nespokojeny

XXX.XXX.71.58
Dobry den,
tak jsem vystavil na CV kraliky a privezl jsem si domu nejakou průjmovou infekci...vypadalo to jako kokci., ale nebyla to...nakonec to chytli téměř všichni moji kralici...Jake jsou Vase zkusenosti, take se to nekomu stalo?
Chovatel Lada

XXX.XXX.97.68
Já jsem koupil králíka na CV a je vpořádku, dostal 1 ml fernetu
jako prevenci, je pravda že opustil CV výstavu už v pátek odpoledne...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rotavirus, jiné viry, stres.
vy nepraktikujete karanténu? fakt ne?
nespokojeny

XXX.XXX.71.58
Prave ze praktikuju karanténu...mel jsëm kraliky ty neprodane a vracene kraliky v karanene ve, cca 15 metru od chovných a za dva dny to chytli první a postupne to slo celym chovem...jiz se mi to ¨podarilo zastavit a prelecit¨, ale trvalo to 10 dnu a nekteri kralici zacali zrat az dnes...jiz nikdy vice nebudu vystavovat v Lyse...minimalni podestýlka, zadne seno, vykrmove granule, stres a kralici jsou tam uplne zbytecne uz od stredy...když jsem videl tento vikend vystavu v Nitre, to je jiné kafe...
Chovatel Lada

XXX.XXX.97.68
Bylo by dobré, obrátit se na Veterinární dozor na CV, že neudělal
nápravu špatných podmínek u zvířat...
xx

XXX.XXX.187.2
nespokojeny
napsal(a):
Dobry den,
tak jsem vystavil na CV kraliky a privezl jsem si domu nejakou průjmovou infekci...vypadalo to jako kokci., ale nebyla to...nakonec to chytli téměř všichni moji kralici...Jake jsou Vase zkusenosti, take se to nekomu stalo?
My si podobnou infekci přivezli nedávno z okresní výstavy.
nespokojeny

XXX.XXX.71.58
A jak jste to lecili a jak to dlouho trvalo...u mne cca 10 dnu a lecil jsem to sulfadimidinem a pote emanoxem...
xx

XXX.XXX.187.2
nespokojeny
napsal(a):
A jak jste to lecili a jak to dlouho trvalo...u mne cca 10 dnu a lecil jsem to sulfadimidinem a pote emanoxem...
Nijak jen seno minimum granulí bez léčiv aby alespoň něco sežrali ale neměli zájem a každý den kousek jablka. S tím mám u králíků při nechutenství docela dobrou zkušenost. A čekali jsme někteří po 4 dnech jiní až po týdnu začali žrát a i průjem se zastavil ale hodně ztratili na váze. Naštěstí úhyn žádný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

nespokojeny
napsal(a):
Dobry den,
tak jsem vystavil na CV kraliky a privezl jsem si domu nejakou průjmovou infekci...vypadalo to jako kokci., ale nebyla to...nakonec to chytli téměř všichni moji kralici...Jake jsou Vase zkusenosti, take se to nekomu stalo?
Nejspíš ERE.Pokud se s tím vaši králíci nesetkali chytne to většina vnímavých králíků.Nejvnímavější jsou ve stáří 3-4 měsíce.Králíci starší 6 měsíců to většinou nechytí nebo jen krátkodobým nechutenstvím.Mně se ta to nejvíce osvědčil přípravek EMA FAUNA, podávaný 2x-3x denně do tlamičky.
Toto se mi stává již několik let a nejen z Lysé. Loni jsem nemohl vystavovat na okresní výstavě v Kolíně, protože mi před tím toto přeběhlo celý chov. Letos po Lysé to mělo naštěstí jen slabší průběh. Dostali to pouze nejmladší králíci v chovu. Je zajímavé, že to nedostanou králíci, kteří byli na výstavě, ale postupně ostatní v chovu. Pravděpodobně se to šíří vzduchem, ale co to je, to je záhada, ale pravděpodobně zmiňovaná ERE. Králíci přestanou žrát jádro a někdy mají i průjem. Dávám jim pak jen seno a vodu a příznaky tak do týdne až deseti dnů odezní. Letos jsem si do Lysé přivezl vlastní slámu a misky na vodu a krmení, protože ty co dostávají králíci v Lysé jsou špinavé a nevydezinfikované. Také sláma na podestlání byla dost špatná. Dobré je také podávat před a po výstavě probiotika.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Epizootické střevní onemocnění králíků je stále aktuální
Význam nákazy
Tuto chorobu, pro kterou se ujalo a u nás se stále ještě užívá označení enterokolitida, považuji v současné době za jeden z největších problémů v chovech čistokrevných králíků u organizovaných chovatelů. Poměrně velké škody jí způsobené nebývají doceněny, často se připisují působení jiných chorob, třeba kokcidiózy, případně giardiózy a dietním poruchám. Škody v zamořených chovech jsou o to nepříjemnější, protože propuknutí a průběh nemoci se nedají nijak předvídat, jsou velmi záludné a překvapivé. V odborných veterinárních i vědeckých kruzích je kolem této nákazy ještě řada nejasností a v části chovatelské veřejnosti panují na tomto úseku i přímo zmatky. Často bývají navzájem zaměňovány názvy enterokolitida a kolienteritida, ale jde však o pojmy svým významem naprosto odlišné. S kolienteritidou ani s jejím původcem bakterií Escherichia coli nemá enterokolitida nic společného.
Charakter choroby, její název, původ a výskyt
Abychom se vůbec mohli domluvit, musíme si ujasnit, o jakou nemoc zde vlastně jde, a to včetně jejího pojmenování. Původce označení enterokolitida, které v medicíně znamená zánět tenkého a tlustého střeva, není zrovna šťastné a je zavádějící. Za prvé pro to, že zánět u této králičí nemoci nebývá ani plně rozvinut, a za druhé, že obecně skutečná enterokolitida může mít řadu různých forem a samozřejmě také může být způsobena kterýmkoliv z mnoha činitelů, ať už infekčních nebo neinfekčních. Toto označení nemůže tady vystihnout specifické onemocnění, o které nám jde. Ve vyspělých evropských zeních, které mají s touto nákazou už dlouhodobější zkušenosti a jejichž výzkum se intenzivně zabývá touto problematikou, jmenovitě ve Francii, používají příslušní autoři při publikaci a angličtině název Epizootic Rabbit Enteropathy a hlavně jeho zkratku ERE, což po překladu znamená epizootické střevní onemocnění králíků. Nahrazení poněkud cizího výrazu epizootické, zcela českým termínem nakažlivé se mně zdá méně vhodné, protože tento termín je obecnější a tak pod jeho významem si můžeme představit i ostatní nakažlivá onemocnění střev. V tomto pojednání, stejně tak, jak jsem se to snažil ve všech svých předchozích článcích se zdravotní problematikou bez učebnicových pouček a frází, chci vycházet z vlastních zkušeností, ať už z praxe veterinárního lékaře nebo praktického chovatele. Chtěl bych zdůraznit, že budu rozebírat a popisovat problematiku ERE tak, jak jsem měl možnost její projevy pozorovat posledních létech v našich chovech a v našich podmínkách. Samozřejmě v případě potřeby a možnosti tyto zkušenosti srovnávat s literárními údaji, které ovšem o tomto tématu nejsou nijak bohaté. Všeobecně uznaným názorem je, že za ERE je zodpovědný virus i když původce nebyl dosud ještě přesně identifikován. Je samozřejmé, že jako u všech virových nákaz i zde může být v průběhu onemocnění přidružena další sekundární mikroflóra. Potvrdil to například už v roce 1998 francouzský autor Wyers, profesor veterinární školy v Nantes. U nás se výzkumem původce ERE zabýval MVDr. B. Šmíd, DrSc. ve výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně. V loňském roce zjistil coronaviry ve vzorku, který jsem mu doručil z uhynulého králíka s předchozími typickými příznaky ERE. Přesto dosud nelze coronaviry považovat za skutečné původce této nákazy. Že virus způsobující ERE je silně virulentní, infekční, se ke své škodě přesvědčila i řada našich chovatelů, když si do svých chovů tuto nákazu zavlékla. Já jsem ve svém článku v 5. čísle časopisu chovatel nazval epizootické střevní onemocnění králíků (ERE), s vědomou nadsázkou a cílenou provokací, výstavní nemocí. To samozřejmě bylo použito jen účelově a ne jako návrh na seriózní označení nemoci. Přiznal jsem tehdy, že s touto nákazou nemám dostatek zkušeností a ani jsem netušil, jakou budu mít pravdu s použitím uvedeného provokativního názvu. Veškerá zavlečení nákazy do chovů, která jsem měl možnost sledovat, byla bohužel z výstav. Potvrzuje to i skutečnost, že se ERE nezjistila v žádném chovu, z něhož se králíci nevystavují. Proklamovaná obecná odolnost kříženců zde nehraje žádnou roli, protože se jedná o křížence po mnoho generací, kde už příznivý efekt heterózy neexistuje. Zdůrazňuji, že výstavy samy o sobě jsou v tom jaksi nevinně, protože přenos infekce může být způsoben jakýmkoliv i jiným kontaktem zdravých zvířat s králíky, kteří nákazu vylučují. Silně infekční jsou především výkaly nemocných zvířat. Proto ta má nadsázka s provokací, abychom v tomto směru něco dělali a nezavírali oči před skutečností, jen abychom snad neohrozili obesílání výstav. Naopak řešení námi chovateli bez spoléhání se jen na veterinární správu přispěje k bohatšímu a bezstarostnému obesílání výstav.
Rozvoj nákazy
Po zavlečení nákazy do chovu dochází k propuknutí onemocnění nejprve u králíků, kteří se například vrátili z výstavy, pokud jsou ovšem vnímaví, a to v době asi jednoho týdne po kontaktu s virem. Všichni ostatní vnímaví králíci v chovu onemocní pak rovněž během jednoho týdne. Vnímaví jsou králíci přibližně ve stáří od 3 do 6 měsíců, přičemž u starších zvířat bývá průběh nemoci mírnější, naděje na vyléčení vyšší a ztráty menší. U dospělých králíků, pokud už dříve onemocnění neprodělali, bývá patrné jen několika denní nechutenství bez jiných zjevných příznaků. Odolnost zvířat mladších 3 měsíců a králíků dospělých je pravděpodobně způsobena jednak jakousi věkovou imunitou a jednak pasivní kolostrální imunitou mláďat získanou od matek, a aktivní imunitou, získanou po kontaktu s infekcí, u králíků starších. Tak se stává, že po vniknutí infekce do chovu onemocní všichni králíci starší 3 měsíců, ale pokud jsou zde mláďata mladší 3 měsíců, dochází u nich k onemocnění postupně s jejich dorůstáním, a zřejmě tak, jak jim ubývají kolostrální protilátky. Dá se vysvětlit i to, že v této věkové kategorii, ač průběh onemocnění bývá velmi prudký s velkými ztrátami, neonemocní králíci všichni, ne třeba celý vrh. Vždy někteří jedinci projdou celou epidemií bez úhony, pravděpodobně mimo jiné proto, že tvorba aktivní imunity u nich postupuje optimálně tak, jak ubývá imunita pasivní. Zaznamenal jsem i pasivní přenos nákazy dospělými resistentními králíky, kteří po kontaktu s infekcí sami neonemocněli, ale nákazu přenesli na vnímavá zvířata. I to svědčí o vysoké virulenci původce onemocnění.
Příznaky onemocnění
První příznaky onemocnění nemusejí být vždy příliš nápadné. Nejprve dochází k nechutenství a celkovým tělesný stav nemusí být hned nápadně narušen. U starších mláďat to zpočátku vypadá jen jako banální nechutenství, někdy může být průjem, ale brzy králíci přestanou detekovat (kálet), postupně dochází ke skleslosti, chřadnutí, ztíženému pohybu zvířat, postižení králíci sedí na místě v rohu kotce, mají lehce nadmuté břicho a při manipulaci s králíkem je břiše patrné typické „žbluňkání“. Průjem se objevuje jen výhradně na začátku onemocnění, v dalším průběhu nenacházíme v kotci již žádné výkaly. U starších zvířat a při příznivém vývoji choroby bývá průjem trvalejší. Část zvířat zvláště mladých od tří měsíců hyne po prudkém průběhu během dvou až tří dní, u jiných, zejména starších, je průběh delší a k hynutí dochází a ž po několika dnech. Vyléčí se jen menší počet mláďat, a to tím vyšší počet, čím jsou starší. Celkové ztráty mláďat se mohou pohybovat od 15 do 80 %.
Pitvou králíků uhynulých na ERE zjišťujeme silnou plynatost žaludku a tenkých střev s velmi řídkým vodnatým obsahem, ve stěně slepého střeva a tračníku petechie (drobné krváceniny), které bývají patrné i ze zevní strany těchto střev ještě před jejich otevřením a obsah je poněkud hustší, kašovitý, než ve střevech tenkých. Obsahem konečníku bývá průsvitná nažloutlá homogenní rosolovitá hmota. Neodbornou pitvu v podmínkách drobného chovu vůbec nedoporučuji, protože pitvou exkrementy bez náležité dezinfekce a na nevhodném místě mohou chov při jejich vysoké virulenci masivně zamořit.
Zahraniční výzkumy
Tyto poznatky se v podstatě shodují s údaji uveřejněnými na internetu francouzskými vědci (Licois, Wyers, Coudert), kteří provedli pokusy na 407 SPF králících, což jsou zvířata získána obyčejně radikálním císařským řezem (úplným vyjmutím celé dělohy i s plody) těsně před porodem a jejich odchovem v inkubátorech zcela izolovaně, jak od celého zevního prostředí, tak od svých matek. Taková zvířata se tedy nesetkávají se žádnou infekcí, nejsou tedy nositeli jakékoliv nákazy, nemají tudíž ani žádné protilátky a jejich reakce na cílené umělé nakažení je pak průkaznější. Kratší inkubační doba a rozvoj nemoci, které udávají autoři na rozdíl od našich zkušeností, souvisejí právě tímto charakterem pokusných zvířat a s umělým způsobem infekce. Znovu však zdůrazňuji, že srovnávám naše zkušenosti v našich podmínkách a k odlišnostem může docházet časem i vývojem nemoci a změnami jejího charakteru.
Léčení a prevence nemoci
Léčení je vzhledem k virovému původu choroby prakticky neúčinné a podle mého názoru nemá žádný smysl. V některých ojedinělých případech by snad mohla mít určitý význam léčba symptomatická, ta je zaměřená na zmírňování a odstraňování projevů nemoci, jako třeba zabránění atonie, tj. ochablost střev, posilování střevní peristaltiky, omezování meteorismu (plynatosti) apod. Trvalé podávání antibiotik v krmivu, v zahraničí často doporučované, považuji v našich podmínkách za problematické, neodůvodněné, zbytečně nákladné a v neposlední i v jistém směru škodlivé. Svůj význam na zmírnění průběhu ERE, jako konečně na jakoukoli afekci zažívadel králíků, má dotace krmné dávky králíků už od nejútlejšího věku dostatkem hrubé vlákniny. Adlibitním krmením jadrnými krmivy, zejména směsmi bez obsahu úsušků, můžeme sice velmi urychlit růst mladých králíků, ale na druhé straně také významně oslabit odolnost zažívadel. Část králičí populace se intenzivně tomu brání spontánním požíráním tvrdých stonků sena a slámy, pokud je má k dispozici, ale jiná část však tuto sebezáchovnou vlastnost nemá a dává přednost chutnějšímu jádru. Bývá to patrné u některých samic a následně pak u jejich potomstva, že si sena při dostatku jádra téměř ani nevšimnou. Tato zvířata musíme donutit ke zdravé výživě přiměřeným omezením jadrných krmiv.
Dosavadní zkušenosti s nákazou v různých podmínkách chovu
Pro nás, chovatele, je nejdůležitější, jak se tomuto onemocnění bránit, jakými opatřeními vyloučit hrozící škody. To předpokládá především poznat chování nákazy v různých podmínkách. V praxi jsem zaznamenal a ověřil fakt, že chov, ve kterém proběhla ERE u všech vnímavých králíků, zůstává bez klinických projevů nákazy, jestliže po dobu 4 – 6 měsíců zde nepřibyli žádní nově narození a do třech měsíců dorostlí mladí a tedy vnímaví králíci. Při další plemenitbě pak nově odchovaní mladí králíci onemocní úplně spolehlivě až při následujícím novém zavlečení nákazy do chovu, jinak zůstávají trvale zdraví. Tato skutečnost svědčí o tom, že tato mláďata se v chovu dosud s infekcí nesetkala a že tam tedy nákaza už nebyla, že po uplynutí 4 – 6 měsíců po posledním onemocnění vymizela. Taková situace je možná v chovech, kde se uskutečňuje sezónní plemenitba, to znamená, že například poslední vrh v roce proběhne v dubnu, případně v květnu, další pak až v lednu příštího roku. To je praxe běžná u řady chovatelů. Zdá se, že během tohoto mezidobí od prvního vrhu v roce do prvního vrhu v roce dalším, se chov nákazy ERE zbaví.
Jinak je tomu ovšem tam, kde se králíci rodí a odchovávají po celý rok. Pokud do takových chovů dojde k zavlečení nákazy, infekce se stále udržuje a „živí“ přechodem na další a další vnímavé generace. Je to jen mé vlastní pozorování, obecně zatím nijak nepotvrzené, ale doufám si tvrdit, že takové chovy s kontinuální plemenitbou jsou pak stálým rezervoárem a zdrojem nákazy. Jestliže je však chov prostý epizootického střevního onemocnění králíků, nemůže být celoroční plemenitba samozřejmě v tomto směru nijak na závadu. Tyto důležité a snad i rozhodující dedukce o charakteru a chování nákazy ERE v našich drobnochovech jsou vysloveně mým názorem, vycházejícím z mých zkušeností a nemusí se shodovat s budoucí oficiální praxí. Zkušenosti také časem jistě upřesní uvedenou dobu 4 – 6 měsíců bezpříznakového stavu v chovu.
Ochrana před zavlečením infekce do chovu
Z poznatků uvedených v předchozích odstavcích vyplývá způsob prevence nákazy. Jestliže máme chov zdravý, prostý ERE, ať již trvale nebo po zániku nákazy, zůstává jako nejdůležitější jeho ochrana před zavlečením infekce. Velmi pohodlná by mohla být účinná vakcinace. S tou však v dohledné době nemůžeme počítat, protože pokud není znám původce, je výroba vakcíny téměř nemožná. Zatím dostupné a však rozhodující bude zamezení přímého i nepřímého styku se zvířaty nemocnými nebo těmi, která v poslední době nákazu prodělala a virus mohou ještě vylučovat. Nepřímo se může nákaza přenést jakýmkoliv kontaminovanými předměty, jako např. krmítky, nevydezinfikovanými klecemi, přepravkami apod. nebo i osobami. Zcela izolovat chov a zabránit kontaktu králíků se zvířaty z jiných chovů samozřejmě není cesta pro organizované chovatele, stejně tak jako vystavování jen výhradně prodejných králíků. Problémy by nemusely být, jestliže se ze svodu vrátí králíci do chovu, ve kterém nejsou žádná vnímavá, tj. nedospělá zvířata.
V ochraně chovů před nákazou ERE nelze spoléhat na veterinární správu. Ta nemůže zamezit přísunu potenciálních vironosičů ze zamořených chovů na svod (výstavu), protože veterinární lékař nemá možnost bez spolupráce chovatele ani důkladnějším vyšetřením nákazu ve většině případů odhalit. U živého králíka není zatím možné stanovit diagnózu pomocí laboratorního vyšetření třeba krve nebo trusu. Musíme se spolehnout sami na sebe, na chovatele. Zásadou pro každého z nás musí být, že na svod nepatří žádné i když zdravé zvíře nejen ze zjevně zamořeného chovu, ale ani z podezřelého. Podezřelý je každý chov, ve kterém se v poslední době vyskytly hromadné průjmy, nechutenství, frkání, rozsáhlejší vypadávání srsti nebo dokonce hynutí apod. Tuto zásadu je nutno bezpodmínečně dodržet, ať je případné neobeslání výstavy klíčové výstavy jakkoliv bolestivé. Vzhledem k tomu, že velmi častou příčinou porušení tohoto samozřejmého pravidla a povinnosti je nedostatečná informovanost chovatelů, kteří často i zjevné příznaky ERE přisuzují jiným vlivům, je nutno působit i cílenou osvětou. Přesto stále musíme počítat s možností migrace nákazově problematických zvířat, a to ze strany chovatelů bohužel třeba i vědomou.
Karanténa
Velmi účinnou prevencí by mohlo být řádné karanténování králíků, kteří se vracejí z výstav nebo zvířat získaných z jiných chovů. Úmyslně jsem v tomto případě použil podmiňovací způsob a kladu důraz na slovo „řádné“ karanténování, což předpokládá umístění v dostatečné vzdálenosti (několik set metrů) od vlastního chovu a samostatný oddělený provoz, tj. obsluhu. Při nedodržení těchto podmínek nemůže být karanténování jako ochrana před ERE, ale i většině ostatních nákaz účinná. Je zarážející s jakou samozřejmostí a jakousi lehkostí různí pisatelé a „odborníci“ karanténu v drobných chovech doporučují, aniž domýšlejí a uvědomují si, že je to v běžných podmínkách drobných chovů většinou neuskutečnitelné. Ve svých dřívějších článcích v časopise Chovatel jsem již publikoval svůj názor, že neplnohodnotná karanténa je zbytečnou komplikací života chovatele, protože je neúčinná a nemůže zabránit vniknutí nákazy do chovu. Nedůslednost v této oblasti je škodlivá, protože chovatel se na toto nedostatečné opatření může bezvýsledně spoléhat na úkor reálného posouzení situace.
Čištění a dezinfekce
Důležitost průběžné dezinfekce v chovu a hlavně řádného vyčištění a dezinfekce přepravek po návratu zvenčí samozřejmá a nemusel bych ji snad ani zdůrazňovat. Je to nepochybné, zvláště když si uvědomíme, jak bývají přepravky z většiny výstav znečištěny močí a jak jsou na ně a do nich napadány výkaly králíků z klecí, pod nimiž bývají běžně uloženy. Už jsem napsal, že právě výkaly králíků napadených ERE bývají silně infekční a představují tudíž velké nebezpečí nákazy. Způsoby dezinfekce vhodné pro drobné chovatele jsem popsal ve svých článcích v časopise Chovatel v roce 2005. Běžně si vystačíme s chlorovými přípravky v koncentraci 2 – 5 % jako je např. Chloramin nebo Savo, pokud chceme zasáhnout i zárodky parazitů, hlavně oocysty kokcidií, použijeme s náležitou opatrností 2% louh sodný, a to nejlépe horký.
Výstavní klece
Při této příležitosti bychom se měli zamyslet nad tím, jak jsou čištěny a dezinfikovány výstavní klece, což ostatně ukládají podmínky pro povolení každé výstavy uložené příslušnou krajskou veterinární správou. Když už mluvíme o výstavních klecích, musím se vyjádřit k současnému trendu nejen u nás, ale i v zahraničí, zavádění používání klecí bez jakýchkoli plných přepážek, a to jak na zadní části, tak i na bocích každého kotce. Vystavení králíci jsou odděleni od svých sousedů ze zadu i z boků jen pletivem nebo mřížkou. Pro návštěvníka výstavy je to přínos, králíka je velmi dobře vidět, je dostatečně osvětlen a možná i proto už se na výstavách nevyskytují diváci opatření různými proutky nebo tyčkami, hlavně anténami z aut, jimiž králíky popichovali, aby se lépe ukázali. Mimochodem to je třeba tvrdě potírat, protože takové další a opakované stresování mohou chovné zvíře trvale poškodit.
Na druhé straně, pokud pletivo mezi sousedními kotci není dostatečně husté, může docházet u výbojnějších sousedních králíků k vzájemným zraněním. Jako veterinární lékař se však také na používání takových vzdušných klecí dívám s rozpaky, a to tím spíše, když beru v úvahu zdravotní stav králičí populace, jak se prezentoval třeba na poslední celostátní výstavě mladých králíků projevy rýmy.
MVDr. Jaromír Vavrouch.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Výborně napsaný článek. Nám se tato choroba objevuje zhruba poslední 2-3 roky. Když se nákaza objevila poprvé, vychcípala nám snad polovina mladých. Teď se to už podstatně zlepšilo. Z vrhu, který to dostane odejdou tak 1-2 kusy. Zkoušela jsem léčit vším možným a nic nezabralo. Teď to řeším okamžitou izolací postiženého kusu, pokud je na tom špatně moc zabiju ho, když je lepší dám ho zvlášť do kotce, kde je jen na seně, vodě a větvičkách ze zahrady. Ale i když se z nákazy někdy dostane, stejně roste podstatně pomaleji než ostatní zvířata.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Výborně napsaný článek. Nám se tato choroba objevuje zhruba poslední 2-3 roky. Když se nákaza objevila poprvé, vychcípala nám snad polovina mladých. Teď se to už podstatně zlepšilo. Z vrhu, který to dostane odejdou tak 1-2 kusy. Zkoušela jsem léčit vším možným a nic nezabralo. Teď to řeším okamžitou izolací postiženého kusu, pokud je na tom špatně moc zabiju ho, když je lepší dám ho zvlášť do kotce, kde je jen na seně, vodě a větvičkách ze zahrady. Ale i když se z nákazy někdy dostane, stejně roste podstatně pomaleji než ostatní zvířata.
Jelikož vystavuji, setkávám se s touto nákazou často.Na léčení jsem zkoušela vše možné.Letos poprvé přípravek Ema Fauna.Vyléčila jsem s ním všechny.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Děkuji za tip, určitě to zkusím. Jak ho používáte?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jelikož se nesmí používat do chlorované vody, dávám ji králíkům 1x-2x týdně do granulí.Králíkům před výstavou podávám několik dní do tlamičky, rovněž po návratu z výstavy.U ostatních mladých jakmile se mně nějaký nezdá, podávám do tlamičky i 3x denně.Nedá se předávkovat.Dávám i 5ml 3x denně pokud je králík špatný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rozhodně to zkusím, díky.
nespokojeny

XXX.XXX.39.200
Tak mi cela ta infekce trvala presne 14 dnu od privezeni nakazenych zvirat z vystavy az do preleceni posledních kusu...nekteri to měli jen okrajove cca 3-4 dny samice ci samci 1-2 roky, zatímco nejvíce to zkosilo mlade ve veku 5-7 mesicu...nekteri měli průjmy a nekteri ne, jini pouze nezrali 2-3 dny, jini celych 14 dnu...hruza, des a bes...a to jsem dodrzel karanténu cca 15 metru od chovatelského zarizeni...po celou dobu ale kralici zrali seno a trochu pili vodu s lecivy...lecil jsem to nejprve sulfadiminem 3 dny, pauza a tri dny u tech s lehci formou a tech s tezsi něco podobného s ATB (nepomatuji si nazev) a to bylo ucinnejsi...Po lecebne kure jsem zacal davat EMANOX...tak doufam, ze se s tim uz ve vlastním chovu nesetkam a ostatním preji, aby se jim vyhnula obloukem...