Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Kočinky
Sdílet:

Kočinky

Díky svému mohutnému rámci, který ještě opticky zvětšuje kypré bohaté opeření, oblému tvaru trupu a rousům na běhácích, zaujmou kočinky na první pohled. Kočinky patří k plemenům náročným na chov, zejména na množství a kvalitu krmiva, rozhodující je i stav výběhů.

Zařazení: těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D1).

Původ: jižní Čína.

Kroužek: kohout 27 mm, slepice 24 mm.

Vznik plemene

První evropskou zemí, kam byly dovezeny, byla Velká Británie. V roce 1843 údajně sir Edward Belcher přivezl ze své cesty kolem světa žluté kočinky královně Viktorii. V polovině 19. století byly přivezeny i do Ameriky.

Postupně pak byla do Evropy i k nám přivezena další zvířata z Číny, ze Šanghaje. První slepice neměly rousy a byly pojmenovány kočinčinky, toto pojmenování bylo odvozeno od staršího názvu Indočíny nebo města Kočin v jihozápadní Indii. V další zásilce z roku 1847 byly slepice s rousy, ty chovatelé prý nazvali šanghajkami. Tehdejším chovatelům se ale více zamlouvala rousná forma a původní název. Slepice s rousy postupně vytlačily ty bez rousů, ale přejaly jejich název, resp. jeho upravenou podobu – tak známe dnešní kočinky.

Kočinky byly jedním z prvních plemen, která k nám byla dovážena v 19. století. Původní kočinky se od těch dnešních v mnohém lišily, především neměly tak kypré opeření ani zaoblenou postavu. Na vytvoření dnešní podoby kočinek se podíleli evropští i američtí chovatelé.

P. Vašák ve své knize Drůbež uvádí, že robustní postava kočinek sváděla odborníky druhé poloviny 19. století k tvrzení, že prapředkem kočinek byl vyhubený kur obří (Gallus giganteus), kterého popsal známý anglický přírodovědec Charles Darwin. Kosterní zbytky tohoto kura ale nebyly nikdy nalezeny, od teorií o tomto kuru se upustilo, proto se dnes za předka kočinek považuje – stejně jako u ostatních plemen – kur bankivský. I přes to, že užitkovost kočinek nebyla výrazná, byly použity ke šlechtění řady dalších plemen.

Plemenné znaky

Tělesný rámec kočinek je mohutný, vyznačují se velmi širokým a hlubokým, ale kratším trupem. Při pohledu z boku připomíná trup krychli se zaoblenými hranami.

Hmotnost kohouta v prvním roce je 3,5–4,2 kg, slepice 2,8–3,5 kg, u starších zvířat je to až 5,1 kg u kohoutů a 4,4 kg u slepic. Maximální hranice hmotnosti není Vzorníkem určena.

V knize Plemena drůbeže (1969) se uvádí i rozměr trupu kočinek. Uvedeny jsou následovně:

Kohout: délka 23–24 cm, šířka 13–14 cm, hloubka 14–15 cm.

Slepice: délka 20–21 cm, šířka 12–13 cm, hloubka 14 cm.

Záda kočinek jsou krátká a široká, prsa zaoblená, hluboko spuštěná, břicho je široké a plné. Velmi krátký, nasazený pod úhlem asi 50° je ocas, jehož výška dosahuje do výšky očí.

Mohutnost kočinek umocňuje jejich bohaté měkké opeření. Dlouhý krční závěs sahá až k sedlovému závěsu, opeření má bohatou podsadu a podušky, zejména v sedle.

Běháky kočinek jsou žluté až rohové, porostlé mohutnými rousy, které vyrůstají na vnější straně běháků, vnějších a středních prstech. Na rozdíl od brahmánek je opeření holení měkké, vytváří kypré podušky, nikoli tvrdé supí paty.

Hlava je v poměru k tělu malá, ukončená krátkým, silným zobákem. Hřeben se požaduje listový, menší a jemný. Také ušnice jsou malé, červené barvy. Laloky by měly být spíše menší, zaoblené, jemné. Oči kočinek jsou hluboko posazené, oranžově červené až červenohnědé.

U slepice je sedlová poduška velmi výrazná, spolu s plnými prsy vytváří opticky dojem, že je celé tělo nakloněno dopředu.

Nejčastější exteriérové vady

Nestandardní je menší nebo malý rámec, dlouhý, úzký nebo ne dostatečně široký trup, vpadlá prsa či příliš vysoký postoj. K dalším vadám, které zvířata mívají, patří velká nebo hrubá hlava, přerostlý hřeben nebo laloky, dále žluté, perlové nebo černé oči, vystouplé oči.

Vyskytují se i nevyvinuté nebo slabě vyvinuté podušky, úzký nebo neuzavřený ocas, dlouhé srpy anebo dlouhá záda. Chybně utvářené bývá i opeření běháků – u některých jedinců je slabé, jinde je opeření příliš tvrdé, vyskytnout se mohou supí paty.

Barevné rázy

Přehled chovaných barevných rázů je uvedený v tabulce. Nejčastěji chovaným je žlutý barevný ráz. Barva podléhá vlivům počasí, bledne působením slunečních paprsků i působením deště.

Tabulka:

Výskyt barevných rázů v zemích EE

PůvodČeská republikaNěmeckoBelgieVelká BritánieFrancie
EEKočinkyCochinCochin **CochinCochin
modréblaublauwbluebleu
modré koroptví
vlnité
blau-rebhuhnfarbig   
žlutégelbbuffbufffauve
žluté
kolumbijské
gelb-schwarzcolumbia   
krahujcovégesperbertkoekoekcuckoocoucou
zlaté černě lemovanégold schwarz-gesäumt   
koroptví
vlnité
rebhuhnfarbig-gebändertmeerzomig patrijspartridgeperdrix doré maillé
černéschwarzzwartblacknoir
černé bíle skvrnitéschwarz-weißgeschecktzwart
witgepareld
 noir caillouté blanc
stříbrné černě
lemované
silber schwarz-gesäumt   
bíléweißwitwhiteblanc
bílé
kolumbijské
weiss-schwarzcolumbia   
PůvodItálieChorvatskoNizozemskoPolskoSkandinávie
EECocincinaKokinkinaCochinsKochinKochin
bluplavablauw
(ongezoomd)
nibieskibla
     
fulvažutabuffzłotygul
     
sparviero koekoekkrogulczygrastribet
     
perniciata maglie nerejarebičasto trakastameerzomig patrijskuropatwiany jasno obrzeżonyguld
sortbandet
neracrnazwartczarnysort
nera piccchiettata bianco  czarno biały srokaty 
     
bianca witbiałyhvid
     
PůvodŠpanělskoSlovensko   
EECochinchinaKočinka   
azulmodrá   
 modro
jarabičia
   
leonadažltá   
 žlto čierna kolumbia   
cuclillokrahulcovitá   
 zlaté čierno lemované   
aperdizado c.mallado
múltiple
jarabičia
vlnitá
   
negračierna   
negra moteada de blancočiernobielostrakatá   
     
blancabiela   
     
* Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko
** Také kadeřavé

Užitkovost

Snáška se pohybuje od 100 do 120 vajec s krémovou až světlehnědou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec je 53 g. Zachována je kvokavost.

Kočinky jsou mohutného rámce, ale jejich růst a vývoj jsou delší než u většiny jiných plemen. Zcela dospívají až v jednom a půl roce. Déle také trvá, než se dají použít k jatečným účelům. Maso kočinek je sušší, hrubé struktury a má delší svalová vlákna.

Specifika chovu

Kočinky jsou klidné, nelétavé, dají se snadno ochočit, jsou považovány za jedno z nejpřátelštějších plemen. Chovatelé uvádí, že patří k tichým plemenům, kdákají většinou jen po snesení vejce. Další kladnou vlastností je odolnost proti povětrnostním vlivům.

Kočinky nepotřebují velké výběhy, vhodné jsou pro ně spíše ty menší, zastřešené. Výběhy i kurníky ale musí být čisté a ne tvrdé, aby nedošlo k poškození rousů a peří. Oplocení výběhů stačí nízké, uvádí se 60 cm.

Vlastnostem plemene je potřeba přizpůsobit i vnitřní vybavení kurníků. Hřady ani snášková hnízda neumisťujeme vysoko, hnízda by měla být dostatečně velká.

Kočinky často kvokají, jsou dobrými matkami. Údajně se používají pro inkubaci vajíček i v sokolnictví.

Zahraničí

V diskusích na internetu se uvádí, že velké kočinky jsou oblíbeným plemenem v sousedním Polsku. Pravidelně bývají na burzách (např. Opole). Pozor je tu při nákupu potřeba dát na křížení různých barevných rázů, nebo dokonce přikřížení jiných plemen.

Informace o chovech v USA naleznete na stránkách http://www.cochinsint.com.

Klub

Velké kočinky jsou na našich výstavách spíše raritou. Přímo klub jejich chovatelů u nás nepracuje. Pokud byste si je pořídili a chtěli se stát členy klubu, můžete oslovit Klub bojových, těžkých a málo chovaných plemen, zatím zde ale nejsou organizováni žádní chovatelé velkých kočinek. Předsedou je Miroslav Macíček, Bezuchov 37, 753 54 Soběchleby, tel. byt: 581 791 137, mobil: 724 102 155.

Autor textu: Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru