Ayam cemani

Pokud máte rádi nevšední, exotická plemena, pořiďte si právě ayam cemani – exotické, přímo magické plemeno, které má černé nejen peří, ale také kůži a vnitřní orgány. Toto černé zbarvení způsobuje genetické mutace nazývané fibromelanóza. Plemen s hypermelanózou je více, u nás jsou nejznámějším z nich hedvábničky. Žádné z nich ale není tak černé jako ayam cemani. Ayam znamená v indickém jazyce kuře, Cemani je vesnice poblíž města Solo na nejzalidněnějším ostrově na světě – Jávě.

Původ

Indonésie, vyskytují se ve střední a východní části ostrova Jáva a na ostrovech Madura a Sumatra.

Kroužek

Kohout 18 mm, slepice 16 mm

Vznik plemene

Ayam cemani pochází z Indonésie, uvádí se, že vznikalo z melanického kura bankivského, podobně jako např. sumatranky. Za zakladatele plemene se považuje pan Tjokromihardjo z města Grabag, v centru Jávy, jehož syn je dnes majitelem velké komerční farmy.

Černé slepice byly v Indonésii po staletí, zejména v době před nástupem islámu v 15. a 16. století, používány pro náboženské, mystické a obětní účely. Věřilo se, že mají kouzelnou moc a přinášejí štěstí. Indonésané je obětovali duchům, kteří prý milují jejich maso i krev. Černá kuřata považují za most mezi lidským a nadpřirozeným světem. Oběti měly lidem pomoct získat sílu, zdraví i věhlas. Zdejší lidé kuřata jako součást rituálů i jedí.

V zemi původu se ayam cemani regeneruje plemenem ayam kedu, černým asijským plemenem chovaným pro snášku. Existuje zde více variet a také řada kříženců.

Uvádí se, že ayam cemani poprvé popsali holandští kolonizátoři ve 20. letech 20. století. Právě holandští námořníci je prý také poprvé přivezli do Evropy. Poptávka po nich ale velmi převyšovala nabídku, a tak byly kříženy s jinými plemeny, až původní slepice zcela zanikly.

Později vejce ayam cemani do Evropy přivezl holandský chovatel Jan Steverink, který mezi lety 1998–2000 Indonésii několikrát navštívil a zkoumal zde původ těchto slepic. Z první várky vajec se vylíhla jen jedna slepička, z dalšího dovozu se vylíhl jeden kohout. Z poslední várky vajec byly vylíhnuty dvě slepičky a dva kohoutci. Do Němec­ka byly ayam cemani dovezeny počátkem 21. století.

Roku 2003 byl v Nizozemsku ustanoven první standard tohoto plemene. Roku 2006 byl standard plemene pod názvem cemani zařazen do německého vzorníku. V současné době chovů v Evropě přibývá, chovají se v Nizozemsku, Německu, na Slovensku a v České republice, jsou na seznamech uznaných plemen v Belgii, Francii, Itálii, Chorvatsku, Polsku, ve Španělsku i ve Skandinávii.

Cemani jsou známé i v Americe. Chovy ayam cemani byly dostupné jen bohatým vrstvám společnosti. Ve Spojených státech amerických byly dospělé slepice a kohouti nabízeni až za 2 500 dolarů, jednodenní kuře se na Floridě nabízí za 200 dolarů. Díky tomu, že jsou moderním, luxusním zbožím, jsou nazývány drůbežími lamborghini. Dalším dovozům původních zvířat brání obavy z ptačí chřipky.

Plemenné znaky

Hlavním znakem ayam cemani je černá barva – peří, kůže, očí i sliznic, svaloviny a kostí. Krev je sice tmavší, ale červená. Černé jsou běháky, drápy, zobák, hřeben, laloky, ušnice, obličej, oči i například jazyk.

Ayam cemani jsou slepice lehkého typu se znaky bojových plemen. Kromě černé barvy k nim patří hrdý výraz, poměrně dlouhé běháky, jednoduchý listový hřeben a dobře osvalený trup. Hmotnost kohouta je 2,0–2,5 kg a slepice 1,5–2,0 kg.

Na středně dlouhý, štíhlý, vepředu poněkud širší a výše nesený trup navazuje poměrně dlouhý a silný krk. Krční závěs dosahuje až na široká, zakulacená ramena, která pokračují na silná, dlouhá křídla. Ta musí být pevně přilehlá, nesená paralelně s trupem. Prsa by měla být plná, zaoblená, vysoko nesená, břicho jen málo vyvinuté, nevýrazné.

Středně dlouhá, plochá záda se směrem dozadu zužují, sedlový závěs tvoří kratší, tuhá pera. Nepříliš bohatý ocas tvořený pevnými, úzkými středně dlouhými srpy je poměrně vysoko nesený. Nepůsobí příliš bohatým dojmem.

Hlava ayam cemani se v poměru k trupu zdá velká, obličej musí být hladký. Poměrně velký listový hřeben silné masité tkáně by měl mít 4–6 pravidelně řezaných zubů a odstávající praporek. Laloky se požadují středně dlouhé, zakulacené, ušnice malé, nevýrazné. Celá hlava a její kožní útvary musí být černé, u slepic je černá barva intenzivnější než u kohoutů. Dominantou hlavy jsou velké, živé, tmavě hnědé až černohnědé oči. Mírně zahnutý je silný zobák.

Středně dlouhé, silné holeně by měly být pokryty přilehlým peřím. Dlouhé běháky nesmí být hrubé, požadují se hladké, černé barvy, ostruhy bývají velké, výrazné. Černé musí být i drápy.

Velmi tvrdé, úzké, pevně přilehlé opeření by mělo mít jen velmi malý podíl prachového peří.

Nejčastější exteriérové vady

Za velkou vadu se považuje vodorovně nesený či zavalitý trup, slabé osvalení, úzká ramena. Dále vysoko, nebo naopak nízko nesený ocas, nízký postoj, svěšená křídla, měkké opeření s velkým podílem prachového peří. Nepřípustnou vadou jsou jinak než černě zbarvené kožní útvary hlavy, obličeje nebo kůže i světlé oči. Občas se vyštěpí zvířata s hráškovým hřebenem.

Barevné rázy

Zbarvení musí být čistě temně černé s výrazným zeleným leskem. Výlukovou vadou je jiné než černé zbarvení kterékoli části těla. Velkými vadami ve zbarvení jsou jinak než černě zbarvená pera, chybějící lesk nebo výrazný fialový lesk. V Německu se údajně vyskytují bílé špičky letek, řidčeji i jiného peří, slovenští chovatelé uvádějí výskyt zlaté, zejména v krčním závěsu u kohoutů.

Užitkovost

Chovají se zejména pro okrasu a výstavy, pečínka z nich nevypadá příliš vábně, ale má prý zajímavou chuť připomínající „divočinu“. U většiny lidí přetrvává domněnka, že se nedají jíst z estetických důvodů. Důvo­dem toho, že se nejspíš nedostanou na náš stůl, je i ekonomická stránka. K pečení se používají kuřata 5–8 měsíců stará.

Snáška není vysoká, uvádí se 100, někde i 150 vajec. Slepice snášejí vejce s krémově zbarvenou skořápkou, její odstín může být i slabě narůžovělý. Vejce se vně i zevnitř podobají vajíčkům běžných plemen. Mají stejnou chuť i barvu obsahu – bílku a žloutku. Minimální hmotnost násadových vajec je 40 g, jako průměrná hmotnost se uvádí 45 g, chovatel ayam cemani Petr Ferjenčík uvádí hmotnost vajec 51 g. Většina vajec má pravidelný tvar, některá spíše kulatý.

Specifika chovu

Cemani patří k velmi plachým plemenům, člověku nedůvěřují, snaží se uniknout z jeho dosahu za každou cenu. Ochočit se téměř nedají a na náhlé podněty reagují velmi impulzivně. Do kurníku i výběhu je potřeba vstupovat rozvážně a pomalu. Teď v srpnu jsem cemani viděla na výstavě v Novém Městě na Moravě a v Dolní Lutyni. V kleci se chovaly mnohem klidněji než např. vlašky. Dobře se snášejí i s jinými plemeny slepic i jinou drůbeží. Ve velkých výbězích si obstarají většinu potravy samy, jsou shánlivé, poměrně dobře snášejí i drsnější podnebí. V chovu nevyžadují zvláštní přístup oproti jiným plemenům.

Pozor je potřeba dát při nákupu zvířat, často jsou i draze nabízena nekvalitní zvířata.

text a foto:
Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Chovatelské zkušenosti Petera Ferjenčíka

Ako som prišiel k sliepkam Ayam Cemani

V niektorom staršom čísle chovateľského časopisu Magazín chovateľa z r. 2006 ma upú­tal článok o zriedkavom a u nás vtedy neznámom čeirno–čiernom plemene hydiny Ayam Cemani. Keďže ma zaujíma chov práve zriedkavejších druhov hydiny (Laf­lešky, Sasexsky porcelánové, Pavlovské ku­ry …), mal som „chrobáka v hlave“. Bol som si však vedomý, že sa k nim len tak ľahko nedostanem, keďže to bola v tom čase zriedkavosť a novinka aj v západnej Európe, nieto ešte u nás a v okolitých krajinách.

Na Tri krále r. 2007 som organizoval zájazd chovateľov na veľkú nemeckú burzu do Straubingu. Keďže bola teplá zima a nemrzlo, tak aj cesta z Bratislavy po dialnici ubehla rýchlo a o 4:15 ráno som už stál v dave pre jednou zo 6 hál výstaviska v Straubingu. O 5:00 sa otvorili dvere, ja som sa medzi prvými dostal dnu a kým tam nebol nával stihol som prebehnúť väčšinu zo všetkých hál a urobil som si predstavu, čo tam ponúkajú. Až v zadnej hale som zrazu zbadal jednu klietku plnú čiernych sliepok. Už som sa tešil, že predsa len som nešiel nadarmo. Bohužiaľ Laflešky to neboli, ale ostal som v nemom úžase nad tým, čo bolo v klietke natlačené. Myslel som, že zle vidím. 4 čierne sliepky a 2 kohúty a všetci mali úplne čierne hrebene, laloky aj nohy. Vtedy sa mi rozsvietila „signálka“ v hlave a spomenul som si na článok v časopise. Na moju otázku na nemeckého chovateľa Was ist das? Bola stručná odpoveď – Cemani. A na otazku Wie viel? Bola ešte stručnejšia odpoveď – hundert. Trochu sa mi prevrátili panenky, ale keďže za mnou už stálo viacero obdivovateľov a záujemcov o toto plemeno, tak som len chovateľovi stihol povedať „Ein hahn + 4 hehne, gud? Odpoveď bola stručná. Ja, fünf hundert. A tak som mu odrátal 5 kíl v Eurach a do mojej prepravky putovali všetky 4 sliepky a jeden (ten krajší) kohút. Ešte stále som si myslel, že to nie je pravda, že som kúpil niečo o čom som ani nesníval, že tak rýchlo budem mať. Takže už o 6 ráno som mal veľkú časť môjho nákupu za sebou.

Musím povedať, že som bol úplne vo vytržení z tohoto chovateľsky úspešného nákupu. Cestou domov som rozmýšľal, ako porozdeľujem hydinu do jednotlivých volier, aby sa k sebe jednotlivé druhy nedostali. Ešte som ich len vykladal z prepravky a už v nej bolo jedno vajce, ktoré zniesli niekde po ceste. Čierno – čierne krásky dostali najväčšiu (luxusnú) časť kurína a výbeh zhora prekrytý pletivom, aby ich ani náhodou nenapadlo, niekam odletieť.

Ide o ľahkú hydinu s listovým hrebeňom, dobre lietavú a hlavne veľmi plachú. Nedô­verujú človeku a snažia sa uniknúť z jeho blízkosti. Do kurína musím vstupovať veľmi pomaly a rozvážne, lebo hneď sa vyplašia a rozbláznené nalietavajú do okenného skla a môžu si ublížiť.

Vlastnosti Ayam Cemani

Moje prvé hejno pozostávalo z kohúta a 2 sliepok krúžkovaných krúžkami z r. 2006 a 2 sliepok z r. 2005. Postupne stúpala aj ich znáška. Najprv som za 2 týždne nazbieral 22 násadových vajec a neskôr to už bolo 32. Veľmi ma prekvapila hmotnosť vajec, ktoré znášali. Dal som ich 10 kusov na digitalnu váhu a na displayi sa rozsvietilo 510 gr. Takže sliepky, ktoré majú tak okolo 1,5 kg, nesú vajcia so svetlokrémovou až nažltlou škrupinkou v priemernej hmotnosti 51 gramov, čo je úctyhodný výkon v pomere k ich telu. Vajcia sú pravidelného tvaru, len jedna z nich znáša skoro ping – pongové loptičky. Po ich rozbití vidíte bielko a žĺtko, ako u bežných vajec. Aj chutia ako obyčajné vajcia. Kto by očakával, že budú čierne aj vajcia, tak bude sklamaný. Hoci na internete som už videl aj takto „dofarbené“ vajcia. Toto plemeno je celé čierne aj zvnútra, len krv má červenú a vajcia majú škrupinku svetlú.

Do prvej liahne som nazbieral 10 násadových vajec. Z nich bolo 6 oplodnených a vyliahlo sa aj 6 kuriatok čiernych ako uhoľ. Veľkosťou sú ako ostatná zdrobnelá hydina. Odchovával som ich spolu so zdr. Holan­ďankami a Araucanami. Prvý týždeň som ich kŕmil len čistým kukuričným šrotom a pili len čierny čaj. Postupne som pridával do kukuričného šrotu aj zmesku K1. Od 2. týždňa už kŕmim len s ňou. Neskôr prejdem na K2. Kuriatka nemali žiadne zažívacie problémy a mali sa čulo k svetu.

V 2. liahni (po 2 týždňoch) bolo nasadených 22 vajec, z ktorých po presvietení boli 4 neoplodnené a vyliahlo sa 17 kuriatok, pričom 1 kura zostalo vo vajci mŕtve. V 3. liahni je už naložených 32 násadových vajec. Je vidno, že po udomácnení v novom kuríne, znáška za rovnaké obdobie (14 dní) pekne stúpla.

O „vlastnostiach“ Ayam Cemani

Aj vo svojej domovskej Indonézii sú tieto čisto čierne sliepky vzácnosťou s vysokou cenou, vzhľadom na ich údajnú mystickú silu, ktorá prinavracia zdravie a plní želania. Miestni obyvatelia ich často kupujú na rituálne účely, keďže ich čierne mäso a čierne vnútronosti majú údajne magické vlastnosti, keď ich miestny šaman patrične upraví.

Toto zatiaľ nemôžem potvrdiť z vlastných skúseností, keďže som už zjedol nie jedného čierneho kohúta. Zrejme mi chýba ten správny šamanský rituál, který s paprikášom asi veľa společného nemá. Neter, keď zjedla polievku z čierneho kohúta, tak dostala svoju vysnívanú prácu. Žeby predsa len na tej mystickosti AC niečo bolo?

Chuťovo je to čierne mäso rovnaké , ako od ostatných plemien. Pokiaľ má niekto odpor k čiernemu mäsu AC, stačí zhasnúť svetlo a nič nepozná.

Za tých 10 rokov, čo toto exotické čierno–čierne plemeno chovám, som nazbieral s ich odchovom hodne rôznych skúseností. Nie­koľko krát som importoval ich vajcia aj z Nemecka. V jednom roku sa z násadových 30 vajec AC (zaslaných poštou) vyliahlo 23 kureniec a o rok na to, sa od toho istého chovateľa, sa z rovnakého počtu vajec vyliahlo len 7 kureniec.

Postupne sa štandard odchovávaných kureniec ustáľuje, ale v minulosti sa mi vyštepovali aj kuriatka s červeným hrebeňom, či lalokmi, hráškovým hrebeňom, či prskané. Stáva sa, že pekný čierny kohút zrazu začne v krčnom závese chytať strieborný nádych, alebo mu zosvetľuju laloky, či hrebeň na bordovú farbu. Evidentne je to aj v dôsledku toho, že pre „osvieženie krvi“ sa v Európe primiešavali do chovu asi aj niektoré zdrobnelé čierne plemená (australky, sumatranky,…). To sa potom prejavilo niekde v 2., či 3. generácii rôznymi odlišnoťami od štandardu AC. Takéto zvieratá som vždy prísne z chovu vyselektoval.

Kohútov AC som vystavoval na Europ­skej výstave zvierat 2012 v Lipsku (kde sme boli len 2 vystavovatelia AC). Na ďalšej EV vo francúzskych Métach v r. 2015 už bolo vystvaneých vyše 20 AC od viacerých chovateľov. To nasvedčuje o raste ich populácie v Európe. Bohužiaľ niektorí chovatelia už nevedia akú cenu si vypýtať, takže som neveril vlastným očiam, keď som videl u AC maďarských chovateľov cenu vyše 200€ za priemerné zviera na EV v Métach.

Veľmi podobné plemenu AC je aj švédske plemeno Svart­hoena, ktoré som tiež jednu sezónu choval, ale to je ešte zriedkavejšie plemeno ako AC. Niektorí menej zodpovědní chovatelia ich občas krížia.

V súčasnosti je už chov AC značne rozšírený aj v strednej Európe. Zaznamenal som dokonca aj ponuky na odchovy AC zo zaslaných vajec z Indonezie zo špecializovanej farmy. Tucet nás. vajec ponúkajú za 300 USD + poštovné 170 USD. Len si neviem predstaviť, ako sa dajú nás. vajcia z Indonézie precliť na našej colnici, keďže ide o zásielku zo štátu mimo EU, ktorá podlieha aj veterinárnej kontrole. Takže som značne skeptický k takýmto ponukám.

V r. 2017 som začal liahnuť už vo februári, ale až do začiatku apríla boli všetky vajcia neoplodnené. Až potom sa to zlepšilo a teraz mám cca 50 mládok AC (z nemeckých i slovenských vajec) z jari 2017 už aj nakrúžkovaných. Takže snáď sa mi podari zostaviť aj chovný krdeľ a niečo aj vystavit na výstavách v ČR a v SR.

text a foto: Peter Ferjenčík,
[email protected]