Zkuste se podívat v jiném útulku, často narážím i na nabídky adopcí, kde je v popisku, že při dostatečné péči a vyžití by byl vhodný i jako výhradně venkovní. Já osobně tedy nejsem zastáncem toho mít psa jen venku, jen na to čas od času narazím. Už jsem tu jednou psala... Když nám začátkem roku zemřel pejsek, koukala jsem hodně po útulcích a spolcích. A taky jsem narazila. Vzhledem k tomu, že máme 2 malé děti, chtěla jsem raději štěně či mladšího psa. No a když jsem si chtěla vzít jedno ze štěňat, které byli v nabídce už několik týdnů bez zájemců, dozvěděla jsem se, že pejska do rodiny s malým dítětem nedají. Jelikož si prý takový zájemci evidentně neuvědomují, že by neměli na psa vůbec čas... Tak jsem jim slušně odpověděla, že moc nechápu jaký je rozdíl v tom, jestli si psa vezme mladý pár, který chodí do práce (tudíž pes bude často sám doma) a mezi maminkou na mateřské, která bude mít naopak na výchovu štěňete spoustu času, jelikož je tu i manžel a babičky, které děti pohlídají a že ten mladý pár nejspíš s pořízením dětí taky nebude čekat 15 let, až pejsek zemře. Že mě to mrzí, jelikož děti, domácnost i pes jde skloubit dohromady, když se chce. A tak, aby nikdo nebyl zanedbáván. No a nedočkala jsem se už ani žádné reakce... Nu, což, tak ať si psíky nechají 🤷🏼‍♀️ Co vím, byli tam další 2 měsíce, než si je někdo adoptoval (ještě před Covidem, teď by asi zmizli hned). Nakonec máme vlivem osudu/veliké náhody štěndo z CHS, a musím říct, že je to naopak paráda. Štěně můžu celý den průběžně vychovávat, když manžel dorazí z práce, jdu s ním ještě na procházku sama bez dětí, chodíme na cvičák a naopak mám na vše fůru času 🙂 Jediné co je do budoucna nevýhoda, že nebude tak zvyklý na samotu, až půjdu do práce, ale i na tom pracujeme.

Vidím tam určitě bulla a něco molossoidního (fila, cane corso, bullmastif) 🙂 Ať vám dělá radost a má u vás spokojený život 🍀

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....."nechat na stole např. tác s cukrovím a nezmizlo nic".......

to znám, kerryčka by si taky ze stolu ( z linky ) nic nevzala - to bylo tabu. Do té doby, než se naučila spolupracovat s kočkou. Jednalo se právě o tác s vánočním cukrovím.
Kočka cukroví nežrala ( kočky asi na sladké nejsou ), ale po lince chodila a shazovala ho feně na zem. Co bylo na zemi - no to už přece pes může.......To bylo překvapení, že půl tácu dobrot chybí :-))

To je super spolupráce 🙂 Náš kocour je takový, že to raději sežere sám (sladký, slaný, je mu to jedno 😀). A ano, co je na zemi, je již přeci ve výhradním vlastnictví psa :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to je mi jasný.....my jsme v tomhle tak nějak lenoši, Sárina byla zloděj a vždycky se rozhlídla, jestli nikdo nekouká, tak nějak jsme se naučili všechno uklízet...dávat z dosahu........ve své podstatě mi stačí, že když si položím talíř s jídlem třeba v obýváku na stolek a chci si dojít pro pití, tak stačí říct "nesmíš" a ona se toho nedotkne.....ale bez povelu mi do toho vleze.

Takže u nás funguje pouze povel "před akcí" před tím než se někam vleze....a hlavně holky mají ten dar lézt na linku, když si myslí, že je nikdo nevidí.

To zase můj pes...naprostý touba...tomu stačilo říct jedno "na linku se neleze" a on tam prostě neleze....jednou jsem mu řekla, když ležel přes celou kuchyň, aby mazal, že už mě nebaví přes něj skákat....nedostal vynadáno, normálně byl požádán a od té doby do kuchyně bez pozvání nejde...u takovýho psa je to učení, že se něco nesmí naprostá pohodička

Našemu předchozímu pejskovi taky stačilo říct, že ze stolu a z linky se jídlo nekrade a chápal to. Vůbec si nepamatuji, že bych to nějak učila. Klíďo jsem mohla odejít, nechat na stole např. tác s cukrovím a nezmizlo nic. Přišlo to tak nějak samo, jako štěně nám samozřejmě uzmul hodně věcí, ale pak to odeznělo 🙂 Mám pocit, že u nynějšího pesana to tak hladce nepůjde 😀

Máme též 4m štěně, v naší přítomnosti si už nic nevezme, musela jsem začít učit brzy, jelikož máme 2 malé děti, kterým kradl jídlo i z rukou 🙂 V naší nepřítomnosti se samozřejmě zatím obslouží vším, co je v dosahu 😀 Takže hlavní zásada: Nenechávat jídlo někde volně položené, neb příležitost dělá zloděje. Pokud něco ukořistí, nenechte ho to dojíst. Když uvidí, že se mu vyplatí na stůl skákat, bude v tom pokračovat. Určitě ho nijak neplácejte, nepochopí, za co to je a jen si tím narušíte vzájemný vztah. Přeci chcete, aby vás pejsek poslouchal proto, že chce a ne proto, že se vás bojí. Navíc, až dospěje, může se stát, že se ohradí (záleží na povaze a plemeni). A teď jak postupovat. Mějte v blízkosti vždy nějaké pamlsky/co má pes rád. Jakmile se bude blížit ke stolu, kde je jídlo, zavolejte ho/jděte k němu, jakmile odvrátí pozornost od jídla a podívá se na vás/přiběhne, odměňte ho. Odměňujte žádoucí chování - v tomto případě - pes se přestal zajímat o lákadla na stole. A takto pořád a pořád, u nás už nyní stačí říct jen dlouze jeho jméno v jiné intonaci a zastaví se, jídlo si nevezme. Odměny v podobě pamlsků postupně odbouráte. Další možností je povel "fuj". Dle mého vcelku užitečný, především pokud máte psa, který sežere kdejaký hnus, co na zemi najde. Tohle je lepší trénovat s vodítkem. Pes vidí něco, co chce sníst. Vy se zastavíte, on je na naplém vodítku s upřeným pohledem na objekt, řeknete "fuj" a počkáte, vodítkem nijak neškubejte, dál nic neříkejte. Počkejte, až se na vás pejsek podívá, dál se už o objekt nezajímá, v tom momentě opět přichází odměna. Někdo povel "fuj" bere jako zákazový, já to spíš beru tak, že to znamená: Ani nemysli na to, že ten hnus na zemi půjdeš sežrat a radši si jdi po svých 🙃 Jinak povely jako "nesmíš" apod. jsou většinou neefektivní, vždycky je lepší spíš pejskovi říci, co dělat má, než co dělat nemá. Povel "místo" je skvělý, ale pro 4m štěně ještě docela náročný, ale určitě bych to do budoucna řešila i tak (pokud by např. žebral).

Máme 3,5m štěndo a "cvičíme" od druhého dne, co jsme si ho přivezli. Přesně jak se píše výše, hlavně formou hry, do psí školičky též chodíme, má to velký smysl - především kvůli socializaci. Dle mého je to prvních pár měsíců spíše výchova, než-li výcvik jako takový. Učím ho chůzi na vodítku, aby netahal (jelikož odnaučování je pak o dost horší), procházet v klidu okolo štěkajících psů za plotem, reagovat na jméno... Z povelů má zatím jen "sedni" a "ke mně" (a vlastně ještě "v klidu", aby trochu ubral plyn a neožíral nám děti 😀). Vše děláme formou pozitivní motivace. Musím říct, že jsem paf z toho, že na odvolání zatím reaguje 100%, a to včetně na odvolání od kočky, jiného pejska či kupy ovčích bobků, které rád ochutnává🤦🏻‍♀️ To u předchozího pesana vůbec neznám 😀 Je mi jasný, že je to tím, že je to ještě takovej vyjukanej prďola a s rostoucím sebevědomím bude on cvičit se mnou, ale... Co tím chci říci, přijde mi hloupost nechat psa do půl roku růst jako dříví v lese a pak teprve začít s výcvikem, byla by škoda nevyužít chuti štěněte se formou hry a odměn učit nové dovednosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Se ho bojim :-)
Ale jako když pp stojí 40..
https://zvirata.bazos.cz/inzerat/122468011/stafordsirsky-bulterier-s-pp.php

Tak to teda taky zírám 😱

Nevím, jestli je na tom nejhorší ta cena, ten pravopis, popis a nebo ta fotka "4m staforda" 😱

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Je možné, že má reakci na očkování, občas se v místě vpichu udělá boule, po pár dnech by to mělo odeznít, zkuste jí to místo chladit. Pokud by se k tomu přidalo něco dalšího (apatie, zvracení, nechuť k jídlu), jeďte raději k veterináři.

Ono je taky neco jineho, pokud s vami spolecne bydli se stenetem i male deti. Mam momentalne 3m stene a k tomu 18m a 4lete dite. Tomu 18m se spatne vysvetluje, kdyz se mu pes zahryzne do nohy, ze si pejsek jen hraje a ze to prejde 🙊 Takze ja pozornost na hracky presmeruji. K tomu mam povel "klidek", tzn. prestat kousat dite/cokoli a zklidnit hormon 😁 Naucila jsem ho to tak, ze jsem k nemu prisla, rekla povel, stene se zamerilo na pamlsek a sedlo si. V tom momente prisla odmena. Musim rict, ze stendo to pochopilo behem tydne. Ted uz staci rict "klidek" a stendo si hezky sedne a ceka na pamlsek ci hracku. Prvniho pejska jsem mela jeste jako bezdetna, od toho jsem se v ramci hry "rasit" nechala (do krve ale teda ne), ale ted to proste nejde. Nechci, aby se ho me deti treba baly. Takze dle meho zalezi na situaci. A na plemeni urcite zalezi, CC byl urcite vetsi kousac nez soucasny BŠO.

Taky mi to nepřijde nemožné, stačí pokud slečna hodně čte (kvalitní literaturu), pohybuje se hodně mezi dospělými, atd. To vytvoří obrovskou slovní zásobu. A to dříve (před 40 lety) může mít oposlouchané od babiček.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a delala jste to nakonec s tim CC?

Přiznám se, že jsem to zkoušela, ale nějak jsem ho nedokázala namotivovat, aby ho to chytlo a bavilo. Moje chyba 😔 Byl to temperamentem takový rozvážnější a klidnější typ, žádný akčňák. Nechtěl nikdy ani plavat, ve vodě by vydržel celý den, ale jen pokud stačil po krk 😁 Nicméně, nakonec byl krásně nasvalený a vyrýsovaný i bez tohoto druhu pohybu. Celý jeho život jsem se bála, aby ho nohy nezačaly hodně bolet a měl problémy s během a chůzí, naštěstí se tak, i přes původní nehezkou diagnózu, nestalo.

marcelaamax napsal(a):
To neříkám, já, že by to měli dělat. Ale vím, že v diskuzi kde paní řeší ten problém s fenou, tak právě někdo radil ten tah....

Myslím, že tam někdo zmiňoval tah pneumatiky, ale možná se pletu.

To jsem zmiňovala já, jako jednu z možností, bylo nám to doporučeno na osvalení končetin skrz špatné klouby, ale je fakt, že u CC. NO má jinou stavbu těla, tam bude opravdu lepší tah v rámci běhu. Mělo mě to napadnout 😇

marcelaamax napsal(a):
No tak zrovna AST s PP za 10 dneska už asi nesezenes, ani v jine barvě, než modré. Nicméně 15 bych za štěňata z toho inzerátu taky nedala 😀

Zrovna dnes jsem na to koukala jak blázen. Americký staford bez PP na bazoši běžně 12 až 15 tisíc. Bohužel je to tak, znám rodinu, která teď takových 11 štěňat prodala, každé po 10 tisících a lidi jim málem utrhali ruce. Navíc jsem se doslechla, že další hárání plánují opět vrh 🤦🏻‍♀️ Lehce vydělaných 110 tisíc, je mi z toho blivno.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Náš pes (CC) měl ještě horší snímky, na jedné kyčli dysplazii stupeň 4, na druhé nevyvinutá kloubní jamka, kloub mu prakticky držely jen vazy a svalstvo. Bylo nám doporučeno ho udržovat ve štíhlé kondici, nepřetěžovat ho, vyvarovat se chůzi po schodech a tvrdém povrchu. Dbát především na osvalení, je to již zmiňováno výše, nejlépe plavání a tah (např. táhnutí pneumatiky). Dále ho nepovzbuzovat ke skákání, dát pozor na prochladnutí. Bylo mu to zjištěno v necelém roce, v té době jsem probrečela několik dní, bála jsem se, že nebude moci časem chodit. Nakonec dokázal s tímto hendikepem prožít 7,5 let, do doby než zemřel na rakovinu. Celou dobu dokázal běhat a fungovat bez výrazného omezení. Držím Vám a Vaší feňuli palce, ať prožije plnohodnotný život 🍀

Jinak jsme byli i u něj doma, měl tam oba rodiče, štěnda měli doma, všechno čisté, 2 malé děti, psí rodiče miláčci, pán sympaťák 🤷🏼‍♀️ a my... Blbci 🤦🏻‍♀️ Jinak jsme krmili granulemi spolu se zeleninou, ovocem, masem. Ale v našem případě by mu na klouby nepomohla už ani svěcená voda 🙊

To by Vám nejlépe měl poradit chovatel 🙂 Zkušenost se špatnými klouby mám bohužel u Caníka velikou, měl vrozenou vadu kloubů, na jedné kyčli šílená dysplazie, na druhé prakticky neměl vyvinutou kloubní jamku, kloub mu držely prakticky jen vazy. Po konzultacích s vícero veterináři nám operace doporučena nebyla (byl zvažován umělý kloub). Jen ho nepřetěžovat, minimum schodů, zadní končetiny posilovat, nejlépe plaváním či taháním pneumatiky, atd. Nevyzývat ho ke skákání, atd. Nutno dodat, že když jsme se to v jeho cca 8m dozvěděli, měli jsme pocit, že s tímhle nemůže prožít plnohodnotný život. Opak byl pravdou, pesan běhal, chodil jako by mu nic nebylo. Jen nezvládal delší procházky, to pak na něm bylo vidět, že chce odpočívat, takže jsme ho nijak nepřetěžovali. Ale to se nemá žádné plemeno trpící na DKK. Pokud pejska teprve vybíráte, velmi pečlivě vybírejte CHS. My byli před 8 lety důvěřiví a naivní blbci, kteří si mysleli, že PP je jen pro lidi, co chtějí na výstavy, no dneska bych si nafackovala 🤦🏻‍♀️ V té době se o tom tak masově nemluvilo. Uvěřili jsme pohádce, že štěňata nemají po rodičích PP, jelikož "chovatele" přestalo bavit jezdit po výstavách a fenu mu tudíž neuchovnili. No úplně se za to stydím, že jsme mu to sežrali. Důvod, proč mu fenu neuchovnili je zřejmý, viz. vrozená vada výše. Každopádně ani CHS Vám nezajistí, že pes nebude mít problémy, zrovna u CC se pouští do chovu kde co. My měli štěstí, že povahu měl přesně takovou, jakou měl mít, milovali jsme ho a byl to úžasný pes. A ohledně výživy si opravdu nechte poradit přímo od chovatele.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dřív se vůbec spousta věcí neřešila. Dnes se ze všeho dělá věda a hledají problémy tam, kde nejsou.

A tak je to ve všem. Tady se to občas neliší od diskuzí na "maminovských" webech, na kterých se bio matky vrhají na jiné, které si dovolily přiznat, že dávají dudlík, nekojí do samoodstavu do 4 let, kupují přesnídávky či nechávají očkovat dle očkovacího kalendáře 😅 Člověk se tu dozví spoustu zajímavých informací a rad, ale někdy to zavání skoro fanatismem či touhou si alespoň rýpnout za každou cenu.

Adele97 napsal(a):
Zpětně uzavřít smlouvu po takové době (jakože přiznat, že byla zpětně uzavřena) to fakt nee, navíc by to byl i “účelové vyrobený” dokument a de facto i neplatný Naproti tomu doplnění důkazního materiálu, který jsem dříve opomněl, popřípadě ho nalezl někde založený, to je naprosto běžná věc.
Když vám ukradnou voříška, který nemá skoro žádnou hodnotu (myšleno peněžní, samozřejmě - taky jsem hrdou majitelkou 100% voříška:) a vy ho najdete u někoho na zahradě, tak pokud máte čím prokázat, že je to váš pes, tak to policie řešit bude. A běžný postup je ten, že totožnost psa se prokazuje čipem, pokud ho pes má.
Policie prošetřuje jakékoli trestní oznámení a zvlášť, pokud je podložené věrohodnými důkazy (čip, oč. průkaz, kupní smlouva). Kupní smlouva je nabývací titul k majetku a má mnohem větší váhu než to, kdo platil za psa poplatek. Aby rodiče tuto váhu alespoň dorovnaly, musely by se vytasit s novějším nabývacím titulem (kupní nebo darovací smlouvou) mezi přítelkyni a rodiči.

Jj, ale pokud už třeba výslovně uvedli, že kupní smlouvu nemají a najednou ji objeví, tak to nebude působit důvěryhodně 😟 Já už jsem skeptická, u nás to byl učebnicový příklad zpronevěry, myslela jsem, že není co řešit, ty peníze nám prostě sebral, měli jsme přímé důkazy, smlouvu, doklad o převzetí i doznání pachatele a stejně to není dle policie trestný čin. Jak jsem byla naštvaná, ani nemusím popisovat 😠 Snad bude mít zadavatel štěstí a psa získá, je to blbá situace, ale zkusit se má všechno.

Adele97 napsal(a):
Soudní cestou to může trvat i několik let a k tomu ještě dost nejistý výsledek, peníze za právníka, soudní výlohy, pokud spor prohrajete...
Jít si psa “ukradnou” zpět taky není moc rozumné - vniknutí na pozemek, způsobená škoda,... minimálně přestupek by to zřejmě byl
Pokud byste ale našli “někde založenou” písemnou kupní smlouvu”, kde je jako kupující uvedena přítelkyně (samozřejmě se souhlasem prodávajícího, datovanou ke dni prodeje psa a raději na “symbolickou” částku” třeba 1000,-, tak aby prodávající eventuelně nemohl mít problém, že nepřiznal příjem), tak bych s touto kupní smlouvou, očkovacím průkazem a výpisem z registru čipu, kde je jako majitelka uvedena přítelkyně, šla obratem na policii podat trestní oznámení, že je proti vaší vůli zadržován váš majetek a chcete aby policie asistovala u jeho vydání zpět majitelce. Jako důkazní materiál bych si vzala ještě pár fotek psa s přítelkyní. Policie bude mít předložené jednoznačné dokumenty, které potvrzují, že je přítelkyně majitelkou psa a že se jedná o konkrétně tohoto psa, který je proti její vůli zadržován třetí osobou, si ověří načtením jeho čipu a po ověrění totožnosti psa, by neměl být důvod psa nevydat majitelce:)
Prostě na to musíte jít obráceně:)) mít důkaz, že je majitelkou nějakého psa a jeho totožnost ověřit podle čipu (je to vlastně úplně stejné, jako když si majitel vypátrá psa, kterého mu ukradli) než se u konkrétního psa dohadovat, kdo je majitel. Snad jsem to napsala srozumitelně, pointou je, že v tomhle případě to budou rodiče, kdo bude muset nějak prokázat, že přítelkyně není majitelkou psa (což v případě údajů z čipu v kombinaci s kupní smlouvou pro ně bude docela složitý oříšek:)))

Bojím se, že i tak je může PČR poslat k soudu, aby se vlastnictví soudně potvrdilo. Oni to řešit možná vůbec nebudou, zvlášť psa v hodnotě 1000Kč, ale určo bych to aspoň zkusila. Jak píšu výše, u nás šlo o mnohem vyšší částku a PČR je to buřt. A pokud už mají ve výpovědi, že kupní smlouvu nemají, bude vcelku podezřelé, že ji najednou objevili v šuplíku. Ledaže by prostě řekli, že ji uzavřeli dodatečně a s tím, že by prodávajícímu nevadilo to dosvědčit.