Bojovnice indické

Zdrobnělé bojovnice indické bažantí
Zdrobnělé bojovnice indické bažantí
Velká forma bažantích indických bojovnic
Velká forma bažantích indických bojovnic
Slepička bílé zdrobnělé bojovnice indické
Slepička bílé zdrobnělé bojovnice indické
Zajímavý, ale méně častý je modrý bažantí ráz.

Plemeno nepřehlédnutelné díky své široké, masivní postavě bylo původně šlechtěno ke kohoutím zápasům, kterých se ale nikdy neúčastnilo. Dnes se chová především pro výstavní účely, zajímavé je i pro tvorbu masných hybridů.

Zařazení: bojová plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina E1)

Původ: Anglie

Kroužek: kohout 24 mm (německý vzorník uvádí velikost 27 mm), slepice 22 mm, zdrobnělé kohout 15 mm, slepice 13 mm

Vznik plemene

Historie indických bojovnic se začala psát na konci 19. století v anglických hrabstvích Cornwall a Devon. Odtud také dřívější pojmenování Cornish – u nás kornišky.

V době vlády Jindřicha III. byla velmi populární bojová plemena (již tehdy existovaly staroanglické bojovnice). Tolik vychvalované anglické kohouty ale začali v boji porážet kohouti vojáků z indických kolonií. A právě tyto porážky přiměly hrdé Angličany ke křížení anglických a asijských plemen bojovnic.

Na snaze o nové plemeno se podílel především sir Walter Raleigh Gilbert, který zkřížil staroanglickou bojovnici a asilku madráského typu. Jejich potomky pak pářil s malajkami. Uvádí se také použití dorkinek. Vznikalo tak plemeno s mohutně vyvinutou prsní svalovinou. Šlechtitel ale nepočítal s hříčkami přírody – plemeno, které vzniklo, postrádalo bojovnost, hbitost i vytrvalost. Indické bojovnice se díky tomu nikdy v aréně neobjevily. Díky vzhledu si ale své příznivce udržely, jejich krev koluje také v žilách masných hybridů. Standard vydal klub chovatelů indických bojovnic až v roce 1896, je velmi podobný tomu dnešnímu. Do Německa byly dovezeny v roce 1885.

V Americe byly uznány roku 1893, nejdříve byly známy jako indické bojovnice (indian game), v roce 1905 byl přijat název Cornish Indian Game, ale protože plemeno nepochází z Indie a pojmenování bojovnice (game) nebylo populární, v roce 1910 byly přejmenovány na Cornish. V Austrálii jsou známy pouze jako indické bojovnice.

Také v knize Plemena drůbeže z roku 1969 bylo plemeno prezentováno jako kornišky. Kniha je popisuje jako nejrozšířenější plemeno ze skupiny bojových kurů u nás, výrazně přispívající k produkci rychle rostoucích masných kříženců. Kniha uvádí následující rozměry trupu:

kohout: délka 20 cm, šířka 15 cm, hloubka 14 cm, slepice: délka 19 cm, šířka 13 cm, hloubka 12 cm.

Starší prameny se o nich zmiňují jako o korniškách cornwallských.

Zdrobnělé bojovnice indické vznikaly z velkých indických bojovnic, zdrobnělých asilek a zdrobnělých staroanglických bojovnic. Na výstavách se objevovaly až kolem roku 1900. V Německu se první bažantí objevily v roce 1921, a to v Hamburku. U nás se objevily ve vzorníku z roku 1965 jako zdrobnělé bojovničky indické.

Plemenné znaky

Pro bojovnice indické je typický velký tělesný rámec a mohutně vyvinuté osvalení. Hmotnost u kohoutů do 1 roku se pohybuje od 3,4 do 4,1 kg (min: 3,1 kg), u slepic od 2,1 do 2,8 kg (min. 1,8 kg, starší kohouti mají mít 3,8 až 4,8 kg (min. 3,3 kg), slepice 2,7 až 3,7 kg (min. 2,0 kg). U zdrobnělých by se hmotnost mladých kohoutů měla pohybovat v rozmezí 1,4–1,6 kg (min. 1,2 kg, max. 1,9 kg) a slepic od 1,1–1,4 kg (min. 0,9; max. 1,6 kg). Starší kohout by měl mít 1,5–1,9 kg (min. 1,3 kg; max. 2,1 kg); slepice 1,2–1,6 kg; (min. 1,0; max. 1,8 kg).

Hlava má být masivní a podsaditá, s krátkým, silným, výrazně zahnutým zobákem. Zdobí ji pevně přisedlý třířadý hráškový hřeben a perlové oči kryté výraznými nadočnicovými oblouky. U mladých zvířat se připouštějí oranžově žluté oči. Laloky i ušnice jsou jen velmi malé, na hrdle vyrůstá kožní útvar – uzdička.

Šířka trupu vejčitého tvaru by měla být větší než jeho délka. Široká záda jsou krátká, téměř vodorovně nesená, sedlo pokryté jen krátkým, přilehlým sedlovým závěsem. Velmi široká prsa nesou bojovnice níže, hřeben hrudní kosti nebývá opeřený. Kratší, až středně dlouhý krk se prohýbá nazad, v přední části vytváří dojem „ohryzku“. Krční závěs nedosahuje úrovně vysoko nesených ramen. Křídla se požadují krátká, ale poměrně široká.

Ocas musí být krátký, úzký, tvořený nepatrně zahnutými srpy tvaru biče. Běháky a prsty se požadují silné, široce postavené, intenzivně žluté barvy. Indické bojovnice našlapují na zadní prsty.

Bohaté, lesklé peří musí být pevné, tvrdé a těsně přilehlé. Na zádech a zadních partiích se často vyskytují místa bez peří.

Nejčastější exteriérové vady

Nepřípustný je malý rámec, nedostatečně vyvinuté osvalení, úzký nebo vysoký postoj i chybějící bojový výraz. Vyskytují se odchylky v utváření ocasu, hřebene a v barvě očí. Nežádoucí je také vysoko nesený trup nebo ocas.

Barevné rázy

Prvním vyšlechtěným rázem byly hnědě bažantí, ty jsou nejoblíbenějším rázem dodnes. Při příležitosti 60. výročí korunovace královny Viktorie v roce 1897 byly představeny bílé bažantí, ty jsou nazývány jubilejní. Další rázy – modré bažantí, bílé či žluté – už nepatří k tak oblíbeným. V Americe byly vyšlechtěny i další barevné rázy. Také např. žluté a bílé vznikaly v Americe za použití bílých malajek, žlutých kočinek a šamo.

Anglické stránky uvádějí, že bažantí a bílé bažantí indické bojovnice jsou často kříženy.

Užitkovost
Indické bojovni
ce se vyznačují silně vyvinutou svalovinou, maso je kvalitní a velmi chutné, s malým podílem tuku.

Náš vzorník uvádí snášku 60 vajec s hnědou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec 50 g. I když někteří chovatelé uvádějí snášku i 80 až 140 vajec, pro chovatele, kteří chtějí především vajíčka indické bojovnice, nejsou…

Indické bojovnice se dnes chovají především pro svůj impozantní vzhled.

Specifika chovu

Jsou citlivé, krotké a sebevědomé, otužilé, ale náročné na kvalitu a množství krmiva. Důležitý je dostatek bílkovin, minerálů i vitaminů. Přizpůsobit je potřeba i chovatelské zařízení – bojovnice indické téměř nelétají a hřady musí být umístěny nízko. Zajistit je třeba dostatečně velké průlezy. Velmi důležitá je čistota kurníku, vzhledem ke své robustní postavě jsou vnímavější k vnějším cizopasníkům. Ve výbězích je potřeba zajistit dostatek úkrytů a klidné prostředí. Na vyrušení reagují mnohdy přehnaně a mohou se poranit. Doporučují se větší výběhy zaručující dostatek pohybu, který sníží riziko ztloustnutí.

Ač indické bojovnice ztratily mnoho z bojového ducha svých předků, do hejna se doporučuje zařadit jen jednoho kohouta. Kuřice a mladé kouty chováme odděleně. Zejména kohouti zdrobnělých bojovnic indických dokážou být k sobě agresivní, jsou-li chováni na malém prostoru. Snáška je většinou shrnuta do jarních a letních měsíců. Slepice mohou být dobrými kvočnami. Mnozí chovatelé uvádějí problémy s oplozeností vajec.

Indické bojovnice jsou vzorníkem zařazeny do skupiny plemen, která je možno posuzovat predikátem do 31. ledna následujícího roku.

Zahraničí

Chovatele sdružuje klub, který své informace prezentuje na stránkách: http://www.ur-und-kampfhuhnclub.com/. Na speciální výstavě klubu bylo v listopadu 2014 přihlášeno 1 023 zvířat. Příští speciální výstava se bude konat v Kaunitz/Verl (poblíž Gütersloh). Chovatelé zdrobnělých indických bojovnic připravují stránky: http://www.zwergkaempfer.de/.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře