Zdravím,
moc prosím o radu, jsem úplný amatér.
Mám samečka, který je příbuzný v 2. generaci ze strany samice se samcem ( děda od matky ).
Samička příbuzná ve 3. generaci ze strany samce
( praděda od dědy z tátovo strany).
Můžou spolu mít mladý?
Je zde riziko gen. vad?
Moc děkuji za odpověď, Petra.
petuk86
napsal(a):
Zdravím,
moc prosím o radu, jsem úplný amatér.
Mám samečka, který je příbuzný v 2. generaci ze strany samice se samcem ( děda od matky ).
Samička příbuzná ve 3. generaci ze strany samce
( praděda od dědy z tátovo strany).
Můžou spolu mít mladý?
Je zde riziko gen. vad?
Moc děkuji za odpověď, Petra.
Zaprvé, pro přehlednost se tohle počítá až u hypotetického potomka, ne pro rodiče zvlášť. U potomka vypíšete čísla generací, neřešíte, kde kdo z čí strany.
Zadruhé, jestli dobře počítám (což v tom pradědy dědy matky fakt není snadné), ve vašem případě by to u potomků byl inbreeding 3x4.
Kdyby platilo, že tohle je geneticky nebezpečné, vychcípe půlka moderních chovů zvířat, a dostihoví koně by vůbec neexistovali. Běžně se používá i inbreeding o generaci blíž,2x3.
Za nebezpečné bych považovala extrémy - připuštění rodičem nebo potomkem (a jo, i takováhle zvířata stojí u dějin moderního chovu, a to byla ZDRAVÁ, zdůrazňuju), případně pravé sourozence.
Taky je potřeba podotknout, co je vůbec inbreeding... je to jen zvýšení pravděpodobnosti, že se setkají určité geny dvou jedinců. Pravděpodobnosti! Pohlavní buňky mají poloviční sady genů, a navíc může, nebo nemusí docházet ke crossing overu - výměně částí genů.
Jinými slovy, pokud použijete inbreeding tak, jak se používá - v naději, že upevníte určité vnější charakteristiky nebo genetické předpoklady - tak máte stejně dost slušnou šanci, že střílíte úplně naslepo, protože ty kýžené geny už ani nemusí mít rodiče vašeho zvířete (vůbec je nemusely dostat, viz ten poloviční počet chromozomů v pohlavních buňkách), i pokud mají, ty geny se stejně vůbec nemusí potkat.
Ergo, nedělala bych z příbuzenské plemenitby drama, tím míň z poměrně vzdálené příbuzenské plemenitby, jak máte vy.
A poznámka na okraj, testovací vrh to jistí, ne?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ono také mzáleží na tom, jáké vady či přednosti mají.Příbuzenská plemenitba neznamená automaticky genetické vady, ale často se uplatňuje i v pozitivním případě pro upevnění žádoucích vloh.Vždy žáleží na konkrétních jedincích a cílech chovu.
leprechaunek
napsal(a):
Zaprvé, pro přehlednost se tohle počítá až u hypotetického potomka, ne pro rodiče zvlášť. U potomka vypíšete čísla generací, neřešíte, kde kdo z čí strany.
Zadruhé, jestli dobře počítám (což v tom pradědy dědy matky fakt není snadné), ve vašem případě by to u potomků byl inbreeding 3x4.
Kdyby platilo, že tohle je geneticky nebezpečné, vychcípe půlka moderních chovů zvířat, a dostihoví koně by vůbec neexistovali. Běžně se používá i inbreeding o generaci blíž,2x3.
Za nebezpečné bych považovala extrémy - připuštění rodičem nebo potomkem (a jo, i takováhle zvířata stojí u dějin moderního chovu, a to byla ZDRAVÁ, zdůrazňuju), případně pravé sourozence.
Taky je potřeba podotknout, co je vůbec inbreeding... je to jen zvýšení pravděpodobnosti, že se setkají určité geny dvou jedinců. Pravděpodobnosti! Pohlavní buňky mají poloviční sady genů, a navíc může, nebo nemusí docházet ke crossing overu - výměně částí genů.
Jinými slovy, pokud použijete inbreeding tak, jak se používá - v naději, že upevníte určité vnější charakteristiky nebo genetické předpoklady - tak máte stejně dost slušnou šanci, že střílíte úplně naslepo, protože ty kýžené geny už ani nemusí mít rodiče vašeho zvířete (vůbec je nemusely dostat, viz ten poloviční počet chromozomů v pohlavních buňkách), i pokud mají, ty geny se stejně vůbec nemusí potkat.
Ergo, nedělala bych z příbuzenské plemenitby drama, tím míň z poměrně vzdálené příbuzenské plemenitby, jak máte vy.
A poznámka na okraj, testovací vrh to jistí, ne?
Úplne súhlasím.
Zvlášť, keď ide o hobby chov, resp. chov "na mäso".
Já bych tuto plemenitbu nedoporučoval.Paní píše, že je naprostá začátečnice, tudíž asi nemá představu jaké konkrétní vlastnosti chce v chovu vylepšit.Až tam začnout vyskakovat králíci s přerůstajícími zuby nebo "poloangoráci", tak z toho bude jenom neštastná.V chovatelských knihách se tato plemenitba doporučuje jen odborníkům, kteří vědí, jaký mají zámysl.Navíc myslím, že by v dnešní době neměl být problém sehnat nepříbuzná zvířata, zvláště pak, jde li o chov na maso.