Koukám, že nikdo...
Moc nepomůžu, vybírala jsem jedno ;-)
Myslím, že ty rozměry jsou v podstatě (téměř) k ničemu. West. sedlo musí sedět pomalu ještě líp, než anglické, a najít vhodné je ještě těžší.
S tou hruškou máš docela pravdu; taky jsem na to narazila - resp. kohoutek mé kobylky na hrušku.
Ale vybírá se i podle tvých rozměrů a důležitá je délka sedla podle délky koně.

No, je to na dýl, o moc. Já měla kliku, že mi pomohla Dandy Netíková - je to jednak sedlářka (western) a jednak má vždycky nějaká sedla na prodej. Hodí do auta a za cestu doveze, posoudí. Bydlí kousek od Žďáru, http://www.sedlarstvi.info/. Zkus jí napsat.
U ní je jistota, že ti neprodá žádnej šunt, a kdyby nic, tak ušije. MInimálně ti vysvětlí, co máš hledat. Doporučuju.

Uff, guma? Jak je to dlouho? Jak silná, z čeho, jak izolovaná? A funguje to?

Plot moc pěkný! Co výběhy/pastviny? Co kobyláky na nich? Co uložení sena - je hala nebo vhodný podklad? Co věšáky na deky, co futrovna - nehodily by se fest bedny, do kterých nemohou myši? Co vozík na koně, nerezne? Co zámky?

Z čeho jsi dělal ty podlahy?

.. a jak mám rozkecáno dneska, ještě dodám, že ta moje pomoc v podobě vidlí, kýblů či čeho při službě... no, nevím, jak kde, ale u nás je to spíš výsada.
Neumětel ustajovatele neskutečně zdržuje; všude se motá pod nohy, furt se na něco ptá a přitom koně už kopají do boxů "kde mám tu večeři ?!?" a i ustajovatel mám svůj život a rád by večer domů v rozumnou dobu.

Jak řekla kdysi jedna předchozí ustajovatelka: "Já lidi na výpomoc neberu; radši si to udělám sama a pořádně, a nechám si to normálně zaplatit. Budu to mít rychleji a dobře udělané, a nemusím to pak kontrolovat. Když mi chlap doveze v kamionu seno, taky mi nesleví za to, že mu pomůžu při vykládce... když to seno chci mít dobře uložené."

A místování - to už tuplem. To si každej dělá po svém, a když to fakt umí (/čili ne stylem "vyhážu všechno a pak tam nahážu slámu"), dělá si to v osvědčené sestavě lidí, event. sám. Jsem u koní asi 45 let, ale tohle... no, když jsem u toho, vozím plná kolečka na hnůj :-D.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Helas: Díky, nádherně shrnuto. Mě tedy ten příspěvek Meifiho nadzvedl, takže bych na něj nejspíš taky reagovala...
Kdo neměl nikdy koně doma, nemá nejspíš páru, co je to za každodenní dřinu a rutinu. A to to může být kdovíjak dobře podchycené a vymakané. Jsou činnosti, které za vás prostě nikdo neudělá... ať už máte doma jen své dva, nebo jich máte stádo.

No.. já něco z toho dělala jako holka s čerstvou občankou, jen NĚCO. Nikdy jsem nebyla tak štíhlá a svalnatá, jako tehdy (teda krom doby, kdy jsem současně tahala všudemožně své tři malé děti a zootechničila 5 km od bydliště přes kopec).

Zajímavý je, že tyhle věci nevím ani tak z praxe (protože ve stáji prostě tolik hodin nejsem), ale protože to účtuju. Ty papíry mluví neskutečně přesně. Ty tisíce drobností v nich jsou.

Navíc jsem v práci taky zaměstnavatel, takže tuším, co obnáší zorganizovat chod čehokoli (a neštvat přitom lidi, pokud možno).

No.. hlavně si myslím, že základ je vážit si práce ostatních. Vidět ji. Pochválit, je-li dobrá. Na provozní nudu je jediný lék: najdi si další práci. Je jí všude jen což... a čekááá... víš, Marfis? :-D.

Takže dodám: Marfis, jsi chlap a těch je v maštalích pomálu, natožpak aby byli ochotní! Když nevíš, co dělat, určitě se stačí zeptat (a snažit se diplomaticky, aby se neleknul příliš!): kde je potřeba vyměnit zářivku, střešní tašku nebo kus okapu, ty okapy natřít a vyčistit, ; kde se jaké železo zkřivilo a je nutné ho narovnat; jestli náhodou něco nepřivezou a není potřeba skládat... jestli v sedlovně nechybí háky, páč to chce holt truhlárnu, nebo minimálně pořádnou vrtačku...jestli by se nedal vylepšit někde povrch (i ty tosiplasty něco váží, navážka čehokoli se musí pěkně lopatou, ufff...opravit žlaby, jsou-li, napaječky...schody, dveře, vrata, kolečka (oblíbená je píchlá pneumatika) a jejich rukojeti (dere to ruce do krve)... a promazat kdeco bývá taky potřeba.
Ty se nudíš? Prozraď to svému ustajovateli a požádej ho o pomoc! :-D Nezastavíš se minimálně měsíc, neboj, a to budeš mít jen rozdělanou práci, jojo... :-D.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To já spíš kolikrát vymýšlím co budu dělat dál..Mě nepřipadá že by koně dali nějak extra moc práce.Kolikrát se i nudím tady a nevím co dělat. Mám oba koně v komerčním ustájení, ale stejně si dlám vše sám a nebo jsem u toho.Joo pokud má člověk hospodářství a další zvířata, tak to je jiná.Tam už toho musí být asi mnohem víc a to vč. sena a spousty dalších věcí.

Marfis, čoveče, já ti nevím... dělám si sám...
Někdy se mi povede strávit u koní podstatnou část dne, někdy dokonce i více dní za sebou. I ke službě se přidám, když tam jsem, a podobně.
Tohle bych si ale tvrdit netroufla, no. Jo, vezmu vidle, koště, kýble... ale co jako? Někdo ty vidle, kolečka košťata a kýble pořídil a průběžně je udržuje funkční; sehnal a navezl seno, navezl slámu a další, zařídil futrovnu, vymaloval stáje, opravil napaječky a kdejaké dveře (které předtím taky koupil či vyrobil)... pod střechou neprší a kafe v klubovně taky je.
Taky zavedl jakousi rutinu-pomocnici, kdo že dělá/smí dělat to či ono, co kde je a jak se to skladuje; v jakém pořadí se krmí, aby byl přitom klid; jaké záznamy se vedou o čem; kdo prochází koně večer, jsou-li zdraví a dobře zavření (no ano, boxy); stará se o ohrazení výběhů a jejich bezpečnost; bránuje jízdárnu, kdyby se mi tam nááhodou chtělo... objednává roční očkování, domlouvá kováře, disponuje šesti či více telefony na vety a kontakty na záložní zdroje krmiv... Spousta, spousta věcí, které nedělám (většinou), nebo se o ně přinejmenším nemusím starat, když tam nejsem. Některé se mi teď ani nevybavují.

Ne - fakt, že někdy ty vidle či co chytnu, pomůžu s bandážováním některého koně nebo dekama, svého koně si opucuju, protáhnu, popasu a ošetřím a cajky mám uklizené tak, aby se o ně nezakopávalo, to je fakt jen minimum. Prostě: mám čas na svého koně. Mít ho doma, měla bych ho PODSTATNĚ míň, event. žádný - při mé práci.
A tak už to někdy je, že člověk má na koně buď čas, nebo peníze, no ;-) Neříkám, že vždycky...

Verun, o tomhle přesně jsem psala ;-) Myslím, že zadavatelka moc dobře ví, že to koník neudělal schválně, ale tohle vědomí jí je houby platné. Strach nezakážeš; zejména ne takovýhle. Ten se může jen vstřebat, odestát. Někdy to jde rychle, jindy pomaleji, ale rady typu "překonej to a neblbni, vždyť to nic nebylo" jí vážně nepomohou...
Člověk může x-krát sletět z koně a spíš si na to zvykne, že se pak už netřese, ale zasměje se tomu; nebojí se, nebo jen trošku a s vrácenou sebejistotou ten strach zmizí.
Jenže tohle je jiný druh strachu. Nejde jen o to, že to asi fakt nebyl jen škrábaneček... bylo to prostě trauma.
Myslím, že snad všichni, co jsme tady, jsme z koně letěli nesčíslněkrát, hned nasedli a jezdíme dál. Někteří i pěkně blbě, nabili, něco povolilo...byla i nemocnice a tak.
Jenže jen někteří a jen někdy zažili tohle. To fakt není o tom, jak moc byla ta rána silná. Tohle se prostě stane - a může se to stát každému. A když se to už stane, člověk tomu nerozumí, nechápe, rpoč se najednou něčeho bojí, když zas tak velký rozdíl mezi tímhle a tím, co si zažil dřív, ani nevidí.
A přece to tak je. A lámat se to fakt nedá. Prostě nedá.
Dá se to ale vydržet s vědomím, že to jednou přejde, protože paměť je milosrdná a zahojí se.

Mimochodem: já kdysi před mnoha lety k podobnému strachu přišla ve chvíli, kdy se mi nestalo nic. Zato se něco - a ne mnoho - stalo někomu jinému, způsobem, který se mě osobně silně dotkl. Náhoda, nic víc. Prozvracela jsem tehdy celou noc a později, když jsem měla jít ke koním, jsem dostávala horečky a alergické záchvaty ( a alergik nejsem). Bylo to prostě k nepochopení... a trvalo mi dlouho už jen si to spojit dohromady - vůbec jsem nechápala, co se to děle.

Pomohlo mi až to vyluštit a nazvat, strašně moc. Pak už jsem věděla, s čím se peru, proč to je a hlavně, že to časem přejde. Pohoda. Přešlo. Později jsem na to byla pozornější a zjistila jsem, že je víc lidí (i kolem mně), ketří to zažili, jen to nedali najevo (strach z posměchu?). Zato najednou měli tisíc důvodů, proč nemohou to a ono...

No, asi tak. Je prostě dobré vědět, že to existuje a co s tím. A nezlehčovat to zbytečně. Se zlomenou nohou taky poskakovat nebudeš, protože to prostě nejde.

Namoč slámu a vyvíchuj.

Snad, dá-li dešťovej pánbů, tohle sucho za pár dní skončí... teda aspoń koně omoknou (a pak se vyválí, no to si pomůžem! :-D.

Cary16 - je to jak píše šutřík, vážně. Kdysi jsem se s tím osobně potkala a připadala si jako naprostej idiot. POmohl mi Karol Hollý - od něj jsem se dozvěděla, že to, co cítím, se jmenuje traumatický strach. A že se to může stát opravdu komukoli - bez ohledu na množství zkušeností, věk či co.
Ale ten, kdo to nezažil, může v dobré víře věc zlehčovat a tak.
Vykašli se na to. Nenech se v žádném případě donutit dělat něco, čeho se bojíš (navíc v tom koni to najde odezvu a to taky není ten nejlepší nápad).

Tvoje tělo si prostě pamatuje ten úraz; muselo to dost děsně bolet. Povolovat to bude opravdu pomalu a dlouho - tak si říkej pánbůzaplať, že jsou to jen ty zadní.
Čím víc se do toho budeš doslova nutit, tím dýl to potrvá. Čím víc tě budou hecovat, tím horší to bude. Tohle se prostě úkolovat nedá.
Vysvětli to lidem kolem sebe - ne jako názor nebo prosbu o radu, ale jako holý fakt. Mohou a měli by to respektovat a pomoci ti. JIm se to může stát taky. Navíc: ty se přece nebojíš toho koně, ty se jen bojíš vyčistit mu zadní nohy - a to je přece ohromný rozdíl, ne?

No... já už byla starší, trvalo mi dva roky, než jsem se toho úplně zbavila...
Tak se nedej a netrap se tím, ano?

No.. já na kobylu hážu western i anglii, podle toho, co se podniká. Ale fakt je, že ji mám teprv rok, takže po ní nechci nic jinýho, než 20 minut jízdárnu a na té pravidelný krok a klus přímo, venku rozumný pohyb ve všech chodech dopředu klidně a spolehlivě. Napřed ji musím zjemnit, aby vnímala ruku, váhu a já se s ní neprala. To už celkem jde. Takže nastoupí další krok - práce na ohebnosti a obratnosti, prostě pomaličku základní gymnastika.
No... a příští léto možná zkusíme něco malýho skočit, napřed ve volnosti samozřejmě; pod sedlem malinká kavaletková práce, nizoučké křížky v kombinacích - což je stejně zas jen ta ohebnost a gymnastika. A za ten rok s ní možná začnu na jízdárně i cválat; zatím se v obratech neunese, tak proč to dělat?

Dobrý den, prosím o radu: máme ve stáji koťata, asi dva měsíce odstavená. Jsou to kocourci a budoucí potírači stájových myší.
Odčervení i očkování je v pořádku, jsou čilí a hraví. Jen mi vrtá hlavou, že jsou takoví hubení. Žrádla mají dost, ale myslím, že není moc kvalitní, inu, jak to takhle bývá. Sami ještě loví málo (většinou můry, jedna myš už ale byla, nesežraná).
Napadlo mě, jestli nemohou mít skrytý hlad. Koupila bych jim nějaký vhodný min vit doplněk - pokud možno lehce dostupný.
Co byste poradili?

Oujé... Hele, já mám vlastně taky koně ustájené u cajtů, svým způsobem. A v pohodě; už leta. Ono to nebude o profesi,. ale o charakteru, myslím... Tak, jako všude jinde, v každé lidské množině.

A není to takové to gumové udidlo "s příchutí"?

My tu poblíž měli kdysi takovýho jednoho. Měl pěknýho plňáska, jemnýho. Kousek byla hospoda...uvázal ho venku (u silnice), po nějaké době vylezl ven, hrk koni na záda a davaj do kopce po asfaltu! Když koník rychle nechtěl, zbřinkal ho do jelit a couval s ním celej kopec dolů (cca 200m). Hulákaly jsme na sebe se sousedkou z oken. Ona "To je koňák?" Já na ni: "Neurážejte koňáky! Tohle je XYZ"
No jestli si tenhle chudák neodnesl nějaké takovéhle chování, hodně bych se divila. Co je s ním a co s tím pánem, nevím, neb se odstěhovala dáma, ke které sem jezdil.

Myslím - vředy nevředy, to neposoudím ani omylem - je potřeba kobylce ty vzorce přepsat. Což znamená začít úplně od začátku, jinak (jiné postupy) a skončit vždycky dřív, než dojde k prvnímu zašklebení. Asi to bude chtít začít tou nejzákladnější manipulací (přijdu, pohladím, pamlsek, pryč) a to tak dlouho, dokud nebude tvůj příchod vítat... atd. Pak až další krok... Podotýkám, že i to "přijdu" není tak, že naberu azimut kůň; jdu k ní, pokud se otočí pryč, zastavím se...pokud odchází pryč, jdu taky pryč... atd. atd. Až si spojí to "jsem u tebe a je to fajn a dlouho tu nebudu", dá se pokročit.
Asi by pomohla pozitivka, důsledně dělaná.
Každé zašklebení je krok zpět.
Investovaný čas se stokrát vrátí. Jasně - mimo jiné to znamená i delší jezdeckou a pracovní pauzu, což taky asi pomůže i samo o sobě trochu.

Samozřejmě, kobylka ve stádě!

Horsana, Háčko mé milé: Ano. To se tak stane, když se zdevalvuje nějaký termín do něčeho úúúplně jiného.

K tomu odčervení: ráda bych ukecala naše lidi ve stáji, aby teď použili něco, co nezabije koprofágy. Je to k uzoufání: hromádky leží na cestách a vůbec vůkol. Dokud nezaprší. Ani dírečka v nich není, nic, příslušní hmyzáci nám tu vymřeli.

Já zapomněla, jaká že látka, jaký odčervovák přesně tohleto zabíjení hmyzů koprofágů nedělá; pomoz!
(Jde o odčervení strongylidů, event. škrkavek - na tasemnice očervujeme za mrazu).

Hmmm. Když já furt nevím, co si mám o té tradiční čínské medicíně myslet. Když jsem koukla na její historii, moc tradiční mi nepřipadá, spíš jako cosi, co mělo pomoci v době, kdy jiná prostě v Číně nebyla... a určitě to nebylo dávno, ale spíš docela nedávno. A ten název se zvolil proto, aby to tam lidi vzali, no...

Dtto bylinky. Jako totální laik nevidím moc rozdíl mezi chemickými látkami v bylinkách a týmiž, leč lépe dávkovatelnými u komerčních léčiv (některých?)

Taky nechápu, co furt lidi s tou "zlou chemií" mají - v tomhle kontextu tedy (!). Vždyť ty kytky taky páchají chemické látky a chemie je nikoli náhodou přírodní věda.

Zato se běžně potkávám s přírodními preparáty (obvykle repelenty z "čistě přírodních zdrojů"), které mají ve svém složení samé chemické, syntetické sloučeniny.
Takže z toho mám slušnej hokej a budu jen ráda, když mi v něm někdo aspoň trošku pomůže uklidit

Uff. No, kdo si v průběhu let koně ani jednou ani trošku neotlačil...

Otok je, myslím, projevem dlouhodobějšího nevhodného = velmi bolestivého tlaku. To sedlo pryč a už nikdy!
Hojení: záleží na tom, jak moc to je - někdy se to provalí píštělí a je nutné čistit a pečovat; jindy na tom později vyrostou bílé chlupy a už nikdy se nepřebarví.

Po dobu hojení jí nesmí nic na záda, NIC. Nic, co by se toho místa a jeho okolí dotýkalo.
Nové sedlo vybírejte až po vyhojení. Trvat to může docela dlouho (několik měsíců). Urychlit se to vážně nedá.

Vzpomeňte si: kobylka vám určitě nějak dávala najevo, že ji něco velice bolí. Mrskání hlavou, neochota jít dopředu, šklebení se u sedlání či nasedání... občasná vzpoura v terénu...nějak tak.
Mezičas se dá využít ke studiu, jak má vypadat správné padnoucí sedlo a jak se to pozná.
Ono totiž neznamená, že kdyý dáte sedlo s komorou 3, že to bude dobré. Jde i o zaúhlení sedla, jeho další rozměry. Stejně tak jí mohla být ta komora 2 velká a proto dopadala dopředu na kohoutek přední hranou. Není to tak jednoduché, no...

Poučte se a už nikdy, nikdy to nedopusťte.

lenacia napsal(a):
já třeba hodně piju, ale málo chodím...
A pak skoro nepiju a na malou skáču furt...
sem divná.

To je, bych řekla, dost psychický. Vážně. Ale vcelku běžnej jev, myslím.

Hmmm... Meifi, a to jsme asi u bráchy té mé otázky: tentokrát ve variantě "zadržování vody v těle", proč, kdy a jak moc :-D.