Předpokládám, že to krvácelo jen chvilku. Takže se to samo vyčistilo. Opláchla bych to dvakrát denně vodou a nechala to bejt... jen koukala, jestli se to nepodebírá. Možná to po opláchnutí vzít trochu nějakou desinfekcí.
Jinak kaštánky se olupují dobře, ale spíš až jsou větší a tak v půlce délky. Právě proto, aby se tohle nestalo. Ony nejsou rovně podél nohy... No, a líp to jde za vlhka, třebo po větším umytí nohou.

Někdy olupuju sama, jindy to cvakne při kování kovář. Na mé velkopolce umějí být jinak málem třícentimetrové. Někteří koně se tomu brání; myslím, že je to lechtá.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Naprosto upřímně....

....ten správný čas nastane, když nemáte potřebu se nikoho ptát, obzvlášť na internetových diskusích.

Prostě to uděláte, koně si najdete nebo on si najde Vás.

Inu... když má žena partnera, event. i děti, je nezbytné s ptát. To, co píšete, platí jen pro samostatně žijící lidi, tak je to.

Já se tehdy zeptala. Manžela, i dětí. Schválili mi to, alelujá. Však mě znali...

Ovšem jako totální idealista naprosto souhlasím s tím, že najdeme koně stejně tak, jako on nás. Nikdy nepodceňuji koňské pocity (mají nás přečtené během vteřiny...).
Prostě... ta přeskočivší jiskra, nebo to, co si myslíme, že to je, nám dává motiv přežít tu první dobu, kdy nejde všechno tak, jak jsme si mysleli ve svých představách .:-)

Na tohle téma je xyz všemožných zkušeností a historek.
Jedeš si pro desetiletého rozumného valacha a odjedeš s bílou remontou. Někdy.
Samozřejmě - ten valach je rozumnější volba, ale když ona ta jiskra... No, každej to má jinak.

Prodala jsem kdysi velmi dobře - nikoli mnou obsednutou a základě jezdecky vychovanou čtyřletou mladici paní, která, ač zkušená, necítila se na mladého koně. Jenže... no.
Zatímco se sžívaly, kobylka dospěla. V klidu a pohodě. Dneska má paní fantastickou ale stále ještě mladou kámošku do úplně vší nepohody; na vandry, na hobbíčka, pro dcery... posílá mi fotky a je to veliká radost. No... ona prostě nechtěla až tak HNED jezdit; nečekala hned bůhvíco, ale dala jí i sobě čas. Chtěla právě toho parťáka a od první chvíle ta kobylka chtěla ji. To se musí vidět...

Já si koupla prvního koně ve čtyřiceti. Na konci minulýho století. Byla úplně jiná doba, jinačí nabídka... těžko srovnávat s dneškem.
Jen vím jedno: když to má být k něčemu, člověk musí s tím koněm hodně často BÝT; nedá se to ošidit. Nikým a nijak.

Já začínám pomalu, ale jistě kašlat na tyhle věci. Měli jsme pejska s vlasama (pšeničný teriér) - myla jsem ho v jakémsi levném šamponu s ph 5,5. Nesmírně se osvědčil, po 16 let.
Vloni jsem to zkusila na kobylku (je to bělouš). Kopřivovej, pH 5,5, cena cca 30 Kč.

Po vykoupání jsem ji sušila kousek od vody, kde je tráva. No... komáři vyletěli a lautr všichni se vrhli na mě, na ni ani jeden. Záhada - nějakej insekticidní přídavek ten levnej šampon fakt nemá.

Flašku jsem nechala ve sprcháči k obecnému prospěchu a zmizela do týdne :-)

Nejen ti komáři. Byla krásně umytá, hříva se blýskala. No... aviváž na hřívu používám i dál, ale jen, když nemůžu koupat. Přecejen je potom hříva jemnější a jdou z ní líp bodláky i bláto.

Tož tak :-)

Do frasa! :-D

Ten_nejlepsi_kluk napsal(a):
Můžete mi na to prosím někdo odpovědět? Já jsem tedy úplný laik, ale mám přítelkyni, která jezdí, jsem rád, že ji to baví, ale teď přišla s plánem koupit vlastního koně. A mě se to nezdá, přijde mi to jako zbytečnost, koní je všude spousta a co jsem tak pochopil, provoz vlastního stojí ranec, kůň nežije 5 let a třeba bud4m4 mít někdy i nějakou rodinu.
Než jí to ale začnu rozmlouvat, chtěl bych to nejdřív aspoň trochu pochopit. Pomůžete mi tedy objasnit, proč je tak nutné mít vlastního koně, když třeba ani nesportujete na něm?

Mám své koně už od roku 1995 nějak. A naprosto mě uchvátilo, když za mnou přišel můj chlap, když šel do důchodu... jestli by mio nevadilo, že by si rád splnil sen a koupil motorku...
Protože on není zrovna tvárný, ani poddajný typ, opravdu jsem dodnes nepochopila, proč se mě probohaživýho ptal. Ale ptal, no...

Odpovědi jsem moc nečetla, je moc hodin, ale Vám zkusím napsat tohle:
Je vhodné, když oba v páru mají nějaké hobby. KLidně každý jiné. Pokud žádné nemáte, tak si fofrem nějaké najděte (cokoli), protože potom lépe pochopíte, že koně jsou většinou diagnóza a léčit se to nedá. Dá se to zakázat, pravda... ale můžete mít radost z něčeho, z čeho vaše životní partnerka má pocit přesně opačný?

A navíc - s koňmi je to jako s daněmi. Člověk je MUSÍ nakrmit a opatřit, i když se mu dějou životní zlomy a tak. Nepočkají; jako berňák nepočká, když účetní onemocní.

No. Když si vyberete hobby vhodné, jistě se manželka částečně přidá, bude se snažit pochopit jeho pravidla, sdílet s vámi zážitky. Obdobně, když si vy něco o koních načtete, naučíte a sem tam jí pomůžete. NIKDY to nenechte přejít do boje, čí hobby je lepší/důležitější/levnější a podobné blbostě.

Popravdě, když jsme byli u nás v tzv. produktivním věku, manžel mi koně nevyčítal (bral si mě s touhle diagnózou a viděl své, když jsem se po letech ke koním vracela). Ani děti, jak odrůstaly, ne. Jednou jsme v podstatě zrušili dárky na vánoce, protože koník byl nemocen a stálo to velké peníze... a děti pravily, že nechtějí blbosti, když vědí, co stojí léčba toho koníka...
Takže je to i o komunikaci. Stálé, samozřejmě. Otevřené a přímé.

Děti: inu... i toí je na vás. Mám kamaráda, který je velmi znalý ve své profesi, jezdil i ven jako odborník. Jakmile se narodily děti, zrušil to. Úderem čtvrté odpolední chodí domů a děti přebírá do své péče - manželka se zavírá v pracovně se svou vlastní činností. Trvá to už šest let a funguje to skvěle.
Možná kamarád předběhl svou dobu, možná se jen liší... každopádně to neřeší, a kdyby jeho manželka měla koně, holt by k nim chodila v ty čtyři odpoledne.

Pokud vaše manželka nechce (zatím :) koně u domu, ale bude koníka mít v nájemním ustájení, tak si holt uděláte denní rozvrh tak, aby k němu mohla, pravidelně... stejně jako vy do poráce, ke svému hobby... Berte to tak, že si tam odpočine, vyluxuje hlavu a bude příjemnější a navíc bude vědět, že si vzala prima chlapa, co jí nekecá do jejích věcí. To byste fakt neměl. Chce koně? Máte na to? Tak v pohodě. Berte to tak, že bez koně sťastná nebude - a vy chcete, aby byla, ne?

A argument, že jekoní všude spousta, opravdu nefunguje. Kůň je zvláštní tvor, z mnoha důvodů, zejména proto, že je neskutečně empatický. V vnímavých lidí dělá ještě vnímavější, z čehož pak profituje celá rodina, není-li v ní napětí.
No... a vlastní kůň umožňuje majiteli navázat s ním vztah, po kterém touží (OPRAVDU TOUŽÍ!), Mraky koní tohle nenabídnou; ten jeden, můj, ten pravý, ano. Nějakou dobu po koupi to trvá (+/- rok), ale pak... pak je to sen. Kůň ví, že majitelka ví, že on ví... Kdo tohle poznal, chce to napořád; chce tu zpětnou vazbu, chce tu důvěru a to souznění se zvířetem, protože jinak si nepřipadá jako úplný člověk. TOHLE koně s lidmi dělají (pokud to všechno nepřekryje sportovní ctižádost, ovšem). A myslíte, že kůň obsadí v jejím sdrci místo, kde byste měl být vy a děti? Kdepak.Je to úplně naopak.
A mimochodem: koně jsou výborní pro malé děti, jakkoli. Podporují jejich kognitivní funkce, učí je kázni a spolupráci... a kolektiv ve stáji funguje taky tak (je-li ta stáj dobrá).
Takže za mě: manželce koně "povolte" (ufff), a zúčastňujte se doby poznávání, všech překážek, radostí i strastí, pokroků a neůspěchů... a i váš život bude pestřejší. A ten maželský bude harmonický.
Holt - zakázat - jakkoli silnými argumenty - koňařce koně je cesta do pekel. Fakt. I když na to třeba přistoupí, není v jejích silách toí vydržet celá desetiletí. Bude brečet u westernových filmů, bude se okatě vyhýbat čemukoliv, co zavání koňmi... aby dodržela vý´áš zákaz. TO CHCETE?

Tak ono záleží na tom, jak přesně to máte nastavené - co je pro vás u ustájení důležité velmi a co méně. Dobrou, ba skvělou stáj nedělá cena za ustájení, ale hlavně lidé v ní pracující. A dobré stáje se najdou.
Asi bych nedávala přednost koni před rodinou a budoucími dětmi, jakkoli je kůň součástí té rodiny (to je v pořádku).
Začátky na novém bydlišti bývají těžké; možná by bylo vhodné dva tři měsíce koně ponechat na bývalém místě a mezičas využít k průzkumu okolí.
A to k průzkumu bojem: v každé stáji, která bude vypadat dobře, si koupit pár hodin jízdy, trochu tam pobýt, pozorovat cvrkot, co se dělá, jak, kdy... a zároveň díky těm projížďkám přitom nemít pocit, že někde zavazím. (Variant je více - třeba i jízdárenské hodiny pod místním trenérem a sím, že se potřebujete posunout, nebo udržet v kondici... neradím lhát, proč taky?).

Všechny stáje nejsou na netu (nebo jsou jen tak letmo, poslední fotky bůhvíjak staré, holt nejsou lidi, aby seděli u PC). Třeba ta naše nemá webovky vůbec a nikomu to nechybí; plno máme pořád. Ono se všecko rozkecá... :-). Lidi se znají je závodů, přes dopravce, vety a vůbec všelijak. A je kolikrát nejlepší.

Má u sebe ještě svou mámu?

Zkus si zkrátit třmeny. A potom ještě o další kousek. A sedni si rovně - nesmíš sebou házet dopředu - úplně stejně, jako ve west. sedle.A hlídej si nohy - přiložená holeň pro koně cvičeného anglicky znamená zrychlit (většinou)... Takže holeně od koně a přiložit jen, když chceš naklusat! A jakmile kůň nakluše, zase nohy pryč od břicha koně! A pořád záklon.

Tahle změna je těžká, totiž.
Nechtěj tedy víc, než co píšu - dokud si nezvykneš na odlišný sed.

Kolik je koní ve stádě? Jak velký prostor mají?

Přesně. Myslím si, že kůň si pamatuje každého člověka (jiného koně, cestu, po které kdy šel) celý život. Nás lidi mate jen to, že je to kůň a tak posuzuje tyhle věci podle toho, jak jsou podstatné pro něj. Někdy se tak může zdát, se si třeba kobyla nepamatuje své hříbě, když doroste. Ale pamatuje; jen ví, že si to hříbě jako dospělý kůň musí ve stádě vyřešit svou pozici bez ohledu na to, komu se narodilo.
Byla jsem kdysi dvakrát, nějak v rozmezí sedmi let, s toutéž kobylkou na dovolené. A věděla všechno -kde je pastvina, kde má box, všechny cesty a cestičky, o kterých jsme šly, když jsme v místě byly poprvé - i když byly už zarostlé.
Takže si naprosto jistě ta kobylka vzpomene i na vás - jen jí budete muset sdělit, že ty rituály a pod. jsou opravdu stejné, jako bývaly. Stejně, jako se mění poměry ve stádě, tak na to může koukat i ona, a vůbec to neznamená, že by zapomněla.

Arbora napsal(a):
Takže, dostáva kortikoidy, ktoré môžu spôsobovať vredy, aby nemala vredy, ktoré pravdepdobne spôsobila alergia na potraviny?
A celé to majú zafinancovať dobrí ľudia, lebo majiteľka je matka na materskej a nemohla čakať, že 600 kilové zviera bude vyžadovať akúkoľvek veterinárnu starostlivosť, keď si ho pred pol rokom kupovala?
Prečo toto donio dovolí??

Říkalo se tomu , že to chce "rovnák na vohejbák" :-)

1/ Nepředklánět se, aby kůň nemusel "podebírat" vaši váhu předníma nohama - což ho samozřejmě zrychluje (to je holt fyzika). Naopak, pocit zaklonění u jezdce znamená, že sedí správně, protože pohyb koně vyrovnává horizontálně pánví, ne svisle zády :-)

2/ Pokud klušete v terénu, neviset mu v hubě, ale povolením otěže mu dát najevo, že teď dělá přesně to, co chci. Pokud zrychlí (a jste zakloněna - !!!) okamžitě (opět vykřičníky) ho sedem a otěží stáhnout do pomalejšího tempa a jakmile zpomalí, opět okamžitě povolit otěž (stále v "záklonu").

3/ Zkusit ho zpomalit zpomaleným vysedáním, tzv. "za pohybem", čili sedem. Pomoci si i hlasem - hlubokým, klidným saozřejmě.

Tohle jsou metody pro koně, který je už zkušenější. Jak je na tom váš kůň, z příspěvku nevyčtu.

Každopádně je vhodné použít tyhle metody všechny, podle situace. Sáhněte si do vzpomínek, co a jak děláte (předklon, visení za hubu...)

Není od věci si to zpomalování vyzkoušet na jízdárně pod dohledem trenéra. Je to, koneckonců, jeden ze základních cviků: "Na dlouhé stěně prodloužit, před koncem sebrat a pomalu", nebo třeba "dvacet klusových kroků prodloužit, dvacet zkrátit, vysedět a pomalu", nebo "na velkém kruhu jednou pomalu, jednou prodloužit". Je jich spousta a všechny mají stejný cíl: aby kůň vnímal zpomalení/zrychlení - což je přesně to, co potřebujete, myslím. V každém případě jsou tyto cviky důležitý základ všeho dalšího konání s koněm. :-)

Dsds napsal(a):
Ahoj, na své klisně už jsem nějakou dobu sledovala že je odřená od deky. Dneska jsem si ale všimla i ložisek mimo oblast, kde by ji deka mohla vadit. Srst je v oblasti za lopatkou šupinkovitá a při jemném očištění odpadává. Veterinář mi předepsal roztok, kterým to kapu a přidávám biotin. Neřekl mi ale na místě či to je nebo není plíseň. Je to podle vás? Pokud ano, jak byste postupovali?:) Mockrát děkuji všem.

Nejlepší by asi bylo povolat veta, aby vzal z toho místa stěry a léčba byla následně cílená podle druhu plísně.
Taky jsme s tím před mnoha lety bojovali (na karpálech). Trochu pomohl zředěný ocet, ale nic moc (resp. aspoˇse to přestalo zhoršovat).
Tehdy se to úplně vyhojilo až se změnou roční doby (jaro); tím se zřejmě posílila imunita kobylky. Což jsem si uvědomila až ex-post... Celé to asi předtím načaly neoprenové chrániče, pod kterými se zapařila - od té doby mi neoprén nesmí na koně; hotová obsese :-)

Takže, abych to shrnula: myslím si, že to za a/ souvisí s imunitou, nějak
a za b/ chce to ty stěry a cílenou léčbu podle druhu plísně.

Ehm... snad. Plísně jsou potvora neskutečná, spory dokážou přeletět vzduchem i 30 km...oslabeného jedince napadnou, ten se neubrání a pak babo raď, čím to.
Ale pokud vet, resp. rozbor odhalí přesně pachatele, mělo by to pomoci.

Hodně štěstí!

no, popravdě... pokud vet sám neinicioval něco dalšího, můžete zajet na kliniku, rtg, vynětí. Hojit se můžete na tom vetovi, ano... je pojištěný.
Já vím, já vím, svého dvorního veta má každý rád, ale na tohle ta pojistka je, ne? Stane se...

Horší varianta je úhyn. Pak jedině pitva a dál to samé - vet zlomil jehlu, vet je pojištěn. Tyhle věci jsou drahé; jak ta operace, tak i úhyn.
Možná vám to vet nenabídnul řešit v naději, že nenastane pojistné plnění a jemu následně nezvednou částku pojistky. Chápu to, ale nesouhlasím. V žíle se nic nezapouzdří, aby to zároveň neucpalo tu žílu; ale co já vím, zázraky se dějí.
Každopádně má teď koník v sobě časovanou bombu. To je něco, co nechceš... :-( Škoda, že se s tím vet nepopasoval jako chlap a hned v zájmu koníka a vás jako zákazníka :-(

Dekuju takhle velkopolskou kobylku, protože je jinak nenasedlatelná - ty vrstvy bláta z ní jdou jedině snad majzlíkem.
Pokud mrzne až praští, není deky potřeba - nemá se kde nabalit blátem. Nasrstěná je dostatečně, takže v takovém případě deku nedostane a nijak nestrádá.

Mám dojem, že koním nejvíc vadí teploty kolem 2 -10°C plus severní vítr; to se dokážou klepat zimou. Ale teploty pod nulou + klidno, to je pro ně fajn.
(Kobylka je boxovaná přes noc, ale stáj není nijak zateplená díky osvíceným ustajovatelům.)

Přístřešky taky zatím nemáme (opakuju: na noc box). Přes den tedy řešíme potřeby koní individuálně. Některý má deku s podšitím a ve stáji lehčí, ale taky teplou - jiný je spokojen s pláštěnkou a doma v boxu nic. Je to prostě kůň od koně.

Jsem rebel :-) Moje rádobybílá kobyla má deky v provozu dvě. Obě jsou pláštěnky, čili bez podšívky. Jednoduše proto, aby byla aspoň trochu sedlatelná - u nás je většinu zimy bláto, nebo minimálně pro ni dostupná louže.

Jakmile je jedna tak hnusná, že se dá postavit i bez koně vevnitř, nasadím druhou a první beru domů vyprat. Jen odrbu, eventuálně opláchnu hadicí, nechám venku uschnout a pak vyperu (spraví to pračka na 6 kilo).

Ony ty deky stejně vydrží cca dvě zimy jedna, pak jsou už roztrhané příliš. A kupuju je, když jsou slevy. Tenhle systém slouží dobře už několik let. Jedna ta deka nepřijde ani na tolik, co stojí jedno kování :-)

Troška matematiky:
Trenérská hodina stojí běžně 500 Kč. Plus kůň, je-li půjčen.
To znamená, že cena jednoho tréninku jsou čtyři a něco hodiny práce. Plus kůň (cca 300,-, jak kde).
S koněm je to řekněme 7 hodin práce. Práce, kterou pravděpodobně udělá sám ustajovatel za třetinu doby, protože už na to má grif a - možná - moc netuší, co by měl dát za úkol tobě na tolik hodin. Protože jinak dělá charitu.

Před pár lety naše ustajovatelka tyto věci utnula. Přesně s tímhle argumentem: "Raději si to udělám sama a podle svého, než bych napřed zaučovala a pak musela kontrolovat někoho jiného. A trénink/vyjížďku si nechám zaplatit a mám klid."

Neříkám, že je to takhle všude. "Soukromou stájí" jsou dnes úplně všechny stáje, možná s výjimkou Kladrub. Některé možná uvítají, když jim vypucuješ dům, pohlídáš děti, zavezeš je na kroužky... co já vím.

Myslím, že nejvíc schůdná cesta je prostě tam, kde si to vybereš, sedí ti majitel, trenér, prostředí, klima... prostě celá ta stáj. Tam si můžeš koupit úplně normálně několik hodin výcviku či vyjížděk. Řekněme deset. Za těch cca pět týdnů už tam budeš "doma", pochopíš, kde mají resty, kde by potřebovali pomoc, protože nestíhají a podobně. A začneš to třeba bez říkání dělat (pokud to k tomu bude), nebo se zeptáš, že bys to ráda dělala... prostě podle situace. Hlavně jde o to, že se už budete znát - majitelé stáje už budou vědět, že umíš chytit vidle bez říkání, pomůžeš ráda tuhle a támhle... to je pak jinačí vyjednávání :-)

U nás to takhle má pár místních děvčat. Hlavně jedna. Učila se, platila... ale bavilo ji i to kolem. Puberťačka jak bič, ale na tohle skvělá a šikovná. Zaskočila, kde bylo potřeba, nabídla se jako oška na závody, učila se rychle, ale je rozvážná a nedělá kraviny, aby se před někým vytáhla. Prostě rozumná, šikovná holka. Dnes (po čtyřech, pěti letech?) zastane večerní žlabové krmení (každému jinak, že), i seno umí dát podle koně, místuje, maže cajky, jezdí po závodech jako oška. Navíc zná své meze a když ji někdo požádá, aby mu opohybovala koně, už ví, kterého zvládne a na kterého potřebuje společnost a sama si ji domluví. Majitelé sportovních koní jí rádi své koně půjčují... jistě, jen některé. Ale zadarmo, ano. A ty hodiny nikdo nepočítá. Děvče má prostě důvěru, jakou si skutečně zasloužilo svou prací a ochotou. Přišla k nám jako dítě školou povinné, dneska je dál... a počítám, že i licenci jí někdo pomůže složit s jeho koěm, protože je vážně šikovná a fajn. Je prima, že jsou i dneska takováhle děcka. Máme ji rádi. Zaslouží si to.

Tak to prostě je. Jde to, ale chce to začít spíš pomalu, dát si možnost se seznámit s lidmi i koňmi. A snažit se, moc.

Inzerát typu "hledám ježdění za výpomoc" má mnoho možností a ještě více odvrácených stran. Vhodnější je najít si stáj, kde se ti líbí a zkusit se tam zabydlet pomocí placených hodin (zezačátku, je to tak na 10 - 20 lekcí, na které přijdeš za skoro každého počasí a VČAS), ochoty, píle. Prostě tímhle se prosadíš.
Na lidi od koní se nevyplácí v tomhle pospíchat.

Ale kdoví - třeba na někoho se zoufalým nedostatkem času narazíš. Takový majitel stáje je ale velmi často handicapován nejen tím časem, ale taky vlastní neschopností zorganizovat práci tak, aby odsejpala, takže tě snadno sedře z kůže, aniž by si našel čas na tvůj výcvik tak, aby k byl k něčemu. A pak - co dál?

No... ani tohle nemusí být od věci. Fakt je, že čím víc koní člověk pod zadek dostane, tím líp (většinou). Zkušenosti prostě vznikají chybami a omyly.

Takže: za mě rada: najít si fakt dobrou stáj s lidmi, co se vzájemně nežerou závistí a drby atd. Tam si koupit pár lekcí a dál se uvidí. Tyhle věci nikdy nejdou rychle.

Hodně štěstí!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já znám tihové váčky jenom v místech, kde je doslova kost a kůže - jako zápěstí, loket, hlezno a tak. (viděla jsem "krásnou" burzitidu u krávy na karpu). Na krku je přece dost svaloviny. Tak nevím no.

Ale hlavně, že je to pryč.

Moje kobylka měla deset let burzitidu za ušima na páteři. Myslela jsem, že na to jednou umře, ale ne. Nakonec to byla kolika, co ji zabilo, v 25 letech.

terinator napsal(a):
zdravicko konaci, takhle k veceru :) uz nekdy od zari mame ve staji konicka ze slovenska, bez puvodu, papiry se mu udelali az tady v cechach a cim dal tim vic nas zajima, co si asi prozil, i kdyz to nebude nic hezkeho. veterinarka nam rikala, ze ma plocha, dostihova kopytka. tak bych se chtela zeptat, je tu nejaka fb skupina, web, a tak, jak se trosku dostat k jeho minulosti? fb skupinou myslim napriklad nejaka slovenska, kde se hledaji konici a tak podobne.. dekuju nastotisickrat!!

Podle mě: vykašlete se na to, když už ho máte. Poraďte se s vetem a s kovářem, dejte ho dokupy. Pozorujte ho a všechno, co vymyslíte stran výcviku, zkoušejte napřed hodně opatrně - to proto, že je možné, že se s tím už dřív potkal a neodnesl si ty nejlepší zkušernosti. Překvapit vás v tomhle může úplně kdykoliv.
Na tohle nepotřebujete, řekla bych, nějaké rady. Pokud mu dáte čas, aby vám dal svou důvěru (což nemusí být na sto procent, pokud se náhle setká s něčím, z čeho si donesl trauma - viz výše).

Prostě - tak jemně, jak možno, tak silně, jak nutno. A spoustu, spoustu času vynaložte na manipulaci s ním, vlídnou, ale důslednou. To vlastně znamená s ním jednoduše být. Ptát se ho. Tohle je dobrý? Tohle ti vadí? Tohohle se bojíš? A taky být s ním jen tak... pohladit, pucovat, plést hřívu a pak to zas rozplést, pokecat si s ním, prostě něco s ním podnikat - včetně procházek na ruce, práce ze země a tak.

Nelámat. Opatrně, pomalu. Nakonec z něj bude prima kůń, snad, když to neuspěcháte. Koupit si totálně nepopsanej list (pro vás nepopsanej) je docela riziko. Ale když mu dáte čas a dobrou vůli...
Z toho, co tu občas popisuje Horsana o podmínkách, v nichž žijí koně na Slovensku - někteří - , mívám někdy zježené chlupy v duši.

Ovšem koně jsou svou povahou velice vstřícní a jemní - jen to z nich dostat. Pro koně, co máte, asi platí: nepřekvapit ho, nikdy. Vždycky s ním postupovat pomalu, stále ho pozorovat (řeč těla), trestat jen velká překročení základních mantinelů (jde přes člověka, kouše, kope, shazuje).

Jeho minulost vám stejně nikdo nepopíše tak, jak potřebujete. Musíte to vypozorovat sami. Jde to. Fakt.

Hodně štěstí! A mějte ho jednoduše rádi, netlačte na něj, nestavte nějaké "příští rok MUSÍ chodit zetka" a podobně.Koně jsou úžasní, on to pochopí. Když nebude ve stresu.