Poté, co jsem vyprala kupovaný pamlsek v kapse a on vypadal pořád stejně, fuj, jsem koupila malej pytel pohankových granulí. Kobylka to naprosto miluje a šla by pro ně světa kraj... ;-)

To znamená, že můžeš, pokud nemáš omezenou právní způsobilost a soudem stanoveného opatrovníka. Pak by musel dát souhlas on.

Začínáš odprostředka ;-)
Napřed se kůň musí naučit následovat tě od stáda. Naučit - nemá to vrozené; vrozený má pravý opak.
Takže na ruce, poodejít, další den o kousek dál... pomalu přidávat, až na té ruce spolu dojdete někam, kde ostatní koně nevidí ani neslyší. A tohle ještě upevnit častým opakováním. Nepůjde to hned a s nátlakem to potrvá déle.

Pak totéž v sedle - kolem komína, fakt. Obvykle se to řeší pomocí druhého koně a tak se začíná; lidi si vzájemně takhle běžně vypomáhají. No, když to nejde... tak opravdu jen pár metrů (a klidně až poté, co tu stejnou trasu, nebo i delší, půjdete na té ruce); nejlíp po jízdárně, kdy už bude malinko unaven.
Uvědom si, že osamělý kůň se bojí, hledá stádo. Musí poznat nejen tu samotu, ale taky terén, že tam není nic, co by ho zakouslo. Takže přinejmenším první dobu nechoď do terénu v sedle tam, kde jste předtím nebyli na ruce - a proběhlo to v pohodě a klidu. Přidávej po metrech a minutách a pečlivě a pozorně sleduj, jak se tváří; musíš předejít situaci, kdy se začne bát a stádo hledat. Čili musíš obrátit dřív, než on bude chtít! Kobylka ti sama řekne, co zvládne a co ne. Škoda, že nemáš vodiče; to dost věcí usnadní (ale zas i tak se pak kůň musí učit té samostatnosti/samotě).

A samozřejmě: ty musíš být naprosto klidná.

Je to kůň od koně; některý je samostatnější a sebevědomější, než jiný.
Tož tak :-)

Kniha o konejšivých signálech: Mně se líbí. Je rozhodně pravda, že ty fotky přímo prosí po lepší verzi, ale zatím mi to nevadí. No jo, asi to mám nakoukané, aniž jsem dřív věděla, nač to koukám. V tomhle pro mne rozhodně přínos.

Možná právě kvůli těm fotkám by mi toho ještě před pár lety tolik nedávala (nemám dočteno). Těch je rozhodně škoda. (A písmo došeda a mrňavé vyžaduje holt vzít své nejsilnější brejle a i tak po pár minutách četby slzím :-( )

Jak se učí přivolání... Já přesně nevím, pozitivkáři by věděli výborně!
Pokud se pamatuju, učíli se to mí koně každej jinak (a já taky byla různě pečlivá). Poprvé se mi to povedlo u provní kobylky, když jsem využila toho, co stejně dělala (což je asi stejné, jako když se štěně učí první povel "sedni"). V boxu - řeknu jméno, kůň zpozorní, zvedne hlavu, po čase vítá, však to všichni známe. Před pamlskem se dá říct ještě jedno slovo, třeba "sem"... nebo "pooojď"..., vztáhnout ruku, vezme si pamlsek. Za párkrát se v boxu otočí na stejné zavolání a zas dostane odměnu... pak po metru dvou při sedlání...No, skončila jsem tehdy tak, že tahle kobylka, už vysokobřezí, ke mně cválala z kopce po sněhu a já trnula hrůzou,. že to veme o plot. Nevzala, ale nechala jsem toho a pak už jsem to neoprašovala. (Jde-li ocvik pomocí podmíněného reflexu, musí se často opakovat).

Ještě si pamatuju, že stálo za to, když už jsem ji volala venku ve výběhu, zavolat jen jednou a pak čekat. Časem ani pamlsky nebyly potřeba, tím méně to mezislůvko.
No, teď mám kobylku, která to už uměla a činí to bezpečně a vždy, což je příjemný :-)

No, hele, já mám taky nadváhu. Nalejzám všerůzně. Ale dávám si s tím velikou práci, abych nepadla do sedla jak žok. Což se povede tím snáz, čím nižší podstavec mám. Tak mě napadlo; jestli nalejzáš z nižšího místa než dřív - dosedáš do sedla jemně a pomaličku? Ono stačí jednou kecnout, aby to koně znechutilo... a to mám kobylu fakt veĺkou a silnou - řekla bych úměrnou ;-)
JInak - kdykoliv jsem to koně učila (dávno před Parellim, naukami o komunikaci, pozitivkou...), stačila mi důslednost. Ustoupí - obejdem to dokola a znova, stááát (to už kůň musel umět dřív a odjinud), pokus... udělá krok, zase kolečko... v klidu a mírně, trpělivě. Totéž když nasednu - bez povelu ani krok. Pokaždý jen čumím, jak lidi nasednou a lověj si třmeny kdesi o deset metrů dál.
No ale musím bejt jistý, že nekonám nic koni nepříjemného; jen vysvětluju. Dneska bych to asi zkusila pozitivkou, snad bych to svedla - ale kobyla to umí, nu což, jsou jiné věci k učení :-)

A ještě jsem si z toho dávna donesla takovej zvyk - než nalezu, maličko s koněm zaviklám; on se trošku rozkročí. Možná to není potřeba, nevím, ale zas to neškodí, tak co. Možná tím předejdu tomu úkroku, ze kterého se pak vyklubou kroky další. Učili nás to kdysi...
A taky nás učili, že jak při nastupování, tak při sestupování má být člověk v jedné každičké chvilce schopen koně - a hlavně své vlastní tělo - ovládat; čili žádný hrk a hop, ale pomalu, plynule, kontrolovaně. Ono to není jedno.

Já myslím, že netuší, že má k tobě přijít ;-)

No ty hřebčíny asi nejsou špatnej nápad.
Ona je to taková zrada: chcete koně na rekre, fajn. Jenže jaký kůň je na rekre vhodný?
Podle mě: kůň spíš kratšího rámce se zdravýma nohama a zády, psychicky vyrovnaný a s dobrou pohybovou koordinací. Ne muchař, obě oči zdravé a vidící. Nelekavý, ne závislák.

Čili: doložený původ (a znalost jeho pra i rodičů, resp. dohledatelnost; některé nemoci se neuvádějí a nebrání chovu, a to i autoimunitní poruchy). Správný odchov (nepřekrmování) a základní výchova (pošetřený do min. 5 let).

Z pohledu rekre jezdce je sportovní výkonnost koně (řekněme L*) spíš negativem; kvůli tomu, co tu výkonnost leckdy doprovází (výjimkám čest!). Přesto chceme koně prostupného, dobře jezditelného, ochotného, zdravého a milého. A taky chceme, aby takovým zůstal - což se asi moc nepovede bez průběžného přiježďování, ať už kdekoli (jízdárna, terén). Pro koně je prostě to naše rekre ježdění taky práce, musí být na ni připravený a nasvalený.
Takže nechceme zrovna málo.

Pokud sáhnete po koni neznámém a starším, připravte se na to, že budou v průběhu času vyvstávat všelijaké jeho staré strachy a hříchy na něm spáchané; někdy je potřeba redrezura. Nebo kůň, co byl odmala u jednoho majitele, se s vámi ne a ne domluvit; povely používané jeho předchozím majitelem je potřeba leckdy napřed vyluštit, což bývá práce pro vraha či jasnovidce.

Dobrým zdrojem možná mohou být chovné klisny, které si prošly zkouškami (ZVK), byly připuštěny, daly 3-4 hříbata - a běž. Na takových se ani moc nejezdí, zakyselit je se nestihlo; nic nedělaly, jen rodily a pásly se. Koně ovšem nezapomínají, takže se takováhle klisnička dá sedlat a postupně jezdit na ní tak, aby se zase nasvalila. Doporučuju ovšem rtg a sono při koupi, protože velké péče o své nohy někdy moc nepožívají.

Nebo se dá sáhnout po některém "američanovi" z menších chovů, ale při potřebě téhle kvality jsme cenově asi jinde.

Výborný zdroj mohou být koně polští - ty jejich mixy arabů, němců, španělů a velkopolských koní - ti jsou velice vyrovnaní (vlastní zkušenost: 8letá polka se chová jako 15letý ČT, byť temperament jí nechybí). Ti jsou hodně různí podle toho, jak byli obsednutí. Moc jich tady není, protože neskáčou ani nedrezurují - tedy ten "odpad", který jde do prodeje. Chce to asi kontakt a zajet na některý prodejní trh v Polsku a poslední dobou prý trochu podražili, ale pořád to není špatný zdroj.

Pak je tu banda koní, ideálních pro rekre: většinou prakoně, tzn. fjordi, huculové a podobně. To jsou koně naprosto vynikající, ale člověk je musí hodně dobře znát, musí setsakra umět s nimi zacházet správně a v některých případech (vlastně většině) se pověnovat i jejich specifikům ohledně krmení a hrozící obezity a z toho vyplývajících nemocí - jsou to vesměs koně vhodní do opravdu drsných podmínek a naše mírné klima a častý nadbytek výživné trávy (no dobře, letos v létě ne, ale taky jak kde) jim způsobuje skutečně obrovské a trvalé zdravotní problémy.
Jsou tu také haflingové - ti povedení jsou taky dražší, ale asi byste našla.

A pořád platí, že s dobrého A1/1 může být stejně dobrý rekreační kůň, jako z begana.

Na závěr svého ukecaného elaborátu tedy zkusím shrnout: myslím, že by bylo dobré, abyste si stanovili přesně, co od koně čekáte a jak velký je váš koňařský a jezdecký um, abyste toho taky dosáhli a uměli to udržet - a podle toho hledali koně. Ne naopak. Rekre kůň není "podkůň", ale zvíře, od kterého čekáme opravdu hodně ... ;-)

No třeba má komoru natěsno a v momentě, kdy se předkloníš, se jí zaryje do kohoutku...?

Marfis, samotné obsednutí je celkem jednoduchá věc a člověk s trochou citu to zvládne. Je to pár hodin, a když se "nekrotí" a nepospíchá, tak to není těžké. (Ovšem když se to zprasí, pomoz pánbů koni i všem kolem!)

Ta zimní pauza, která se vkládá mezi obsednutí a další práci, je poměrně důležitá. Koník si to v mezičase srovná v hlavě, ale nezapomene nic. Ono je to pro něj psychicky dost těžké, takže ta přestávka je velký pomocník.

Ovšem to, co následuje, je už jinačí písnička... to je velice těžké, protože kůň se musí de facto naučit přesný opak toho, co mu velí příroda.

Prosím, nezaměňovat obsednutí se základní výchovou a výcvikem...

Jasně, že měl :-) Jak jde pomalinku do puberty, zkouší možná, jestli fakt jako musí. Jako dítě, které už něco umělo a pak se najednou začne vzpouzet. Klid a důslednost to chce. Eventuálně - marná věc - výhružné zavrčení a pěstičkou do zadelky, pokud by tě to mělo ohrozit.

Pokud není nějakej zdravotní problém nebo špatná zkušenost, bejvá to tohle... často to tak je ;-)

Ale no tak, lenacie, nebuď pes ;-)

Obsednout je vhodno kolem 3,5 roku věku (obsednout = kůň pozná udidlo, sedlo, váhu jezdce a že se v tomhle směru něco děje), čili většinou na podzim. Pak do jara pauza, následně se začíná s výchovou a pak s výcvikem.

Skoky ve volnosti přijdou, když kůň nabídne, že je čas. Taky záleží jaké. Dobře, tedy přiměřeně postavené lze občas použít už v rámci té výchovy. Často ne (růstové zóny ještě nejsou uzavřené a přecejen jsou to rány pro aparát nohou).

Takhle by tedy měl postupovat ten, kdo chce koně mít zdravého hodně let, do jeho vysokého věku.

Ten koník potřebuje myslím vlastně obsednout a následně s ním projít vším, co se musí naučit a poznat mladý kůň.

Čím víc pokusů takhle zatím uděláte, tím horší to bude. On vám prostě nerozumí, nemůže.

(ta původní majitelka s ním "normálně skákala", když mu byly čtyři?)

Základní výchova koně je samozřejmě práce pro zkušeného jezdce, nejlépe + trenér tamtéž. A i ti budou mít docela ztíženou práci jeho dosavadními špatnými zkušenostmi a absolutním nepochopením...

Řekla bych to takhle: nelze plynule číst knihu bez znalosti abecedy. A to je přesně to, co po tom koni chcete, no.

Když to nejde dopředu, půjde to do strany ;-) Tím se rozejde.

Krmivo ne, ale minerálku kupuju od fy Schaumann - vozej mi to docela svižně, přes GSL.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si nechala dělat sedlo od paní Netíkové - je tuším někde z Moravy (nebo Vysočiny?), přijela mi naměřit kostru až na sever Čech, na sedlo jsem čekala dva měsíce a cena byla více než příznivá. Jen jsem tedy neměla sedlo na dřevěné kostře, ale na PE, kvůli případnému dalšímu rozšiřování. Dřevěné ale dělá taky.

Paní Netíková je z Horní Rozsíčky (kousek od Stražku): http://www.sedlarstvi.info/.

Normálně peru v tom, co zrovna mám na barevné prádlo, na 30°C, suším v sušičce - z té jsou jak nové, žádný problém.

Já mám dojem, že tam nebyla majitel nikdy... jen chovatel.

.. nejde mi ten češtin opravit! Takže s eomlouvám...

VecnyOptimista napsal(a):
Prave, to je trosku pro me dilema...chci koni dopřat vyběh, společnost jiných koní, přirozenějši prostředí.aby se mel dobře.ale chci i jizdarnu a mit kde nechat sedlo a vybaveni.aby tam byl kolektiv lidi.nebo alespon v blizkosti treba klub kam bych s konem dosla a mohla trenovat.


To je v pořadku Verun, že takto pomahate.ono to vetšinou vznikne spontanne.ja take udelam rada vzdy neco nad rámec, ale mam stale v očich majitelky takove to “nikdo to po tobe nechce”.rada bych našla staj, kde ma laska ke konim dveře otevřene a nejen kolik vysolim...a malo to neni.a ja budu rada vybirat výběh.

No... asi bych jako jedno hledisko výběru stáje zvolila nějakou, kde je méně než míň, než 15 koní. ( +/- )
To se dá zvládnout ve dvou lidech (většinou rodina ustajovatele).
Jak je jich víc, je to už jednak práce pro víc osazenstva (ošetřovatelů), nebos e to fláká, a taky je to moc lidí kolem, a jeden "šéf" tu partu, to klima mezi lidmi už neukočíruje.
(Samozřejmě, další hledisko je to, že mu na tom klimatu záleží ;-).