Rozumíme potkanům?

Poslední dobou se potkani stávají stále oblíbenějším a dalo by se říci módním zvířetem. Víme, jak je chovat, čím je krmit a jak se o ně starat. Ale existuje ještě mnoho dalších věcí, které tak úplně známé nejsou. Všechna zvířata, nejen potkani, nás stále něčím překvapují. Proto bych tímto článkem chtěla přispět k lepšímu pochopení chování našich chlupatých miláčků.

Po téměř dvou stech letech života v laboratořích a v domácnostech se domácí potkan poněkud liší od potkana divokého. Tyto rozdíly jsou přirozeným důsledkem domestikace. Laboratorní potkani mají obecně nižší hmotnost a také většina jejich vnitřních orgánů je lehčí než u divokého potkana. Hmotnost mozku laboratorního potkana je redukována asi o 8 %. Kromě toho samičky domácích potkanů, oproti svým divokým „kolegyním“, dříve pohlavně dospívají a jsou v každém věku plodnější. Domácí potkani jsou popisováni jako línější, méně agresivní, důvěřivější, přítulnější a méně plaší.

Sluch
Potkani mohou slyšet zvuky pohybující se ve frekvencích mezi 250 Hz a 80 kHz. Jejich sluch je nejcitlivější v oblasti 8 až 38 kHz. Jen pro srovnání, lidský sluch reaguje na zvuky mezi 16 Hz až 20 kHz a nejcitlivější je mezi 2 a 5 kHz. Chce-li potkan dobře slyšet, natáčí uši dopředu nebo dozadu a zároveň dovnitř nebo ven.
Potkani se rodí zcela hluší. Jejich zvukovody se pomalu otevírají ve 2 až 4 dnech života. Již ve stáří 20 dnů dosahují sluchových schopností dospělých jedinců.
U mnoha druhů zvířat je albinismus spojen s nedostatky v akustické a optické orientaci. Pokusy však dokázaly, že bílí potkani jsou schopni slyšet stejně dobře jako jejich pigmentovaní druhové. Jinak řečeno, albinotičtí potkani nemají žádné problémy se sluchem.

Čich
Potkani mají velice dobře vyvinutý čich. Mají ho vrozený, je důležitý již pro čerstvě narozená mláďata. Samička si totiž ihned po porodu nanáší sliny na mléčné žlázy, což mláďatům pomáhá, aby je po čichu našla a poprvé se napila. Také jejich vlastní hnízdo a sourozenci mají specifickou vůni, kterou čerstvě narození potkani dovedou velice dobře rozpoznat.
Díky čichu dokáží potkani určit spoustu věcí. Matka pozná svá mláďata a ve vlastním vrhu odliší dokonce i samečky a samičky. Dostane-li se některý z malých potkánků mimo hnízdo, matka ho očichá a hned ví, jestli je její nebo ne.
Také členové skupiny se poznávají hlavně po čichu. Potkani mají celou řadu pachových žláz. Když se setkají dva jedinci, dojde nejprve k očichání určitých míst na těle a teprve potom se rozhodnou, zda dojde k boji nebo ne. Samci dokážou podle pachu poznat, jedná-li se o samici nebo samce a je-li samice připravena k páření. Další informací, kterou se potkan dozví z pachu jiného jedince, je postavení partnera ve skupině. Samci ihned zjistí, je-li jejich soupeř dominantní nebo submisívní a při různých pokusech bylo dokázáno, že dávají přednost pachu submisívních jedinců. Stejně jako z pachových žláz, dokáží potkani „číst“ i z moči. Zajímavé také je, že se potkani vyhýbají pachu mrtvých potkanů a při setkání s potkaní krví nebo masem vykazují zřetelné známky strachu, strnou a vylučují stresové feromony.

Chuť
Potkani mají vytříbenou chuť a schopnost kontrolovat svou spotřebu krmení. Při neustálém přístupu k potravě sežerou pouze tolik, kolik potřebují. Nadměrná tloušťka jim hrozí jedině v případě, že žijí v malé kleci nebo mají omezenou možnost pohybu.
Již několik hodin po narození dokážou potkani rozlišovat chuti jako sladká, kyselá, hořká a slaná. Později dávají mladá zvířata přednost tomu krmení, které přijímá i jejich matka. Různé výzkumy dokázaly, že obliba krmení se získává sociálním učením. Vědci pozorovali, že potkan, který přišel do kontaktu s jiným, právě nakrmeným potkanem, dal poté přednost právě tomu krmení, které jedl druhý jedinec.

Zrak
Optická orientace je ve srovnání se sluchem a čichem spíše méně vyvinutá. Mladí potkani se rodí naprosto slepí. Oči se jim otevírají mezi 10. a 17. dnem života.
Sítnice obratlovců obsahuje dva druhy fotoreceptorů. Jedná se o tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivější na světlo než čípky a fungují nejlépe za šera. Naproti tomu čípky nereagují příliš na změnu intenzity světla, ale zato jsou citlivější na změnu vlnové délky a jsou tedy zodpovědné za barevné vidění. Potkan je zvíře s převážně noční aktivitou, jeho sítnice obsahuje téměř výhradně tyčinky. Proto je potkan skoro barvoslepý. Je však u něj velice dobře vyvinuto vidění za šera.
I přesto dokáže potkan rozeznat některé barvy. Pokusy dokázaly, že je schopen rozlišit mezi modrou a červenou, zelenou a červenou, žlutou a červenou a modrou a žlutou, naopak nerozezná zelenou a žlutou, zelenou a modrou. Práh dráždivosti jednotlivých barev se zvyšuje v pořadí: modrá, zelená, žlutá a červená, to znamená, že červená má nejvyšší práh dráždivosti a zvířata nedovedou vnímat červené světlo. Toho se využívá při pokusech, např. je-li potřeba zkoumat noční chování zvířat.

Zvuky
Lidské ucho vnímá zvuky v rozmezí mezi 16 Hz až 20 kHz, přičemž nejcitlivější je při frekvenci mezi 2 až 5 kHz. Zvuky pohybující se mimo tyto frekvence se nazývají ultrazvuk.
Potkan vydává celou škálu zvuků, slyšet můžeme pouze některé, většina z nich je totiž právě v oblasti ultrazvuku. Zvuková komunikace je u potkana velice dobře vyvinutá a velmi složitá, v různých situacích vydává různé zvuky. Již několik dní stará potkaní mláďata vydávají několik různých zvuků, některé z nich slyšitelné pro člověka (např. při manipulaci s mláďaty) a jiné v ultrazvukových frekvencích. Zvuky ve vysokých frekvencích vydávají potkani také při hře, rozmnožování, při boji nebo v přítomnosti potenciálních nepřátel, jako je třeba kočka. Tyto zvuky představují důležitý indikátor při hodnocení potkaního chování.

Péče o tělo a srst
Navzdory všem předsudkům je potkan velice čistotné zvíře. Již během prvních několika dní života můžeme u malých potkánků vidět pohyby, kterými se později čistí dospělí. Zpočátku se jim to ještě moc nedaří, protože nedokáží udržet rovnováhu, ale nejpozději do 12. dne života je typické čištění packami plně vyvinuto. Lízání srsti lze pozorovat teprve od 13. dne života, protože to vyžaduje dobrou koordinaci pohybů a rovnováhu.
Podle vědeckých pozorování stráví dospělý potkaní samec asi 40 % aktivního času (asi 3 hodiny denně) čištěním a péčí o srst. Tato doba je rozdělena do kratších period rozložených do celého dne. Nejpečlivěji se potkani myjí před tím, než se uloží ke spánku a potom večer, když vstávají. Jednotlivé periody čištění často následují po jídle a pití a předcházejí spánku.

Sociální chování
Potkani mají vysoce vyvinuté sociální cítění. Nikdy bychom neměli chovat pouze jednoho potkana. Takové „opuštěné“ zvíře je v neustálém stresu, chybí mu společnost a může vykazovat i různé poruchy chování. Je vědecky dokázáno, že u potkanů žijících odděleně od ostatních dochází ke zvýšené produkci tzv. adrenokortikotropního hormonu, způsobujícího chronickou stimulaci nadledvinek, které jsou v důsledku toho mnohem větší než u potkanů žijících ve skupině. Ale nejde jenom o nadledvinky. Izolovaní potkani jsou bojácnější, mají obecně nižší hmotnost, žijí kratší dobu a spotřebují více krmiva. Pokusy také ukázaly, že osamělí potkani paradoxně méně spí než potkani žijící ve skupině.
Kdo se tedy rozhodne pořídit si potkany, ví, že musí mít alespoň dva. Ale často nás napadá otázka: jaká je ideální velikost takového potkaního společenství? Mám si pořídit samce nebo samice? Zkušení chovatelé dospěli k názoru, že nejlepší počet potkanů ve skupině je 3 až 5. Dva ještě nejsou pořádná skupina, když má jeden chuť spát, zůstane ten druhý sám a co když si zrovna nepadnou příliš do oka? I to se totiž stává, stejně jako u lidí, že si i dva potkani mohou být nesympatičtí. Ve třech už je to mnohem lepší. Když jeden nemá náladu, zbývají ještě další dva, kteří si mohou hrát nebo se stulit do společného hnízda. A když jeden nečekaně umře, nemusíte hned shánět nového kamaráda. V jedné kleci by ale nemělo bydlet více než 5 potkanů. Ve větší skupině je pro dominantního jedince těžké udržet si přehled, takové skupiny jsou nestabilní a často dochází k bojům o postavení, zvířata tak prožívají zbytečný stres. Naopak v menší skupině je hierarchie většinou jasně daná a zůstává nezměněná po celý potkaní život.
A jestli chovat raději samečky nebo samičky? Můžete chovat jak skupinu složenou ze samců tak ze samic, to už záleží na každém, co má raději. Samičky jsou aktivnější, divočejší, samci spíše líní, ale mazlivější. Všichni jsou však úžasní domácí miláčci. Stačí jim jenom trochu rozumět a budou spokojeni jak potkánci, tak jejich chovatelé.

Použitá literatura:
Benecke, Norbert: Der Mensch und seine Haustiere. Konrad Theiss Verlag. Stuttgart 1994.
Bull, Gisela: Potkan jako domácí zvíře. Jan Vašut. Praha. 2001.
Hagen, Horst a kol.: Savci. 2., Zajíci, hlodavci, šelmy. Knižní klub. Praha. 2001.
Verhoef – Verhallen, Esther: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions. Čestlice. 1999.
Německý časopis Rodentia
Internetové zdroje

text: Gabriela Richterová,
foto: Jana Hlaváčová