Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tož to je záhada, a nevyřešená, ale to musel být ten německý polní, ten je hodně drobný.

Jojo kde je slavná moderka a nemoderka, že? No :-) Německý polní to být nemohl, to už je plemeno, Feldtaube? Ne? Tohle byly zoologické druhy. Už je to taky nějakej pátek.

Mám tu letité houštiny - pámelník bílý, bez černý, líska, zdá se, že slepicím to vyhovuje. Jinak těch keřovin s jedlými plody i pro drůbež je vícero... Kromě již uvedené bezinky, taky muchovníky, kustovnice čínská, horší odrůdy zimolezu kamčatského a tatarského, aronie, meruzalka zlatá, moruše, jeřabiny, kalina obecná fertilní, dřín obecný, skalníky, hlohyně, mišpule, trnky a jiné křovité prunusy.... jinak taky zlatice, šeříky, zeravy, jalovce, tisy, kleče, tamarišky, pustoryly, troujpuky, ptačí zoby, kolkwicie, abelie, svídy, brsleny, vrby, dřišťály, weigelie a jiné. Záleží na prostorových možnostech a stanovištních podmínkách. Slepice část dne prodlí v křovinách, kde se mohou i popelit (sucho pod zeravy).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak nějak. Prostě si vybere tu nejlepší (což bývá ta nejrychlejší) a ostatní mají smolíka.

Stejně si říkám, jak je v tomhle ta příroda marnotratná. Z několika miliónů spermií jenom jedna jediná. Myslím teda člověka nebo koně nebo skot.

..nebo skot.. no skot to má znás ze všech nejrychlejší, jen vyhrne sukni.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před vložením vajec do líhně všechna vejce oťukavam s citem špičatým koncem o sebe, vejce se slabou skořápkou buď má už neviditelné praskliny a vydává křaplavy zvuk a nebo při ťuknuti o sebe praskne.... Taková první selekce před líhnutím..

Přesně tak, naše máma v srpnu oťukává vejce před naložením do skla. Solidní skořápka ma jasný zvuk, prostě zvoní, kdežto zrnitá, slabá, nebo dokonce křaplá má samozřejmě chraplavý zvuk.

Jiinka napsal(a):
Dobrý den, prosím o určení následujících plemen. Díky moc!

zleva do prava 0,1 z, hamburčanka stříbrná černě tečkovaná, 0,1 sebritka stříbrná černě lemovaná, 1,0 ayam cemani a 0,1 z. bojovnička novoanglická pšeničná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aký máte názor na pevnosť škrupiny vajec, ktoré sliepka produkuje?

Viem, že na pevnosť škrupiny vplývajú aj okolnosti života nosnice. Môže byť táto vlastnosť okrem toho aj dedične podmienená?

V liahni sa aj z vajca s tenšou škrupinou vyvinie kura a na čerstvo vyliahnutom kurati nik nezistí, či matka znášala vajcia s pevnou alebo slabou škrupinou. Pri liahnutí pod kvočkou vajcia so slabou škrupinou nevydržia príležitostný tlak nôh kvočky a vyselektujú sa, lenže dnes sa liahne veľa hydiny práve v liahni.

Slabší skořápka může být také následek nějaké choroby pohlavních cest, resp. vejcovodu. Ale to vám spíš řekne zdejší veterinářka Bodlinka. Protože jsou choroby, které drůbež prodělá, uzdraví se, ale může být dál doživotním přenašečem i skrzevá vejce do nových generací. Proto ten výběr vajec do líhně má zase své zoohygienické a zootechnické odpodstatnění. Čili ne za každou cenu nasadit do líhně všecko, co seberu v hnízdech. Ale jak zní příspěvek nademnou, přebírat a vybírat vejce, podle kvality, tedy nejen velikost či hmotnost vajec, ale i tvar a stav skořápky. Prostě do slepice nevidíte, takže nevíte, co je příčinou slabé, nebo zvrásněné, či drsné skořápky, takže raději jen typická vejce.

Zakládám nové téma o vadách. Je doba nasazování vajec a líhnutí kuřat a prvních odchovů a samozřejmě dochází k prodejům novým zájemcům. Tito zájemci by pokud možno požadovali a mají na to právo, co nejkvalitnější chovný materiál. Ovšem zároveň říkám, že ke kvalitě se musí dopracovat každý sám. Nikdo šampiony neprodá a i kdyby - ze šampionů většinou kvalitní odchov nepadá, zvláště je-li takové zvíře v chovu zničehož nic náhodou a jediné. Jiná situace je v chovu, kde je plemeno nebo barevný ráz dlouhodobě prošlechťován, udržován, zkrátka kde to tomu chovateli není jedno. Plemeno je potud plemenem, pokud je svými znaky charakteristické. Znaky jsou poměrně jasně a stručně definovány ve vzorníku. Jakékoli odchylky mohou při jejich vršení vést k rozplyznutí plemene a vzniku neurčité bezplemenné drůbeže, připomínající cokoli jen ne dané a často inzerované plemeno, s nepředvídatelnou užitkovostí a dalšími vlastnostmi. Inspirovalo mne vlákno o vlaškách, kde jsou již některé vady představené. Berte, prosím, toto vlákno jako mnoho dalších mých a nejen mých samostatných, které se bude zaměřovat na téma vady drůbeže. Nejsem posuzovatel ani zvěrolékař, jen pozorovatel stavu. Myslím si však, že vzdělávat chovatele je zapotřebí, neboť právě stav inzerované drůbeže je mnohdy žalostný. Viz. vlákna "Fakt kruté inzeráty" (již na pokračování) a pod. A to jistě drůbežářům nemůže být jedno. A jen pasivně vylučovat zvířata na výstavách a tím je veškerá práce hotová je poněkud málo. Nebo snad ne?
Takže začnu vadami všeobecnými, opírajícími se o zootechnický výběr. Tedy mohou to být vady většinou velké až výlukové společné většině plemen - To jsou zadní vrátka pro některé znaky, které jsou znaky plemennými. Omlouvám se předem těm, kdo už to znají, že to vezmu možná až trochu polopaticky a příšerně obšírně.

Takže za sebe začnu vadou ostruh u slepic. Ostruha je sekundární pohlavní znak u kohoutů, většiny kurovitých ptáků. Je tvořena rohovinou a kostním výběžkem. Vyrůstají na běháku ve směru plantárním z tzv. ostruhových šupin, což je taková ploška, které jsou patrné již u vylíhlých kuřátek. Tuto ostruhovou plošku mají jak samci tak samice. Vlivem pohlavních hormorů v pozdějším věku u normálních samců tyto ostruhové šupiny počnou prorůstat, neboť se začne tvořit kostní hrot. Prorůstat v ostruhy. Tvar je většinou mírně ohnutý vzhůru, ale jsou i ostruhy rovné i mírně ohnuté směrem dolu. Ty bohužel ničí slepicím kůži na bocích při pojímání. Někdy bývá zpravidla pravá ostruha mírně silnější než levá. A to jsou kohoutí zbraně používané k soubojům. Bohužel vlivem mě neznámých pochodů mohou začít růst ostruhy i u slepic, kde za normálního stavu zůstává jen ostruhová šupina a běhák je tak hladký. A jejich podoba může být v různých stupních, základní je tzv. měkká ostruha nepodpořená kostí, tzv "půlhrášek" do velikosti 1/2 hrachu ta se dle vzorníku toleruje, nebo "hrášek" větší jak 1/2 hrachu. A nebo zcela regulérní napřed bulka ve finále špičatá, kostí podpořená ostruha. Jsou plemena, která k tomu inklinují více, jiná méně. Většinou s tím mají problém plemena lehká a chocholatá. Zase uvedu příklad za mě. Jedním z nejčastěji "postiženým" plemenem jsou minorky, které chovám. Snad je to tím, že je na plemeno kladen požadavek obřích hřebenů, nebo kýho výra, že se snadno přehlédne, co už je kohoutí znak a co ještě slepičí. Srovnej s malohřebennými plemeny. Výskyt ostruh u slepic je zrádná vada v tom, že daná slepice může být i dobrou nosnicí, pokud se však takové slepice množí dál a dál, mohou v příštích generacích vznikat intesexoví jedinci, lidově vašci, kteří samozřejmě nesnáší. Ve svém chovu jsem měl případ, kdy slepice s ostruhami první rok nesla a druhý rok přidala na zádech špičaté kohoutí peří a bylo po snášce. Takže to je, myslím, zásadním důvodem, proč takovéto jedince přísně vyřazovat. Patrně by zákazníci s takovou drůbeží spokojeni nebyli. Takže ostruhy u slepic netolerujeme. Je to čistě zootechnický výběr, estetické hledisko - no, komu se líbí mužatky, at si udělá názor každý sám. Bohužel, jsem narazil na názory některých zahraničních obdivovatelů minorek, na snímku byla krásná slepice ovšem s tak "krásnými" ostruhami, že jsem utrousil poznámku, pěkná, ale škoda té ostruhy. Okamžitě mi bylo sděleno, že se přeci jedná o středomořské plemeno a ty že to tak mají. "Normálka". Tak říkám, no tak to asi jsme nějací zbytečně puntičkáři, náš vzorník ostruhy všeobecně u slepic nepřipouští. To pak nemá ta práce smysl. Né, špatně! Tudy cesta fakt nevede! Prostě samice má být samicí a samec samcem! Tak to platí aspoň u chovných zvířat. Jinak to není chov, nýbrž sanatorium.

Ošemetnost ostruh u slepic spočívá v tom, že se tvrdě dědí, dědí se snad i přes kohouty, kteří pocházejí z takového zaneřázeného chovu. Jak jsem se mohl zase na vlastní nejednu zkušenost přesvědčit. Kmen sestavený ze slepic bez ostruh, bez hrášků s nepříbuzným kohoutem opakovaně z importu, se vyskytly v odchovu vždy nějaké dcery s napřed bulkami a pak různě prorostlými v ostruhy. Hned navážu na další zrádnost - některé hrášky i půlhrášky v prvním roce "sedí" a do druhé snáškové sezóny již jde slepice s honosnými ostruhami, za které by se nestyděl mnohý kohout. Vzhledem k těmto výše uvedeným věcem si troufám jít dále než vzorník tudíž u svých minorek netoleruji ani měkké, či jakékoli náznaky ostruh, hrášků či půlhrášků. Protože zpravidla vedou k nežádoucím změnám a nežádoucímu utvrzování znaku v populaci. Ten znak se bohužel plně projeví častokrát až při přechodu do druhého snáškového cyklu. Proto sám líhnu a doporučuji všem, kdož kšeftaří s násadovými vejici, či kuřaty, používat k chovu slepice vždy jen prověřené. Tudíž zařazovat do kmenů jen slepice starší jednoho roku, tj. vstupující do druhé sezony. Není to pro nic za nic. Pokud nechceme číst neustálé nářky, jaké že dřív bývaly minorky a pod. Slepici není nutné zabíjet, pokud snáší, pouze se umístí mimo rodičovské hejno, ať už doma, mám--li prostor, nebo raději někomu, o kom vím, že zaručeně od těchto slepic nebude nabízet násadová vejce. Takže tetky v okolí. Jinak to prostě se lepšit nebude.

Na snímcích vidíme předloňskou (21) slepičku minorek, kde celkem slušné zvíře bohužel má na běhácích to, o čem jsem tak podrobně pojednával. Jsem rád, že je v mém chovu již jediná, bývalo to horší, uvidíme, co udělají mladé slepice 22. Bohužel ve světě je tomu zhusta jinak. A bohužel ne jen u minorek.

Doufám, že se přidají další podnětné příspěvky, dotazy a reakce k vadám drůbeže.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Horák lutino napsal(a):
Pavel Cechl
O víkendech a dovolené přesídlují z města na venkov, kde si většinou pořídili chalupu, jenže jim vadí pach pole zasypaného hnojem, kokrhající kohout, přejezd traktoru nebo vyzvánění z kostela, které k venkovu neodmyslitelně patří. A neváhají si na to stěžovat. To není výjev ze smyšlené filmové komedie z prostředí české či moravské vesnice, nýbrž realita. Jak upozornila Agrární komora ČR, stížností tohoto druhu přibývá.


„I v loňském roce nám přišly desítky stížností od takzvaných lufťáků na zvuky a pachy venkova. Vadí jim třeba kokrhající kohout, vyzvánějící kostelní zvony, stádo dobytka s kravskými zvonci, pach hnoje, káchající kachny nebo přejezdy zemědělské techniky,“ oznámila nedávno komora na svém Facebooku.


„Máme informace od našich regionálních organizací, že stížností na takzvané projevy venkova přibývá každým rokem,“ potvrdil Právu prezident komory Jan Doležal. „Děje se tak především v období žní, kdy dochází k nutným přejezdům zemědělské techniky,“ upřesnil.

Počet stížností se podle Doležala v loňském roce meziročně zvýšil o desítky procent. „Zemědělství je ale tradiční obor, jehož cílem je produkovat kvalitní potraviny za dostupné ceny, a bez projevů charakteristických pro rostlinnou výrobu a chov hospodářských zvířat jej nelze provozovat,“ upozornil.


Konkrétní případ komora neuvedla. Nicméně v komentářích pod jejím příspěvkem na sociální síti se objevilo hned několik detailních příkladů.



Mučení kohoutem jménem Magda
„To byly boje se sousedem Pražákem. Roky mu vadil kohout (jednou nám ho dokonce ukradl z kurníku a nejspíš sežral). A teď, světe div se, vejce zdražila a on si chystá kurník,“ napsala jedna přispěvatelka.

„Já jsem se dozvěděla, že sousedy terorizuji drůbeží. Druhá sousedka dřepěla za plotem a koukala, kolik toho kůň vyčůrá, protože to hrozně smrdí,“ popsala svou zkušenost další.

V zahraničí v tomto směru došlo dokonce i na soudní spory. Například v západofrancouzském městě Rochefort stanuli před tribunálem majitelé kohouta jménem Maurice, jehož brzké ranní kokrhání budilo sousedy. Soud ale nakonec vyhráli.

V Německu pak skončili před soudem majitelé kohouta jménem Magda z německého lázeňského města Bad Salzuflen. I jejich sousedům vadilo časté kokrhání a uváděli, že jsou oběťmi mučení.

V Praze si pak na kokrhání kohouta v domovním vnitro­bloku stěžoval podle serveru Blesk.cz jeden známý designér. To bylo ovšem v Praze.

Přirozené projevy venkova
A co radí v souvislosti s podobnými stížnostmi na vesnici Agrární komora? „Rádi bychom upozornili, že pokud vyrazíte mimo město, buďte si prosím vědomi, že tyhle přirozené projevy k životu na vsi zcela běžně patří. Pokud je nezvládáte, zvolte k návštěvě či dovolené raději jiné místo,“ zakončila svůj příspěvek na Facebooku.
TO JE SÍLA.

Je otázkou času, kdy někdo úředníků vyměkne a těmto lufťákům se začne podvolovat. Pokud stížnosti budou přibývat. Například u nás ve vsi už má slepice natož kohouta málokdo. Husy jen dva lidé. Kachny nikdo a krůty nebo perličky za celý leta nikdy nikdo. O holubech nemluvě. Starousedlíci vymírají a postupně je nahrazují lufťáci. Víc a více a nebo po starých přeberou nemovitosti mladí, kteří prostě na to už nemají ani čas ani vztah ani um. Takže ti chovatelé jsou a budou v menšině. Ještě že u mě je kohoutů aspoň 6-7. Permanentně.

Jenda1222 napsal(a):
Je mi teprve 16 ..tak zjišťují😃mám to na maso.

Ta voliera obecně je tak pro tři páry holubů maximálně, klidného a menšího plemene. Jinak dost záleží na každým konkrétním případu. Ale na prostoru je to jedno, co tam je za plemena. Důležitý je, jaký jsou podmínky. Je lepší mít plemena přibližně stejných nároků. velikosti tělesného rámce. Jako 16 letý kluk jsem měl na holubníku vedle kingů i hýly a to byl masakr. Takže tím si projde každej.

saluki napsal(a):
Nejsem žádný zkušený chovatel drůbeže. Ale řešim podobnou situaci s agresi ted pár dni, a zatim se snad daří. Za vyzkoušení nic nedáte mám skupinku 3 slípky s kohoutem. Dovezla jsem 2 nové. Samozřejmě začly tahanice, domácí slepice napadaly ty nové. Oddělila jsem je tedy do dvou sousedních voliér. A z původní skupiny přidala jen jednu slipku. Pár tahanic a byl klid. Dnes jsem přidala další, a zas po chvíli klid. Zkuste ty útočící rozdělit, nebudou si tak dovolovat. Držím palce.

To řešíte zase jen hierarchické souboje a nadřazenost domácích. Nikoli kanibalismus, který klidně si přinesou sebou ty mladé z haly a budou pojídat domácí slepice. Kanibalismus není na hierachii závislý. Tudíž souboje jsou normální vyhodnocování si pozic, kdežto kanibalismus je vadný potravní zlozvyk.

Ještě jinak pro lepší rozeznání co je co.
Hierarchické klování je klování mířené výlučně na hlavu druhého zvířete, v případě slepic za doprovodu zvukového komentu. Kohouti mlčí.
Kanibalismus je klování na libovolné místo na těle druhého zvířete, za účelem vytrhnutí peří, kůže, masa, střev.... za účelem pozření vyškubnutého (bez hlasového projevu klovajícího).
Zadavatelka tam má mix obojího.

https://www.genetikaholubu.cz/media/newsletter/email_pigeon_genetics_newsletter_2015_04.pdf

Katty_nee napsal(a):
Dobrý deň, u našich sliepok som objavila začínajúcu vápenku, ivermectin už máme kúpený, čo okrem liečby je ešte treba spraviť?
Čo som čítala tak vápenka sa väčšinou objavuje ak sliepky žijú v znečistenom prostredí, naše sliepky žijú vo voliére s pieskom, voliéru každý týždeň čistím od trusu, kurníky taktiež pravidelne čistíme.
Ak sliepky aj preliečim, nemôžu sa tie roztoče zdržiavať aj po preliečení v piesku či kurníku?
Treba voliéry a všetko preventívne prečistiť aby sa to nezopakovalo?
Ďakujem.

Ivomec, možná už spíše biomec, je olejovitý preparát. Zkusil jsem jej zamíchat do humáního krému na bázi tuku a namazat touto směsí běháky. Dvě aplikace během 14 dnů a je po vápence. Samozřejmě - záleží na stupni rozsahu napadení pokožky. Dělám to tak, že už právě dospělým mladým slepicím potřu běháky tímto tukem. Pokud přeci jen se vápenka objeví a je třeba v podobě ojedinělého "nabubření" šupin, pomohu si nehty a opatrně tento útvar odloupnu, s citem! Nesmí téct krev. Při citlivém zacházení lze zjitit, že napadená rohovina má dvě vrstvy, ta nejsvchrnější se dá místy odloupnout, načež se objeví vápenkový prášek - požerky parazita. Je to něco jako pilinami vycpané chodby ve dřevě po larvách tesaříků. Jenže toto je rohovina. Tu vyfoukám a dále již neodlupuji. Běháky včetně postiženého místa namažu onou směsí. Další vrstva už je totiž přirostlá a po jejím odloupnutí místo krvácí. K tomu nesmí dojít. (jinak kapka krve v hejnu neunikne dlouho pozornosti). Drůbež s namazanými běháky normálně pustím. Do 14 dnů by měla proběhnout další kontrola a přemazání běháků. Předchozím mazáním změklá rohovina se dá snáze odloupnout. Bylo by lepší to předvést a vidět na vlastní oči, než o tom tady takhle sáhodlouze.. Ale prostě zvláště v počátku, pokud je ivomec použit, mohou se běháky v pohodě zachovat. U horších poškozeních dojde jen k zahojení, ale mohou zůstat na běháku trvalé světlé skvrny. Nebo dokonce šupiny zcela chybět. Ovšem bez parazita.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vzhledem k tomu, že jsem v chovu slepic celkem začátečník, než jsem je pořídil hodně jsem si četl. Pořídil jsem si Velsumky zdrobnělé vč. kohouta a vše bylo v pohodě. Jenže kohout vadil sousedovi, tak jsem se rozhodl, že pro pár slepiček kohouta nepotřebuji. Na různých forech jsem několikrát četl, že pokud kouhout chybí, může jedna ze slepic převzít dominantní pozici a ostatní terorizovat a k ní se mohou přidat ty s kterými se dříve dobře snášela a to si mi potvrdilo. Chci rozšířit chov jestli se to změní a když ne pořídím zas kohouta. jestli máte možnost zvažte kohouta. On těm agresivním srovná hřebínek.

Přečtěte si, prosím, znova můj příspěvek. Další člověk, co minul pojem hiearchické klování - tedy normální společenské chování drůbeže a pojem kanibalismus - tedy vadné potravní chování drůbeže. Nic ve zlém.

Tak kdo má teda pravdu?

Jana12344 napsal(a):
Děkuji za váš názor, radu a informace.

Jak jsem psala, zvýšíme bílkoviny.

Pokud to nepřestane, zkusíme brýle. Pak kohouta a pak tedy sekyrku bohužel. Snad nebude třeba.

Ve výběhu trávím se slepicemi od prvního dne déle než hodinu denně, pozorováním. Někdy i celý den (podzim), když sázíme keře do výběhu. Opravdu jim věnuji čas každý den. Bohuzel jsem netušila, že určité projevy klovani-hastereni už jsou projevem počátečního kanibalismu. A jak píšete, moji sousedé mi tvrdili že to je na začátku normální, jiní že to je tím, že nemám kohouta.

Domníváte se dobře. Ano Kalimero, je klidnější povahy, úplný mazlíček, rád se nechá pohladit. Je z nich nejklidnější. Vlašky jsou mnohem "divočejší", dominantnější. Jedna kropenka je klidná, tedy šikanována, druhá kropenka šikanuje všechny, i dnes. Má zastipnuty zobák tedy nic nevystipne, přesto to určitě nebude příjemné.

Tři měsíce před koupením slepic jsem každý den četla jen o chovu slepic knihy, články, diskuze. Radila se s lidmi co mají slepice. Samozřejmě jsem si vědoma, že čtením člověk zkušenosti nedostane.

Proto vám všem děkuji za vaše názory. Dám vědět jak se situace vyvíjí.
Jana

Nepřestane. A kohout je k ničemu. To Vám poradil kdo? Naopak, ještě se stane taky terčem. Ten to rozhodně nevyřeší. Ty slepice už prostě zjistily, že se druhé slepice dají žrát. Jak řekla vet. Ježková alias bodlinka.

Že se slepice v počátku servaly, je klidně možné a normální. Předpokládám, že jak vám je namixovali z haly prodejce, tak se slípky navzájem neznaly. A když je "sesypete" dohromady do kurníku, tak se napřed musí bojovat o místo v hiearchii. Ale ten kanibalismus si klidně mohla některá přivézt už sebou, tedy respektive ten návyk a jen v tom u vás doma v klidu pokračovala(ly). Takže bacha na to. Vysledujte, která to dělá, nebo které to dělají a odstranit. Raněné izolovat také a zastříkat. Zkuste pídit po modrém spreji s názvem Pederipra.

Je dobrý si k novým slepicím občas sednout nebo prostě u nich chvíli postát. A pozorovat je. Není to jen o tom dát jim krmení, vodu, sebrat vejce a tradá. Bohužel všechno chce své, Jste začátečnice, budiž, je třeba si o tom něco načíst, to jste asi udělala, (nevím, který zdroj literatury). Ono rozpoznat běžné hierarchické klování od klování kanibalistického je pro mnohé nerozpoznatelné. A nejlíp si tam pozvat někoho zkušeného, ale to se taky špatně poznává, protože někteří jsou takzvaně zkušení. No, takže, pravdu má náčelník, jak by řekli Cimrmanovští dobyvatelé pólu a tím je paní Mvdr. Ježková a také pan Harčarík.
Ono kanibalistické klování totiž není vůbec agresivní. Ty slepice "jen" pojídají ostatní. Bez agrese. Často nenápadně. A ty druhé si to dokonce mohou nechat trpět. Nejčastěji kohout drží jako beran. A jeho oblíbenkyně mu v klidu dělá "depilaci" třeba podhrdlí. V tichosti. Kdežto hiearchické klování u slepic provází typické hlasové projevy nadřazeného jedince. Vzniků, příčin je mnoho a právě to popsal pan Harčarík. Stačí změna světla, sníh apod... Hybridní drůbež je obecně žravější, protože jednak je to dáno geneticky, je tam heterozní efekt a jsou zkrátka při chuti, dále potřebují proto, pro co jsou vyšlechtěny, daleko kvalitnější stravu, superbohatou na živočišné bílkoviny, nu a změna krmného složení vede k hledání jiného zdroje živin. Peří družek vždy vyvolává zájem, Já sám nevím proč. Co je na tom tak chutného. Nemusí jít vždy o krví nalité pysky, ale jsou velmi častým objektem zájmu. Kalimero je klidnější asi než temperamentnější koroptví dominant. Nevim, to se pouze domnívám. V každým případě jste udělala dobře, že jste oddělila napadené jedince, je dobré mu tu ránu zastříkat desinfekcí, za deset dnů po zranění nebude památky. Nicméně "klovačky" bych ozdobil brýlemi proti kanibalismu. Po otupení horního zobáku sice nějaký čas neuchopí pero, ale až jim rohovina doroste, nezapomenou to. A bude to tam zas. Radikální řešení je tyto slepice prostě nemít, nepořizovat. Raději se zaměřte na některé čistokrevné plemeno a odchovávejte si od kuřat a ideálně pod kvočnou. Kuřata odchovaná pod kvočnou snad nikdy kanibalismem netrpí. Jednak proto, že je jich málo do 15ti kusů pod velkou slepicí, jednak proto, že kvočna je naučí zcela normálním potravním návykům. A protože kuřata znají své druhy, své okolí, svou potravu od útlého mala, vůbec je nenapadne, zajímat se o peří vrstevníků.
Dále si všiměte, že slepice mají své každodení rituály, ráno brzo žerou, nebo jdou na pastvu,mají-li možnost, přijde desátá a mají siestu, válí se pod keři, pod vozy v suchu, kde se i popelí, ono stejně toto studené počasí většinu dne drůbež prostojí někde v těchto místech, a pak před večerem opět aktivita stoupá a žerou. A právě ono líné siestové období dne je možností, jak se přiblížit a vyzobnout pero z kostřče a pod. Situace může dojít tak daleko, že slepice jen chodí za postiženým jedincem a stále mu to vyškubávají dále. Nemá-li kam utéct dochází k pokračování až sežrání za živa. A i když má kam utéct, stejně si ho najdou. Před spaním. Takže všímejte si slepic víc, budete víc vědět. A hlavně včas budete moci zakročit. Já jsem nucen taková zvířata vyřadit z chovu úplně a bez rozhodování, nemohu si dovolit, aby mě klovaly do ocasů kohoutů sumatránek., kteří mají ocas jako hlavní ozdobu. Protože vím, že ty jedince to nikdy už nepřejde. Ani po osvědčených radách magi, zaštípávání zobáků a tak. Nic. Useknout zobák hned za hlavou a je.

Juraj_Kafka napsal(a):
Navazujeme po předchozích covidových pauzách na tradiční pořádání zimních výstav a to již tento víkend, přátelé. Tímto vás srdečně zvu k návštěvě.

No tak podle nejčerstvejších zpráv o situaci s ptačí chřipkou, bude tato výstava tentokrát bez drůbeže. Nařízení zákazu svodů a výstav drůbeže má od zítřka platit po dobu zatím 30 dnů. Holubi, králíci se konat budou.

Lenéčka napsal(a):
Dobrý den,
jaká je minimální velikost výběhu pro jednoho kohouta a tři slepice ke spokojenému životu? Bydlíme v CHKO, kde je zakázáno oplocení zahrady. Takže jediná možnost je menší výběh krytý i ze shora, kvůli predátorům. Jedná se o horskou oblast „na samotě u lesa". Jaké plemeno byste do takového prostředí doporučili? Pokud řeknete, že žádné, i to respektuji. Pokud by se neměly mít slepičky dobře, tak raději nebudu žádné pořizovat. Jednalo by se o chov pro vejce, ale přeci jenom bych chtěla jednou za čas i kuřátka. Slípky nemám v plánu po dvou letech vyměnit za jiné, protože už málo snášejí, jak se mnohdy uvádí. Chtěla bych je nechat u nás dožít. Takže, chtělo by to plemeno odolné, kterému nevadí zima a vysoká vlhkost, klidnější povahy, schopné vysedět i mladé a snášející i do vyššího věku. Nechci toho málo, že? Děkuji za případné rady.

Do nejmenších výběhů s pískovaným dnem krátkonohé japonky.

Chtěl bych touto cestou srdečně pozvat chovatele králíků k návštěvě naší výstavy již tento víkend.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Přátelé, již tento víkend je pro vás připravená tradiční zimní výstava výlučně mladých holubů - výletků 2022. Tímto jste srdečně zváni k návštěvě.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii