Dobrý, mám dotaz pre môjho syna. Chová korytnačku a prosí o upresnenie druhu a pohlavia (mala by to byť Testudo hermanni, bol to dar). Púšťame ju voľne von a vtedy pojedá drobné kamienky. Je to v poriadku alebo jej niečo chýba?
Ďakujeme za slušné odpovede.
S pozdravom Peter a syn Tobias.
Dobrý den,
ano je to Testudo hermanni boettgeri. Na určení pohlaví je třeba foto plastronu, zejména zadní části. Ne vždy je takové foto potřeba, mnohdy se dá pohlaví zejména u dospělých jedinců určit i z této fotky, bohužel vaše želva nebyla dosud chována v optimálních podmínkách a to se projevilo na deformacích krunýře čímž se stírají výrazné druhotné pohlavní znaky obou pohlaví. Pojídání kamínků může být způsobeno snahou o doplnění chybějících nerost. látek v organizmu respektive jejich nevyváženým vzájemným poměrem. Obvykle jde o Ca/Ph. Pokud se takové pojídání nezvrhne v "závislost" není se čeho obávat. Želva kamínky vyloučí.
Je to sice nad rámec dotazu ale koukám že by bylo potřeba trochu upravit přerostlou rohovinu horní čelisti. Takto jí 1/ztěžuje příjem potravy a za 2/neřešení může způsobit další zcela zbytečné deformace čelistí.
›
Ďakujem za reakciu.
Od mala bola chovaná v byte bez slnka. Asi preto tie problémy s Ca. Teraz je takmer denne vonku s možnosťou voľného pohybu. Na noc má svoje miesto vo vnútri. Prikladám ďalšie foto.
1. Horná čeľusť - môžem ju obrúsiť, či "zaštipnúť", príp. o koľko ?
2. Pazúre sa mi zdajú tiež prerastené - môžem ošetriť ako u vtáctva?
"Je to mimo môj obor"
Není zač.
Vypadá to na samičku. Vzhledem k velikosti zvířete v poměru k ruce je změna již nepravděpodobná i když někteří samečci dokáží své pohlaví tajit překvapivě dlouho.
Pro informaci přikládám fotky čelistí. Já si případné nedostatky upravím sám, ale nevím zda vám raději nedoporučit veta. Není to rozhodně nic složitého pokud použijete kleštičky na nehty a odštípnete přebývající část. Navíc není nutné štípat přesně, stačí méně než je optimum. Případné nedokonalosti si želva při příjmu odpovídající potravy již doupraví sama.Jen je třeba počítat s tím, že přední část (ta, které se dost nešťastně říká zobák) bývá relativně silná, tvrdá a překvapivě také dost křehká, takže má stejně jako nehty sklon k rozštípnutí. Ať už se rozhodnete jakkoliv nedoporučuji broušení pilování atd. Takové broušení trvá mnohdy dlouho a navíc vzniká zbytkové teplo, což vám jistě manželka potvrdí, to vše želvu zbytečně stresuje. Není nad cvak cvak a je to. S těmi drápky je to stejné cvak cvak a hotovo. Pokud jsem postřehl dobře tak máte zkušenosti s ptáky. Takže hurá na to, je to dost podobné, také hlídáte nerv a prokrvení.
Doplním ještě fotkou jak by to mohlo časem vypadat kdyby se rohovina neošetřila.
Jirko můžu se sem prosím vsunout a taky vás požádat o posouzení čelisti? :-) mám dvě malý roční marginatky, takže zatím chov pouze v tera, tak jestli je to ok. Sépiovku mi občas okusujou, nevím jestli to na obrušování stačí.
Ta čelist se mi zdá asi v pořádku? Ale u těch drápků nevím. Osobně se mi zdají celkem dlouhý, ale nevím. To bych je vzala k veterináři, já si na to netroufám
Není zač.
Tak čelisti jsou zcela v normě, drápky také. Dokonce karapaxy jsou na jedničku.
To bohužel nebývá zcela obvyklé. Je uklidňující že existují byť drobní chovatelé kteří
nepodceňují stále dokola opakované zásady chovu.
A protože je vždy lepší případným zákrokům předcházet řekneme si k tomu alespoň toto, i když vy to jak je vidět dobře víte.
K přerůstání rohoviny čelistí dochází zejména z těchto důvodů:
Nevhodná skladba krmné dávky. Pošetilá, i když dobře míněná, snaha podávat želvičkám vše co nejměkčí, nejnakrájenější atd. protože by se jim přece kus tvrdého lupenu do tlamky nevešel. Chyba viz. video. Želvy mají v přírodě tvrdý život a to včetně potravy. Období kdy si mohou dopřát měkké čerstvé rostliny je relativně krátké a zbytek sezony jsou odkázány na poměrně tvrdé dobývání potravy. Když potom člověk na lokalitách vidí jak třeba zrovna margináty dolují jakési cibule (ke své hanbě stále nevím jaké) pevně zarostlé mezi kameny a dokáží je opravdu vyšťourat a zbaštit, tak žasne nad vytrvalostí, houževnatostí a umíněností jakou je evoluce vybavila. To samé platí také třeba při řešení vhodné teploty chovu, neochota nechávat přes noc želvy ve venkovních výbězích a tak pořád dokola. Rád bych viděl reakce takových úzkostlivých lidí třeba na to jak akční jsou radiáty když v parném letním dni přijde bouřka s krupobitím. Vesele šmejdí po výběhu pokrytém ledovými kroupami a prudké krátkodobé ochlazení je jim fuk. Nemusím připomínat přirozenou lokalitu, že ne? No a tak je to téměř se vším, včetně řešení UVB a mých "oblíbených" vitamínových kapiček, když nad hlavou jim svítí zdroj nejlepší. Vím že někdy není zbytí a je třeba, zejména v chovu jiných druhů, podobné dilema řešit, nicméně pokud to jen trochu jde a u mnoha druhů želv ano, spolehněme se na přírodu a nebuďme chytřejší než ona.
Tak se mě zas podařilo kapku odskočit od tématu, pardon.
Drápky, na fotce vidíte co považuji za normál. Přerůstání zabráníte tím, že želvám umožníte pohyb po přirozeném terénu, v terku dobře poslouží pláty hrubých kamenů, nejlépe pískovce.
K videu, někde jsem ho v nedávné době zde již použil ale kde to jsem líný hledat tak
je tu znovu, žádná omezení nejsou.
Možná jsem ani na nic nezapomněl, nebo snad ano?
Snad jen k substrátu v terku, ten se mě moc nelíbí , ale uznávám, že k úspěchu jak je vidět nevede jen jedna cesta, takže to nechám být.
Díky moc za vyčerpávající info :-) mám je 7 měsíců. Substrát jsem dávala stejný, jaký měl prodejce, vyčetla jsem, že je dobrý při koupi jim udělat co možná nejpodobnější prostředí na který jsou zvyklé. Mají to ve 2/3 terárka, dva úkryty s vlhkou půdou kam chodí spát, jeden z korkový kůry, druhej je taková popískovaná jeskyňka. A v tý jedný třetině mají břidlici, kam jim dávám i potravu, aby se neválela na substrátu. Jinak krmím pampeliškama, jetelem, občas hřebíček a jitrocel ,ale to jim moc nejede. Přes týden, když chodím do práce tak ráno dostávají ještě čekanku nebo čínský zelí. Dřív jsem jim to zelí taky odlupovala jen to měkký, ale, když jsem to zkusila, že si v pohodě poradí i s tím tvrdším ,tak dostávají všechno. A všechno sypu vápníkem. Zatím se jim snad daří :-)
Není zač.
Ono je to poznat, že víte, želvy jsou pěkné. Schválně si potom pusťte to video až ho zpracují. Já se ještě krátce vrátím leží mě na srdci ta sepiovka. Hřebíček moc nechtějí to je fakt ale jitrocel baští jak o život. Do substrátu se vzhledem k výsledkům motat nebudu, není to zjevně třeba.
Sépiovku jim tam nechávám pořád, celou nedrcenou. Někde jsem tehdy vyčetla, že si o ní právě obrušují čelist nebo dodávají vápník, když je potřeba. Nevím cca jednou měsíčně jí měním, podle potřeby, když se mi zdá, že vypadá divně. Jinak mě se můžou utlouct po jeteli :-) v době nejsilnější úrody mi ani nechtěly moc pampelišky, jako na truc, aby dostaly jetel :-)
Víte ta sepiovka není jistě na škodu i když vzájemný poměr Ca/Ph je v tomto případě diskutabilní, stejně tak sypání potravy čistým vápníkem. Ono totiž získání Ca z tráveniny v optimálním množství je umožněno až teprve při vzájemném působení opravdu mnoha faktorů, jinak Ca prochází trávicím traktem bez užitku a je vyloučeno. To je ale opravdu nad rámec této diskuze. Nám a hlavně želvám proto bude stačit co nejpestřejší a pokud možno přirozená potrava, což je opět nepřesné, takže spíš z naší přírody získaná. Možnost za pomoci UVB získat dostatečné množství provitaminu D a tudíž následně i vitaminu D3 který se již přímo podílí na získání Ca a ostatních ner. látek z tráveniny do krve. Víte ono se běžně nepočítá s tím že D3 se vlastně přímo nepodílí na tvorbě kostí a ukládání Ca. K tomu je určen zejména vit. K2. D3 je odpovědný zejména za prioritní a životně důležitý vyvážený stav Ca v krvi. Což paradoxně může způsobit při nedostatku v potravě odčerpávání Ca odkud jen lze a to bývají právě kosti. Takže při předávkování D3 třeba kapičkama může být původně žádoucí efekt zcela opačný a aby to nebylo jednoduché tak na obě strany. Jenže já se chtěl původně vrátit k prosté prevenci přerůstání rohoviny čelistí. Dojem že želva půjde cíleně obrušovat své kousací ústrojí na cokoliv včetně sepiovky od ní nemůžeme žádat. Broušení nemá prostě v programu. Želva jen přijímá potravu, případně jiné doplňky stravy. Evoluce ji vybavila tak, že její organizmus počítá s přirozeným obrušováním rohoviny právě přiměřeně k této nezbytné činnosti. Takže chovatelé ve své snaze želvě pomoci jí vlastně upíráním této přirozené činnosti ubližují. A to je tedy raději vše než se do něčeho zase zamotám.