No nelehká situace. Jak píšete, že je moc bojavá a ne moc jako stafbull, tak já tak teda znám každou stafbulku, přecitlivělé mimozemšťanky, před některými se pár nemůže ani hádat, aby nemuseli psa odvážet rovnou do psychiatrické léčebny po zhroucení. Na ten možný zdravotní problém se také zaměřte, ale věřím, že už je to dost těžká situace, protože vy nevěříte psu, je tam nějaké napětí, pes to ví, vy to víte a z toho klotoče Vás může dostat nějaký kvalitní trenér, ale nemusí. Chápu i rady k opuštění psa, dítě je a vždy bude důležitější než pes.

Ještě mně teda napadala jedna věc s kterou by se teda teoreticky dalo pracovat nejlépe a s ohledem na to jak jsou stafbulíci bráni jako psí chůvičky. Vyhodnocujete ty její signály dobře? Jsou opravdu namířeny vůči miminku? Není třeba extrémně přecitlivělá na to, aby se právě MU nic nestalo? První zavrčení, po kterém se situace změnila, mohlo být jenom automatické zabrumlání na Vás, pozor, ublížíš mu, jenže od té doby ale vy už necítíte plnou důvěru a ona to vyhodnocuje tak, že se chováte nějak divně a nérvózně u mimča, že byste mu fakt mohla něco udělat (vystartování po prudkém zvednutí atd.). To musí posoudit kvalitní psycholog psích duší, no držím palce!

Megí, žil jsem v domění že:
Stafík = Stafford = Americký stafordšírský teriér
Stafbulík = Staffbull = Anglický stafordšírský bulteriér

Ale to je jedno, jak říkám obojí velká hlava, velké srdce a v mozku z granulky kostku.

Zadavatelce: Neříkám, že to Váš případ, ale my jsme teda řešili lámání a problémy s drápky neustále. Po přestěhování a změně veterinářky se nás ta nová teda při prvním podobném problému zeptala, zda jsme zkusili někdy pravidelně ty drápky stříhat. No a jak jsme začali, tak to prakticky vymizelo, ustoupilo lůžko, zpevnily se drápky a přerostlé drápy už neměly takovou šanci si nabančit při střetu s nějakou protidrápkovou překážkou.

Člověk se může dostat do různých životních situací, takže nesoudím. Rizika soužití dvou stafordů Vám holky řekly, možná když kamarádův pes žil s druhým psem a je zvyklý sdílet svůj domov s druhým a Váš je stále submisivní (ikdyž i to se může změnit po pubertě), tak to třeba ale může fungovat, akaždopádně riziko na sebe bere ten kamarád včetně řešení zdravotních komplikací, toho si musí být na 100% vědom. Obecně je dát pryč psa tak těžké rozhodnutí, že si to musíte rozhodnout fakt sama, protože tady známe z Vašeho textu tak 5% informací o Vašem soužítí, popsala jste to zlé, málo času atd., nevidíme to dobré, co spolu sdílíte a jak to sdílete. Dejte na své nejlepší vědomí a svědomí.

My máme povel dobrůtka, což znamená ke mně, které nepochopil, protože mluví jenom anglicky. Pak už žádné jiné povely nemáme, pouze otázky. Na otázku se totiž může rozmyslet, co chce dělat a pak nevypadáme trapně před sousedy ani navzájem před sebou. Na veterině ho třeba zvednu na stůl a zeptám se ho, zda si chce sednout. Chvilku přemýšlí a tak se ho i veterinářka zeptá, zda si nechce sednout. Sestřička po další pauze odpoví, že asi nechce.

Holky, nehádejte se tady, Sýzr, Jiří Císler, Ave Caesar, Milouš Cesar, je to jedno, všichni víme o koho jde.

Je to zábavný pořad tak nejde o život, ale stejně škoda, že je násobně zajímavější pro majitele koček, protože se tam doví spoustu zajímavých rad, nápadů a popisu chování koček. Ruda bez ohledu na metody je špatný učitel a můžete být nejlepší odborník na světě, ale pokud to neumíte srozumitelně předat dál, postrádá to smysl. Pro soukromou praxi to zas tak neva, pokud si najde zákazníky, co se budou tetelit tím, že se na Rudu napojili a vše pochopili, pro pořad ve veřejnoprávní televizi si myslím, že by rozhodně našli člověka, který tomu nejenom bude perfektně rozumět, ale bude to schopný i velmi dobře popsat, předat a vysvětlit dál.

No v tom pořadu je čím dál více jasné, že Desenského hlavní problém je komunikace s lidmi a ne se psy. Teď nehodnotím vůbec jeho metody výcviku psů, protože to je jiná debata a ani se nepovažuju za člověka s takovou expertízou, abych mohl cokoliv fundovaně kritizovat. Ale ta ženská od koček je prostě extrémně empatická k lidem, nic nevyčítá, nehodnotí, nekritizuje, velmi jednoduše popíše problém, řešení a nápravu, z nikoho nedělá blbého, nenaznačuje polopatě nebo v náznacích, je jako návod z Ikei, jak poskládat skříň a pokaždé když se po měsíci vráti, skříň je poskládána resp. problém s kočkou odstraněn. Desenský začíná vypuštěním oblud, kde není ani po x dílech jasné, co má dělat pán a pes v případě, že se něj řítí velcí psi, aby byl Desenský spokojen a pak už jenom rozdává kritiku typu pes si dělá co chce atd. bez velmi jasného, stručného a cíleného popisu problému a jeho řešení se kterým tam dotyční došli. Po měsící setkání většinou odchází s tím, že se nic nezlepšilo.

Kdybych byl škarohlíd, tak lidi co nedokážou jasně a srozumitelně popsat druhým věci, kterým rozumí a které je živí, popisují je buď velmi kostrabatě, neurčitě nebo zbytečně složitě, považuji v drtivé většině za ty, kteří tomu nakonec zas tak moc nerozumí. U Desenského to asi nebude ten případ, jeho problém je velmi snížená a limitována schopnost komunikace s lidmi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, ty půjčené věci (komerčně), jsou častý problém. Ono když si půjčíte jachtu a naboříte ji do útesu, to si prostě pojišťovna nemůže vzít na triko. Dá se půjčit lambo, letadlo nebo tank, že.

A stejně tak bych dost pochybovala, že odpovědnost za škodu v občanském životě by kryla poškození vlastního vozidla. Jo, když nákupním vozíkem na parkingu odřete při infarktu deset aut, tak to by neměl být problém, ale když zboříte vlastní auto vlastní blbostí..? To je vyloženě půda pro poj. podvody, to bych úplně neviděla reál.

Přesně slečna mně vyjmenovala, že se to nevztahuje na půjčené auto, vlak, autobus, letadlo ...

Každopádně pocitově si platím tu pojistku spíše proto, kdybych poškodil něco někomu druhému, ne tak moc sobě, takže pojistka po rozhovoru zrušena a za blobost si stejně budu platit sám. Další výluku z mé blbosti už bych nemusel rozdýchat ...

Výluky jsou perfektní. Platím si roky pojistku na blbost. Kdybych někdy já nebo můj pes udělal nějakou blbost. Půjčil jsem si auto z autopujčovny, protože s naším mně odjela drahá polovička na druhou stranu republiky a po cestě z hor od návštěvy kamarádů tankuju. Nevím na co jsem myslel, protože jsem nepřemýšlel, automaticky jsem cpal naftu do benziňáku, protože máme osobní nafťák, takže rutina. Nezastavila mně ani jiná šířka trubice a uvědomil jsem si to až v půlce tankování, tak jsem alespoň nenastartoval. Odtahovka, vyčerpání nádrže, vyčitění filtrů v autorizovaném servisu, čas, doplnění nádrže na plnou ... no autopůjčovna si za to naúčtovala 13 litrů. Typická blbost říkám si, konečně bych mohl po letech využít tu pojistku na blbost. Super nápad. Ano pojistka se vztahuje na podobné události, řekla mně milá slečna z pojišťovny, ale bohužel ne u půjčeného auta, pouze u Vašeho. Výluka, nazdar!

Varaxi napsal(a):
Donio tvrdí, že zájemce kontroluje.
A asi i trochu ano, ale jak chcete kontrolovat všechny zájemce? Když někdo napíše, že jeho pes má tu a tu nemoc, a podloží to veterinární zprávou a řekne si o padesátku, jak ověříte, jestli je ta částka přemrštěná? Totéž nemoc dítěte, hmotná nouze, manžel(ka) opustí nemohoucí(ho) manžela/manželku - jak to chcete vyčíslit? Jak ověřit, že je to v pořádku?
Takže jo, něco, nějaká základní kontrola tam je. Ale zjevně není dostatečná a není spolehlivá.

Svého času tady byl příspěvek s žádostí o pomoc na jednu fenku, těžká nemoc, experimentální léčba, paní dostala za vše pěknou čočku tady, zadlužení, lidi si zjistili, že jsou v insolvenci, paní byla v diskuzi defensivní a celé to vypadalo jako nějaký podvod. Jako starému charitáři mně to nedalo, protože nemám rád, když se zneužívá charita k podvodům, kontaktoval jsem Donio i s odkazem na tu diskuzi, aby danou věc prověřili, že se jedná o lidi insolvenci a možný podvod atd.

Donio vše znovu prověřilo a zjistil jsem, že oni i před mou výzvou prověřují vše poměrně dokonale, volají na kliniky, ověřují si pravost tvrzení i vystavenou cenu nabídky zákroků, volají přímo s ošetřujícími lékaři atd. Takže kontrola je silná. S paní jsem se spojil napřímo protože bylo jasné, že částku nevyberou, dal jsem jim nějaký dar a zbytek poskytl jako půjčku. Probral i jejich finance, byla v tom i rodinná nemoc živitele (žádné automaty, dovolené na půjčky), ale museli splácet bydlení a tak se prodlužili, nějaká finanční blbina tam určitě byla, ale nesoudil jsem, probral jsem s nimi i aktuální rodinný rozpočet, zbývalo jim max.měsíčně v rozpočtu 500 korun, které mně pak spláceli z poskytnuté půjčky. Fenečka se po experiemtální léčbě zvetila, bohuže jenom na půl roku a pak odešla. Po smrti jsem se rozhodl jim odpustit zbylé splátky, protože pro mne 500 není nic, pro ně je to celý rozpočet po zaplacení jídla a bydlení. Řekl jsem jim, že jestli se jim podaří v budoucnu finančně probrat, ať to nevrací mně, ale zase někomu dalšímu v nouzi. Říkám tomu řetězec pomoci.

Proč to říkám, Donio má opravdu to ověření poměrně silné, není to tak, že by jim ti lidi mohli nabulíkovat co chtějí, takže bych daným příběhům věřil. Ano, lidská blbost, nezodpovědnost a krátkozrakost je sice nekonečná, ale zase si jako ateista stejně furt říkám 'nesuď a nebudeš souzen' či 'kdo jsi bez viny, hoď kamenem'

fikovnice napsal(a):
Zdravím ještě jednou srdečně "moloku"!
Znám Vás odtud a prakticky vždy s Vámi souzním a souhlasím...
I dnes jsem toto dlouhé vlákno jen prolítla, nějak není čas a ani chuť.

Víte, i pokud třeba úplně na začátku udělala zadavatelka nějakou chybu, teď už nemá smysl cokoli "vyčítat" nebo se k tomu vracet. To, co jsem přečetla, mi spíš ukazuje na neúctu a nerespekt dcery vůči matce, potažmo jejímu psovi a kočce. Nejsem zdaleka taková odbornice na zvířecí vztahy, jako někteří jiní odtud, ale nějak tak mi to připadá. A nejvíc souzním s tím prvním příspěvkem "impact": Váš dům, Váš pes, Vaše pravidla.
Tedy zadavatelky...

Já Vám plně rozumím jak to myslíte, už sem moc nechodím (není času) a sranda je, že jsem to byl většinou v minulosti já kdo mírnil vždycky vášně vůči zadavatelům dotazu a teď jsem se nějak rozjel. Mne spíše popíchl i obecný narativ diskuze 'drzá dcera ať táhne i se psem' ignorující pokus o řešení vztahů mezi lidmi a možná jsem si to nespravedlivě obrátil vůči zadavatelce.

Tak se vrátím do své staré hodné ulity, tedy dle citátu z Pána Prstenů "Zmenším se a odejdu na západ"

Nevím jestli je výška matrace až tak důležitá, protože můj pes má také kolem 27kg, nahromaděné v malé hroudě a na 7cm matraci s 3cm paměťové pěny se mu leží velmi pohodlně a rozhodně není promáčklý až na zem, větší šířka paměťové pěny naopak v minulosti způsobovala, že v tom ležel zafixovaný a těžko se mu pak z toho vstávalo. Takže mně ty 3cm paměťovky a celková výška madrace do 10cm připadají ideální.

Používáme toto, snímatelný a pratelný potah, bočnice jsou pocitově příjemné a rád si o ně opře hlavu, když chce a je to velmi levné v porovnání s jinými produkty. Máte tam tři velikosti a vzhledem k ceně by to šlo pořídiť byť jen na zkoušku.

https://www.peliskydog.cz/pelisek-pro-psa-medico-stnd-hnedy/

@bantender (a částečně i pro hmm) a co jste tedy udělala, aby se psi seznámili v průběhu těch tří roků a zkusili to? Pokud jsou psi mimo dvorek v pohodě, tak jste ani jednou nezkusili jim dát po návratu z procházky náhubek a vejít na dvorek? Protože "Vyslovený zákaz?" Nemůžu si pomoci ale "Můj vyslovený zákaz", aby štěně bylo na mém dvorku, nepovažuji za pravidlo či řešení ale za ultimátum. A vztahy, kde jedna strana dává ultimáta a druhá vyhrožuje jejich porušením nebo je přímo porušuje nevypadají jako super vztahy ale jako nějaký vztah Ukrajiny s Ruskem. V životě funguje základní pravidlo tedy nedělej druhému to, co nechceš, aby dělal on tobě. Vaše řešení je aby byl pes v kotci u babičky, což chápu, že prostě není schůdné řešení pro Vaši dceru (mít třeba Bula v zimě v kotci) protože to způsobuje jeho nepodlí či klidně i zdravotní potíže následkem promrznutí, zatímco vy nechcete nepohodlí pro Vaši fenu a kočky. Děláte dceři to, co nechcete aby dělala ona Vám a nazpátek Vám chce dcera dělat to, co nechce, abyste jí dělala vy. A tomu říkám zabejčení.

A pokud to v minulosti fungovalo bez problémů, ale problém je až teď když chce dcera po Vás, abyste psa hlídala a vy už na to dnes nemáte řešení, protože jste na něm nikdy společně nepracovali, tak jste to měla napsat hned na začátku, protože jinak je to celé dost zmatené. A pochopte také, že když vidím vyjádření pouze jedné strany a chybí mi druhá strana skládačky, jsem většinou skeptický.

Pokud jste si sem přišla pro potvrzení, že děláte všechno dobře a Vaše dcera se asi zbláznila, tak jste ho dostala od drtivé většiny zdejších uživatelů a máte to uzavřené. Skeptické příspěvky, že jste se nikdy nepokusili o fungující řešení pro obě strany můžete s klidem přehlédnout.

Hafo1 napsal(a):
Zdravim,mam otazku na chovatelov buldogov,,to je jedno aky-anglicky,americky".Vidam obrazky na ktorych vidam psov s velmi sirokym postojom.Otazka znie.Je to danou genetikou tohto psa,alebo ide o nauceny siroky postoj.Dakujem

U anglického buldoka ten velmi široký postoj bude výstavní, učí se to od mala mu naštelovat tak nohy a dát povel aby tak stál i k focení. Našeho prcka to taky chovatelé učili ještě než jsme si ho brali, ale na výstavy jsme se po té z vysoka vyprdli.

fikovnice napsal(a):
Popravdě, já to čtu po nějaké pauze zde postupně...
To, co píšete, je jistě pravda, ale...už se stalo. Těžko teď dohánět něco ze štěněcího věku bulloida.

Ano, teď už je zřejmě pozdě, fenka se stala důchodkyní a pes nikdy nepoznal život s kočkama. Já jsem chtěl spíše poznamenat, že tí hlavní zabejčení buloidi jsou v tomto příběhu lidi a ne psi. Máme příběh pouze z jedné strany od mámy a i v tom na sebe práskla sama několik věcí, které prostě nevidím jako psí, ale lidský problém a to jsme ještě neslyšeli druhou stranu teda dceru. Zabejčené lidi prostě neodbejčíš, to u těch psů to jde kolikrát mnohem snadněji.

A doufám, že bude u Vás vše fajn Fíkovnice, já budu dávat výpověď z lehce podobného důvodu, tak s Vámi soucítím. Ale také si vždycky říkám, že jak nejde o život, jde o houno ...

Tohle vlákno je spíše výlet do lidských vztahů a duší než těch psích. Nemůžu si zadavatelko pomoci, ale sama píšete v prvním příspěvku, že jste vysloveně zakázala seznámení už tenkrát, když ten pes byl štěňátko a ta Vaše měla 7 let (abysme furt neházeli tou psí důchodkyní). Je naprosto logické, že omezení psí přítomnosti omezuje i majiteli frekvenci návštěv, omezila jste už na začátku možnost, aby si to stěno vůbec zvyklo u někoho na kočky, rozhodla jste už na začátku, že se chcete dobrovolně stýkat s dcerou co nejméně. Mohli se velmi snadno na začátku frekventovaně seznamovat na neutrální půdě, zvlášť když se jedná o psa osoby, se kterou Vaše fena vyrůstala a která kdyby mohla místo štěkání mluvit, tak by třeba zkousla, že se bude častěji vídat se svou lidskou-dětskou ségrou i za cenu že u toho bude ten malý nový obšoustník.

Je naprosto běžné, že lidé nemají z nějakého důvodu super vztahy v rodinách, nechtějí se často vídat, baví se pouze ze společenské povinosti, že jsou nějak pokrevně spjati. Ale nesvádějme to prosím na psy. Pokud nebudete chtít vídat pak často vnuky, protože by Vás to otravovalo, řekněte to přístě dceři na rovinu a nepleťte do tohy třeba zase nervózní kočky. Vyjasníte si tím vztahy.

juhaj napsal(a):
Lidi, omlouvám se, netýká se to psa, ale je to k tématu. Mě se dnes v noci zdálo, že v práci ke mně přišla vedoucí a řekla, že mi propustí. Probudila jsem se celá zničená, pak jsem si řekla, sen, mocná úleva.
Šla jsem do práce, přišla vedoucí a ...
Pak že predtucha neexistuje.

Mně se v létě zdál dost nepříjemný a živý sen, jak sem se vrátil do mládí do místa svého bydliště a na místě, kde žádná voda v reálu nebyla, byl u baráku rybník. Tak jsme se v tom snu koupali s děckama z toho mladí a na dně toho rybníka byla nějaká černá díra, která občas někoho utopila. Sice nechápu proč jsme teda v tom snu pokračovali v koupání ale viděl jsem z břehu jak to stahuje dolů ségru, skočil jsem šipku, že ji zachráním (v tu chvíli mně mohlo napadnout, že je to sen, protože šipku neumím ) ale už jsem jen viděl pod vodou jak mizí v té dířě. Docela jsem měl z toho nepříjemný pocit a volal jsem sestře, která byla na výletě u kamarádky v Dubaji ať to nepřehánějí s koupáním ta zůstala docela opařená. Prý se den předtím reálně topila s malou kousek od břehu jí podjela noha a nemohla se z toho vyhrabat, už napolykaly obě dost vody, protože se pod ní propadal písek až pak se jí podařilo nějak dostat o kousek k břehu a nějak to ustát. Říkala, že to raději nikomu nevolala aby z toho mamka nevyšilovala. Malé to trvalo asi půl roku, než ji znovu dostala do vody.

Takže já nemám předtuchu, ale zátuchu, což je dost nespravedlivé, že se mně zdají sny s křížkem po funuse, kterýma nemůžu nikoho varovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lidi by v tomhle měli být tou logickou stranou a holt city musí jít někdy bokem, pokud je cílem nějaké dlouhodobé řešení a pohoda všech těch zvířat.

Ale to já souhlasím, neříkám, že má převládnout opičí láska, nechám si Vás tu i kdybyste se tu měli sežrat. Jen ať neřežeme nohu, kterou jsme vlastně neviděli, protože se dá ještě možná zachránit, tedy ukázat nohu někomu povolanému v reálu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
nevím, co je na hledání domova pro ročního psa "drastického". naopak ten roční puberťák si dobře zvykne jinde.

No ale lidi mají také city .. někteří ... pro mne by to bylo teda drastické dát ročního psa, se kterým si sám rozumím, pryč a řešil bych to na všech frontách než bych se k takovému kroku rozhodl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Já teda jsem životní optimista, takže bych to řešil (jak říká Sardullah) s někým typu RD"
a to je to, čemu bych se vyhla a co si myslím, že sardullah nefungovalo....

se tak zeptám - co si kdo myslíte, CO a JAK funguje či nefunguje RD?
a na čem je založen šusta?
je tam rozdíl? jaký?

Myslel jsem to tak, že by to měla zadavatelka řešit s někým v terénu kdo se v mezi-psím chování vyzná, aby viděl, co se přesně děje, a ne aby dala tu mladou hned pryč, protože jí to přece psali na diskuzi. Dat ročního psa pryč je totiž dost drastické a finální řešení na úrovni lékařské diagnostiky po netu "Aha tak takto Vás to bolí no hned zítra si zajděte na ozařování!"

Já mám s některými metodami RD spíše takový pocitový než faktický problém, ale zase je schopný spojit i smečku nezvladatelných psů (Se nebavíme o nějakém poštěkání u misky) a funguje mu to. Může být kdokoliv jiný.

Já teda jsem životní optimista, takže bych to řešil (jak říká Sardullah) s někým typu RD, kdo se specializuje i na smečkové chování než bych přistoupil k drastickému řešení. Každopádně to poučení, že když mám jednoho psa a něco nefunguje, tak to neřeším pořízením druhého psa. A když mám dva psy a něco mně trápí, tak to neřeším pořízením třetího psa, by mělo být jasné. Ještě bych dodal k těm rizikům, že i ta kombinace s tou ang-bulí slečnou není nejideálnější. To také není submisivní plemeno a když na to přijde, tak se nestáhne-neustopí nějaké mladé drzé čůze jenom proto, že je větší a půjde se rvát taky na tvrdo.