Shoda :-D

Ve dvou ji připustili, ve třech měla hříbě, má ho pořád u sebe.
A i podle chování bych řekla, že se na ní nejezdilo nikdy. Prostě nerozumí; chová se jako šestiletý neobsedlý - syrový kůň, není ani na nohách.
No, dala bych jí přes zimu pauzu, jen práci ze země... už tak je špatné, že se brání.

A pak znova, úplně - vychovat, obsednout; pomalu, jemně. Zdá se mi, že to jediné, co v ní teď je, je nedůvěra k lidem.

Myslím, že kdyby se u úrazu posuzovalo, čí to byla chyba (kromě alkoholu), neplnil by nikdy nikdo nic. Nebo znáte nějakej inteligentní úraz? No, z pohledu zpět znám jen ty pitomé a úplně pitomé :-D
ČJF má prostě skupinovou úrazovou pojistku pro své členy - hodně členů, nízká částka pojištění.

Jiná věc je pojištění odpovědnosti. Ideální je, když má majitel pojištěného svého koně aspoň na tohle (třeba ke svému pojištění domácnosti), a podnik, kde je ustájen kůň, to má taky.

Protože když mi zdrhne kůň, zaviní melu na dálnici a bude to... no, však víte, pojišťovna bude plnit tuhle škodu (do sjednaného limitu ovšem), ale zároveň se bude snažit vinu shodit na ustajovatele. (To je taky jedinej způsob, jak se může majitel koně vyvinit, ale holt pojišťovna má jaksi více lepších právníků).
Takže když bude pojištěn i ten, bude klid.
Pojištění odpovědnosti tohohle typu nemá s ČJF vůbec nic společného.

Vím o třech plněních po úrazu při běžném ošetřování koní v boxu.

Canka, moje zkušenost: Zjistila jsem, že aby jednomu fakt nebyla zima, musí mít v teple tyhlety části těla: krk, zápěstí, kolena a kotníky (lještě lépe celé nohy dole).
Protože často mrznu v práci (účetní, i 14 hodin v blbě vytopeném kanclu, navíc větraném (hnusný kuřák já!) - používím back on rack nátepníčky, které jsou boží. Jsouce na rukou, i tak mám nohy teplé!
Nicméně na koně se mi osvědčily boty i oděv ta místa respektující. Čili pořádné, vysoké boty s beránkem, šátek na krk a kabát. No. Šátky maj všude, boty mám, z Krameru (v EQS stojí podobné přes 7 tis., u Vídně jsme pořídila za cca 3800,-) tady:
https://www.kraemer.at/Reitbekleidung/Reitschuhe-Reitstiefel/Winterstiefel-Roughlander-CXa . To už skoro stojí za tu cestu tam, nebo dobírku :-) Kupovala jsem o půl čísla větší a dala si do nich ještě ortopedké teplé vložky. Báječně se v nich chodí i jezdí a každej rok se těším, kdy si je zas udu moct vzít :-)

Vhodný kabát holt mám na koně i na běžné nošení, ještě jsem se mezmohla na dvakrát totéž, takže zatím to řeší pračka.
Tenhle: https://www.equiservis.cz/kabat-eqs-lux-xl-tm-modry-67520cz1155/

Ale mám doma jeden z Krameru, co mi je už bohužel malej a sahá níž, než jen ke kolenům. Pro ježdění má potřebné vychytávky a splňuje potřebné - kapuce, pásky na přípevnění ke stehnům, pletené nátepníčky, teploučko u krku.... a vypadá hodně dobře; dá se vzít i normálně na ven. M8 takovou jemně fialovou barvu. Už jsem uvažovala, že ho prodám, ale nějak se mi nechce (třeba zas zhubnu? hehe!!) No jestli chceš, nafotím ti ho a nechám za 2 tis. Je opravdu boží. A taky je pravda, že jsem ho stejně využila někdy před několika lety, kdy byla fakt zima zimou. Od té doby mi visí ve skříni.
Jen si pamatuju, jak to teplo na kolenou bylo fajn - a jak bylo fajn, že jsem se pod něj nemusela nijak obzvlášť navlíkat - stačilo si vzít rukavice, teplý boty a hotovo. Je to velikst XL (48?)
No... možná radši zhubnu, než bych prodala tenhle úžasnej kabát! Jasně :-D Nicméně právě on mi ukázal, jak důležité je mít v teple ty výše uvedené kousky těla :-)
Vy

... a taky je tu otázka, jak probíhá odčervení, jaké breberky jsou v místě, co koprologie atd

Před pár lety došlo k tomu, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy začalo uznávat oprávnění cvičitele (dnes instruktora) ČJF. Dříve museli cvičitelé absolvovat akreditaci MŠMT samostatně.
Aktuálně zde - roluj na str. 46:
http://www.cjf.cz/files/stranky/vzdelavani/dokumenty-vzdelani/2019/Vzdelavani_2019_V20200319.pdf

Ovšem - kdo měl cvičitelák z dávných dob (cca leta devadesátá), tak to na živnostenském úřadu taky prošlo. Jen to mezidobí bylo zlé a zmatečné, jak se píše výš.

Možná to maličko pomůže, ale potíž je, že tenhle nosní kryt se za pohybu koně hejbe nahoru dolů...takže prach se koni do nosu stejně dostane.
Jedině asi - jezdit tak, aby prach letěl jiným směrem, než jdeš s koněm - a taky se dá po práci vyjet někam na kopec v krátkém cvalu tak, aby si kůň pořádně odfrkal a tím ten prach ze sebe dostal. Prostě - ty kopečky a krátký svižný cval, následovaný krokem, a dokud frká prach, opakovat :-(
Nojo, žádná hitparáda. :-(

No... pokud se na ní jezdilo na bezkostrovém sedle, byl by možná dobrý nápad pozvat k ní veterináře-fyzioterapeuta, aby 1/ zjistil, kolik ten bezkostráč nadělal škody a jak dlouhá bude rehabilitace - a jaká... (ale třeba budete mít kliku :-) No, a 2/ při výběru sedla je skutečně potřeba mít trochu přehled o typech sedel, nafotit hřbet a kohoutek z různých úhlů... a pak se pomocí těch fotek třeba poradit na a-sedla... Nebo i tady ;-)

To je všechno pravda, ale napadá mě, jestli ten povlak "špíny" na vemínku nepomáhá k ochraně proti kousancům hmyzu. Co si o to myslíte?

... a otloukánkům může pomoci, mají--li box vedle šéfa stáda.

OSVČ to má s tábory poměrně dost složité (a ano, počet dětí hraje roli, ale z hlavy nevím, jaký. Dá se to snadno najít na netu).
Spolek to má výrazně jednodušší. I spolek ovšem musí mít cosi jako odpovědnou osobu, tedy někoho, kdo splňuje kvalifikační požadavky na danou činnost, v tomhle případě je to cvičitel (mluvíme o koních).
Členem ČJF být spolek nemusí, pokud nebude pořádat či účastnit se ofic. závodů.

Spolek se jako právnická osoba musí zapsat do veřejného rejstříku - tak koneckonců vznikne a dostane IČO. Návod a postup je i se vzorovými listinami k nalezení na www.justice.cz.
Pak se musí zaregistrovat na místně příslušném Finančním úřadu jako plátce daně z příjmu(= dostane DIČ).
A pak musí najít někoho, kdo mu povede agendu - tedy aspoň trochu se orientuje v účetnictví a daních a je ochoten načíst si potřebné věci, které se liší od běžného účetnictví právnických osob, zřízených za účelem podnikání.
A pokud má spolek jen příjmy ze své hlavní činnosti a výdaje s tím spojené (a vyjde to rozumně), daně neplatí (navíc má v tomto směru poměrně slušnou slevu). Jakmile se ale dopustí příjmů jiných, výdělečných, no... je dobré mít někoho, kdo to ohlídá, aby se to nedělo.

Od určité doby naštěstí živnostenské úřady uznávají licenci cvičitele od ČJF jako kvalifikaci. Vždycky to tak nebylo :-)

Co Stopař z Map?

Jo, přesně. Je to záhada.

A co si myslet, když takový protestující zemědělec vyrobí výrok "když dělám hlubokou orbu, těmi disky občas nějakého hraboše zabiju". Myslíte, že někdy viděl pluh?

Tohle všechno je možné, ale musíš se úplně oprostit od polidšťování (antropomorfizace) koní. Jejich "rád" znamená něco jiného, než pro nás lidi; stejně tak to "přilne" je vedeno pudy a snad pocity, které mají jen koně a my je neznáme (nebo známe - od nich:-)

I projevy jsou tím pádem úplně odlišné, s chováním lidí naprosto nesouvisející.
Už jen proto, že koně nic nemarkýrují, nic nezakrývají (kromě bolesti ve stádě); všechno, co dělají a nač myslí, je velice přímočaré.

Jen to vidět, že ;-)

Dobrým způsobem je načíst si o calming signals (vyšlo v češtině jako Konejšivé signály a řeč těla u koní. Autorka měla velice nedávno přednášku v Brně.
Čili - naučit se, jak vypadají a zjistit, proč je v tu či onu chvíli kůň používá. Dá se říci, že je to proto, že v určitou přesnou chvíli mu něco vadí, Prostě- chce to praxi v jemném čtení koně.

Hodně ti dá dlouhohodinové pozorování koní ve stádě a volnosti - tedy jak komunikují mezi sebou. To je totiž řeč, které rozumějí. I ve stádě se mají koně rádi a neradi - takhle dělají dvojice. A stanoví si hierarchii - kterou taky pozorováním odhalíš, i u stáda koní, které vůbec neznáš. Většinou jde o velmi klidný a smírný obřad (ne vždy, pravda, pokud tdo toho pořád zasahuje člověk stěhováním koní atp.) - ten pozorovat je nádhera.

Každopádně: pro koně není ani omylem prioritní jeho vztah k člověku, ale k ostatním koním, se kterými se stýká. Takže tím pozororováním zjistíš, že koně v podstatě používají totéž chování, tytéž reakce i vůči lidem - nemohou si pomoci, je jim to vlastní - jen to jejich lidi většinou vůbec nevidí. To je chyba. Je nutné naučit se je vidět.

Souběžně se potřeba se vzdělávat v etologii koní (výše uvedené je toho součást). Když se tomu budeš věnovat, trpělivě pozorovat, studovat a přemýšlet, přijde ta chvíle aha--efektu, kdy najednou začneš vidět, co koně ve skutečnosti dělají a hlavně proč to dělají. Co ti sdělují.

Jakmile to přijde, začne tvůj kůň pravděpodobně u tebe hledat bezpečí -a to je to jeho "mám tě rád" :-D

Neznám z hlavy stupnici, ale koník mi přijde vypapanej až moc ;-)

To znamená, že jsi koně zaplatila někomu, komu nepatřil? To je ovšem podvod...

Moje kobyla měla kdysi dost rozšířenou bílou čáru jednu dobu - zavilý kamínek šel perfektně vydloubnout starým podkovákem ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdybych to zažil,tak by se změnilo jako co? Kde jsem byl je moje věc a tobě je do toho "prd" pusinko.To se snad mám řídit tím co čtu tady? Tam jsem alespoň ty koně viděl,ale tady věřit silně zaujatým lidem kteří prostě pořád vidí jen sport,sport a své hrdiny? Nebo jako lidi co rozumí koním a dostihovému sportu jsou automaticky správní a ohleduplní ke koním? To můžou být pěkný čuňata a teď nedávno zase koně byli pozitivní na doping a snad odebrali i umístění.Nesleduji to tolik.To je super prát do koně "sra čky" a tvářit se sportovně.A ta láska k těm koním musí být opravdu čistá a nevinná.🙁

Marfis, tady bohužel ukazuješ, jak velkou neznalostí disponuješ.

Jednak je dost možné, že většina zde přítomných ten "sport" nedělá, ale hlavně: snad kromě vrcholového sportu je dost jedno, jak to my lidi nazýváme; pro koně jde většinou o něco jiného. Taková vyjížďka to lesa (a stejn ě tak rpocházka na vodítku po šesti) může a taky většinou bývá pro koně "práce". protože práíce může být pro koně úplně všechno, co ho vyvede od pasení... nepíšu "od stáda", protože tam taky pracovat (hlídat atd.) taky často musí.
Stejně tak není ježdění na koni dostihové, parkurové, westernové a kdejaké, ale jen a jen špatné a dobré.

A aby to nebylo takhle jednoduché, nejlepších výsledků se docílí, když je ta práce pro koně i zábavou. Něco má po prakoních, něco geneticky dané chovem a výběrem (ovšem koni - jedinci je upřímně jedno, kde na tom byl), něco výchovou a výcvikem. Ovšem smysluplně rozvíjet se dají jen ty vlastnosti, které už někde v tom tvorovi jsou, v základu, a nebyly přebity/potlačeny extrémním traumatem.
Dostihy jako takové jsou hlavně chovatelskou zkouškou (no, běž se podívat na nějakou tu psí výstavu, co se stane s chovem, když se nedělá selekce na výkon).
Koně to evolučně vyhráli. Je pravděpodobné, že by jako druh zanikli (pro svou ne moc dobře postavenou trávicí soustavu), kdyby se z nich nestal, řekněme, synantropní až domestikovaný druh.
Nojo. Ona prý i ta mrkev křičí, když je sklízena a krájena.

A jsou stáje, kde se koním de facto skutečně (téměř) nemůže nic stát. Popravdě, nechtěla bych být v takové stáji koněm.
Tak.