Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Altája, Katka Lipinská. Zdraví povahově supr psi. S některými má jestli se nepletu nějaké záchranářské zkoušky. Každopádně i odchovum se daří. Zodpovědný člověk.

Z této CHS mám nyní již 7m bělouše, jsem v kontaktu i s majiteli sourozenců a mohu potvrdit, vše povahově vyrovnaní přátelští psi ☺️

Jinak pro zadavatelku: Zkuste skupinu Bílý švýcarský ovčák na FB, tam najdete bohaté zkušenosti z různých CHS. Jen počítejte s tím, že čekací doba na štěňátko je i rok. Tak zamlouvat s předstihem ☺️

Takhle z fotky se nedá posoudit, zda jde o týrání, nemoc nebo psa ze špatných podmínek, jenž byl zachráněn. Náš osvalený Caník s lesklou srstí během 3 týdnů kvůli rakovině zhubnul 8kg. Vidět ho někdo neznalý, pomyslí si, že ho týráme hlady. Zkusila bych zjistit více okolností, nejlépe přímo od souseda.

Děkuji za odpověď 🙂 Tou jinou osobou je myšlena osoba blízká i psovi, někdo, koho dobře zná (nepřesně jsem se vyjádřila). Jinak na volno ho pouštím, v tom případě běží vedle dcery vepředu a je spokojený, odvolat se od ní ke mně nechá. Ale po chvíli zase vyběhne dopředu, prostě musí jít první a jen se občas otáčí a kontroluje, zda jsme se mu někam neztratili. Přivolání máme perfektní, především díky té závislosti na mě, což je asi jediná výhoda 😁 Hračky ho venku mimo domov moc nezajímají, zkusím ho ale zaměstnat jinak a zapojím do toho i dceru. Snad se to postupným tréninkem a zvykáním si časem zlepší.

Přeji hezký večer,

ráda bych se zeptala, zda má někdo podobné zkušenosti či mě alespoň poradí jak postupovat. Máme 6m psa BŠO, který je, co se týče výcviku, naprosto miliónový, velmi rychle se učí, přivolání ukázkové i ve ztížených podmínkách, vychází se všemi lidmi i zvířaty. V tomto ohledu je všechno v naprostém pořádku a fakt si nemůžu stěžovat. No prostě to, co jsem od ovčáka očekávala 🙂 Momentálně jsem na mateřské, což je na jednu stranu výhoda v tom, že mám na pesana hodně času a není dlouhé hodiny sám doma, na druhou stranu je na mě fixovaný. Není se čemu divit, vím. Od začátku ho ale na samotu zvykáme. Není vůbec problém ho nechat doma samotného nebo na zahradě, nevadí mu spát v jiné místnosti, nebo když se pohybuji po domě, je naprosto v klidu (ve 3m byl jako nálepka, ale to se nám podařilo odbourat). Problém nastává mimo domov. Nelze provést to, aby ho např. manžel podržel a já zašla koupit třeba pití do krámu. To začne vyvádět a pískat a chce za mnou.To samé dělá i v situaci, když jdeme na procházku celá rodina a dcera jede pár metrů před námi na koloběžce. Píská, tahá a chce jít jako první. Když jde ve předu a dcera naopak jede za námi, tak to mu nevadí. Chodíme na cvičák, měla jsem kvůli tomuto i jeden individuální trénink (ale třeba někdo poradí i jinou alternativu), na kterém mi bylo doporučeno, abych pesana postupně krůček po krůčku zvykala na krátkodobé odloučení mimo domov. Aby to pro něj bylo něco naprosto normálního a všedního a pochopil, že se nemusí bát, že ho opouštím. Např. předat vodítko jiné osobě, říci příslib, který už zůstane stejný (např. Já přijdu), popojít pár kroků, vrátit se a postupně vzdálenost prodlužovat a nenechat to dojít do fáze, kdy by začal vyvádět.
Chovat se jako by nic, žádné vítání, prostě normálka. Dále trénuji i odložení. Za týden se vzdálenost z nuly prodloužila na cca 5m. Takže tohle je snad na dobré cestě. Jen pořád nevím jak řešit to vyvádění, když jde někdo z rodiny (nejčastěji ta dcera na koloběžce) před námi. Dnes jsem zkusila to, že pokud začal tahat a vyvádět, na patě jsem se otočila a šla opačným směrem, když se uklidnil a šel na prověšeném vodítku, opět jsem šla směrem k dceři. Přišlo mi, že to vcelku chápal. Nebo vás napadá lepší způsob? Způsobila jsem to především tím, že s ním z 90% chodím na procházky sama (to netahá vůbec). Přeci jen se 2 malými dětmi toho nenachodím tolik, kolik potřebuje a je to pro mě i relax, kdy si vyvětrám hlavu a odpočinu si od domácnosti a všeho kolem. Takže zařadíme víc procházek s celou rodinou, to je jasné, ale jak postupovat při tom navykání, že někdy prostě jako první nepůjde?

Děkuji za tipy a rady, které by mi pomohly nastalou situaci napravit

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem slepá já, nebo oni?
Jsou na fotkách Bonga dva různí psi?

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci-detail-iframe?objid=62887

Jsou 😀

rapotacka11 napsal(a):
U těch kokrů to kousání nebylo z nevýchovy.

U těch Anglických ano (viz. ten syndrom), ale u Amerických jsem o takových problémech neslyšela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě chtěli sníst zaživa dva baseti. Jsem netušila, že umí vyvinout takovou rychlost :-)
Když si to tak ale seskládáte vedle sebe... nejvíc kousaví jsou: malý, lovecký, nevybitý.

A ještě takové ty neurotické něco jako čivavy a něco jako jorci, co jsou nošeni jen v kabelkách 😀🙈

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kokr byl slídič. Slídit, pobíhat, prolézat a kmitat. I doma potom nelehne a kmitá, protože lovečinu v terénu mu poskytne málokdo.
Ale pro zadavatelku je i váhově už mimo ( jestli se nepletu ). Za mě malý knírač, pudl nebo papillon.

Americký má 11 až 14kg. Ale máte pravdu, trochu jsem to dál pročetla a můj tip se nehodí 😬 Pudli byli dřív na každém rohu a teď je skoro nikde nevidím.

Já mám třeba s kousavými psy nejvíce spojené jezevčíky, jeden mě v dětství hryznul a možná se na ně moc zaměřuji kvůli tomu 😁 Ale i jsem někde četla, že figurují v případech pokousaných lidí na předních příčkách, ale je mi jasné, že to budou hlavně různé jezevčíkovité křižovatky.

A s tou rezervovaností máte pravdu, to Am. kokr nesplňuje. Ale to bude problém u všech těhlech menších plemen si myslím 🤔

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nene. Kokr kouše! Hrůza pes :-)
Ne, hlavně .. znala jsem jich tak 30, kdysi, všichni měli nějaké trable s ušima a očima. To byli ti zlatí (to jsou asi angličtí?) a všelijak strakatí a černí. Štípalo to lidi, děti i psy.
No a naposledy jsem kokra potkala.. před 25 lety, tak nevím, asi to takoví miláčci nejsou :-) což ale zas je dobré, že nejsou moderní, aspoň zůstanou psí.

Ano ti kousaví jsou Angličtí 😀 Americká verze mi přijde ve všech směrech mírnější, mazlivější a gaučákovitější 🙂 A s ušima problémy byly ke stáru, museli jsme hodně čistit, jinak měla zánět (ale na to asi trpí všechna plemena s plandavýma ušima). S očima jsme problémy neměli. Je pravda, že už je taky nevídám, jako dřív. Ale to ani pudly, dalmatiny... Už ani nevím, kdy jsem naposled nějakého zahlédla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to jedinec od jedince. Am.kokra jsme měli, naštěstí jen dva měsíce, než jsme zjistili, že se neztratil, ale že ho majitel prostě vyhodil na výjezdu z našeho města.
Byl to neskutečný zmetek, 8 měsíců. Ochotný se kdykoliv servat, a to i s mými psy, ačkoliv přišel do hotové smečky ( fena + pes - oba starší ) a cenit zuby i na mě.
Byla jsem ráda, když jsme mu našli vhodnou rodinu a odputoval.

Tak my ji měli od štěněte. A nemyslím si, že by ten, kterého jste poznala byl zmetek, důsledkem povahy Am. kokra, spíš (ne)výchovou předchozího páníčka. Znala jsem další 2 a též to byli naprosto nekonfliktní chytří pesani 🙂 A samozřejmě vždy je to kus od kusu, jako u lidí 🍀 V souvislosti s tímto mě ještě napadá Kavalír, ti prý však na tom nejsou moc dobře se zdravím, tak vybírat opravdu dobrou CHS, kde dbají na zdraví.

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=62879

Nečetla jsem celou diskuzi, tak se omlouvám, pokud poradím mimo požadavky zadavatelky nebo pokud to tu padlo... Ale co Americký kokršpaněl? Byl to náš první pes, dokázala jsem ho pomocí pár piškotů vycvičit jako dítě školou povinné ☺️ Snášenlivý, kamarádský, inteligentní pes. Lovecký pud už téměř žádný (pouze kachny ji lákali, ale dala se v poho odvolat). Nesmírně adaptibilní pes ☺️ Chceš se dnes válet na gauči? Juu, jdu se k tobě natáhnout. Chceš jít na túru? Huráá 🙂 Suchý zip to byl taky, až do svých 15,5 let byla hravá a mazlivá. Jediné co může být nevýhoda, je potřebné stříhání (my nenechávali takový ten výstavní střih, spíš sportovní).

Znám holčinu, která má 6 AUO (má vlastní CHS), 2 děti a třetí na cestě, absolutně ale absolutně nechápu, jak to vše zvládá, ale zvládá 😀 To jen tak, že jsem si na to vzpomněla při čtení této diskuze 😉 Chápu vás, sama mám 2 malé prcky a po smrti našeho hafana jsem pořídila štěně. A opravdu se nenudím, nic méně, po zapojení manžela a babiček mám času dost na děti i hafana ☺️Myslím, že tu padly dobré rady, na vašem místě bych vyhledala dobrého cvičitele a zaplatila si individuální lekce, jelikož když k vám přímo dojede domů a situaci uvidí, nejlépe vám poradí, jak se zachovat. Takhle na dálku se špatně radí. Z jakého jste kraje? Někdo by vám třeba někoho dobrého doporučil.

Jinak k dotazu. Kamarádka má bígla, kastrovaného (podmínka adopce). Byl to ničitel, na procházkách zdrhal a ojížděl vše, co viděl. Po kastraci... Se nic nezměnilo 😀 Člověk by řekl, že alespoň ty choutky sexualní ho přejdou, ale ne. Takže kastrace určitě nic nevyřeší. Sama mám zkušenost s kastrovanou fenou Am. kokršpaněla (v 7 letech kvůli karcinomu mléčných žláz), povaha se nezměnila vůbec, jen přibrala.

Někdy uši dočasně spadnou při přezubování, je to normální. Našemu BŠO se postavily na 11 týdnech, byl už poslední z vrhu, některým sourozencům stály už při odběru. Přes uši jsme ho hladili normálně 🙂 Myslím, že šance, že by papírovému ovčounovi uši nakonec nestály, je mizivá. Jinak to lze podpořit kolagenem, ale v kvalitním krmivu by ho mělo být dost.

Přidávám pár fotek proměny našeho ušáka 🙂 Fotí se dost složitě, jelikož jakmile vytáhnu foťák, jde ho hned očmuchat 😁

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

impact napsal(a):
Myslím, že u nás psi úplně netrpí. Sranda u bazénu.

Moc jsem teda nefotila, protože mám docela drahej telefon a bála jsem se, že mi ho utopí.

Páni, máte zcela upřímně můj obrovský obdiv, co všechno pro pejsky děláte ❤️ Děkuji za lidi, jako jste vy. A taky za tu trpělivost a ochotu, zde vše vypisovat. Pracovala jsem s lidmi a vím, jací to umí být sebestřední blbci, zvláště na internetu je každý hrdina a v reálu by jen sklopil oči 🙈 Štěnda jsou úžasná, přeji jim super domovy. My někdy ve vzdálené budoucnosti určitě chceme adoptovat útulkáče, klidně staršího, na dožití. Ale to až na to opravdu budou podmínky 🙂

sisi58 napsal(a):
Já čekala několik let, až budu na mateřské, abych si mohla koupit štěně. Měli jsme ho cca měsíc před porodem druhého syna. Byl to kluk a malý a tak mi spával na břiše, když jsem odpočívala. Spokojený, jak želva.
A navíc jsme bydleli v přízemí, tak se štěndo krásně venčilo. Prostě ideální podmínky.

Krásnej ❤️ My máme rodinný domek, stačí otevřít jedny dveře a jsme na zahradě. Je fakt, že bydlet v paneláku bez výtahu, to bych si štěndo k prckům nepořídila, to si nedokážu dost dobře představit, jak vybíhám se štěnětem na čůrání a k tomu beru do rukou 2 děti 🙈 Jediné čeho se trochu bojím je, jak bude snášet můj nástup do práce. Na samotu zvykáme, ale přeci jen to bude velká změna. Mohu se zeptat, jak to proběhlo u vás? Níže náš 4m rošťák 🙂

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Impact, výše uvedené důvody chápu a jsou logické, navíc je opravdu mnoho matek, které chtějí pejska jen jako doplněk ke kočárku či na hraní k dětem. Takže v tomto ohledu rozumím. A moc dobře znám i ty, které vykřikují: Já jsem matka, kdo je víc! 😀🤦🏻‍♀️ Prakticky od narození naše děti vedeme k tomu, jak se chovat ke zvířatům. Ano, je to takřka o nepřetržitém hlídání a vysvětlování. Samozřejmě, parkrát se stalo, že malá zatáhla psa za ucho, nicméně obě rychle pochopily, že to se pejskovi nesmí dělat. První dítě se narodilo, když byly našemu pesanovi 3 roky. Do té doby nikdy mimino zblízka neviděl. Bylo to naprosto bezproblémové soužití, které trvalo dalších 4 a půl roku. Poslední rok se přidalo druhé dítě. Byli to úžasní parťáci. Pak zemřel a já cítila hroznou prázdnotu a věděla jsem, že to dalších x let bez pejska nevydržím, starší dcera to též těžce nesla. Bohužel, doufala jsem, že s námi
bude mnohem déle 😥 A teď babo raď, brát si dospělého pejska bych se k malým dětem neodvážila, na to nemám odvahu. A se štěňátky pak člověk taky narazil. Říkala jsem si, že teď budu doma ještě přes rok, že je to ideální doba pro pořízení štěnda, kterému se budu moci více věnovat. A uznávám, opravdu se za celý den ani vteřinu nenudím, je to jako mít třetí dítě 😀 Ale musím dodat, že trvalo asi měsíc, než si to krásně sedlo, teď už je to více méně v poklidu. Přijde mi krásné, že děti odmalička vyrůstají se psím parťákem a on s nimi. Každopádně děkuji za objasnění Vašeho postoje, víte, kdyby mi takto odpověděli i v tom zmiňovaném útulku, vzala bych to v pohodě. Oni se ani neobtěžovali reagovat. Přeji hodně štěstí s hledáním těch pravých paníků 🍀

A ještě dodám, že jsem narazila i na věty typu: do rodiny s malými dětmi pejsek nepůjde, není to plyšák na hraní. Opět rovnou odsouzení všech rodin s dětmi 🤷🏼‍♀️ Chápu, že takový nezodpovědní rodiče jsou, ale proč rovnou všechny bez bližšího poznání vyřadit? Jo no, jsou to jejich podmínky, můžu kouknout jinde, ale zamrzelo mě to kolikrát.