Hudánky
Zařazení: plemena se zvláštními znaky – chocholatá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G1)
Původ: Francie
Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělá forma kohout 15 mm, slepice 13 mm
Vznik plemene
Hudánky jsou starým francouzským plemenem, které původně chovali farmáři v okolí města Houdan nedaleko Paříže.
Ke šlechtění hudánek byly použity místní selské slepice, dále mohutné pětiprsté dorkinky a některá z chocholatých plemen – otázkou je, zda paduánky, nebo západofrancouzské plemeno krevkérky. Dalším plemenem, jehož krev údajně koluje v žilách hudánek, jsou ankony. Cílem šlechtění byla rychle rostoucí, dobře zmasilá slepice zejména pro pařížský trh.
První zmínky o hudánkách jsou již z roku 1850, francouzský standard pochází už z roku 1852. Do Anglie se dostaly roku 1853, v roce 1865 byly dovezeny do Ameriky. V USA byly vyšlechtěny bílé hudánky, a to křížením hudánek s bílými paduánkami, uznány byly roku 1914, zatímco černé bíle skvrnité už v roce 1874.
Na krátký čas se pak hudánky staly jedním z nejrozšířenějších masných plemen. Později je vytlačily rodajlendky a hempšírky.
Kohouti prvních hudánek měli velké laloky, které visely po stranách vousu, zatímco laloky dnešních hudánek jsou pod vousem schované. K této změně docházelo postupně kolem roku 1900.
Zdrobnělé paduánky vznikly ve Velké Británii v průběhu druhé světové války, kdy byl akutní nedostatek obilí a potřeba vajec a masa. Byl proto třeba malý dobytek. Ke křížení byli použiti menší jedinci hudánek a zdrobnělá plemena s chocholem a vousem.
Hudánky k nám byly kdysi dováženy pro zlepšení užitkovosti u nás chovaných slepic. Uvádí se, že jim příliš nesvědčilo naše podnebí.
Plemenné znaky
Hlavními plemennými znaky hudánek jsou velký chochol, hustý trojdílný vous, motýlkový hřeben a pětiprsté běháky.
K důležitým rysům patří také větší tělesný rámec, dále protáhlý, válcovitý, téměř vodorovně nesený trup. Spíše delší, široká a jen velmi mírně spadající k ocasu, plynule stoupajícímu z linie sedla pod úhlem 35–40°, jsou záda. Ocas musí být poměrně dlouhý, bohatě opeřený, dosti rozevřený. Prsa i břicho se požadují vyvinuté, plné a široké.
Hmotnost kohouta se v prvním roce pohybuje mezi 2,5–3,0 kg, starší kohouti mohou mít až 3,5 kg, u slepice je to 2,0–2,5 kg, u starších 3,0 kg.
Postoj hudánek je poněkud nižší, holeně zavalité, téměř skryté v opeření. Běháky by měly být nejvýše středně dlouhé, silné, masové až světle šedé, často s tmavšími skvrnami. Důležité jsou správně vyvinuté zadní prsty – pátý prst musí být zcela oddělený od prvního prstu, měl by být dlouhý a směrovat šikmo vzhůru.
Hlava je velká, široká, dobře klenutá. Podklad pro chochol tvoří velká lebeční výduť. Chochol musí být velký, bohatý, u kohouta tvořený dlouhými špičatými pery, rozloženými paprskovitě dozadu a do stran. Chochol slepice je uzavřený, kulovitého tvaru, jeho pera jsou zakulacená. U obou pohlaví vytváří chochol vepředu místo pro hřeben. Nežádoucí je, aby chochol bránil výhledu.
Zobák se požaduje krátký, dosti silně zahnutý, světle rohový nebo masový s tmavšími skvrnami. Nosní otvory musí být výraznější, vystouplé.
Vous by měl být bohatý, trojdílný, rozdělený na protáhlou bradu a zakulacené lícní vousy. Zcela zakrývá hrdlo, laloky, ušnice i část obličeje.
Zvláštností hudánek je motýlkový hřeben, který tvoří dva proti sobě ležící listy připomínající rozevřená křídla motýla. Konce obou listů zdobí nepříliš hluboké zoubkování.
Oči jsou oranžově červené (u bílých a krahujcových) nebo hnědé (u šedých a černých bíle skvrnitých).
Zdrobnělé hudánky jsou zmenšenou kopií těch velkých. Hmotnost u jednoletých zvířat se pohybuje u kohoutů od 0,9 do 1,1 kg, u slepic od 0,7 do 0,9 kg.
Nejčastější exteriérové vady
K vadám patří slabé, úzké tělo, plochá prsa, trojúhelníkový tvar trupu. Časté jsou nedostatečně vyvinuté nebo ne plně rozdělené zadní prsty, pátý prst vyvinutý jen na jednom běháku.
Vyskytuje se nesprávně utvářený hřeben nebo jiný než motýlkový hřeben, nejčastěji růžkový. Chochol nesmí být malý, křivý nebo neplný, trestá se také chybějící nebo neúplný vous.
Barevné rázy
Nejčastějším zbarvením hudánek je černé bíle skvrnité. Skvrny však bývají často ve tvaru půlměsíců, ne perel. Po každém pelichání se podíl bílé barvy zvětšuje. Více bílé bývá také na zadní straně chocholu, výsledným efektem může být jedna velká bílá skvrna.
U černých bíle skvrnitých by se nemělo vyskytovat žluté nebo zcela bílé peří v krčním závěsu. Další barevné rázy nejsou tak časté, jejich přehled naleznete v tabulce.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE |
|||||
| Původ | Česká republika | Německo 1) | Belgie | Velká Británie | Francie |
| F | Hudánky | Houdan | Houdan | Houdan | Houdan |
| krahujcovité | gesperbert | koekoek | coucou 2) | ||
| šedé | perlgrau | parelgrijs | gris perle | ||
| černé | schwarz | zwart | noir | ||
| černé bíle skvrnité |
schwarz weißgescheckt |
zwart witgepareld |
mottled | noir caillouté blanc | |
| bílé | weiß | wit | blanc | ||
| GB | Zdrobnělé hudánky | Zwerg-Houdan | Houdankriel | Houdan Bantam | Houdan naine |
| krahujcovité | gesperbert | ||||
| šedé | perlgrau | parelgrijs | gris-perle 2) | ||
| černé | schwarz | zwart | noir | ||
| černé bíle skvrnité |
schwarz-weißgescheckt | zwart witgepareld |
mottled | noir caillouté blanc | |
| bílé | weiß | wit | blanc | ||
| Původ | Itálie | Chorvatsko | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie |
| F | Houdan | Houdans | Houdan | Houdan | |
| krogulczy | |||||
| grigio perla | parelgrijs | perłowo szary |
|||
| exchequer | zwartbont | czarno biały srokaty |
sort/hvidplettet | ||
| bianca | wit | biały | |||
| GB | Houdan nana | Houdan kriel | Houdany miniaturowe |
||
| parelgrijs | |||||
| nera picchiettata bianco | zwartbont | czarno biały srokaty |
sort hvidplettet 2) |
||
| wit | biały | ||||
| Původ | Španělsko | Slovensko | |||
| F | Houdan | Hudánka | |||
| krahulcovitá | |||||
| gris perla | perlovošedá | ||||
| negra | čierna | ||||
| negra moteada de blanco | čierno-bielostrakatá | ||||
| blanca | biela | ||||
| GB | zdr. Hudánka | ||||
| perlovošedé | |||||
| čierno bielo strakatá |
|||||
| biela | |||||
| 1) Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko. |
|||||
| 2) Uznané roku 2011. |
Užitkovost
Hudánky vynikají rychlým růstem, raností, velmi dobrou zmasilostí a jemným masem. Barva kůže je bílá.
Zanedbatelná není ani snáška, která se pohybuje mezi 130–160 vejci o minimální hmotnosti 53 g. Vejce mají bílou skořápku. U zdrobnělých hudánek se počítá se snáškou 100 vajec s hmotností kolem 35 g.
Specifika chovu
K vlastnostem hudánek patří odolnost, učenlivost, jsou klidné a velmi mírné, dobře zužitkovávají krmiva.
Ač v době vzniku plemene byly hudánky popisovány jako dobré kvočny, ty dnešní kvokají zřídka. Pokud se kvokající slepice vyskytne, často dochází kvůli její hmotnosti a velkým běhákům k porušení skořápky vajec. Kuřata vodí údajně jen krátce. Opakem jsou zdrobnělé hudánky, o kterých se uvádí, že jsou velmi dobrými kvočnami.
Některé prameny uvádějí nižší líhnivost kuřat z toho důvodu, že část embryí odumírá už ve vajíčku, pokud v genomu mají smrtící (letální) faktor vázaný na geny lebeční výdutě.
Podobně jako předchozí dvě popisovaná plemena s velkým chocholem, i hudánky vyžadují čistotu, přizpůsobení napáječek a krmítek tak, aby nedošlo ke znečištění chocholů. Zejména v chladném počasí je důležité, aby se neumáčely. Nutné je také pravidelné prohlížení chocholů, protože jsou náchylné k napadení cizopasníky.
U zdrobnělých hudánek se někdy líhnou jedinci s růžkovým hřebenem.
Zahraničí
Francouzský klub se prezentuje na stránkách http://houdanfaverollesclub.free.fr/.
Informace o klubu sdružujícím chocholatá plemena včetně hudánek v Německu naleznete na stránkách: http://www.sv-silkies-polands.de//, kontakt na klub je: e-mail [email protected].
Zejména zajímavé fotografie naleznete na stránkách dánského klubu http://www.toppedehoens.dk/.
Hudánky se chovají i v Austrálii, http://crestedbreeds.com/.
Klub
Hudánky se u nás téměř nechovají, pokud se vyskytnou, jde spíše o ojedinělé dovozy ze zahraničí.
