadno ochočí a v poslední době se stávají stále častějším a oblíbeným pro svoji vysokou inteligenci člověka a dětí. Proto i když nechováme hlodavce na prodej, ale pouze pro vlastní potěšení, necháme si jejich trus nejméně 2x ročně bakteriologicky vyšetřit a to nejen na Salmonelly, ale i na další patogenní mikroby. Toto opatření však platí i zcela obecně, nejen pro hlodavce, ale všechna zvířata, která chováme v bytě či s nimi přicházíme do kontaktu. Uhyne-li nám např. myška, necháme si pro svoji jistotu stanovit diagnózu. 

Nemusí jít vždy o nákazu. Např. v době psaní tohoto článku jsem pitvala myš, která v sobě měla 17 mláďat, což byla příčina jejího úhynu, neboť žádné jiné orgány nenesly stopy pat. anat. změn. Zcela výjimečně bychom se mohli setkat s velmi nebezpečnou nákazou, jejímž původcem je Leptospira icterohaemorrhagica a volně žijící hlodavci bývají nakažení od 3-10 až do 30 %. Leptospira způsobuje tzv. Weilovu žloutenku, kterou může onemocnět i člověk. Člověk však onemocní velmi vzácně, muselo by do jeho organismu vniknout značné množství Leptospir. Leptospiry po zaschnutí (např. předměty potříštěné močí nakažených myší, potkanů) nejsou virulentní a rovněž ve vodě rychle ztrácejí schopnost nakazit jiné živočichy. Přesto však úzkostlivě chráníme své chovy před vniknutím divokých hlodavců, které může přilákat i vůně krmiva. Dbáme, aby krmivo a vi. přípravky byly uloženy v temnu, chladu, ve větratelné, ale dobře uzavřené místnosti.

Mýtus o hlodavcích a parazitech

Mezi chovateli se traduje, že hlodavci a zejména bílé myšky nemají žádné parazity. V chovu, kde se dodržují hygienické zásady a je pod veterinárním dozorem se s parazitárními nákazami, které by ohrožovaly chov setkáváme, ale ojediněle. Mohou se sem zanést, když jim potravu zpestřujeme zeleninou, tvrdým pečivem, ovesnými vločkami ap., či se do prostorů, kde máme chov, dostanou divocí hlodavci či jiná zvířata.

Parazitární nákazy

U myší a potkanů se v našich podmínkách vyskytují tyto parazitární nákazy: z ektoparazitů (vnější paraziti) mohou být laboratorní krysy - potkani napadeni zákožkou Notoédres alepis, která si vyvrtává chodbičky v kůži na nose, uších a nohou. Na podrážděné pokožce vzniknou houbovité nádorkovité útvarky tmavé barvy, pokryté strupy. U domácích potkanů se můžeme setkat i s blechou Nosopsyllus fasciatus a se vší žlutavé barvy Polyplax spinulosa, vel. 0,2 a 0,3 mm. 

Z endoparazitů žijí v krvi krys či myší bičíkovci Trypanosoma levisi, které však nejsou pro svého hostitele patogenní. V tenkém střevě potkanů i myší žijí dva bičíkovci Lamblia muris a Octomitus muris a trichomonas parva. Rovněž svému hostiteli neškodí, zajímaví jsou z toho hlediska, že pod mikroskopem vyhlížejí jako malý dětský drak. 

Horší je však výskyt kokcidií a to u potkanů Eimeria nieschulzi a u myší Eimeria falciformis, které při přemnožení mohou i celé chovy zničit. Vývoj probíhá ve sliznici střev, kterou ničí a vytváří tak vstupní bránu pro rozvoj bakteriální nákazy. V trusu při této nákaze jsou v mikroskopu vidět kulaté cysty. 

Z tasemnic se zcela výjimečně vyskytuje u těchto hlodavců Hymenolepis fraterna a Hymenolepis diminuta. Na závěr bych chtěla upozornit, že žádná z těchto parazitárních nákaz není přenosná na člověka či jiná domácí zvířata, jsou to parazitární nákazy specifické pouze pro hlodavce. 

Důkladnou čistotou, pravidelnou desinfekcí, zamezením vstupu divokých hlodavců do chovných prostor, zákazem vstupu nemocných lidí, používáním kvalitního krmiva a pravidelným kontrolním laboratorním vyšetřením trusu event. uhynulého zvířete, předejdeme výskytu nemocí a udržíme náš chov v dobrém zdravotním stavu, ve všech fyziologických fázích (růst, březost, kojení), tak aby nám přinášel užitek.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (6x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře