Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Drůbež »

Slepice v zimě

Zima bývá v mnohých chovech problémovým obdobím. Slepice často nesnášejí a mívají zdravotní potíže. A to právě v období, kdy je potřeba nejvíc vajíček – nejenže je před Vánocemi největší spotřeba, ale především se připravuje líhnutí. Mráz, pokud není příliš tuhý, např. do -10 °C, slepicím tolik nevadí. Jsou-li však zvířata soustavně vystavena chladu, a k tomu navíc vlhku a průvanu, projeví se to na jejich zdraví i užitkovosti.

Fotografie:

 

 

 

Ne všechna plemena snášejí zimu stejně…

Podle podmínek, které máme, je proto potřeba vybírat, jaké slepice si pořídit. V úvahu je potřeba brát jak klimatické podmínky oblasti, tak možnosti kurníku.

Tuhé zimy dobře snášejí české slepice, rýnské slepice a šumavanky, velmi otužilé jsou i sasexky, do chladnějších oblastí jsou určeny oravky i orpingtonky. Také hedvábničky si s chladem velmi dobře poradí.

Špatně zimu snášejí hamburčanky, u vlašek, minorek, leghornek i dalších plemen s velkými hřebeny hrozí omrzání hřebenů. Choulostivá je většina bojových a původních zakrslých plemen.

Stává se, že i odolná plemena mají problém s chladem. Pokud kupujete zvířata na výstavách nebo u chovatelů právě v zimních měsících, je dobré si ověřit, z jakých podmínek pochází – zjistit alespoň klimatické poměry původní oblasti, a je-li to možné, tak i to, v jakých podmínkách je měl původní majitel. Zvířata přemístěná z teplejších oblastí do nezatepleného kurníku někde v horách přesun zřejmě nepřečkají bez potíží.

Také snáška v zimních měsících je ovlivněna plemennou příslušností. U většiny plemen podpoříme zimní snášku vytvořením vhodných podmínek, u jiných je problematická. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že u zdrobnělých holokrček, šumavanek a českých slepic jsem nikdy neměla problém nasadit první vejce do líhně v lednu nebo v únoru, ale u zdrobnělých vyandotek bílých s kolumbijskou kresbou a zdrobnělých paduánek chovaných ve stejných podmínkách jsem měla první kuřata až koncem dubna.

Také nemusí být pravda, že slepice v zimě snižují snášku. Záleží samozřejmě na plemeni, ale při vytvoření vhodných podmínek je snáška např. u zdrobnělých šumavanek v zimě vyšší než v horkých letních měsících. 

Vliv má i to, zda slepice začaly snášet před zimou. Pozdní odchovy kuřat, kde pohlavní dospívání začíná až pozdě na podzim nebo v zimě, mohou začít snášet později, začátek snášky ovlivňuje zkracující se den a snižující se teplota. Slepice, které začaly snášet před zimou, nesou zpravidla za dobrých podmínek i v zimě. Podstatné je jak vhodné chovatelské zařízení, které zajistí ochranu před zimou, vlhkem a průvanem, tak dostatek světla i zdroje kvalitních krmiv.

Perličky, krůty a vodní drůbež snášejí zimu poměrně dobře, zpravidla snesou teploty do -10 °C. Prostředí ale nesmí být vlhké, problémy způsobuje také průvan.

 

Ochrana nejen před zimou

Chovatelské zařízení má chovanou drůbež především chránit, a to jak před nepřízněmi počasí, tak před případnými predátory.

Ideálně by teplota neměla v zimě klesat pod 12 °C. I u plemen, která zimu snášejí relativně dobře, se v zimě v nezatepleném kurníku sníží snáška. Určitě by teplota neměla klesnout k nule, hrozí pak i namrznutí a znehodnocení vajec. Velmi důležité je hygienické prostředí.

Podstatná je ochrana proti vlhku, dostatečná větratelnost a přísun čerstvého vzduchu i v zimních měsících. Relativní vlhkost by měla být 50–70 %.

Zejména v zimě, kdy se omezeně nebo někdy vůbec nedají použít výběhy, platí, že velikost kurníku musí odpovídat počtu slepic a jejich hmotnosti. Úhlavním nepřítelem je vlhko, slepicím vadí více než mráz. V létě, když je k dispozici výběh, se nějaký ten „kus“ navíc ztratí… Ale v uzavřeném kurníku může nedodržení prostoru způsobit problémy. Orientačně se na jeden m2 počítá se 3–4 slepicemi, u zdrobnělé drůbeže se 7–8 slepicemi.

Zařízení by také mělo poskytovat dostatek světla. Kromě přirozeného světla je v zimním období, kdy je krátký den, vhodné světelný den prodloužit. Jako zdroj světla jsou vhodné zářivky nebo úsporné žárovky, k regulaci můžeme využít časové spínače. Doporučuje se slepicím rozsvítit na 2–3 hodiny ráno, před rozedněním, s tím, že následné zhasnutí jim nezpůsobí problémy v orientaci.

Osvědčilo se mi také krmit až v sedm večer, slepicím na půl hodiny rozsvítit, aby se stihly napít a nakrmit. Pokud chodím krmit pravidelně v sedm hodin a i doba je přibližně stejná, po zhasnutí ve výběhu a v chodbě se slepice ukázněně, bez vzniku chaosu vrací zpátky na hřady.

Velmi důležité je čisté prostředí. Pokud slepice tráví většinu času v kurníku, je v něm i většina trusu. Trus obsahuje značnou část vody, rychle se rozkládá a uvolňuje dusík. To vede k problémům s vlhkostí a zápachem. Kurník je proto potřeba pravidelně, alespoň jednou týdně čistit. Negativní vliv na zdraví slepic má i prach. Je proto potřeba pravidelně kurník čisti i ometat pavučiny, na kterých se drží.

 

Zateplení kurníků

Zateplení kurníku dělá se zimní snáškou divy. I dřevěné kurníky by měly mít dvě vrstvy, mezi které se umístí izolační materiál. Nejčastěji se používá polystyren nebo minerální vata, použít lze ale i další z nabídky izolačních materiálů.

Na izolační vrstvu je potřeba připevnit ještě další vrstvu – např. desky. Polystyren slepice velmi rády zobou a v krátké době dokážou zateplení, pokud se k němu dostanou, zničit. Ošetření jen perlinkou a pak omítkou zpravidla nestačí.

Vhodnou izolací podlahy kurníku je vyšší vrstva slámy nebo dřevěných hoblin.

Kurník by měl slepice chránit před predátory – např. potkany, kunami, tchoři, liškami. Většina jich loví v noci, proto je vhodné slepice na noc zavírat. Kurník by měl být dobře utěsněný, větrací otvory je vhodné překrýt pletivem. Řádění škodné omezí i oplocený výběh nebo elektrický ohradník.

 

Paraziti

Teplé a vlhké prostředí je ideální pro rozmnožování vnějších parazitů. Nejčastěji se vyskytující čmelíky můžeme odhalit tak, že se do snáškového hnízda umístí na noc kousek dvojité lepenky. Ráno pak stačí vrstvy oddělit a zjistit, co se mezi ně v noci ukrylo. Při výskytu čmelíků je potřeba použít některý z insekticidních přípravků.

Slepicím je nutné poskytnout prostor pro popelení, naplněný směsí popela (ze dřeva, ne z plastů a podobně) a písku. Přidat se dají i sušené bylinky, semena anýzu a fenyklu nebo i trochu koupelové soli pro holuby. Bylinky je vhodné přidat i do snáškových hnízd.

K odpuzení hmyzu (i výzdobě kurníku) lze použít svazky vratiče, sušené listy a květy se přidávají také k podestýlce a do snáškových hnízd. Údajně pomohl v chovech s problémy s požíráním vajec.

 

V zimě do výběhu?

Pokud výběh není krytý a nasněžilo, většině slepic se do něj chtít nebude. Naopak, není-li příliš tuhý mráz, do krytého výběhu, nebo pokud odhrnete sníh, venku se pustí rády.

Pokud není příliš silný mráz, je možné slepice pouštět do výběhu bez omezení, je ale potřeba jim umožnit, aby se mohly vrátit do chráněného prostředí kurníku. Vchod do výběhu by taky neměl působit zbytečné ztráty tepla v kurníku.

 

Omrzání hřebínků

Zvířata, která mají větší hřebeny a laloky, jsou v zimě ohrožena omrzlinami. Pokud je pouštíme ven i v zimě, je dobré hřebeny a laloky namazat tukem (např. sádlem). Tuk (jedlý olej) můžeme přidat i do vody na napájení, zvířata si při pití laloky namočí a ulpívající olej nedovolí, aby na nich voda zůstávala. Do „tvrdších“ podmínek jsou vhodnější plemena s růžicovým hřebenem.

 

Nezbytnost – dostatek čisté vody

I v zimě je nezbytný zdroj kvalitní a čisté vody. Vodu je potřeba denně měnit, čistit napáječku. Voda, kterou má drůbež k dispozici, by neměla zamrzat. Pokud je napáječka umístěna v kurníku, nebezpečí zamrznutí vody zpravidla nevzniká. Pro udržení teploty vody se dají využít vyhřívací podložky.

Voda musí být k dispozici, ale je také potřeba zabezpečit, aby nedocházelo k jejímu rozlití a zbytečně se nezvyšovala vlhkost v kurníku. Výhodné je umístění napáječky na roštech.

 

Krmnou dávku je v zimě potřeba přizpůsobit

Výživa ovlivňuje kondici, užitkovost i zdraví. V chladných dnech má drůbež vyšší nároky na energii, kterou potřebuje navíc na to, aby udržela tělesnou teplotu. Krmná dávka by měla obsahovat dostatek vitaminů, minerálních látek i kvalitních bílkovin. Pokud v letním období spoléháme na výběhy a na to, že si drůbež část potravy obstará, je potřeba pamatovat, že v zimě nemá kde.

Vhodné je do krmné dávky přidat kukuřici nebo do míchanice kukuřičný šrot. Kukuřice má ze všech zrnin nejvíc glycidů, také podíl tuku je vyšší, a tak je bohatým zdrojem energie.

Kukuřice podporuje růst svalové tkáně i produkci vajec. Dobře se hodí k sádelnému výkrmu i k protučnění masa při výkrmu mladé drůbeže. Při jejím zkrmování bychom měli dát pozor na tučnění drůbeže. Žlutá kukuřice obsahuje větší množství karotenů. Její podávání má vliv na barvu žloutků, které jsou krásně oranžové. Při skladování kukuřice je potřeba dát pozor na žluknutí tuků – těch je v kukuřici až 5,5 %. Skladujeme ji v suchu a chladu, po sklizni musí být dobře vysušená.

Energii pomůže slepicím doplnit i slunečnice. Podáváme jen v malém množství.

Krmnou dávku je třeba obohatit o krmiva bohatá na minerální látky, vitaminy a bílkoviny nebo použít přípravky, které je obsahují.

Kuři jsou všežravci, proto v jejich krmné dávce nesmí chybět krmiva živočišného původu.

Nejdostupnějším krmivem živočišného původu jsou mléko a mléčné výrobky. Mléko podáváme raději kyselé (kyšku), čerstvé mléko může rychle začít kysat a nabřesklé mléko pak drůbeži působí zažívací problémy.

Výhodná je také syrovátka, podmáslí nebo tvaroh. Ve všech případech jde o zdroj plnohodnotných bílkovin. Syrovátka vzniká při výrobě sýra nebo tvarohu. Kromě bílkovin obsahuje mléčný cukr, vitaminy B1, B2, B6, B12, C, E a minerální látky, především hořčík, fosfor, vápník, draslík, sodík, zinek. Pro krmné účely se využívá i syrovátka různě upravená – např. sušená, drožďovaná, zakoupit je možné různé přípravky s jejím obsahem. Zejména v zimním období se osvědčilo přidávat do míchanic pro nosnice sušenou syrovátku.

Jak název napovídá, podmáslí vzniká při výrobě másla po oddělení tuku. To důležité, tj. bílkoviny, v něm zůstává oproti mléku nezměněné. Acidofilní mléko vzniká zkvašením termofilním mikrobem rodu Laktobacillus. Má velmi dobré účinky při střevních katarech, zvyšuje obsah hemoglobinu a váhové přírůstky. Při jeho zkrmování je potřeba drůbeži přidávat vápník.

V mléce a mléčných výrobcích jsou zastoupeny všechny nepostradatelné aminokyseliny v odpovídajícím poměru, mají dobré dietetické účinky, podporují rozvoj žádoucí mikroflóry. Svým kyselým pH potlačují růst nežádoucích mikroorganismů v trávicím ústrojí, působí tak např. i jako prevence proti kokcidiím.

Zdrojem plnohodnotných bílkovin a jiných cenných látek jsou také maso, kosti nebo vnitřnosti, využít lze i krev. Pokud je zkrmujeme, tak jen čerstvé, očištěné a tepelně opracované. Platí to i pro kuchyňský odpad. Pro využití kostí jsou vhodné drtiče kostí.

Zajímavé jsou i sušené pivovarnické kvasnice. Zvýšené dávky nejsou vhodné v době, kdy se sbírají vajíčka do líhně. U hus ovlivňují i malé přídavky kvasnic začátek snášky.

Pro krmení se dají použít i pekařské kvasnice, oblíbené bývalo drožďování krmiv uváděné často ve starších literaturách jako možnost zvýšení chutnosti krmiva i užitkovosti zvířat.

Jako náhražku zeleného krmení lze využít siláž, slepice si na ni rychle zvyknou. Na siláž se využijí i zbytky ze zahrady, které by se jinak vyhodily. A jak ji připravit? Podobně jako kyselé zelí. Zelenou píci najemno nakrájíme, okopaniny nakrouháme. Důležitý je obsah cukru, ze kterého „žijí“ mikroorganismy produkující kyselinu mléčnou, ta siláž konzervuje. Proto musí být součástí siláže i sacharidové krmivo, např. kukuřice nebo pařené brambory. Hmotu důkladně udusáme, nesmí v ní zůstat žádný vzduch. Siláž dáváme do sudů, popř. jiných uzavíratelných nádob. Velikost nádob na silážování volíme tak, abychom načatou siláž zkrmili do týdne. Siláž je hotová za 4–8 týdnů. Dobře připravená siláž voní příjemně po kvašeném zelí, má příjemnou sytou barvu a pevnou konzistenci. Nepříjemný zápach siláže způsobuje kyselina octová nebo máselná, také hnilobné procesy. Tyto kyseliny vznikají při špatném vytěsnění vzduchu ze silážované hmoty. Problémy mohou způsobit také cizí příměsi, např. zemina.

Jinou možností náhrady zeleného krmení v zimě je seno. Seno pro drůbež sklízíme velmi mladé, to je v době, kdy má ještě málo vlákniny. Nejvhodnější jsou kopřivy a vojtěška. Sušíme je velmi rychle, aby se neznehodnotily obsažené vitaminy. Usušené můžeme šrotovat na kladívkovém šrotovníku. Svázané a zavěšené kopřivy budou drůbeži, především té zavřené v kurníku, sloužit i jako rozptýlení.

Ještě lepším krmivem než seno jsou senné drolky, obsahují o 30–50 % více bílkovin. Využít můžeme i bylinky, např. oregano, petržel) nebo plody (jablka i dýně nebo sušené jeřabiny, rybíz, šípky nebo rakytník).

Zkrmovat lze i krmnou řepu. Pro drůbež nemá velkou krmnou hodnotu, obsahuje hodně vody a málo živin. Používá se na zchutnění míchanic, u hrabavé drůbeže ji lze využít jako „hračku“ v zimních měsících, především pokud jsou slepice zavřeny v menším prostoru. Řepu jen rozkrojíme a drůbež pak do ní ráda a vytrvale klove. Pozor, řepu nikdy nepodáváme namrzlou! Díky svému obsahu cukrů může být zdrojem energie cukrová řepa nebo cukrovarnické řízky. Ty se obvykle zkrmují silážované.

Podmínky je potřeba přizpůsobit chovanému plemeni a podmínkám kraje. A tak nezbývá než sledovat stav hejna i jednotlivých zvířat a podle něj přizpůsobovat krmení i ustájení.

Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
Zažívání, tlusté střevo, imunita
Veterinární produkt Probiovet obnovuje střevní mikroflóru. Řeší zažívací problémy a posiluje obranyschopnost.
Pučálka s.r.o. - Specialista na holistická krmiva
Dodání do 48 hodin. Doprava zdarma. Vše skladem. Profesionální servis.