Od vajíčka ke kuřeti Máme nalíhnuto, a co teď? 2

(Pokračování z minulého čísla.) Přirozený odchov kuřat. Kvočna se sice postará kuřátkům o teplo, chrání je před nebezpečím, učí je přirozeným návykům při vyhledávání a sběru potravy, ale nepostará se o jejich optimální stravu. O tu a o dostatek nezávadné vody se musí postarat chovatel. Pozor na otevřené nádoby jako napáječky, hrozí zde utopení kuřat.

Nutné je zachovat hygienické podmínky, prostředí nesmí být znečištěné trusem kvočny. Ta nesmí být napadena parazity, mohli by se rychle přenést na kuřata. Teplota v prostoru, kde je kvočna s kuřaty, by neměla klesnout pod 12 °C, optimální je 22 až 24 °C. Potřebná je izolace podlahy odchovny alespoň větší vrstvou podestýlky. V prvním týdnu by neměl být výběh větší než 4 m2, aby kvočna příliš neutíkala a kuřata lépe hlídala. Nutné je zajistit stín proti sluníčku. Pokud máme více kvočen, je lepší držet každou zvlášť, protože by se mohly napadat navzájem, a kuřata přitom ušlapat. Kvočna může napadat i cizí kuřata. Pokud máme více kvočen v jednom výběhu, je dobré je držet v klecích tak, aby kuřata mohla ven.

Krůťata
Platí zde podobné zásady jako u kuřat. Pokud líhneme pod krůtou a krůťata se líhnou postupně (v případě nasezení různě starých vajec), je dobré vylíhlá krůťata odebírat a krůtě vrátit až po vylíhnutí posledního mláděte. Zpočátku krůtě s mláďaty omezíme prostor, ale za příznivého počasí ji můžeme pouštět ven, krůta se o ně postará, i pokud se namočí například od rosy. Při umělém odchovu musíme dát pozor na to, aby malá krůťata nezmokla, ani se jinak nezmáčela, protože by mohla prochladnout, trpět průjmy a katary.

Krůťata nemají tak vyvinutý reflex přijímání potravy jako kuřata. Při přirozeném líhnutí se o vše postará krůta, ale při umělém je dobré nasadit několik slepičích vajec tak, aby se kuřata líhla společně s krůťaty. Kuřata naučí krůťata pít a přijímat potravu. V prvních dnech bychom měli kontrolovat volátka krůťat. Pokud jsou prázdná, mnohdy stačí do krmítka poklepávat prstem, a tak krůťatům ukázat, jak přijímat potravu. Napít se je naučíme, když jim zobáček namočíme do napáječky. Krůťata reagují i na pohyb – pokud na hromádku směsi kápneme vodu, kapka stéká a obaluje se směsí, krůťata do ní začnou zobat. Pomoct může i větší intenzita osvětlení nad krmítky a napáječkami.

Na začátku odchovu mají krůťata největší nároky na živiny, musíme tomu věnovat pozornost při sestavování krmné dávky.

Křepelky
I jejich odchov je podobný jako u kuřat. U některých líhnutí se mi stalo, že křepelčata, podobně jako krůťata, měla problém s najitím potravy, u jiných začala zobat a pít bez problémů. Postup učení přijímat potravu a vodu je zde stejný jako u krůťat.

Perličata
I zde platí podobné zásady jako u kuřat. Perličata odchová vlastní, ale i slepičí nebo krůtí kvočna. Zpočátku kvočně omezíme prostor, zejména proto, že perličata by se v prvních dvou týdnech života neměla promáčet. Pokud je teplota nad 20 °C, můžeme je do výběhu pouštět od jednoho týdne.

Perličky jsou plaché a mnohdy až přehnaně reagují na náhlé změny. Při náhlé změně intenzity světla nebo při nečekaném zvuku se mohou i ušlapat, umačkat. Kolem čtvrtého týdne věku začínají vyhledávat místa k hřadování.

Zajímavá je zkušenost některých chovatelů, že perličky odchovávané společně s kuřaty měly problém přijmout kohouta perličáka, a pokud byly i chovány se slepičím hejnem, „sedaly“ před kohoutem.

Kachňata a pižmovky
Kvočny pižmovek a například zakrslých kachen svá kachňata spolehlivě odchovají. U ostatních plemen kachen – pokud jsme líhli v líhni – platí, že kachňata jsou méně náročná na teplo než kuřata. Pokud je příznivé počasí, postačí „teplý“ odchov do tří až čtyř týdnů. Do tří týdnů by kačenky neměly zmoknout, zarousat se, protože jejich chmýří není „promaštěné“, tuková žláza se vyvíjí postupně. Na vodu se vypouštějí až od čtvrtého týdne, a to jen, pokud je prohřátá. Přirozeně odchovávaná mláďata mají peří zpočátku promaštěné od matky. U nádrží pozor na to, aby zvířata měla možnost z vody vylézt, i kachny se mohou utopit.
Důležité je udržet suchou podestýlku, vhodná je řezaná sláma. Problémem může být umístění a výběr vhodné napáječky, kachňata vodu rozstříkávají po okolí a máčejí tak podestýlku. Možností je umístění napáječky na mělkém tácu s roštem, vhodné jsou překlopné napáječky. V teplé odchovně se mi osvědčilo použití závěsných napáječek s niplem, a plytkou nádobu s vodou umisťuji ve studené (nevytápěné) části odchovny. Kachňata každé sousto zapíjejí, proto se doporučuje umístění napáječky poblíž krmítka. Nevýhodou pak ale je, že kachňata si do vody „nanosí“ krmivo, a voda se musí často měnit. Suché krmivo se doporučuje podávat jen v prvním týdnu, a pak přejít na vlhčené míchanice.

Housata
Husy, které svá housata vysedí, jsou obvykle dobrými kvočnami. Podle venkovních podmínek se co nejdřív pouštějí do venkovního výběhu, který by měl být zatrávněný. Odchov housat je podobný jako u kachňat, i u hus je důležité udržet podestýlku v husníku suchou.

U všech druhů je důležité, aby výběh měl i zastíněnou část, a zvířata se měla kde schovat před sluncem. Prudké sluneční paprsky mohou způsobit i úhyn zvířat. Všude taky platí, že kvočnu s mláďaty nejdříve pouštíme do omezeného prostoru, který postupně zvětšujeme. S věkem se také prodlužuje doba pobytu ve výběhu.