Poklady z přírody 70 – Oves

Poklady z přírody 70 – Oves
zdroj: Shutterstock
zdroj: Shutterstock
Obsah
  1. Výskyt
  2. Charakteristika
  3. Trocha historie
  4. Co rostlina obsahuje? 
  5. Pěstování
  6. Sběr
  7. Zpracování
  8. Využití pro drůbež
  9. Pro další druhy

Oves (Avena) patří společně s pšenicí, ječmenem a žitem k nejčastěji pěstovaným obilninám mírného pásma. Je nejmladší kulturní obilninou. Pěstuje se pro zrno, poskytuje slámu, používá se i jako zelená píce a krycí plodina. Je známý především jako vynikající krmivo pro koně, velmi dobře se dá využít i pro krmení drůbeže.

Oves je jednoděložná rostlina z řádu lipnicotvaré (Poales), čeleď lipnicovité (Poaceae).

Nejčastěji se u nás pěstuje oves setý (A. sativa), uvádí se až 90 % osevních ploch ovsa, dalším v pořadí je oves byzantský (A. byzantina). Jen zřídka se seje oves nahý (A. nuda), v jehož obilkách je více tuku, bílkovin i minerálních látek než v obilkách ovsa setého. Používá se i jako zelené krmení. Dalším významným druhem, který se ale u nás nepěstuje, je oves habešský (A. abyssinica) – – jak název napovídá, pěstovaný především v Etiopii.

V oblastech s nižší nadmořskou výškou roste často jako plevel oves hluchý (A. fatua). Vyskytuje se zejména v obilninách, luskovinách, kukuřici a okopaninách, nejvíce problémů způsobuje v jařinách. Ke krmení se dá použít jen zelený, zralé osiny jsou příliš ostré a zvířatům škodí. Dobře se mu daří na jílovitých půdách.

Dalším druhem ovsa pocházejícím z Evropy je oves hřebílkatý (A. strigosa), který se dříve pěstoval v oblastech nevhodných pro oves setý. Dnes se téměř nepěstuje, ale roste jako plevel na polích s ovsem setým, zahlédnout jej můžete také na rumištích a při cestách. Z hlediska ohrožení je zařazen do kategorie C4 (vzácnější taxon vyžadující další pozornost).

Podívejme se blíže na u nás nejoblíbenější oves setý. Roz­děluje se do několika skupin a variet, k nimž patří například skupina Chinensis – oves bezpluchý, Contracta – smetákový oves, Prae­gravis a Sativa, z variet jsou to aristata Schltdl., aristata, brunnea Körn, brunnea, mutica Schltdl. a varieta nigra Haller – oves černý.

Výskyt

Oves zřejmě pochází z Asie, pluchatý oves setý údajně z Malé Asie, o vznik bezpluchého ovsa se zasloužila mutace v horských oblastech Číny a Mongolska. Bezpluchý oves se nejvíce pěstuje ve Velké Británii, Kanadě, USA, Chile, Mexiku, Číně a Polsku. V České republice se šlechtí od 2. světové války. 

Charakteristika

Oves je jednoletá jednoděložná bylina. Je dlouhodenní rostlinou, pěstují se ozimé i jarní formy. V našich podmínkách ale ozimé odrůdy vymrzají. Oves setý je hexaploidní kulturní druh se 42 chromozomy. Přímé lodyhy ovsa setého dorůstají výšky 40 až 150 cm, stébla jsou hladká, přímá a dost mohutná. Tvoří 3–5 odnoží, ale jen málo z nich bývá plodných. Vrcholový pupen rostliny potlačuje růst postranních pupenů., rostlina se nevětví. Při odstranění nebo zeslabení činnosti vrcholového pupenu ale dochází k aktivaci a růstu postranních pupenů a k větvení.

Pochvy listů jsou lysé, krátké jazýčky oválné se zašpičatělými zoubky. Šedozelené čepele listů jsou zejména na okrajích drsné, dosahují délky kolem tří a šířky šestnáct centimetrů. Kvete od června do srpna, květenstvím je lata. Oves je jediným druhem obilí, které netvoří obilky v lichoklasech.

Plevy a pluchy odstávají a při výmlatu se oddělují. Obilky jsou drobnější, hustě porostlé trichomy. Plevy jsou sedmi– až jedenáctižilné s běložlutou, hnědavou, červenou nebo i černavou barvou.

Obilky bezpluchého ovsa se při výmlatu oddělují od plev, rostliny většiny odrůd jsou mohutnější než běžný oves setý, mají rozvětvenou a poměrně hlubokou kořenovou soustavu, delší pružné stéblo, kolénka jsou zelená ještě v době, kdy dozrává. Také květenství je větší, klásky obsahují 4–10 kvítků, jen 2–3 bývají plodné. Obilky jsou drobnější, hustě porostlé „chloupky“.

K nabízeným odrůdám žlutého ovsa patří Seladon, Kertak, Korok, Obelisk a Atego, k dalším český žlutý oves, chlumecký žlutý, dětenický, hořický, irbit, nalžovský, rychlík, studnický, táborský. U černého ovsa je známá odrůda Cavaliere a Raven.

Trocha historie

Do Evropy se oves dostal údajně náhodou – jako plevel v kulturní pšenici a ječmeni. V archeologických nálezech je doložen již z doby bronzové.

Byl důležitou hospodářskou plodinou, zrno se zkrmovalo především koním, sláma byla stelivem i krmivem pro skot. Po roce 1945 výrazně poklesl stav koní a tím i potřeba a rozsah pěstování ovsa.

Oves pomáhá s trávením, působí proti zácpě a podporuje činnost střev, doporučuje se při zažívacích obtížích i při redukčních dietách. Příznivě působí na hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Vliv má také na nervovou soustavu, dýchací cesty, posiluje imunitu a kardiovaskulární systém, mírní potíže se žlučníkem a ledvinami. Doporučuje se zejména sportovcům a diabetikům. Obklad z ovesné kaše pomůže při problémech s dýcháním a hlasivkami.

Také nať má široké využití. Doporučuje se pro snížení hladiny kyseliny močové, má chránit játra před toxiny. Používá se při stavech úzkosti, při problémech s ledvinami, revmatismu, nervozitě, nespavosti a stresu.

Prokázalo se, že přípravky z ovsa tlumí záněty, úspěšně se využívá v přípravcích, které pomáhají zklidnit pokožku pacientů s atopickým ekzémem.

Využívá se pro výrobu oleje ke kosmetickým účelům. V medicíně je ověřeno příznivé fyziologické působení ovesných diet na organismus i prevence kardiovaskulárních a zažívacích chorob, cukrovky i rakoviny.

Oblíbené jsou ovesné vločky, kaše, tyčinky i koktejly. Je možné jej připravit jako přílohu k jídlům z masa, hub či zeleniny. Zajímavé je ovesné rizoto, kde se rýže nahradí obilkami ovsa. Povařené obilky je možné přidat do salátů. Před vařením je oves vhodné namočit, doba vaření se tak výrazně zkrátí. V anglosaských zemích se z ovsa vyrábí pivo a v Rusku se připravuje alkoholický kvas.

Co rostlina obsahuje? 

Obilky jsou zajímavé zastoupením bílkovin, steroidů, škrobu, saponinů, vlákniny, vitaminů skupiny B, vitaminu D a E, obsahují také oleje a glykosidy, například avenin, vanillosid a minerální látky – draslík, hořčík, železo, vápník a zinek.

Podle Wikipedie obsahuje zrno průměrně 13 % bílkovin, 5 % tuku, 56 % sacharidů, 12 % vlákniny a asi 3,6 % minerálních látek. Amy Batal a Nick Dale z Univerzity v Georgii uvádějí následující složení: sušina: 90 %, metabolizovatelná energie 2 550 kcal/kg, bílkoviny: 11,5 %, metionin: 0,2 %, cystein: 0,21 %, lysin: 0,4 %, tryptofan: 0,18 %, treonin: 0,28 %, tuk: 4 %, vláknina: 10,5 %, popeloviny: 4 %, vápník 0,1 %, fosfor: 0,35 %

V nati jsou obsaženy rozpustné složené cukry, flavonoidy, kyselina křemičitá, saponiny a aminokyseliny.

Pěstování

Oves je na kvalitu půdy méně náročný než ostatní obilniny. Vyhovují mu středně těžké půdy s dostatkem humusu a vláhy. Vhodnou předplodinou jsou okopaniny a krmná řepa, luskoviny a jeteloviny. Oves je citlivý na triazinové herbicidy, neměl by se pěstovat po plodinách, u kterých byly aplikovány. Zvýšený výskyt škůdců byl zaznamenán, jestliže se jako předplodina použil ječmen. Oves je vhodnou krycí plodinou pro jeteloviny. Snáší půdní kyselost, ale vyžaduje dostatek draslíku a hořčíku v půdě.

Doporučený poměr N:P:K pro oves je 1 : 0,3–0,39 : 0,83–1,44.

J. Moudrý uvádí, že dobré výnosy a kvalitu lze dosáhnout v lepších oblastech bramborářského výrobního typu a přilehlých oblastech řepařského výrobního typu. Klimaticky ideální oblasti pro pěstování ovsa mají dostatek zimní vláhy, možnost setí ve 2. polovině března, dostatek srážek a relativně nižší teploty v květnu a červenci a naopak málo srážek v době dozrávání počátkem srpna. Vlhký a chladný průběh počasí v době dozrávání je příčinou drobnějšího zrna nižší kvality. Při nevhodných podmínkách se zvyšují ztráty, klesá skladovatelnost, je potřebné další ošetření zrna.

Seje se co nejdřív na jaře, ideálně v březnu, klíčí při 3–5 °C. Nízké teploty zabezpečí tvorbu většího počtu zrn, navíc se využije zimní vláha. 

Oves se seje do hloubky 30 mm, na lehkých půdách až 40 mm, do řádků 80 až 125 mm. Je potřeba počítat s 550 zrny na metr čtvereční.

Významnými škůdci ovsa jsou bzunka ječná (Oscinela frit), mšice a háďátka.

Sběr

Sklizeň ovsa se provádí na počátku plné zralosti, při vlhkosti 14 až 16 %. Při nepříznivém počasí je možné sklízet při vlhkosti 16–18 %. Vlhkost nad 18 % zvyšuje poškození, zrno se špatně odděluje od plev a klíčivost může klesnout i pod 80 %.

Zpracování

Při skladování se doporučuje vlhkost do 14 %, při vyšší vlhkosti hrozí žluknutí, hořknutí a ztráta klíčivosti obilek. Zrna je potřeba dosušit.

Využití pro drůbež

Oves je pro drůbež vynikajícím zdrojem vitaminů, minerálních látek, bílkovin a antioxidantů. Složení se liší podle druhu i podmínek pěstování ovsa. Aminokyselinový profil bílkovin přítomných v ovsu je podobný profilu pšenice. Ovesné zrno obsahuje výrazně vyšší hladiny lysinu, metioninu a cystinu než ostatní obiloviny a také více oleje. Olej je bohatý na nenasycené mastné kyseliny včetně esenciální mastné kyseliny linolové. Oves byl využíván v krmných dávkách drůbeže především proto, že oves obsahuje beta–glukany, bylo prokázáno, že zlepšují růstový potenciál brojlerů.

Kromě toho, že přídavek ovsa zlepšuje pevnost vaječných skořápek, bylo prokázáno, že snižuje úmrtnost v hejnech a zlepšuje zdravotní stav. Přídavek 3 % ovsa nebo lépe ovesných vloček do krmné dávky kuřat může snížit ozobávání a agresi, působí jako prevence kanibalismu.

Prokázalo se také, že kuřata, kterým je podáván oves, jsou odolnější vůči tepelnému stresu a vyčerpání. Oves zlepšuje obrůstání peřím.

V létě lze zkrmovat celá zrna, ovesné vločky nebo zelené rostliny. V zimních měsících lze z ovsa připravit teplou kaši, tu je vhodné doplnit trochou skořice, zázvoru, kajenského pepře nebo sušených zelených bylin.

Celý oves má vysoký obsah vlákniny, proto je pro druhy, které vlákninu nedokážou dobře strávit (např. slepice a kuřata), vhodnější bezpluchý oves nebo oves upravený – loupaný, mačkaný, vločky nebo kaše. Husám a pižmovkám se dá zkrmovat i neloupaný oves. Ke krmení se dá použít i naklíčený oves.

Kanadský výzkum naznačuje, že nahý oves může tvořit až 60 % z krmné dávky nosnic, nahradí kukuřici, sójovou mouku a olej. Na této úrovni nedochází ke ztrátě produkce, ale snižuje se účinnost krmiv. Použití krmné dávky složené z 30 % nahého ovsa nemělo negativní vliv na účinnost krmiva.

Pro další druhy

V textech písní – Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí, já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí, když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa, nebo když já jim dám obroku, oni skáčou do skoku – je kus pravdy.

Pro koně je oves jedním z nejpoužívanějších krmiv. Zkrmují se celá nebo mačkaná zrna. Krmná dávka se přizpůsobuje stupni zátěže. Není vhodné jej podávat nemocným koním nebo těm, kteří se zotavují z nemoci či nemají dostatek pohybu. Benefitem je zvýšení pohlavní aktivity, účinky na temperament a výkonnost či zvýšení tvorby mléka kojících klisen.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (7x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře