Kachny smaragdové

Na slunci krásně vynikne výrazný zelený lesk  1,0 kachny smaragdové z EV Herning, 2018, 95 b.
Kachny smaragdové jsou k vidění i na našich výstavách.
Kachny smaragdové jsou k vidění i na našich výstavách.
Obsah
  1. Vznik plemene
  2. Plemenné znaky
  3. Barevné rázy
  4. Nejčastější exteriérové vady
  5. Užitkovost
  6. Specifika chovu

Svým zbarvením se podobají kachnám kajugám popisovaným v minulém článku. I ony připomínají zářivě lesklé smaragdy. Jde ale o menší, sportovní plemeno.

Slovensky: Kačica smaragdová

Německy: Smaragdente

Francouzsky: Canard Smaragd

Anglicky: Black east Indian Duck

Zkratka: k SM

Zařazení: B3 – malá plemena

Původ: Amerika

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 11 mm

Vznik plemene

Americký chovatel a soudce Darrel Sherow napsal ve své knize „The East Indie Duck“ z roku 1990, že neexistuje žádné plemeno domácích kachen, jehož původ je více zahalen tajemstvím než původ smaragdových kachen.

Za zemi původu se někdy označuje Amerika, jindy východní Indie. Pro žádnou z těchto teorií původu ale neexistují přímé důkazy. Poprvé se v USA o tomto plemeni psalo jako o East Indiens, a to počátkem 19. století. Indie se v názvu však pravděpodobně objevila kvůli prodeji. Exotická zahraniční plemena se dala prodat za vyšší cenu. 

Černé kachny jsou známé také v Číně, zjišťuje se, jak dlouho se tito černí ptáci na Dálném východě chovají. Otázkou pak je, zda se černé kachny dostaly z USA do Číny, nebo obráceně ‒ z Číny do USA. 

Ve Velké Británii byly přidány do standardu v roce 1865. Do zmíněné země je údajně přivezl v roce 1850 hrabě z Derby. Uvádí se ale také, že hrabě z Derby nebyl první, od roku 1831 je vlastnila zoologická společnost v Londýně. V té době byly kachny smaragdové známé jako kachny Buenos Ayres. Pro zakrslé černé kachny se používaly také názvy Labrador, Brazilian nebo Black East Indie (černé východoindické).

Spekuluje se o tom, že kachny smaragdové jsou blízké příbuzné americké černé kachny (Anas rubripes). Možná vznikly křížením kachen divokých a amerických černých.

Také český vzorník plemen drůbeže Václava Žohy z roku 1979 uvádí jako zemi původu Východní Indii. Oproti dnešnímu standardu měly údajně esovitý a ustavičně se pohybující krk. 

Ať už je jejich původ jakýkoli, označují se za první zakrslé kachny a mezi výstavními plemeny se staly díky své atraktivní barvě jasnými favority. Paul Ives uvádí, že na Bostonské výstavě drůbeže byli vyzváni tři profesionální umělci, aby určili nejkrásnějšího ptáka výstavy. Tito znalci krásna vybrali mezi 5 000 exempláři jako nejhezčí právě kachny smaragdové.

Plemenné znaky

Toto plemeno malého tělesného rámce má jen mírně nadzvednutý, podlouhlý, dobře zaoblený malý trup. Hladké, přilehlé peří se vyznačuje intenzivním zeleným leskem. 

Drobnější hlava je kratší, jen lehce protáhlá, v horní linii zaoblená, čelo nevysoké, líce nepříliš výrazné. Oči se požadují výrazné, tmavě hnědé.

Zobák by měl být kratší až středně dlouhý, jemný, v horní linii jen mírně proláklý. U kačera je zobák velmi tmavě olivově zbarvený, s černou skvrnou na slemeni. U starších kačerů je podíl olivově zelené barvy na zobáku větší. Kachny mají zobák černý, u špičky tmavě zelený nebo tmavě šedý. Obě pohlaví mají černý nehet.

Jemný, nepříliš silný krk je poměrně krátký, lehce prohnutý, působí elegantně.

Středně dlouhá záda by měla být jen velmi mírně klenutá, po stranách dobře zaoblená. Oblá jsou i plná prsa a břicho. Nesmí se vyskytovat podbřišek. Záda plynule přechází do kratšího, uzavřeného, pokud možno vodorovně neseného ocasu. Poměrně dlouhá, spíše výše nesená křídla pevně přiléhají k trupu.

Kratší nevýrazné holeně jsou zcela skryté v opeření. Běháky jsou středně dlouhé, jemných kostí, posazené mírně za středem trupu. Patní klouby by měly být jasně viditelné. U obou pohlaví mají běháky tmavou, téměř černou barvu, tmavé jsou i drápy. U starších zvířat se většinou objevuje příměs oranžové barvy. 

Barevné rázy

Chovají se pouze černé s výrazným zeleným leskem. Kačeři si své černé peří zachovají, u kachen se s přibývajícím věkem objevují bílé skvrny. Nečistokrevná zvířata mohou vykazovat známky divoké kresby pod křídly a hrdlem. Nežádoucí je také hnědé peří nebo málo intenzivní zelený lesk, výskyt modrého nebo fialového lesku.

Nejčastější exteriérové vady

Vyskytují se zvířata s typem  kachny zakrslé, s krátkými trupy, dále zvířata s velkým tělesným rámcem, velkým, hrubým nebo vysoko neseným trupem či se znaky hrubé konstituce. 

Hlava nesmí bát velká, hrubá ani příliš dlouhá nebo naopak kulatá, zobák hrubý, dlouhý ani velmi krátký, nežádoucí je zhrubnutí u kořene. Vady bývají i ve zbarvení zobáku, nesmí být příliš světlý. 

Vadou je také výrazné klenutí zad, vyřazují se zvířata s podbřiškem. Prsa by neměla být plochá ani výrazně zvednutá. Netypická jsou krátká křídla, výrazně zvednutý dlouhý ocas nebo vysoký postoj. Běháky nesmí být dlouhé, hrubé ani světlé. 

Užitkovost

Kachny smaragdové  nejsou dobrými nosnicemi, proto se chovají jako sportovní plemeno pro okrasu a výstavy. Uvádí se zpravidla snáška 30 vajec, někdy ale i až 100 vajec. Zajímavé je, že první snesená vejce bývají pokryta černým povlakem, postupem času jsou ale jednotně matně bílá. Minimální hmotnost násadových vajec by měla být 50 g. 

Hmotnost do 1 roku: kačer 1–1,1 kg, kachna 0,8–0,9 kg, nad 1 rok: kačer 1,1–1,3 kg, kachna 0,9–1,0 kg.

Specifika chovu

Kachny smaragdové jsou vynikající letci a jsou poměrně bázlivé, je proto vhodné k nim přihlížet spíše jako k divokým než jako domácím kachnám. Jsou velmi shánlivé. 

Aby bylo peří dokonalé, je nutností přístup k vodě.

Je vhodné je chovat v párech nebo k jednomu kačerovi přiřadit dvě kachny, uvádí se ale i vhodnost hejnka 1,4‒5. Kachny mají zachovaný pud sezení na vejcích, o kachňata se dobře starají. Nutností je správně načasovat kroužkování. 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře