Johannes Pregartner – skromná hvězda z Rakouska

Johannes Pregartner
Hnízdní budníky jsou přes klidové období uzavřeny.
Mandlový čínský holub
Mladé mandlové holubice bývají o poznání světlejší než samci.
Krása čínského holuba vyniká při pohledu zepředu.
Chovný mandlový samec s výrazným podílem modré barvy
Mandlový faktor má širokou škálu projevů.
Modrý pruhový a modrý bělouš jsou nejlepší chovnou kombinací.
Holubice na sedačkách
Výrazná stříkanost je u mandlového rázu předností.
Studie pernatých ozdob mladého modrého bělouše
Modrý bělouš a kite (vpravo)
Johannes Pregartner – skromná hvězda z Rakouska

Chov čínských holubů v Rakousku má dobré jméno již dlouhá léta. Našim chovatelům otevřela oči zejména Evropská výstava ve Welsu, konající se na přelomu tisíciletí, kde jsme mohli spatřit množství vynikajících jedinců, zejména v rázu černý tygr, který je u čínských holubů velmi atraktivní. Johannes Pregartner žijící nedaleko Grazu se ovšem věnuje jiným „specialitám.“ Rozvinul chov mandlových a vedlejších barev, které jsou pro jejich náročné zbarvení potřeba, ale také neméně zajímavých modrých běloušů, modrých a stříbřitých pruhových i kapratých. Hanse jsem navštívil v jeho útulném domě v klidné podhorské oblasti s kamarádem Markem Pokorným, abych od něho vyzvěděl informace pro čtenáře Fauny.

Hansi, kdy jsi s chovem holubů začal?
Holubaření se věnuji přibližně od roku 1980. Jak to bývá, i já jsem si z počátku osahal několik plemen, jako byli pávíci, kingové či rysové, ale uspokojení mi přinesli až čínští holubi, kteří se stali mojí celoživotní zálibou. První holuby jsem získal darem od Karla Haleka z Pischelsdorfu. Byly to tři páry v barvě modré pruhové a k nim jsem později sehnal stříbřité pruhové, neboť tyto barvy se vzájemně výborně kombinují, při společném chovu nemáte žádný problém s kvalitou barvy odchovu, naopak stříbřitá barva dokáže u modré utužit opeření, které je pevnější a hustější, modrá zase vynikala šířkou postav. Můj chov se v dalších letech rozrostl o modré kapraté a mám tu i nějaké stříbřité kapraté. Jsem pyšný na modré bělouše, které jsem zušlechtil díky modrým a stříbřitým pruhovým do současné kvality. U takto zbarvených holubů vyvolává faktor bělouš probělení per, v mém chovu je nejvíce markantní na hlavě, která u běloušů je až bíle stříkaná, postupně na těle dochází k efektu mramorování, které čínskému holubovi velmi sluší, koncové partie letek a ocasu probělení nevykazují. Pro holuby jsem vybudoval na louce za rodinným domem dřevěný holubník o půdorysu 8×4 metry. Je zabudovaný do mírného svahu, takže jeho spodní část se nachází asi metr nad zemí, což považuji za klad. Holubník jsem rozdělil na čtyři oddělení, tři sloužily k odchovu a největší bylo určeno na výletky. Nyní už mám tolik párů, že některé hnízdí i u výletků, ale neřekl bych, že by to vadilo, neboť povaha čínských holubů je poměrně mírná. Holubník má otevřenou přední stěnu vypletenou pletivem a je velmi vzdušný. Při vstupu mám pracovní chodbu, kam jsem umístil klece na drezuru před výstavami a skladuji tam i nějaké doplňky chovu a minerální látky. 

Fascinováni jsme zejména z tvých mandlových, jak jsi vybudoval takový chov?
V Rakousku pro holuby mandlové užíváme termín vícebarevný, a to proto, že pravou mandlovou barvu má anglický krátkozobý rejdič, ostatní plemena holubů se mu nemohou vyrovnat. Faktem ale je, že se jedná o stejnou genetiku, jen ne dotaženou do takové top úrovně. Proto v našem rozhovoru klidně budu používat termín almond nebo mandlová, jak je zvykem u vás. Tyto čínské holuby chovám asi 20 let a musím konstatovat, že celý můj současný chov je založen na dvou, třech kusech, které jsem získal v počátcích z Německa. Podle mých informací byl přenos mandlové barvy na čínské holuby proveden z rejdičů. Pro možnost křížení mandlových s jinými rázy a díky dominantnímu založení mandlového komplexu genů není můj chov nějak blízce příbuzný. Vzdáleně příbuzný je, ale to považuji spíše za výhodu. I tento ráz jsem získal díky přátelství s našim výborným chovatelem čínských holubů a posuzovatelem Karlem Halekem. Měl výborné kontakty na německé holubářství a byl také členem německého klubu chovatelů čínských holubů. Na tamní akce jsme jezdili spolu a také já jsem byl asi 15 let členem německého klubu, ale z časových důvodů jsem již členství ukončil. Karl Halek svého času založil a řídil klub čínských holubů i v Rakousku, ale jak se dostal do seniorského věku a čínské holuby dal pryč, klub čítající jen asi osm chovatelů fakticky zanikl. Nikdo neměl čas a chuť funkcionařit. Karl se nicméně k chovu čínských holubů vrátil a dnes dělá černé a žluté. Je čestným členem rakouského sboru posuzovatelů holubů. Díky jeho známostem k nám z Německa putoval vynikající materiál od př. Frankeho. Sonntaga, Kehera a dalších. Jezdili jsme pravidelně na letní setkání a speciální výstavy německého klubu a pokud tam jel Karl sám, většinou mi nezapomněl dovézt nějakou posilu do chovu. Později se kvalita holubů v Rakousku tak zvedla, že jsme vozili materiál recipročně do Německa.

Jak probíhá šlechtění mandlového rázu?
Mandlové jedince nepáruji v zásadě na sebe, ale využívám vedlejší barvy, které k nim držím. Tyto barvy na někoho nemusí působit tak atraktivně, ale jsou velmi důležité pro ideální rozvoj všech složek mandlového zbarvení. Z vedlejších barev mám v chovu kite, de roy a achátové. Holubi kite jsou modře tmaví s bronzovým proložením v letkách a ocase, achátoví jsou červení a žlutí s probělením, de roy oranžově žlutí s mahagonovými a často i bílými skvrnami. Abych získal pěkně vybarvené mandlové, mohu pářit na sebe i vedlejší barvy, jako jsou kite s achátovými nebo de roy s achátovými. Ideální mandlová barva se nachází na podkladě žlutohnědém, na kterém je zřetelné černé stříkání, eventuálně modré, a záběly v letkách a ocase. Mandlové holubice jsou světlejší než samci po celý život. Samci jsou již ve třech, čtyřech letech hodně stříkaní, s každým rokem se podíl tmavého stříkání zvětšuje. V minulosti jsem vyzkoušel i bílé odchovy z mandlových, tzv. homozygoty, měli potíže s očima, ale padaly z nich jen mandlové odchovy. Ve standardu jsou mandloví i jejich vedlejší rázy léta zaneseny, takže je lze plnohodnotně vystavovat.

Jak by jsi popsal čínské holuby v minulosti?
V dobách, kdy jsem s tímto plemenem začínal, chyběla čínským holubům kvalita pernatých ozdob. Čínský holub vznikl v minulosti z racků, kteří mají uprostřed krku náprsenku, tedy svislý rozčísnutý útvar per rostoucí všemi směry. Později se z této náprsenky stal soubor pernatých útvarů, které zdobí celou přední partii čínského holuba s výjimkou hlavy. Nejmarkantnější jsou horní a dolní poduška, které pokrývají hruď, dolní hruď a břicho a přesahují přes nasazení křídelních štítů. V dolní části na podušku navazují tzv. kalhotky, které nacházíme před nohama, zatímco na horní podušku navazuje límec, který se zvedá směrem k očím, jichž nedosahuje a pohled čínskému holubovi žádné ozdoby nezakrývají. V minulosti bývaly všechny tyto ozdoby kratší a hlavně řídké, holubi měli užší hruď a vyšší nohy. Délka per v pernatých ozdobách byla nevýrazná a hlavně tyto ozdoby nepůsobily tak hustým a homogenním dojmem. Je faktem, že v mém chovu mám různé linie, různé směry šlechtění, neboť Evropa není u tohoto plemene v oblasti tzv. typu příliš jednotná. Pokud budu držet různé linie, snadno se mohu v rámci šlechtění přeorientovat na směr, který se aktuálně preferuje. Sám upřednostňuji středně velké a středně dlouhé holuby, kteří jsou bohatě zapeření v pernatých ozdobách, ale jinak poměrně utažení. Nelze se jednoznačně orientovat na holuby doslova krátké, což chtějí někteří chovatelé nebo i posuzovatelé při hodnocení kvality tohoto plemene, neboť jak dochází ke zkrácení per na ocase a v letkách, automaticky se zkracují na pernatých ozdobách a to žádoucí není. U čínského holuba není předepsána hranice, jak musí být velký, ale malí a krátcí holubi se nikdy nebudou moci v pernatých ozdobách měřit s jedinci většími. Nadměrná velikost dnes není žádoucí ani v Německu, kde byli dříve dost veliké linie, takže jsem názoru, že střední velikost postavy a středně dlouhá zadní partie šlechtění vyhovují nejlépe. Důležitou oblastí je také držení těla. Jsou zde linie, které mají držení těla vzpřímené a linie, které ho mají spíše vodorovné. Mně se líbí takoví holubi, kteří jsou někde mezitím, to znamená, že mají tak vzpřímeně držené tělo, že lze pěkně vidět i spodní podušku, jenž je u vodorovnějších linií jakoby schovaná pod tělem. Velmi důležité je, aby hruď byla pěkně zaoblená, nikoliv plochá či dokonce dutá a také je zásadní délka krku. Na krátkém krku nemají pernaté ozdoby prostor. Rovněž tělo musí mít odpovídající délku. Velmi cenná je hustota, délka a pevnost per pernatých ozdob. O kvalitě pernatých ozdob napovídá nejvíce horní poduška. Pokud jsou pera v ní dlouhá a hustá, pak je dobrá i poduška dolní. Důležité je posuzování kvality pernatých ozdob v ruce, kdy si všímáme plnosti, délky a celistvosti podušek, jakož i dalších ozdob. Nikdy se nemůžeme spoléhat jen na hodnocení kvality ozdob pohledem v kleci. Tam by nám unikly důležité detaily.

Co by jsi poradil začínajícím chovatelům, zejména čeho se mají vyvarovat?
Pokud si toto plemeno chcete pořídit, neměli byste při prvotním výběru zapomínat ani na typ, ani na pernaté ozdoby. Někdy se objevují holubi s hřívou protaženou až dozadu, kde přechází v chocholku. Takové jedince lze použít do chovu jen s velkou opatrností a pak přísně selektovat odchovy. Holubi s pernatými útvary na zadní části krku, který by měl být hladký, mívají ovšem natolik kvalitní pernaté ozdoby, že tu a tam nějakého jedince do chovu nechám, ale beru to jako výjimku a odchovy přísně selektuji. Pak se objevují nesprávně zbarvené oči, hlavně u holubů z Německa, které mají výrazně nažloutlou či zahnědlou barvu. Správně zbarvené oči mají být oranžově červené. U mandlového rázu bývají často světlejší, tam je to mnohem těžší kvůli jejich náročné genetice. Nemívají oči tržené jako třeba u mandlových parukářů, ale nejsou tak živě prokrvené. Další oblastí, kterou nelze opomíjet, jsou protočená ocasní pera. Čínský holub má v rámci pernatých ozdob schopnost, že pera rostou jak po směru, tak i zcela proti běžnému směru růstu. Tato neobvyklá vlastnost se pak projevuje i v koncových partiích, kde škodí. Byly doby, kdy jsem měl v chovu 50 procent jedinců s protočenými pery v ocase. Někteří holubi měli jedno či dvě pera protočená, jiní ale také tři nebo čtyři a pak ocas nepůsobil uspořádaně. Musel jsem přejít na radikální selekci, která se snad vydařila. Tzv. kačírky, které jsou výsadou zejména u holubic, tedy protočená pera vyrůstající na hřbetu, jsou určitým ukazatelem kvality pernatých ozdob. Nesmí jich ale být moc a snahou je, aby na výstavu přišli holubi připravení, tedy bez kačírků. Opět je to záležitost selekce, kdy i v mém chovu samci příliš kačírků nemají a holubice jen některé. Záda by neměla být otevřená. Pokud mohu, vybírám si do chovu jedince s širokým a kratším zobákem, jakož i s pěkně zaoblenou hlavou bez plošinek. Tolik tedy mé doporučení.

Jak velký je tvůj chov?
Mám celkem kolem 50 párů, rád bych držel ještě více, ale přece jenom mám omezené možnosti prostorové. Protože mají čínští holubi měkké a dlouhé opeření, před sezonou ho kolem kloaky zkracuji. Pera zkracuji raději u obou pohlaví a již první snůška bývá výborně oplozena. Koncem února páruji a v březnu holubi poprvé nasedají. Někdy to není úplně klidný rozjezd, neboť jsou zejména samci dost temperamentní. Také jarní odchovy nejsou vždy úspěšné, neboť žiji v podhorské oblasti, kde je chladněji, čínští rackové nesedí na mladých tak tvrdošíjně jako třeba poštovní holubi, takže se stává, že některá holoubata prochladnou. Mám stabilní hnízdní krbce asi pro 40 párů, dalších 10 párů hnízdí v papírových kartonech v největším oddělení, kam obvykle umísťují mladé jedince. Péči o mladé zvládá čínský holub naprosto dokonale a lze ho doporučit i jako chůvu pro náročnější plemena. Moje holuby se snažím neléčit, spíše dbám na vylepšování jejich přirozené obranyschopnosti. Do vody jim občas dávám přípravek, který obsahuje kolem 80 různých druhů mikroorganismů, které zlepšují příjem potravy a vitalitu. V Rakousku není povinné očkování proti paramyxoviróze, ale já ho provádím, neboť v okolních zemích povinné je a nechci své svěřence vystavovat nějakému riziku. Před výstavou vybrané jedince uvykám na výstavní klece, dám je tam na chvíli, upravím případné kačírky. Úpravu lze udělat i u podpůrných per horní podušky a jinde, zabere to chvilku. Jiná opatření nejsou potřeba. Dá se říci, že čínský holub, na to jak je krásný, tak zůstal velmi plodným, vděčným a skromným holubem, který během chovu i výstavnictví nevyžaduje nějaké zvláštní zacházení.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře