Andalusky


Andalusky
Na andaluskách je zajímavá jejich kresba. Kohout má kromě tmavých lemů i tmavě zbarvený krční a sedlový závěs.
Poměrně velký jednoduchý hřeben slepic andalusek má být sklopený na stranu, aniž by bránil výhledu.
Krásně šedomodré barvy peří není snadné dosáhnout ani ji udržet.
Slepice andalusky s menším, neklopeným hřebenem.

Tyto elegantní slepice se specifickou kresbou snášejí velká bílá vejce. Jsou temperamentní a shánlivé a proto vhodné do velkých výběhů.

Zařazení: Středomořská plemena lehkého typu (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina F1).
Původ: Španělsko (v evropském seznamu plemen EE), u zdrobnělých Anglie a Německo (v EE jen Německo).
Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm.



Vznik plemene
Velká forma pochází ze Španělska a byla zlepšena v Anglii.


Andalusky jsou jedním z nejstarších plemen pocházejících z oblasti Středozemního moře. Jejich název je odvozen od Andalusie ve Španělsku. V roce 1846 byly dovezeny španělským obchodníkem do Anglie černá a bílá zvířata. Genetika jako věda nebyla tehdy ještě známá, ale vědělo se, že modře zbarvená zvířata vzniknou křížením bílých a černých. Hřeben původních andalusek byl menší než u těch dnešních a zvířata částečně připomínala bojová plemena. Modří jedinci byli selektováni a zlepšováni minorkami, uvádí se i přilití krve modrých staroanglických bojovnic.


Vystaveny byly poprvé v roce 1851. Pro zajímavost uvedu, že je genetik Gregor Mendel používal ve svých pokusech k dědičnosti barvy.


Zdrobnělé andalusky vznikaly v Anglii a Německu. Poprvé byly vystaveny v roce 1882 na výstavě v Londýně a v Birminghamu.



Plemenné znaky
Eleganci těchto zvířat pomáhá vytvářet dlouhý trup, který je mírně skloněný dozadu, a široká ramena. Poměrně dlouhý krk zdobí bohatý krční závěs sahající až na ramena. Prsa jsou široká, hluboká a dobře klenutá. Křídla delší a těsně přilehlá, také holeně a běháky jsou delší. Ocas je nesený nízko – u kohouta pod úhlem 20 až 25°, u slepice jen 10°. Srpy jsou dlouhé a zahnuté. Bohatý, ale ne dlouhý je i sedlový závěs.


Hlava je široká, obličej živý, plný, hladký, červené barvy. Andalusky mají jednoduchý, poměrně velký hřeben, s pěti pravidelně a hluboce řezanými zuby. U slepic se hřeben jemné struktury klopí na stranu. Bílé ušnice ve tvaru mandle mají být hladké a přiměřeně velké. Laloky větší, ale jemné tkáně. Oči jsou velké tmavěhnedé, připouštějí se i červené.



Nejčastější exteriérové vady
Vyskytují se zvířata s krátkými trupy nebo málo vyvinutými prsy. Výlukovou vadou jsou vějířovité nebo vysoko nesené ocasy. U obou pohlaví nesmí být malý hřeben, vadou jsou i sklady na hřebenech a jejich zvlnění nebo hřebeny bránící výhledu u slepic, neklopený hřeben slepic.



Barevné rázy
Ve vzorníku se uvádějí jako modré černě lemované. Základní barva je šedomodrá, lemy jsou černé až velmi tmavě modré. Krční a sedlový závěs kohouta jsou také tmavé. Barva podsady je modře břidlicová, běháky břidlicové. Opeření je užší a kompaktní.


V jiné barvě než modré se andalusky nevystavují. Uvádím to proto, že pokud budeme mít modrého kohouta i slepici, v další generaci budeme mít zvířata modrá, černá a bílá s tmavšími skvrnami v různém rozsahu (splash). Poměr zbarvení odchovu by měl být 2:1:1.


Dosažení odpovídající modré barvy je obtížné samo o sobě, kromě toho se uvádí, že není snadné dosáhnout pravidelného lemování. Andalusky jsou vhodné pro ty, kdo mají trpělivost se šlechtitelskou prací.



Užitkovost
Vzorník uvádí snášku 150–160 vajec, podobně i v Americe se uvádí snáška 160 vajec za rok. Anglické stránky udávají, že andalusky jsou velmi dobrými nosnicemi a jsou schopné vyprodukovat až 200 vajec ročně. Minimální hmotnost násadových vajec je 58 g. U zdrobnělých je to 120 vajec s hmotností 35 g.


Kvokavost se u obou forem vyskytuje zřídka, ale pokud kvokají, tak jen jednou ročně a jsou dobrými matkami. Snášet začínají ve věku kolem 5 měsíců a dobrá je i zimní snáška.



Specifika chovu
Jak už bylo řečeno, jedná se o plemeno shánlivé, které dobře využije velké výběhy. Podobně jako minorky nebo španělky i andalusky potřebují v zimě v našich klimatických podmínkách zateplené kurníky a v mrazech není vhodné je pouštět do výběhů.


I temperamentní andalusky se při pravidelné manipulaci stávají krotkými. Mladé mohou být „přelétavé“, s věkem se postupně zklidňují.


Peří, i pokud má jako nové krásně modrou barvu, má tendenci na slunci vyblednout, popř. zareznout. Kuřata pomaleji opeřují.


Zahraničí
Andalusky se chovají ve všech zemích EE v modré barvě s lemy, v Chorvatsku a Španělsku se neuvádí zdrobnělá forma. I v Americe jsou uznány jen modré, jsou tam relativně vzácné.


Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře