Existuje injekce po. Takže pokud je riziko a zjistíte to hned, tak je možnost tato.

Pokud nechcete ani v budoucnu štěňata, tak je možné ji nechat vykastrovat, pokud je případná březost v začátku.

Jde o procento kakaa. Což je spíše v černých velmi drahých a kvalitních čokoládách. I v těch, co lidé považují za kvalitní, tak často moc kakaa není. :)

Teď psa sledovat a já osobně bych si vzala psa domů a chodila ho venčit, abych ho měla pod kontrolou, pokud není možné ho sledovat na zahradě.

Pokud víte, že má děda podobné excesy, tak je spolu nemůžete nechávat samotné.

Maurine napsal(a):
Chápu.. já ani nečekal, že někdo bude mít obě plemena najednou. Spíš, ať mi poradí někdo s jedním a někdo s druhým. Psíka si stejně budu chtít pořídit až tak za rok. Neplánuju ho hned. Ale je fajn se poptat dopředu.
A ohledně lidí.. moc lidi rád nemám.. když vyloženě nemusím, tak se s nima nevybavuju..
Ale tím nechci říct, že bych se psovi nesnažil zařídit socializaci..
Nevadí mi chodit do města a míjet ostatní psy.. zastavit se.. ale prostě nebudu chodit někde na cvičák, nebo na nějaké psí akce.. Myslíte, že je to velký problém? Že nestačí socializovat každý den 3x ve městě s městskými psy?
Píšete, že bych se měl s majiteli daných plemen pobavit naživo. Proč nestačí elektronicky přes internet? Třeba tady, nebo na FB..

Na výstavě jste absolutně anonymní. Lidé tam počítají, že se jich budou ostatní ptát. Takže je to situace, kdy se nemusíte cítit nepříjemně. Přes internet si ta plemena 'neosaháte'. Jinak jsem taky introvert a nemám ráda komunikaci, ale vážně je to lepší. :) Když jsem objevila toho mého, tak jsem musela zajet na jednu nezávaznou návštěvu jen tak, aby chovatel viděl, kdo jsem a bez této návštěvy by mi ho neprodal. Jela jsem tři hodiny tam a tři zpátky autem v zimě jen tak. :) Abych si prohlédla prostředí, ve kterém vyrůstají a viděla maminku. Takže jsme pak oba hodnotili, zda jsme pro sebe ti praví. Skončilo to další návštěvou a odvozem toho mého. :)

Jinak taky nemám ráda lidi a na cvičák chodím, na výstavy pro zábavu a socializaci taky. Doporučuji


Mám pro vás takovou nemilou informaci. Člověk se štěnětem je neustále zastavován random lidmi, kteří si chtějí pejska pohladit a prohodit pár slov a ostatní pejskaři jsou poměrně hodně komunikativní. :D Tak se na to připravte. :)

Maurine napsal(a):
No..
A z toho co už o mě víte..
Kdybych si měl pořídit Labradora, nebo Bílého švýcarského ovčáka, tak který by byl vhodnější?
Popřípadě, jestli má s nimi někdo zkušenosti, budu rád za nějaké tipy.
Na co bych si měl třeba dávat pozor?

Já osobně mám radši švýcary. Jsou mi sympatičtější povahou a jednou až budu mít větší byt, tak si ho třeba pořídím. Ale je hodně potřeba si pohlídat zdraví a povahu. Abyste si nevybral bázlivého nebo jinak problematického jedince. Ale to je tak u každého plemene. Co jsem viděla na cvičácích, tak to byli skvělí a akční psi. :)

Nevím odkud jste, ale bude výstava v Olomouci začátkem září. Můžete se zajet podívat a promluvit si s majiteli a chovateli těchto plemen, pomazlit se psy. Když se vám bude nějaká fenka zamlouvat povahově, tak si můžete zeptat, jestli nebudou mít z ní štěňata a předat si kontakty. :) Koukám, že tam jsou jak labradoři, tak retrívři. BŠO chodí myslím v sobotu, ty jsem s námi viděla. U labradorů nevím z hlavy. :)

Možná se vám zalíbí nakonec ještě nějaké jiné plemeno. :) Já se u vás pořád přikláním k té kolii. Zní mi to tak, že byste si mohli rozumět. :)

Maurine napsal(a):
Ten obyčejný, trošku aktivnější život se psem myslíte toho RR?

Jinak na kole bych 5km jezdil každý den. Na vesnici v baráku bych si ho pak nechal a šli bychom do lesa, na pole, nebo k řece.

Tam bych viděla právě asi spíš toho labradora, boxera (co znám tak jsou to energičtí psi, ale zase ne nějací démoni), kraťandu, dlouhosrstou kolii. Jsou to psi, co mají rádi pohyb, ale jsou přizpůsobiví. Kraťandy bývají tedy energičtější, co jsem slyšela a znám. Někteří s nimi dělají i agility. :)

Mně tam ten RR úplně nesedí, ale možná je to jen proto, že neznám ty správné psy. :)

Vámi popsaný režim by měl zvládnout skoro každý pes, když vynecháte přes to léto to kolo. :) Ono horký asfalt není pro nikoho ok, tam to pak jde jen hodně brzo ráno nebo pozdě večer.

Jen tak mimochodem. Nezapomeňte pak ke kolu vybrat vhodný postroj. Doporučuji investovat do dražších značek. Já mám oblíbenou značku Nonstop, protože dělají jen postroje a věci vhodné pro pohyb. Takže pokud bude pejskovi postroj sedět, tak se nemusíte být, že by nebyl fyziologický.
Hlavně aby to byl postroj, který vede kolem krku ve tvaru Y, aby měl pes volné lopatky při pohybu.
Na kolo jsou pak speciální nástavce a odpružená vodítka. Správný postroj už od štěňátka, ale na to kolo nejdřív v roce a větší plemena spíše v roce a půl - to je dobré poznamenat, abyste věděl, že první rok a půl je potřeba běhání a kolo vynechat. :)

Takový obyčejný, trošku aktivnější život se psem. Žádná velká práce na cvičáku, drilování poslušnosti, žádné velké sportování na vrcholové úrovni.

To kolo si představujete na denní bázi, nebo spíše sem tam 5km na kole k rodičům? Je rozdíl vášnivý cyklista jezdící 20+km každý den a člověk, co si jednou týdne projede do 10km na kole.

Jinak bych to viděla na toho labradorského retrievra (ale jen po rodičích s testy na nohy, aby to s vámi zvládl), boxer, krátkosrstá kolie možná taky, dlouhosrstá kolie. Znám i lidi, kteří mají v podobném režimu BŠO a jsou spokojení.

Vyhnula bych se všem vyloženě pracovním plemenům, která potřebují drill (malina a spol), a která hodně potřebují pracovat s hlavou (borderky a spol).

Ta dlouhosrstá kolie by se vám nelibila? Nevím, jak tedy s kolem, ale někteří s nimi jezdí na koni, takže by to možná šlo. Jsou úžasní, k cizím lidem mají odstup a nepohrnou se k nim. Ale jsou věrní, mazliví, mají rády kontakt.


Podle toho jak náročný jste sportovec, tak si dávejte pozor na zdraví rodičů a berte štěně po vyšetřených rodičích. Zjistěte si, které nemoci vámi vybrané plemeno trpí a pak hledejte štěně po testovaných rodičích s dobrými výsledky. :)

Já jsem hrozně spokojená s Orijen. ND nebyly žádná sláva, navíc je pes odmítal žrát a radši by umřel hlady, i když jsem to namixovala s konzervou. Orijen si dá i jen tak, cvičí za ně. Hovno krásné, srst krásná. Musela jsem přejít v podstatě ze dne na den, protože vypadal, že hodlá umřít radši hlady. Byla jsem připravena na průjem. No... nedostavil se. Přitom zažívání má celkem citlivé.

Acany krmí sestra a taky velmi spokojená. Její fenka už je babička a žere je s chutí a vypadá mnohem mladší než je.

Takže za mě Orijen i Acana super. :)

Maurine napsal(a):
Jsem tady a koukám, jak se to tu pěkně rozjelo. Samozřejmě si beru k srdci všechny rady. I od těch, kteří si myslí, že bych si pejska pořizovat neměl a i od těch, kteří si myslí, že to je dobrý nápad.
Ohledně psa z útulku si myslím, že to je docela sázka do loterie, ne? Neznal bych jeho rodiče. V budoucnu by mohl být například bázlivý i přes dobrou výchovu. Pokud si pořídím psa s PP, mám daleko větší jistotu, že z něho vyroste zdravý pes. Je to tak?
Vždycky jsem si přál plemeno typu Bull, ale ten asi nebude zrovna nejvhodnější. Prostě bych jen nechtěl psa, kterého by mi pak nějaký nevychovaný zakousl. Chci takového, který se umí i bránit, když k nějakému napadení dojde. Přemýšlím nad tím špatně?

Budu rád, když mi pomůžete a pokud chcete více informací, tak se klidně ptejte. Nevím, co bych vám ještě řekl.

Finančně na tom nejsem zase tak špatně. Pejskovi bych každý měsíc odkládal bokem nějakou částku. Třeba 1000, nebo 2000 korun. To by bylo na to, kdyby se stala nějaká nepříjemnost.

Nemocný nebývám vůbec. I když jsem měl Covid, bylo mi fajn. V práci jsem za ty roky ještě nemusel nikdy zůstat povinně přesčas a ani jsem nemusel nutně přijít v jinou dobu, než běžně. Ale nikdy neříkej nikdy, takže mám někoho, kdo by se mi o psa postaral, pokud by si to situace vyžádala.

Já si trošku myslela, že byste rád bulla, když jste zmiňoval, že nepotřebujete být v kontaktu s jinými psy.

Na bránění psem se vykašlete. Kupte si pepřák přímo na psy a pokud by hrozilo, že na něj někdo zaútočí, tak ho použijte.
Pořídila jsem ho a ještě jsem ho nepoužila. Prvně si dám psa za sebe, nebo se snažím změnit směr a sleduju zda se objeví páneček. Pokud vidím někoho, kdo se mi se psem nezdá, tak jdu se psem jinam. A to můj pes by se o sebe možná postarat zvládl. Mám minibulíka. :)

Je to super pes. Miluju ho, ale výchova je rozhodně dost náročná. Já bych vám spíše jako prvního psa doporučila jiné plemeno. Bullové potřebují výchovu a hodně pohybu.

Ale pokud byste se v bull psech viděl a chtěl jste ho, tak doporučuji se jet podívat na výstavy a ideálně i k nějakému chovateli domů. Sledovat FB skupinu daného plemene nějakou dobu, abyste věděl, co čekat. Například vás nepřekvapilo, že je štěně malá okusující piraně, která je mnohem horší než jiná plemena ve štěněčím věku. Já sama byla překvapená, jak moc velký rozdíl to byl. Ale nikdy jsem neměla teriéra, takže ten skok byl výrazný (ale počítala jsem se vším, takže mě to nevykolejilo). :) Že to chce umět se psem dobře komunikovat, nastavit pravidla a výchovu. Každý pes potřebuje výchovu, ale s některými je to snadnější než s jinými.

Teď se v krátkém časovém intervalu vrátila tři štěňata bulíků od různých chovatelů, protože noví majitelé to nedomysleli a představovali si to jinak. Chce to opravdu hodně dobře promyslet. :)
Chce to dobrou socializaci s jinými psy, chodit právě na cvičák a případně i do psích parků, pokud u vás máte rozumné pejskaře. Učit je fungovat s jinými psisky.

Pokud člověk si chce usnadnit život a psa mít společníka, co se nemusí vůbec řešit a výchova člověku nezabere tolik času, tak doporučuji se poohlédnout někde jinde. :)

Bulíci jsou hrozně veselí, hraví pejsci a komedianti, neměnila bych. Pro mou osobnost je to jako dělané. Zároveň si ale uvědomuju, že to není pes pro každého. :)

Vicky.Pollard napsal(a):
Impact, pokud tím člověkem myslíte sebe, tak Vy bydlíte v domku, což je i při absenci zahrady naprosto nesrovnatelné s bytem.

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pes se chová v bytě naprosto jinak než v rodinném domě. V bytě je reaktivnější, víc stresuje, štěká na psy sousedů, ruchy od sousedů ze všech stran, je mi pořád za zadkem, šílí při bouřkách a ohňostrojích (i když jsou několik kilometrů daleko).

V rodinném domě (uvnitř) je naprostý pohodář, většinu času leží na chodbě, jedno oko pootevřené a monitoruje perimetr. Ohňostroje a bouřky musí být přímo nad domem, aby nervózně obešel stůl a zase zalehl.
V bytě se psem mám mnohem víc práce, musím se mu hodně věnovat, aby byl v pohodě – viz Juhaj. Většinou ho zastanu sama, ale jsou prostě dny, kdy to nejde (povinné akce v práci, nemoc) a to jsem pak ráda, že na něj nejsem sama.

To se tak nedá říct s tím rodinným domem vs byt. Jezdím mezi svým bytem (mimochodem garsonka) a domem rodičů v jiném městě. Když je v bytě, tak je v pohodě, neštěká, díky malému bytu ho mám pořád na očích. Naopak v domě a na zahradě má větší tendence hlídat. :)

Jsem na psa sama. Přítele nemám. Kdybych měla čekat, až si najdu vhodný protějšek k sobě, tak umřu bez psa. :) Navíc ne vždy je protějšek stejně pejskomil.
Spíše záleží na osobním nastavení. Já to zvládám, ale vím, že jsou lidi, kteří ne. Nedá se všechny házet do jednoho pytle.

K tomu ani nemám nějaké extra jednoduché plemeno a jde to. :) Naopak mám na psa hodně času. Mám s kým chodit na procházky, nemusím se nikoho doprošovat. Když mi není dobře, tak holt jsou kratší procházky a vynahradím to psovi až mi je lépe. Málokdo má stejně to štěstí, ze mu bude partner se psem lítat x hodin. Většina ho stejně vezme kolem toho paneláku.

Takže za mě mít psa v bytě v garsonce klidně. Ona i ta klec není nic špatného, pokud je to pro bezpečí psa. Jen se na ni pes musí postupně zvykat a vědět, že v kleci se spí a psovi se věnovat, když člověk přijde z práce domů, i když nemá náladu. :)

Doporučovala bych do garsonky něco max středního. Spíše i menšího. Třeba bostonský teriér, čínský chocholatý pes jsou skvělí psi pro začátečníky. Milují své pánečky, dokáží odpočívat a přizpůsobit se tempu člověka.

Protože mě zajímalo, co to je za psa, tak jsem si přečetla pár článků, ale nepřijde mi, že by se tolik lišily od jiných primitivních plemen.

Mohl by mi někdo říct jejich hlavní odlišnosti od jiných, že v čem je tohle plemeno speciální? :)
Pokud je cena o hodně vyšší než u jiných plemen, tak to musí mít přeci nějakou výraznou odlišnost. :)

Proč ne znovu borderku? Podle popisu by k vám opět pasovala. :) Staffbullové jsou na tom se snášením s jinými pejsky lepší jak klasický staford, alespoň co mám tak zkušenost. :)
Na cvičáku jich je víc a všichni jsou moc hodní. U stafordů je to kus od kusu i na tom cvičáku.

Jen to budete muset hodně korigovat. Ta hra je opravdu hooodně jiná. Pro šeltii to bude dost očistec se obávám.

Je hezké, že se chcete rozvíjet a pracovat na sobě. ALE, na to není pes, ale psycholog. Měla byste si sehnat terapeuta a zpracovávat spolu s ním svá traumata. Když si zlomíte nohu, tak se to taky nebudete snažit rozchodit doma.
Nebo můžete toho psa brát jako motivaci, abyste začala na tu terapii chodit. Už jen to, jak otáčíte z černé do bílé a naopak. Je to buď vše v háji, nebo je to vlastně v pohodě. Že s vámi hází emoce dokážu pochopit. Ale potom je zbytečné psát hned na ifaunu. Je lepší si sednout, rozdýchat to a napsat dotaz až, když už má člověk uklidněné emoce. Dostanete přesnější rady a nebudete se muset rozčilovat, že lidi nechápou, že jste byla jen rozčílená.
Když se srovnáte sama, tak ten pes taky. Proto doporučuji psychologa.

Osobně jsem normálně proti zbavování psů, ale tady mi to přijde jako poměrně jasná volba. Psa sama nezvládáte ani fyzicky. Přítel psa nechtěl a nemůžete očekávat, že vám bude asistovat. To je přeci hloupost. Musíte se smířit s tím, že jste a vše sama a tenhle pes potřebuje investici času i peněz. Když jste začátečník a máte velké plemeno, tak vám přeci muselo být jasné, že cvičák a třeba i individuální trenér bude potřeba.
Pokud na toto nemáte finance, tak by bylo lepší se psa vzdát a pořídit si menší společenské plemeno, které fyzicky zvládnete (a opravdu společenské alá čínský chocholatý pes, kavalír) a to až na tom budete finančně lépe a budete si moc takového psa dovolit.

Není nic horšího než být při výchově psa být závislý na dalších lidech finančně i fyzickou silou.

Já chápu, že máte představu, že by přítel mohl pomoc. No, možná mohl, ale nechce. Lepší je se smířit s realitou.

Pokud se psa vzdáte teď tak má vysoké šance, že najde vhodný a dobrý domov. Čím bude starší, tak vaše chyby půjdou hůře napravit a tomu psovi to značně sníží šance na nový domov.

Pokud si psa budete i tak chtít nechat, doporučuji si koupit nějakou základní literaturu o psech ve stylu Konejšivé signály, nějaké knížky od Šusty třeba. Najděte si psychoterapeuta, se kterým budete pracovat na seberozvoji. Ten psychoterapeut se dá sehnat i přes pojišťovnu. Pomůže vám překonat traumata se šikanou a nasměruje vás kam potřebujete. Dobrý psycholog či psychoterapeut dokáže hodně zrychlit váš osobní růst.

Mimo hárání ne. ALE fena může hárat opakovaně a skrytě.

Tak samozřejmě, že ne každý jedinec je výstavní šampion. Pokud hledáte štěně na výstavy, tak si vyberte rodiče, kteří mají výstavy za sebou, klidně jeden z rodičů import a podobně. Počítejte s poněkud vyšší cenou.


Možná to nejsou úplně špičkoví jedinci, a pak by tomu měla cena štěňat odpovídat (respektive, štěňata po šampionech by měla být dražší). :)

Pokud se jedná o jedince s PP, kteří jsou uchovnění, tak bych se nebála, že nebudou vypadat jako jorkšíři. Pokud máte nějaké specifické preference (tmavá barva a výstavní předpoklady), tak to chce hodně prověřit a hledat. :)

Velikost psa je dána genetikou. Takže tím, že bude dobře krmen, tak nepřeroste. Pod matkou bych to neřešila.

lenocka napsal(a):
Já ale psala, že by to bylo na delší povídání! Těch okolností je víc, o tom ale tahle diskuze není. Kočku ještě jednu máme 1,5roku a s ní fena žije v pohodě, bohužel kotě asi nepřijala nebo jak to říct. V minulosti, kdy jsem jí ještě neměla v držení, prý nějaké životy na svědomí měla. Víte ono se podle pár řádků snadno soudí, realita je trochu jiná.

“a po této citaci se už musím zdržet komentáře“. To jste hodná, děkuju, byl by zbytečný :)

Ale to, že zabil pes kočku je vaše chyba a ne chyba toho psa. Nechat kotě se psem, u kterého vím, že je zabiják koček prostě je chyba člověka.

Přisuzujete psovi lidské myšlení a to je špatně. Pro ni je to kořist a škodná, takže pud jí velí kotě zabít Když je pod povelem a kotě nezabije, tak je vychovaná a nejde říct, že to byla její chyba, že mimo povel se řídila pudy.

Stejně jako když pes zabije jiného psa. To není chyba psa, ale člověka.

No, ale máte k tomu špatný přístup. Pes za to nemůže. Takže ten koho máte nesnášet je váš přítel a ne ten pes.

Bulteriéři jsou tvrdohlavci a mají vlastní představu o všem, ale dají se vychovat a vycvičit. :)


Problém je fakt jen v partnerovi.

Máte někdo zkušenost s použitím vodítka na koně? Říkám si, že to musí být počítáno na větší váhu, cena rozumná, různé délky a mnohem příjemnější materiál vodítka než u psů.
To samé lonž vs stopovačka. :)

fikovnice napsal(a):
A můžete jej, prosím, napsat - i veřejně?

LuckyCats v Brně. Byla jsem tam osobně. Čisto, pořád tam jede myčka, aby kočky měly čisté misky, neustále čistící záchůdky. Nesmrdí to tam. Kočky mají dokonce k dispozici chráněnou terasu. :)

Kočkám se opravdu věnuje a pokud to trošku jde, tak přijímá.

Navíc paní pomáhá kastrovat toulavé kočky a další činnosti kolem toho.

fikovnice napsal(a):
Nechcete, prosím, písnout o jaký útulek se jedná?
Sháním fakt slušný a seriózní útulek, který se stará i o kočičáky.

Znám jeden tedy čistě kočičí a opravdu seriózní. Pokud jde o kočičky. :)