Nová četa na slimáky, něco bych nasbíral..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zaujal mě průběh vyhynutí severoamerického papouška karolínského, který se vyskytoval v povodí řeky Mississippi v jihovýchodní části Spojených států.
Ačkoliv byl tento druh příbuzný aratingám, měl přizpůsobení chladu podobné jako papoušek mniší a to v podobě opeřeného ozobí. Hnízdil v dutinách stromů a projevoval se hlasitým křikem.
Zalétal na pole a proto byl novými osadníky huben po stovkách, pomáhala jim v tom i zvláštní vlastnost papoušků, vracet se k zabitým ptákům.
Byl také loven živý a chován v zajetí, prý se jednalo o "přítulného společníka".
Nikdo je však v zajetí nemnožil tak, aby se tento druh zachoval.
V Německu se prý vyskytovala populace zdivočelých ptáků, ti však byli vystříleni.
Nakonec byli ve své vlasti vyhubeni vybíjením, novými nemocemi a údajně i působením nepůvodních včel, které jim zabíraly hnízdní dutinyhttps://cs.m.wikipedia.org/wiki/Papoušek-karolinský
Jako laik si říkám, jestli jejich původní místo neobsadí "invazivní" alexandr malý nebo papoušek mniší. Dříve jsem se divil jak je možné že papoušci mohou přežívat i v oblastech mírného pásu, zřejmě sem ale od přírody patří také.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moudivláček napsal(a):
Docela mě to zaujalo. I bych to zkusil. Snad po vypuštění 30 kusů žijících ve voliéře by se tam něco vrátilo. Nějaké zkušenosti za pár desítek let byly zveřejněny, ale volný chov spíš pro agapornise, mníšky. U zeřiček nemám sebemenší zkušenost, ale když nocují v hnízdech, mohly by se vracet.
Napsal bych Vám, ale kam?

Na zebřičky se bohužel naučily sousedovic toulavé kočky, takže jsem bohužel musel polovolný chov ukončit. Nemohu u nás chovat volně ani holuby kvůli hojným dravcům, tak jsem měl alespoň krátký čas radost z volného poletování zebřiček. Nyní jsou opět ve voliéře, stejně jako dopadli i holubi. Musím ale říct, že za ten krátký čas jsem se o těchto ptácích dozvěděl tolik nového z jejich zvyků a schopností, co bych při chovu ve voliéře nepochytil snad za celý život.

https://youtu.be/_fnRvmBJfr8
https://youtu.be/ias7Guh1gVI?t=14
https://youtu.be/Z-YnRoUWIuM

Tak z mojí zkušenosti. Zebry jsem poprvé vypustil loni na podzim.
"Návod" je jen z mých zkušeností, možná je i lepší způsob, každopádně mi to takto vyšlo bez problému.

Zebřičky musí mít před vypuštěním alespoň dva týdny výhled z voliéry do okolí. Ptáky je pak nejlepší vypustit nějaký klidný slunečný den. Nejdůležitější je nechat polovinu hejna v oddělené části voliéry, aby nemohly uletět, ale mohly vidět ven a volně poletující ptáky přivolávat, jelikož zebřičky zhruba první týden po vypuštění budou velice zmatené, budou posedávat po vrcholcích vysokých stromů a velice naléhavě volat(velký chaos). Na volání ostatnich reagují na velkou vzdálenost. Časem se spojí v hejno a uklidní se, před tím se ale může stát, že se na den všechny ztratí a začnou se postupně vracet až k večeru. (nějakou tu orientaci v krajině mají, i přes to že doposud trávily život jen v kleci)
Postupně se všechny začnou slétavat do nižších pater stromů za zbylými volajícími zebřičkami ve voliéře a nakonec se za nimi do voliéry vrátí průletem. Tento počáteční chaos mi v přežily všechny a všechny se nakonec v pořádku vrátily zpět.
Po tomhle období zmateného poletování a naléhavého volání které trvá asi týden nastává poklidný život hejna. Zebřičky se zdržují nejraději v okolních pichlavych a hustých keřích vždy v hejnu. Během dne hejno létá od zdroje vody (rybník) ke zdroji potravy ve voliéře, odpočívá v keřích a poskakuje po louce při lovu hmyzu a sběru travních semen atd. Na noc létají vždy do voliéry kam musí mít snadný přístup, ale zabezpečený před vniknutím predátorů. Zebřicky se brzy bezpečně zorientuji v krajině a zlepší své otupělé reakce na predátory, letové dovednosti se značně rozšíří. Postupně se jejich životní prostor rozšíří na 2 km v okruhu ale zdroje potravy (voliéra) se budou držet pořád, chovají se dost jako vrabci.
Druhou polovinu hejna je dobré pouštět po částech, nejlépe po jednom, já jsem je pouštěl každé další dva dny.

(Ještě detail: poté co jsem je poprvé vypustil ven, jsem jim předělal výlet tak, že mohou snadno dovnitř, ale hůře ven- v pletivu voliéry jsem na stropě udělal část z plotu s velkými oky, takže snadno proskočí dolů dovnitř voliéry. Ven se tímto průletem všichni naučí až po delší době a tak měli jednotlivci čas se v klidu seznámit s okolím a srovnat si to v hlavě )

Když byste někdo chtěl vidět video, tak mi napište

Poslal jsem Vám to do SZ.

Logika, proč včely donekonečna stříkat když jsou geneticky schopné se s tím roztočem přirozeně vypořádat-naučit se s ním žít. Stejně by se ale člověk mohl ptát, proč je stále ještě udržováno střídání zimního a letního času když je to dnes už k ničemu.

laik560 napsal(a):
Děkuji předem.

Tak až teď se zdařilo

lydie napsal(a):
My stříháme, bez ostříhání skoro nulová oplozenost...

Chtěl bych se zeptat, když bych měl ocasatého kohouta k bezocasým slepíčkám, tak bude ocasatých potomků nějak výrazně víc? Mě se totiž zdá že by takový kohout mohl bezocasé slepice oplodňovat bez problémů aniž by se musely ostříhávat. Jen nemám žádné zkušenosti s dědičností. Ale vzhledem k tomu že se ocasatých jedinců všichni chovatelé zbavují, to zřejmě není cesta, pouze mně zajímá jaký by to mělo vliv na potomstvo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkusím jinak, nemá tu někdo zkušenost s tím, jak velký je vlastně rozdíl v náročnosti chovu obyčejných a výstavních zebřiček pokud nejde o šlechtění na výstavy? (Jak moc je vlastně výstavní zebřička "zdegenerovaná" oproti těm obyčejným)
Mám zkušenost jen s obyčejnými a ty výstavní znám jen z fotek. Zatím vše co jsem o nich našel se zabívá chovem v malých klecích a problémy se šlechtěním barev, postavy- chov s takovými cíly je jistě velmi náročný, ale chov pro radost by se klidně nemusel v náročnosti lišit od chovu těch drobnějších...odpověď na tuto otázku jsem nikde nenašel.

Zdravím, nemáte někdo zkušenost jak jsou výstavní zebry choulostivé na chlad? Vím že běžné se chovají i celoročně venku a mají pak pěknou postavu.

Permethrin je karcinogenní. Zabíjí ryby a jiné vodní organismy a veškerý hmyz který se jen dotkne ošetřeného místa. z wikipedie: "Permethrin působí jako neurotoxin, zasahuje do funkce neuronů prodlužováním aktivace sodíkových kanálů.. zabíjí klíšťata při kontaktu s ošetřeným oblečením.. Moskytiéry používané pro zakrývání lůžek se napouštějí roztokem permethrinu. To zvyšuje jejich účinnost tím, že je parazitický hmyz usmrcován dřív, než najde škvíry nebo díry v síti". Já to se čmelíkama řeším tak, že pipetou na psy a biokillem napustím ůzký proužek látky který omotám kolem konců hřadu. Každého čmelíka který se chce dostat ke slepici po hřadu kontakt s touto látkou usmrtí. Je to ale drahé řešení. Hlavní je čistota a pravidelné čištění a vápnění starých hnízd a kukaní.

Každé plemeno kura domácího si nese různé specifické znaky a některé z nich jsou zřejmě zděděné od různých druhů kura. Na vzniku některých plemen se snad tedy podílel nejen kur bankivský, ale právě také kur sonneratův, kur zelený a kur cejlonský. Různě jsem se dočetl a doslechl o znacích které kur domácí zdědil po těchto druzích. Například v článku zde na ifauně je citace M. Procházky
"Pokusy prokázaly, že křížení gangegara s domácím kurem přináší málo plodnou samičí část potomků, ale plodné kohouty. Na Jávě už v dávnověku takto šlechtili dlouhokokrhající plemena. Např. Kura sonneratova musel člověk nutně použít, aby od něj získal tzv. stříbrný faktor zbarvení a žluté zbarvení běháků, od cejlonského kura skvrnitou kresbu a od gangegara černý pigment s výrazným leskem nebo krátké závěsy a další znaky bojových plemen.“
Mě by zajímalo které plemeno je nejblíže kuru zelenému, nebo kuru sonneratovu či cejlonskému.
V biolibu uvádí že kur zelený je běžně chován domorodým obyvatelstvem jako domácí zvíře. A že v důsledku křížení s kurem domácím je i bohužel ohrožena genetická čistota divokého Gallus varius. Neměl by někdo fotky takových hybridů chovaných domorodými obyvateli Jávy a dalších ostrovů?
Kur domácí ve své podobě, nebo alespoň některá jeho plemena jsou zkrátka zřejmě výsledek křížení všech čtyř druhů hřebenatých kurů.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

V Šumperku mají apencelské chocholáče, létavé plemeno přizpůsobené drsným podmínkám švýcarských hor
https://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/7169/apencelsti-chocholaci/.

Anonymní_uživatel_ napsal(a):
Asi se mýlíte, inzerát je tady jen jeden. A to jen na NV, apřece si nebudu kvůli pár kuřatům nebudu kupovat líheň.

Tak to rozumím jestli nemáte líheň. Až budete nějaké ty slepičky mít, tak můžete NV dát pod ně až zakvokají a zasednou.. (jsem KŠV).

gallif napsal(a):
Zdrobnělé fénixky:

https://youtu.be/O-oqOpr4t8U?t=2m56s

https://youtu.be/KF4stovZXvI

a další..

https://youtu.be/cr0OXyx5DeE?t=26s.

Ještě jedno video, docela se mi to začíná líbit...ta první při doletu vypadá jak nějaký orel :D
https://youtu.be/A-Clv_xgAiE?t=4m44s.

Anonymní_uživatel_ napsal(a):
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli někdo neví o nějakém plemeni slepic, které hodně dobře léta a není pro něj obtíží si vyletět na vysoký strom. Nehledám žádné plemeno na produkci vajec, spíše jen tak pro potěšení. Slepice budou žít volně a nebudou zavřené ve voliéře, tak bych byl rád kdyby nějaké spávaly na stromě (kurník k dispozici mít samozřejmě budou, ale i tak by bylo hezčí mít za barákem, divoké” slepice.

Zdrobnělé fénixky:

https://youtu.be/O-oqOpr4t8U?t=2m56s

https://youtu.be/KF4stovZXvI

a další..

https://youtu.be/cr0OXyx5DeE?t=26s.

Dobrý den, mě by zajímalo jak se s vypíchnutým okem pták vypořádá. Jestli mu to nebude hnisat a dělat problémy, dokáže se to oko nějak zatáhnout a stabilizovat? Nemáte někdo zkušenost? Děkuji.

Můj sice neměl mladé, ale dělal to taky až do léta.

atobajus napsal(a):
Zvonohlík zahradní.

Tak se omlouvám, strnad bylo první co mi přišlo. Ale (nejen?) podle té tmavší kresby v obličeji to opravdu vypadá na zvonohlíka.

To je strnad obecný.

Tak až se tam dostanu zkusím s dovolením něco natočit. Pak vám to pošlu do zpravy.