Bílefeldské slepice
Bílefeldské slepice jsou poměrně mladým plemenem známým především tím, že snáší větší vejce hnědé barvy. Jde o robustní, klidné slepice s dobrou masnou užitkovostí.
Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).
Původ: velká i zdrobnělá forma Německo.
Kroužek: kohout 22 mm, slepice 20 mm, zdrobnělá forma kohout 15 mm, slepice 13 mm.
Vznik plemene
Bílefeldky vznikaly v sedmdesátých letech 20. století křížením některých středně těžkých plemen. Uvádí se především mechelenské slepice, amroksky, velsumky, hempšírky a rodajlendky. Jejich šlechtitel Gerd Roth si kladl za cíl robustní slepice s dobrou snáškou a barevným autosexingem u kuřat.
Poprvé byly bílefeldské slepice vystaveny roku 1976 v Hannoveru s pojmenováním Deutsches Kennhuhn. Proti tomuto pojmenování byly ale vzneseny námitky, svůj dnešní název získaly po německém městě Bielefeldu, poblíž kterého byly vyšlechtěny. Uznány byly až roku 1980.
O čtyři roky později byly uznány i zdrobnělé bílefeldské slepice. Ty vznikaly křížením velkých bílefeldek se zdrobnělými amrokskami a velsumkami.
Plemenné znaky
Bílefeldské slepice patří k plemenům většího tělesného rámce. Hmotnost kohouta v prvním roce se pohybuje od 3,1 do 3,7 kg, slepice od 2,6 do 3,2 kg. U zdrobnělých je to u kohouta 1,0–1,2 kg, u slepice 0,8–1,0 kg.
K charakteristikám patří dlouhý dobře osvalený trup, dlouhá rovná záda a výrazná klenutá prsa. Trup by měl být vodorovně nesený. Ocas by měl být středně dlouhý, nasazený pod úhlem 50°. Také srpy kohouta jsou středně dlouhé a zcela zakrývají rýdováky. Běháky se požadují středně dlouhé, žluté barvy.
Hlava je poměrně velká, zobák silný, středně dlouhý, žluté barvy s příměsí rohové. Ušnice mají být, jako u většiny středně těžkých plemen, červené, mírně svraštělé. Oči se požadují oranžově červené. Typický hřeben je listový, středně velký se 4–6 zuby. Praporek mírně odstává.
Opeření je široké, bohaté, kypřejší, náznak podušek v oblasti holení se připouští.
Nejčastější exteriérové vady
Do chovu nezařazujeme zvířata drobná, krátká nebo úzká. U některých zvířat se vyskytují křivé nebo jen dovnitř zahnuté prsty, dlouhé běháky nebo holeně.
Barevné rázy
Prvním vyšlechtěným a u bílefeldek i nejčastějším barevným rázem je ráz rodobarvé hnědoprsé. Vzorník plemen drůbeže jej popisuje jako kombinaci základních prvků rezavě koroptvího zbarvení se znaky krahujcové kresby.
Hlava a závěsy kohouta jsou zlaté až červenožluté se znaky šedé stvolové kresby a bílou krahujcovou kresbou. Ve velkých krovkách křídelních je příměs černé barvy. Hrdlo, prsa, boky, holeně a břicho jsou hnědožluté s krahujcovou kresbou. Příměs malého množství šedé barvy se toleruje. Loketní letky mají vnitřní prapory šedé, vnější krahujcově prokreslené, při složeném křídle tvoří trojúhelník šedé, bílé a žlutohnědé barvy.
Ocas by měl být šedočerný s krahujcovou kresbou, také podsada je krahujcově prokreslená.
Velkou vadou ve zbarvení kohouta je převažující šedobílá krahujcová kresba na prsou, holeních, bocích nebo břiše nebo neprokreslené srpy.
Slepice na první pohled vypadá o hodně tmavší než kohout. Hlava a krční závěs jsou zlaté s šedočernou stvolovou kresbou a s příčnou bílou krahujcovou kresbou. Peří horní části trupu má rezavě hnědou základní barvu s šedou krahujcovou kresbou. Nepřípustné jsou větší plochy pláště bez krahujcové kresby. Prsa by měla být červenožlutá, bez krahujcové kresby. Uvádí se, že není snadné prsa bez kresby udržet. Silně prokreslená prsa jsou výlukovou vadou. Boky by měly být šedohnědé se světlejšími ostny, holeně a břicho šedé. Loketní letky mají vnější prapory hnědé černě pepřené, vnitřní šedočerné, ruční a loketní letky jsou šedočerné s černým pepřením.
Mladší je ráz stříbrně rodobarvé, kde je červenožlutá barva nahrazena stříbrně bílou. Prsa slepice jsou lososová.
| Tabulka: Rozšíření bílefeldských slepic v Evropě | |||||
| Původ | Česká republika | Německo | Belgie | Francie | Itálie |
| D | Bílefeldské slepice | Bielefelder Kennhühner | Bielefelder | Poule de Bielefeld | Bielefeld |
| rodpbarvé hnědoprsé | kennsperber | koekoekroodpatrijs | autosexable dorée | autosessabile | |
| stříbrně rodobarvé | silber-kennsperber | koekoekzilverpatrijs | autosexable argentée | ||
| D | Bílefeldské slepice zdrobnělé | Bielefelder Zwerg-Kennhühner | Bielefelderkriel | Poule de Bielefeld naine | Bielefeld nana |
| rodpbarvé hnědoprsé | kennsperber | koekoekroodpatrijs | saumon coucou doré rouge | autosessabile | |
| stříbrně rodobarvé | silber-kennsperber | koekoekzilverpatrijs | |||
| Původ | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie | Španělsko | Slovensko |
| D | Bielefelders | Bilefeldskie | Bielefelder Hons | Bielefelder | Bilefeldka |
| koekoekroodpatrijs | konsvisende | cuclillo dorada | rodofarbá | ||
| striebornorodofarbá | |||||
| D | Bielefelder kriel | zdr. Bílefeldka | |||
| koekoekroodpatrijs | rodofarbá | ||||
| strieborno rodofarbá |
Užitkovost
Požadovaná snáška v prvním roce je 180 vajec s hmotností 58 g. Chovatel bílefeldských slepic A. Sedlák uvádí u rodobarvých hnědoprsých snášku 200 vajec a hmotnost vajec přes 60 g. Zvláštností nejsou ani vejce nad 70 g. U zdrobnělých se předpokládá snáška 140 vajec s hmotností 45 g, německé stránky uvádějí snášku v prvním roce 160 vajec. Vejce mají tmavší červenohnědou skořápku. Snáška začíná na začátku šestého měsíce věku, bílefeldky snášejí i v zimě.
Kvokavost je nežádoucí, ale občas se vyskytuje, především u zdrobnělých bílefeldek.
Také masná užitkovost bílefeldských slepic je zajímavá – vynikají rychlým růstem a velmi dobrou zmasilostí. Kůže je žlutá. Uvádí se, že kuřata dosahují jatečné hmotnosti kolem dvou měsíců stáří.
Specifika chovu
Bílefeldské slepice patří k nejklidnějším plemenům. Nelétají, dobře snášejí i menší prostory, kde nemají snahu se oštipovat. Pokud ale mají příležitost, jsou shánlivé, využijí i větší výběhy.
Protože bílefeldky patří k větším plemenům, je u nich vyšší i spotřeba krmiva. Při nevhodné skladbě krmiva v omezeném výběhu mají sklon tučnět, což s sebou nese i pokles snášky.
Pro svoje bohaté opeření jsou bílefeldky odolné proti chladu.
Kuřata jsou autosexingová, to znamená, že chmýří kohoutků po vylíhnutí je jinak zbarvené než chmýří slepiček. Kohoutci mají sytě béžové prachové peří se světlou skvrnou na hlavě, slepičky jsou tmavší a skvrnu nemají.
Zahraničí
Informace o Klubu chovatelů zdrobnělých bílefeldských slepic v Německu naleznete na stránkách http://www.bielefelder-zwerg-kennhuehner.de/rasse.html. O velkých bílefeldkách na stránkách: http://www.bielefelderkennhuhn.de/.
Klub
Bílefeldky u nás nepatří k příliš rozšířeným plemenům, klub jejich chovatelů u nás nepracuje.
