ilolinka napsal(a):
Kavalír king Charles šlaněl, plemeno z Británie. Kolik lidí ho vlastně zná?! Málo. A přitom je to jeden z nejlepších psů i do bytu. Veselý, hravý, inteligentní, nenáročný a přizpůsobivý. Je snadné se o něj starat, nezabere moc místa a přizpůsobí se stylu Vašeho života.

Cavalier King Charles Spaniel klub Čech, Moravy a Slezska k dnešnímu dni uvádí počet narozených štěňat v roce 2017 - 188. Ještě je tu klub druhý Kavalír - King, čísla neuvádí, ale může to být podobné. Je to málo, nebo moc?
Nepočítám štěňata bez PP. Ano, zde je velký předpoklad dědičných onemocnění, hlavně srdečních. Chovatelé, kteří prodávají štěňátka s PP chovají většinou na šampionech a zde je podmínka všech vyšetřeních. Poznala jsem pár lidí, občas se jedu podívat na výstavu a věřte, že tolik nadšenců okolo kavalírů jsem nepotkala.
Mám sama druhého kavalírka, první bez PP zemřel na rakovinu, to byl pan Pes, druhý s PP se mnou právě sedí u PC a pečlivě hlídá co o nich píši.
Za sebe - chlupy normál, není to naháč, zdravotní stav - když je dobrý rodokmen, velká šance na dobré zdraví i když to zajisté není záruka. Znám hodně kavalírů, kteří se dožili ve zdraví více než 15 -17 let. Úžasná povaha, neuštěkaní, k dětem, starším lidem a navíc věřte, že žádná studna není tak hluboká jako oči kavalíra.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

milovnik psu napsal(a):
Dobry den,
Mela bych otazku ohledne kavalira, pousti hodne chlupy, i kdyz ho budu cesat kartacem na psy kazdy den? A nebude pejsek doma smutny, jelikoz pres den bude
nekdy sam doma od 8 do 4, ?obcas je u nas tchyne

Dekuji predem za odpoved.

Kavalír chlupy pouští, ale pravidelným vyčesáváním lze množství chlupů zredukovat. Můj první kavalír línal od první chvíle, druhý 1/2 roku zatím teméř vůbec.
Doma vydrží, mám vyzkoušeno, že většinu dne prospinká. V půl čtvrté, když věděl, že přijedeme domů už stojí za dveřma, když se dostanu domů o hodinu dřív, tak ho musím vzbudit.
Jinak je to nejúžasnější pes,
Nedá mi nereagovat na názor, zda psa s nebo bez papírů. Já jsem pro psa s PP, ale...
Můj první kavalír byl bez pp, v půl roce mu zjistili trošku větší srdíčko, každý rok při očkování se sledoval šelest, ale byl v pořádku. Vynikající povaha, učenlivý prostě anděl. Vzala mi ho rakovina v 7 letech.
Můj druhý je s PP z uznávané chovky, je mu půl roku, absolutně nezvladatelný, nechce se učit, problém s venčením, z domova si nepřinesl jeden jediný návyk. Je to štěně tak doufám, že ho zvládnu vycvičit. CH.S. vlastní plno psů a fen a jedou štěňata ve velkém. Sice samí šampioni, ale žijí ve stodole nebo co to je, ne s lidma, kteří mají jednoho, dva hafany a jednou dvakrát za život si pořídí štěňátka. Je množitel a množárna.
Já bych si pejska bez PP už nekoupila, ikdyž ani zde není stoprocentní záruka zdraví, ale neodsuzuji třeba kamarátku, jejíž zdravá vyšetřená fenka měla jednou štěňata.

sisi58 napsal(a):
Bohužel jsou chovy Kavalírů v Česku dost nekvalitní, najít dobrou chovku je problém. A psi podle toho vypadají a mají povahy.
Kavalíři jsou citliví (jak říkala má maminka- cimprlíny) a tím, že byli povětšinou množeni ne chováni, se některé jejich špatné vlastnosti nepotlačovaly. Takže teď jsou to spíš uzlíčky nervů než španělé
Proto je potřeba k nim přistupovat sice s citem, ale nerozmazlovat. Pravidla musí být pro každého pejska, jinak je i ten nejroztomilejší na obtíž.
Majitelka to bude muset vydržet s nervama, než se jí podaří psa přeučit. Nedá se nic dělat. Zludrařila si ho, tak si ho musí taky napravit.

Cimprlíni to teda jsou. Můj první kavalírek byl bezpapírák, ale to nebyl pes, to byl anděl. Od začátku nebyl problém s venčením, poslouchal, nechal by na sobě dříví štípat. Cestovatel, vyštěkat si něco ze začátku zkoušel, ale brzy pochopil, že tudy cesta nevede. S výcvikem nebyl problém. Teď mám pěti měsíčního kluka s PP, z vyhlášené chovky. Je to neřízená střela a veškeré moje zkušenosti a snaha se míjí účinkem. Co může to rozkouše, dělá si naprosto co chce, ale zase vůbec neštěká. Musíme vydržet s nervama a nepovolit. Teď mi odjel na týden "na prázdniny" tak mu třeba změna prospěje.

Accuracy napsal(a):
Známí měli problémy s nežravcem takového charakteru, že pes byl chvílemi i na kapačkách. Nepomohly rady slovutných chovatelů, letitých trenérů, vážených zvěrolékařů, střídání značek, vaření, přelívání vývarem, nic. Když už to s ním vzdali a pořídili si nového psa s tím, že „starý“ (cca 4 roky) prostě nějak dožije, tak ten starý najednou začal žrát. Vědomí, že o to žrádlo může přijít, mu stačilo. Jestli Vaše štěně tedy bude nežravé, možná by stálo za pokus sehnat mu kamaráda. U kavalíra by to neměl být až tak finančně nákladný krok, i když...

Tak chovatel si pejska nechá déle a v polovině listopadu uvidíme jak na tom je. Jinak určitě příští léto přibude kámoš, to je jasný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je imho rozdíl mezi drobnějším štěnětem a zvířetem, které je poloviční oproti sourozencům.

Antibiotika bralo, protože dostalo kašel a štěně není menší než ostatní, ale skoro poloviční.

Dasvo napsal(a):
Pardon za lehce OT! Podle mého názoru je sleva 2000 málo. píšete, že štěně je podstatně menší než sourozenci, špatně žere a ještě má kýlu. Jen operace kýly Vás bude nejspíš stát víc než tisíc korun. ATB můžou mít za následek potíže s imunitou v dospělosti, nežravý pes znamená další spoustu práce a starostí, štěně polovičníje nestandard...
Jak píšou výše ostatní: Ať si ho chovatel nechá ještě aspoň tři týdny! podle dalšího vývoje se pak zodpovědně rozhodněte Vy.
Za mě: Tohle je příliš velké riziko a nejspíš bych do toho nešel.

Asi mi vidíte do hlavy, přesně tohle si myslím, snad slovo od slova, jen mi tam trochu pořád zůstává to ale a co kdyby, stejně dík.

Lexaurin napsal(a):
Samaritansky komplex?

Ne samaritánský komplex, nepotřebuji někoho zachraňovat, určitě si ho koupí někdo jiný, když ne já, jen mě k němu cosi táhlo a já chtěla vědět, zda má někdo podobnou zkušenost.

rapotacka11 napsal(a):
Kavalírek ?

Ano, kavalírek jak jinak, oni jsou všeobecně žrouti, takže může se srovnat, zkusím se asi s majitelem domluvit, uvidíme jak ude reagovat / proč já si pořád zadělávám na problémy?/.

koňadra napsal(a):
Pokud je štěně opravdu poloviční, pravděpodobně už menší zůstane. Horší je, že špatně žere, je sice pravděpodobné, že se to časem zlepší, ale mít nežravé štěně, to je pro silné nervy.
Takže jde o to, co od štěněte čekáte? Jestli chcete mít chovného jedince, příp. výstavní úspěchy, tak bych do toho nešla. Nenechte se ovlivnit tím, že štěňátko bylo přítulné, to budou jistě i jiná štěňátka, třeba i u jiného chovatele. Pokud chcete jen kamaráda, tak bych chtěla po chovateli, aby nechal odoperovat kýlu, nechal si ho ještě 2 - 3 týdny doma, aby se pejsek dal do hromady a případně ještě "rozežral". Ta doba také více ukáže, jak na tom pejsek ve skutečnosti bude. A možná by také nebyla od věci nějaká sleva z ceny.

Nemám ani výstavní, ani chovatelské ambice a s vaším názorem souhlasím, jen mi před časem jeden pejsek odešel a já mám obavu, abych si nezadělala na další bolest. Je dost možné, že se zmátoří, zase nechci být podrazák a chovatele blokovat v jeho prodeji, Na pejska je sice sleva 2000 kč, o peníze nejde, spíš o ten průšvih, kdyby to neustál. Mám hodně přátel pejskařů, ale nikdo s tím nemá zkušenost. To rozhodnutí budu muset udělat sama. Dík.

Asi už to tu někde zaznělo, ale chtěla bych znát názor. Mám nabídku na štěndo. Byli jsme se podívat, jeden pejsek nás skoro ignoroval, ale ten druhý se okamžitě tulil a vypadalo to, že si nás vybral. Problém je v tom, že je poloviční než jeho ostatní sourozenci. Nechce baštit, je po antobiotikách a má kýlu. Jinak je hravej, čilej. Chovatel říká, že to dožene. Pejsek je s PP z dost oceňované CHS.
Stojím před dost těžkým rozhodnutím, zda odmítnout, nebo do toho jít s rizikem zda vydrží.
Čekám, že odpovědi budou asi nebrat, možné problémy si uvědomuji, spíš máte někdo nějakou zkušenost?

Kavalíra v žádném případě venku ne. Je to vysloveně pes do bytu.
Jestli ho chcete mít venku kvůli venčení, tak vydrží být dost dlouho doma sám, ale jen v nejnutnějších případech.
Nebojte doma nic neničí, to je pod jeho" úroveň" Postroj jsem měla do auta k připnutí na bezpečnostní pás, aby se mu při jízdě autem nic nestalo a vodítko raději pevné ať si zvykne chodit u nohy, Jsou to trochu tahouni, ale to se dá odnaučit. Ale prosím, prosím do boudy kavalíra nee.
PŘEJU HODNĚ KRÁSNÝCH CHVIL S TÍMTO ÚŽASNÝM PEJSKEM.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dle mého musí pes získat pocit, že s vámi je v naprostém bezpečí, že vaše smečka je pro něj jistota...chválení a hlazení je fajn a je nutné, ale při projevech strachu je kontraproduktivní v tom se shodnu se scyllou. Vaše chování v jakékoliv situaci musí být klidné a naprosto suverénní a dávejte si pozor i na hlasový projev...
Já to vidím asi takhle...představte si sama sebe, jak musíte projít nějakým místem, které vám nahání hrůzu nebo se na něm necítíte bezpečně...u nás konkrétně městský park...ale musíte to projít. S kým půjdete raději, se svojí hysterickou kamarádkou, která se bojí víc než vy, s někým kdo vám bude nadávat a posmívat se vám jaký jste p o s e r a a nebo se svým dvoumetrovým kamarádem, který je naprostý kliďas a řekne "prosím tě pojď, není čeho se bát" a vy s ním parkem projdete a vůbec se nebojíte...stejný pocit musí mít i pes a hlavně musí věřit, že vy mu NIKDY neublížíte a že s vámi mu NIKDO A NIC neublíží...na psa nezvyšujte hlas, jestli vás neposlechne, tak ho musíte nejprve naučit poslouchat a pokud něco vyvede, tak věřte, že pes není zákeřný stvoření a že to neudělal proto, aby vás naštval...
Takže trpělivost, klid a mooc lásky...pokud budete chtít na psa zařvat, tak si nejdřív počítejte do deseti a až se uklidníte, tak můžete začít na psa mluvit...
Jinak naprostý souhlas s příspěvkem od babča2.

Sardullah to vyjádřila lépe než já, ano hlavně klid, důvěra, bezpečí, neměla jsem na mysli jen omatlávání a ňufání, ale pohladit a pochválit, když se něco povede, povídat si s ní / někdy vypadáme pro ostatní, jak když to nemáme v hlavě v pořádku- kdo nemá psa nepochopí/ odměnit, záleží na rase, je to živá bytost, člen rodiny, vždyť i člověk může po nějaké špatné události dokonce i psychicky onemocnět, představte si dvou-tříleté dítě a máte jasno.

Nikimich napsal(a):
Dobrý den chci se zeptat vzali jsme si psa přes jednu stránku kde ho nabízeli zdarma. Máme ho 5 měsícu a budou mu 4 roky. Je to fenka, a je strašně vyděšená. Když naní přítel zakřičí ad jde ven nebo zavelí nějak tak začne knučet a skrčí se a knučí nebo se někdy i pokaka a počůrá. Chci se zeptat jak se máme k tomuto pejskovi chovat a co máme dělat. Nikdy jsem takového pejska neměla doma a jsem z toho dost neštastná. nebijem ji nic. ale podle mě ji ti lidé před námi museli hodně ublížil protože se chová jako by byla týrana. Prosim poradte mi a nebo aspon mi řekněte kam s tím mám jit a za kým aby mi poradil jak na pejska máme reagovat. je mi jí strašně líto:( děkuji. ozvěte se mi na můj e-mail... nikimich@seznam.cz
Děkuji Níkola.

Nechci se vydávat za znalce psů, ale představte si sebe na jejím místě.4 roky života ji zřejmě někdo týral. Byli jste na veterině, zda měla štěňata? Není to fenka z nějaké množírny?
Já bych ji neustále chválila, hladila, hrála si s ní, ale k ničemu bych jí nenutila. Mluvit se musí na ni ne moc hlasitě, spát bych jí nechala někde poblíž mojí postele. Za nehodu rozhodně netrestat, nekřičet, nevíte čím si prošla. Až Vám začne věřit pak hodně mezi lidi, do autobusu, do vlaku, do rušných ulic ve městě. Ať se okope. Holt není socializovaná a navíc je zřejmě zrazená. Chce to jen trpělivost, zkroťte přítele, třeba se bojí mužů. Jestli ji máte pět měsíců a je stále vyděšená tak děláte všechno špatně.
Pokud ji berete jako svého psa, tak ještě zkuste zabojovat, proto jste si ji přece brala.Držím palce.

Já mám dobrou zkušenost s obyčejným parním čističem Clatronic asi za 1600 Kč. Z koberců dokonale vytáhne chlupy- to co nepobere vysavač, na laminátové podlahy se na kartáč připevní něco jako froté utěrka a je uklizeno. Jen už bohužel ty chlupy nemám po kom uklízet.

K tomu ovoci pod stromy -byla jsem na veterině a pan doktor mi ukázal dva vlčáky, které tam měl na pozorování, sežrali na zahradě hrušky, už pořádně zvašené. Na veterinu je přivezli majitelé totálně opilé, takže tam vyspávali opici. Sám říkal, že nic podobného ještě neviděl. Ale hlavně dopadlo to dobře.

Je mi to líto, tyhle nemoci u psů to je průšvih. Vím jak se cítíte, nebude to lehké, sama jsem netušila jak a na jak dlouho mne odrovná odchod mého pejska. Mám zamluveného nového na polovinu listopadu, což bude vlastně 10 měsíců po jeho odchodu, ale pořád mám nějak výčitky svědomí, že ho zrazuji. Určitě na to mají ostatní jiný názor, ale je to těžké. každý to máme jinak.
Držte se, ano moc to bolí..

alla111 napsal(a):
Je těžký divam se na zahradu a vidim jen jednoho pejska. Když mě je smutno, jak asi to cítí fenečka. Jen se modlím aby to zvládala.

Je to nespravedlivé, ale je to tak. Zrovna před chvílí jsem bulela na balkoně a vzpomínala na mého pejska. Je to půl roku a nemůžu to ustát. Tahle rakovina je svinstvo a nevíme, kdy udeří. Jen si říkám my lidi nežijeme zrovna nejzdravěji, ale co zvířata. Nekouří, nepijou, mne když něco je, tak k doktoru nejdu, zato se psem jsem letěla vždy hned. A stejně to nepomohlo.Je mi to líto, vím, jak je to těžké loučit se s milovanou bytostí. Máte ještě fenečku, nám zůstalo doma pusto, prázdno. Možná by jí udělal radost nový společník. Rychleji by zapomněla a Vám by se možná trochu ulevilo. Možná. Držte se, myslím na Vás.

Písek- leje jako z konve konečně se vyčistil vzduch.

Písek- trochu zapršelo a hned se odpařilo, dusno, snad se to zchladí.

To není psychopatický rys, to je normální reakce normálního člověka na násilí vůči bezbrannému a to děti a zvířátka jsou. Jsem na tom stejně, nemůžu to vidět a pak na to dost dlouho myslím. Tomu kdo dokáže uvázat psa v lese a nechat ho napospas bych udělala to samé. A tomu kdo hodí koťata nebo štěňata do popelnice, tak to ani nedokážu popsat. Za děti bych zavedla trest smrti.