Stanovisko Teraristické společnosti Praha k připravované novele zákona č. 100/2004 Sb.

petr zelvar napsal(a):
Snad se na mne nebude předseda TSP RNDr. Petr Kodym zlobit, když sem okopíruji jeho odpověď pro Ministerstvo Životního Prostředí. Myslím, že to ukazuje serioznost a věrohodnost jejich úředníků až bolestivě...


Stanovisko Teraristické společnosti Praha k připravované novele zákona č. 100/2004 Sb.

Vážení představitelé Ministerstva životního prostředí,

velice jsem ocenil, že jsem jakožto zástupce chovatelů byl přizván k diskusím o novele zákona o CITES. Jednání, které na ministerstvu v této záležitosti proběhlo, se jevilo jako naprosto věcné a korektní. Otevřeně jsme si vysvětlili stanoviska a možnosti toho, co se dá v chystané legislativě změnit, co ne a proč. Ukázalo se, že klíčovým bodem novely zákona je paragraf 24a, umožňující zákaz chovu některých živočichů vládním nařízenim. Ostatní ustanovení zákona jsou, co se týče závažnosti, ve srovnání s tímto paragrafem víceméně technické drobnosti. Samotné znění paragrafu 24a je v zásadě nic neříkající, a tak jsme se s obavami ptali, jaký je smysl tohoto ustanovení. Byli jsme ubezpečeni, že je to jenom nevyhnutelná nutnost implementovat legislativu EU zakazující chov primátů a tygrů a za tím rozhodně není žádný další záměr (toto vysvětlení ostatně dostal místopředseda TSP ing. Oldřich Mudra na svůj dotaz písemně ještě minulý pátek - viz příloha). A jelikož MŽP přijalo některé naše návrhy v těch \"ostatních\" ustanoveních, odcházeli jsme s pocitem, že výsledek byl v maximální možné míře pozitivní a že v připomínkovém řízení nebude důvod podávat vážnější námitky.

O to větší byl potom můj šok, když jsem se seznámil se skutečným smyslem paragrafu 24a a zřejmě i celého zákona. Až z důvodové zprávy zcela jednoznačně vyplývá, že cílem předkladatelů je připravit právní rámec pro to, aby mohl být postupně v České republice úplně zakázán chov zvířat v lidské péči. Nejprve plánují zakázat chov primátů a tygrů, protože to údajně vyžaduje evropská legislativa, potom suchozemských želv, protože úřady nejsou schopny zvládnout administrativu spojenou s registrací a regulací těchto zvířat v chovech (kterou samy nařídily) a potom postupně celkem čehokoliv. Argumenty uváděné jako důvod k chystaným zákazům nejenže dalece přesahují rámec legislativy Evropské unie, ale i CITES, ochrany přírody a zdravého rozumu a na tomto místě s nimi nehodlám polemizovat. Při našich jednáních na MŽP však o těchto záměrech nepadlo ani slovo. Vysvětlení, že \"v důvodové zprávě k novele zákona jsou uvedeny příklady různých zákazů, jak jsou uplatňovány některými jinými členskými státy EU\" asi uvěří málokdo. A až vyjde celá pravda najevo, MŽP na četné (pozdní) námitky odpoví, že souhlas s návrhem jakožto zástupce chovatelů vyjádřil Dr. Petr Kodym - koneckonců jsem v této důvodové zprávě uveden jako konzultant.

Jelikož mám 3 dny na to, abych za chovatele vyjádřil svůj souhlas nebo drobné námitkyv nepodstatných věcech s tímto likvidačním zákonem, připadám si jako prezident Emil Hácha 14. března 1939 v Berlíně.

Pokud má MŽP stále ještě zájem o dialogu s představiteli chovatelů, a vzhledem k nezvratnosti chystaných opatření, časovému presu a minimální vzájemné důvěře, žádám ministersvo, aby

* vysvětlilo příčinu fatálního rozporu mezi vysvětlení smyslu paragrafu 24a, jak je prezentován pro uklidnění chovatelů a jak v důvodové zprávě k zákonu
* prodloužilo lhůtu pro připomínkové řízení alespoň o měsíc
* obnovilo jednání na skutečně seriózním základě
* zveřejnilo přesné texty ustanovení evropské legislativy, které údajně zakazují chov některých živočichů.

Doufám, že přeze všechno se ještě nalezne nějaká cesta k přijatelné dohodě.

S pozdravem

RNDr. Petr Kodym, CSc.
předseda Teraristické společnosti Praha
28.1.2008

Snad se na mne nebudou zlobit ti, jejichž vyjádření sem vkládám.

Vyjádření návrhu změn zákona 100/2004 Sb.

Dobrý den,

V první řadě bych chtěl vyjádřit své rozhořčení nad tím, co cítím jako zneužití mých úmyslů pomoci ve formulaci zákona tak, aby působil ve prospěch volných i v péči člověka chovaných populací zvířat a jako pokus o diskreditaci mého jména v široké chovatelské obci.

Krátce zrekapituluji události ze svého pohledu:

K debatě nad zákonem jsme s kolegy Kodymem a Vaidlem byly přizváni v šibeničním termínu a bez možnosti řádné přípravy. Tento fakt jsme při schůzce opakovaně připomínali a kritizovali, stejně jako neúplný a nereprezentativní výběr konzultantů (například naprostou absenci kohokoli z okruhu chovatelů savců). V průběhu jednání jsme se soustředili na detaily zjednodušující činnost chovatelů, což nyní, v souvislosti s likvidačním vyzněním §24 vypadá směšně. Znovu si procházím zápisy z našeho jednání a potvrzuji si to, že důvodová zpráva, ve které se například, zcela nesmyslně a v příkrém rozporu s mnou formulovaným stanoviskem , denuncuje činnost velkochovatelů suchozemských želv, nám vůbec nebyla předložena!

Jsem nyní přesvědčen, že pozvání k naší účasti na poslední chvíli, bez možnosti řádné přípravy a se zamlčenými pasážemi textu bylo zcela plánovaným zneužitím našich jmen. Proti dalšímu používání mého jména Vaším ministerstvem co nejostřeji protestuji.

A nyní ke zmíněné důvodové zprávě: Její argumentace tam, kde tomu rozumím nejlépe, tedy v pasáži o suchozemských želvách je zcela neodborná, nepodložená žádnými fakty ani čísly a kdyby se nejednalo o návrh zákonné normy (!) tak by vypadala přímo směšně. Autor tohoto textu převrací skutečnost o 180 stupňů. Populace evropských suchozemských želv jezdím sledovat více než 30 let, stejnou dobu se pohybuji v chovatelském prostředí a mohu zodpovědně říci že:

1. Je nemožné kdekoli v Evropě nachytat v přírodě mláďata, která by se mohla vydávat za odchovaná, protože mláďata suchozemských želv žijí skrytě a nacházejí se zcela náhodně.
2. Odchovy želv na zahradách (ale i na farmách ve Slovinsku a jinde) jsou natolik četné a metodika natolik zvládnutá, legální chovatelé (ve smyslu nejlepší snahy o dodržování všech norem a vyřízení všech potřebných dokumentů po roce 1997) zcela vytlačují a likvidují snažení pašeráků.
3. Znalosti o způsobu života, ekologii a etologii želv se za posledních 10 let (zejména díky činnosti chovatelů) zmnohonásobili a díky knižním publikacím, periodikům i osvětové činnosti zájmových sdružení se je podařilo rozšířit i mezi méně zdatné držitele jednotlivých zvířat. Výsledkem je plošné zlepšení péče o suchozemské želvy v péči člověka. Rozhodně se nyní nedá říci, že většina chovaných želv trpí. Vzhledem k určité odbornosti, kterou každý chovatel musí vstřebat je možné říci, že křečkové, psi nebo kočky v lidské péči jsou vystavení horšímu zacházení.
4. Zákaz chovu evropských suchozemských želv povede ke zhoršení stavu přírodních populací, protože opět vzroste zájem pašeráků o jejich dovozy z přírody, a kdyby se podařilo želvy v domácnostech zcela vymýtit, odvrácení zájmu veřejnosti o tuto skupinu přispěje k uvolnění již tak nadměrného civilizačního tlaku, kterému jsou populace želv vystaveny v přírodě (a který je hlavní, ne-li jedinou příčinou jejich ohrožení).

Tyto 4 body jsem schopen a ochoten podepřít publikovanými objektivními publikacemi a mými sebranými fakty, nikoli však již v interní debatě na MŽP, ke kterému jsem zcela ztratil důvěru.

Petr Velenský
Kurátor nižších obratlovců a bezobratlých ZOO hl.m. Prahy
Člen řídícího výboru Turtle Survival Alliance Europe

petr zelvar napsal(a):
Snad se na mne nebudou zlobit ti, jejichž vyjádření sem vkládám.

Vyjádření návrhu změn zákona 100/2004 Sb.

Dobrý den,

V první řadě bych chtěl vyjádřit své rozhořčení nad tím, co cítím jako zneužití mých úmyslů pomoci ve formulaci zákona tak, aby působil ve prospěch volných i v péči člověka chovaných populací zvířat a jako pokus o diskreditaci mého jména v široké chovatelské obci.

Krátce zrekapituluji události ze svého pohledu:

K debatě nad zákonem jsme s kolegy Kodymem a Vaidlem byly přizváni v šibeničním termínu a bez možnosti řádné přípravy. Tento fakt jsme při schůzce opakovaně připomínali a kritizovali, stejně jako neúplný a nereprezentativní výběr konzultantů (například naprostou absenci kohokoli z okruhu chovatelů savců). V průběhu jednání jsme se soustředili na detaily zjednodušující činnost chovatelů, což nyní, v souvislosti s likvidačním vyzněním §24 vypadá směšně. Znovu si procházím zápisy z našeho jednání a potvrzuji si to, že důvodová zpráva, ve které se například, zcela nesmyslně a v příkrém rozporu s mnou formulovaným stanoviskem , denuncuje činnost velkochovatelů suchozemských želv, nám vůbec nebyla předložena!

Jsem nyní přesvědčen, že pozvání k naší účasti na poslední chvíli, bez možnosti řádné přípravy a se zamlčenými pasážemi textu bylo zcela plánovaným zneužitím našich jmen. Proti dalšímu používání mého jména Vaším ministerstvem co nejostřeji protestuji.

A nyní ke zmíněné důvodové zprávě: Její argumentace tam, kde tomu rozumím nejlépe, tedy v pasáži o suchozemských želvách je zcela neodborná, nepodložená žádnými fakty ani čísly a kdyby se nejednalo o návrh zákonné normy (!) tak by vypadala přímo směšně. Autor tohoto textu převrací skutečnost o 180 stupňů. Populace evropských suchozemských želv jezdím sledovat více než 30 let, stejnou dobu se pohybuji v chovatelském prostředí a mohu zodpovědně říci že:

1. Je nemožné kdekoli v Evropě nachytat v přírodě mláďata, která by se mohla vydávat za odchovaná, protože mláďata suchozemských želv žijí skrytě a nacházejí se zcela náhodně.
2. Odchovy želv na zahradách (ale i na farmách ve Slovinsku a jinde) jsou natolik četné a metodika natolik zvládnutá, legální chovatelé (ve smyslu nejlepší snahy o dodržování všech norem a vyřízení všech potřebných dokumentů po roce 1997) zcela vytlačují a likvidují snažení pašeráků.
3. Znalosti o způsobu života, ekologii a etologii želv se za posledních 10 let (zejména díky činnosti chovatelů) zmnohonásobili a díky knižním publikacím, periodikům i osvětové činnosti zájmových sdružení se je podařilo rozšířit i mezi méně zdatné držitele jednotlivých zvířat. Výsledkem je plošné zlepšení péče o suchozemské želvy v péči člověka. Rozhodně se nyní nedá říci, že většina chovaných želv trpí. Vzhledem k určité odbornosti, kterou každý chovatel musí vstřebat je možné říci, že křečkové, psi nebo kočky v lidské péči jsou vystavení horšímu zacházení.
4. Zákaz chovu evropských suchozemských želv povede ke zhoršení stavu přírodních populací, protože opět vzroste zájem pašeráků o jejich dovozy z přírody, a kdyby se podařilo želvy v domácnostech zcela vymýtit, odvrácení zájmu veřejnosti o tuto skupinu přispěje k uvolnění již tak nadměrného civilizačního tlaku, kterému jsou populace želv vystaveny v přírodě (a který je hlavní, ne-li jedinou příčinou jejich ohrožení).

Tyto 4 body jsem schopen a ochoten podepřít publikovanými objektivními publikacemi a mými sebranými fakty, nikoli však již v interní debatě na MŽP, ke kterému jsem zcela ztratil důvěru.

Petr Velenský
Kurátor nižších obratlovců a bezobratlých ZOO hl.m. Prahy
Člen řídícího výboru Turtle Survival Alliance Europe

... posunovač

petr zelvar napsal(a):
Snad se na mne nebudou zlobit ti, jejichž vyjádření sem vkládám.

Vyjádření návrhu změn zákona 100/2004 Sb.

Dobrý den,

V první řadě bych chtěl vyjádřit své rozhořčení nad tím, co cítím jako zneužití mých úmyslů pomoci ve formulaci zákona tak, aby působil ve prospěch volných i v péči člověka chovaných populací zvířat a jako pokus o diskreditaci mého jména v široké chovatelské obci.

Krátce zrekapituluji události ze svého pohledu:

K debatě nad zákonem jsme s kolegy Kodymem a Vaidlem byly přizváni v šibeničním termínu a bez možnosti řádné přípravy. Tento fakt jsme při schůzce opakovaně připomínali a kritizovali, stejně jako neúplný a nereprezentativní výběr konzultantů (například naprostou absenci kohokoli z okruhu chovatelů savců). V průběhu jednání jsme se soustředili na detaily zjednodušující činnost chovatelů, což nyní, v souvislosti s likvidačním vyzněním §24 vypadá směšně. Znovu si procházím zápisy z našeho jednání a potvrzuji si to, že důvodová zpráva, ve které se například, zcela nesmyslně a v příkrém rozporu s mnou formulovaným stanoviskem , denuncuje činnost velkochovatelů suchozemských želv, nám vůbec nebyla předložena!

Jsem nyní přesvědčen, že pozvání k naší účasti na poslední chvíli, bez možnosti řádné přípravy a se zamlčenými pasážemi textu bylo zcela plánovaným zneužitím našich jmen. Proti dalšímu používání mého jména Vaším ministerstvem co nejostřeji protestuji.

A nyní ke zmíněné důvodové zprávě: Její argumentace tam, kde tomu rozumím nejlépe, tedy v pasáži o suchozemských želvách je zcela neodborná, nepodložená žádnými fakty ani čísly a kdyby se nejednalo o návrh zákonné normy (!) tak by vypadala přímo směšně. Autor tohoto textu převrací skutečnost o 180 stupňů. Populace evropských suchozemských želv jezdím sledovat více než 30 let, stejnou dobu se pohybuji v chovatelském prostředí a mohu zodpovědně říci že:

1. Je nemožné kdekoli v Evropě nachytat v přírodě mláďata, která by se mohla vydávat za odchovaná, protože mláďata suchozemských želv žijí skrytě a nacházejí se zcela náhodně.
2. Odchovy želv na zahradách (ale i na farmách ve Slovinsku a jinde) jsou natolik četné a metodika natolik zvládnutá, legální chovatelé (ve smyslu nejlepší snahy o dodržování všech norem a vyřízení všech potřebných dokumentů po roce 1997) zcela vytlačují a likvidují snažení pašeráků.
3. Znalosti o způsobu života, ekologii a etologii želv se za posledních 10 let (zejména díky činnosti chovatelů) zmnohonásobili a díky knižním publikacím, periodikům i osvětové činnosti zájmových sdružení se je podařilo rozšířit i mezi méně zdatné držitele jednotlivých zvířat. Výsledkem je plošné zlepšení péče o suchozemské želvy v péči člověka. Rozhodně se nyní nedá říci, že většina chovaných želv trpí. Vzhledem k určité odbornosti, kterou každý chovatel musí vstřebat je možné říci, že křečkové, psi nebo kočky v lidské péči jsou vystavení horšímu zacházení.
4. Zákaz chovu evropských suchozemských želv povede ke zhoršení stavu přírodních populací, protože opět vzroste zájem pašeráků o jejich dovozy z přírody, a kdyby se podařilo želvy v domácnostech zcela vymýtit, odvrácení zájmu veřejnosti o tuto skupinu přispěje k uvolnění již tak nadměrného civilizačního tlaku, kterému jsou populace želv vystaveny v přírodě (a který je hlavní, ne-li jedinou příčinou jejich ohrožení).

Tyto 4 body jsem schopen a ochoten podepřít publikovanými objektivními publikacemi a mými sebranými fakty, nikoli však již v interní debatě na MŽP, ke kterému jsem zcela ztratil důvěru.

Petr Velenský
Kurátor nižších obratlovců a bezobratlých ZOO hl.m. Prahy
Člen řídícího výboru Turtle Survival Alliance Europe

Novější vyjádření...

Teraristická společnost Praha
Na Fišerce 19/19, CZ-160 00 Praha 6-Horní Šárka
www. teraristika.cz;
e-mail:predseda@teraristika.cz; telefon: 2 3333 8758

IČO: 476 06045



Věc: Vyjádření k novele zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a ke změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb, včetně důvodové zprávy, dalších dokumentů a širších souvislostí.

a) Komentář k duchu a širším souvislostem zákona

S předkladateli zákona se určitě všichni shodneme na tom, že v současné době jsou volně žijící organismy stále více ohroženy lidskou činností, přičemž značná část natolik kriticky, že jejich dlouhodobé přežití se jeví jako stále méně a méně pravděpodobným. A všichni jsme zajedno, že biodiverzitu je třeba chránit. S většinou zoologů a ekologů bychom se jistě shodli na těchto (velmi zjednodušujících) tezích:
· Jestliže populace ohroženého druhu klesne pod kritický počet jedinců, druh je odsouzen k vyhynutí. Aby druh mohl úspěšně přežívat, musí být počet jedinců co nejvyšší. Z celkového počtu jedinců nelze vyjmout počet jedinců chovaných v lidské péči (např. u diskutovaných tygrů tento počet možná převažuje nad počtem jedinců žijících v přírodě). Například zubry se podařilo zachránit jen proto, že I. světovou válku přežilo několik jedinců roztroušených po evropských Zoo a zookoutcích (v Bialowiieži nepřežil ani jeden), ty se podařilo soustředit a zahájit chovný program.
· Největším ohrožením volně žijících živočichů je masivní a všude na světě rychle postupující destrukce habitatů způsobená ekonomickým tlakem člověka. Tuto destrukci nelze (z ekonomických důvodů) účinně zastavit a mnohé druhy (jako např. zase zmínění tygři) už o většinu svého dřívějšího areálu nenávratně přišli.
· Přímý lov či sběr člověkem znamená specielně pro menší druhy nesrovnatelně menší ohrožení než plošná destrukce habitatů. Navíc je třeba brát do úvahy principy „udržitelného využívání“, které se stále více prosazují například i u tak velkých zvířat jako jsou sloni. Za určitých okolností může některé i menší druhy ohrožovat kvantitativní odchyt pro kulinářské či farmaceutické účely. Odchyt pro účely chovu je (s výjimkou malého počtu úzkoareálových pomalu se množících druhů či „vykřičených“ lokalit) je zpravidla naprosto marginálním rizikem.
· Hlavním bojištěm ochrany přírody je přirozené prostředí ohrožených živočichů. Každá země by si měla v první řadě chránit vlastní flóru a faunu. In situ programy zaměřené na menší živočichy mohou být za poměrně nízkých nákladů velice účinné – za cenu 1 CITESového psa by možná šlo zachránit celou českou populaci užovek stromových. A v rozvojových zemích jsou náklady ještě výrazně nižší.
· Ochrana druhu spočívá v zachování jeho habitatu a v udržení co nejpočetnější populace

Možná i kvůli frustraci z reálné situace je současná představu o smyslu a optimálních metodách ochrany druhů volně rostoucích živočichů a rostlin v České republice, která stále více převládá v kruzích profesionálních ochranářů, výše uvedeným tezím dosti vzdálená. Podle vynaloženého úsilí, personálního nasazení i finančních prostředků se zdá, že u nás převládá zájem v první řadě chránit druhy exotické. Za největší ohrožení se považuje nejen odchyt jedinců z divokých populací, ale i pouhé držení exemplářů narozených (třeba i ve vyšší generaci) v lidské péči. Tato priorita je potvrzena okřídleným a neustále opakovaným sloganem, že „ po obchodu se zbraněmi a drogami je obchod se zvířaty třetím nejvýnosnějším odvětvím“, který se sice nikdo nikdy ani nepokusil něčím doložit, ale díky tomu, že působí přes závist, je asi velmi účinný.
Nečetné In situ ochranářské projekty v exotických zemích jsou u nás předmětem spíše soukromých aktivit. Hlavní priority zákona o „ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ jsou
· Zabránit proniknutí byť i jediného exempláře z nelegálního importu do chovů
· Zabezpečit důkladnou a stoprocentní evidenci a kontrolu veškerých exemplářů
· Zabránit chovu a rozmnožování byť i jediného exempláře, který požadované standardy evidence a kontroly nesplňuje, a to i včetně jeho potomků
· Zabezpečit co nejpřísnější dodržování veškerých norem evropské legislativy
· Dát do ruky kontrolním orgánům nástroje pro důslednou kontrolu a přísné potrestání každého, kdo by tato pravidla jakkoliv porušil
· Zabezpečit prosazení těchto priorit za každou cenu (finanční, administrativní…), i za cenu, že se celé početné stabilizované chované populace chráněných druhů nechají vymřít.

Ochrana ohrožených druhů – t.j. ochrana jejich habitatu a zachování maximálního počtu jedinců – mezi těmito prioritami chybí.

Bývá zvykem, že se při prosazování jakýchkoliv novinek předkládá vysvětlení, jaký je jejich smysl, čemu pomohou, kolik budou stát a případně i jaké budou mít negativní dopady. V moderní době by veškerá opatření měla být „evidence-based“ a měla by být podložena „cost-benefit analysis“. Ani jedno ani druhé prozatím nenastalo a zdůvodňování plánovaných opatření v důvodové zprávě je více než amatérské ( záští čišící styl zdůvodnění paragrafu 24a není hoden právního dokumentu). Příslušné orgány však své záměry nekonzultují s nikým jiným než s profesionálními ochranáři obdobného založení a odborníci z univerzit, vědeckých ústavů, muzeí apod. nejsou do debaty přizváni. Chvályhodná snaha zahájit dialog s chovateli skončila fiaskem. Člověk, který nemá potřebné informace, samozřejmě výsledky českého pojetí ochrany přírody úplně objektivně posoudit nemůže. Nicméně, nelze popřít, že aplikace represí dokázala omezit nelegální dovoz chráněných živočichů na absolutní minimum. Situace oproti polovině 90 let se radikálně změnila. Z pašerácké velmoci jsme se stali zemí přísné kontroly dovozu, a proto již u nás několik let nepůsobí žádný profesionální nelegální dovozce. Možná proto se teď zájem kontrolních orgánů přesouvá od exemplářů dovážených k exemplářům již dlouhodobě chovaným včetně těch, co žijí v České republice po několik generací.


Příslušné orgány rozhodně mohou vykázat výsledky na poli ochrany exotické fauny:
· Každoročně zabaví možná několik desítek nelegálně držených jedinců
· Odstrašující účinek represí zabrání dovozu možná několika stovek exemplářů
Ale jaký mají tato opatření (v celoevropském či celosvětovém měřítku) na populace chráněných druhů plazů, to se myslím nikdo ani nepokusil zjistit. A už vůbec si nikdo netroufl vyčíslit finanční náklady a posoudit, jestli jsou vynakládány tím pro přírodu nejprospěšnějším způsobem.

b) Připomínky k paragrafu 24 a důvodové zprávě k němu

Paragraf 24a do zákona nepatří, protože
· Nesouvisí s legislativou CITES
· Pro zákaz chovu primátů a tygrů není důvod, protože
- nehrozí riziko nelegálního dovozu, neboť dovoz je regulován CITES a předmětem úpravy jsou veskrze exempláře chované po více generací v lidské péči
- nehrozí riziko nevhodných chovných podmínek (týrání zvířat) – chovy těchto zvířat jsou pod povinnou veterinární kontrolou a pokud by zvířata byla držena za nevhodných podmínek, bude chov zakázán
- není jisté, zdali příslušná evropská směrnice skutečně takto striktně chov zakazuje. Příslušné paragrafy je třeba podrobit nezávislé právní analýze.
- Ztráta genofondu populací chovaných v lidské péči, jejichž vymření je úřady požadováno, je těžkou ranou pro přežití málo početných druhů, vystavených v přírodě rychlé destrukci biotopů.

Důvodová zpráva se snaží nalézt cesty zdůvodnění zákazu chovu prakticky libovolných druhů. Zdůvodnění může pokrýt celé spektrum druhů od obtížně chovatelných až naopak po druhy, které se rozmnožují na vkus předkladatelů až příliš snadno.

Pokud je skutečně nutná implementace evropské legislativy do zákona České republiky, považoval bych za logické, že se v důvodové zprávě objeví především přesný text ustanovení EU zakazujících chov.

b) Připomínky k registraci exemplářů

Není důvod dále udržovat systém registračních listů, protože
- Registrační list neprokazuje původ zvířete a může být kontrolními orgány kdykoliv zpochybněn
- Agenda s registračními listy nadměrně zatěžuje registrační místa. Zrušením této agendy se ušetří peníze daňových poplatníků a nebude nutné z těchto důvodů zakazovat chov zvířat
U přísně chráněných druhů CITES I/A je tak jako takt nutné doložit původ „Výjimkou z neobchodovatelnosti“, která obsahuje veškeré potřebné údaje a registrační list je duplicitní.

S úctou

V Praze, dne 1.2.2008 RNDr. Petr Kodym, CSc.
předseda TSP

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

petr zelvar napsal(a):
Novější vyjádření...

Teraristická společnost Praha
Na Fišerce 19/19, CZ-160 00 Praha 6-Horní Šárka
www. teraristika.cz;
e-mail:predseda@teraristika.cz; telefon: 2 3333 8758

IČO: 476 06045



Věc: Vyjádření k novele zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a ke změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb, včetně důvodové zprávy, dalších dokumentů a širších souvislostí.

a) Komentář k duchu a širším souvislostem zákona

S předkladateli zákona se určitě všichni shodneme na tom, že v současné době jsou volně žijící organismy stále více ohroženy lidskou činností, přičemž značná část natolik kriticky, že jejich dlouhodobé přežití se jeví jako stále méně a méně pravděpodobným. A všichni jsme zajedno, že biodiverzitu je třeba chránit. S většinou zoologů a ekologů bychom se jistě shodli na těchto (velmi zjednodušujících) tezích:
· Jestliže populace ohroženého druhu klesne pod kritický počet jedinců, druh je odsouzen k vyhynutí. Aby druh mohl úspěšně přežívat, musí být počet jedinců co nejvyšší. Z celkového počtu jedinců nelze vyjmout počet jedinců chovaných v lidské péči (např. u diskutovaných tygrů tento počet možná převažuje nad počtem jedinců žijících v přírodě). Například zubry se podařilo zachránit jen proto, že I. světovou válku přežilo několik jedinců roztroušených po evropských Zoo a zookoutcích (v Bialowiieži nepřežil ani jeden), ty se podařilo soustředit a zahájit chovný program.
· Největším ohrožením volně žijících živočichů je masivní a všude na světě rychle postupující destrukce habitatů způsobená ekonomickým tlakem člověka. Tuto destrukci nelze (z ekonomických důvodů) účinně zastavit a mnohé druhy (jako např. zase zmínění tygři) už o většinu svého dřívějšího areálu nenávratně přišli.
· Přímý lov či sběr člověkem znamená specielně pro menší druhy nesrovnatelně menší ohrožení než plošná destrukce habitatů. Navíc je třeba brát do úvahy principy „udržitelného využívání“, které se stále více prosazují například i u tak velkých zvířat jako jsou sloni. Za určitých okolností může některé i menší druhy ohrožovat kvantitativní odchyt pro kulinářské či farmaceutické účely. Odchyt pro účely chovu je (s výjimkou malého počtu úzkoareálových pomalu se množících druhů či „vykřičených“ lokalit) je zpravidla naprosto marginálním rizikem.
· Hlavním bojištěm ochrany přírody je přirozené prostředí ohrožených živočichů. Každá země by si měla v první řadě chránit vlastní flóru a faunu. In situ programy zaměřené na menší živočichy mohou být za poměrně nízkých nákladů velice účinné – za cenu 1 CITESového psa by možná šlo zachránit celou českou populaci užovek stromových. A v rozvojových zemích jsou náklady ještě výrazně nižší.
· Ochrana druhu spočívá v zachování jeho habitatu a v udržení co nejpočetnější populace

Možná i kvůli frustraci z reálné situace je současná představu o smyslu a optimálních metodách ochrany druhů volně rostoucích živočichů a rostlin v České republice, která stále více převládá v kruzích profesionálních ochranářů, výše uvedeným tezím dosti vzdálená. Podle vynaloženého úsilí, personálního nasazení i finančních prostředků se zdá, že u nás převládá zájem v první řadě chránit druhy exotické. Za největší ohrožení se považuje nejen odchyt jedinců z divokých populací, ale i pouhé držení exemplářů narozených (třeba i ve vyšší generaci) v lidské péči. Tato priorita je potvrzena okřídleným a neustále opakovaným sloganem, že „ po obchodu se zbraněmi a drogami je obchod se zvířaty třetím nejvýnosnějším odvětvím“, který se sice nikdo nikdy ani nepokusil něčím doložit, ale díky tomu, že působí přes závist, je asi velmi účinný.
Nečetné In situ ochranářské projekty v exotických zemích jsou u nás předmětem spíše soukromých aktivit. Hlavní priority zákona o „ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ jsou
· Zabránit proniknutí byť i jediného exempláře z nelegálního importu do chovů
· Zabezpečit důkladnou a stoprocentní evidenci a kontrolu veškerých exemplářů
· Zabránit chovu a rozmnožování byť i jediného exempláře, který požadované standardy evidence a kontroly nesplňuje, a to i včetně jeho potomků
· Zabezpečit co nejpřísnější dodržování veškerých norem evropské legislativy
· Dát do ruky kontrolním orgánům nástroje pro důslednou kontrolu a přísné potrestání každého, kdo by tato pravidla jakkoliv porušil
· Zabezpečit prosazení těchto priorit za každou cenu (finanční, administrativní…), i za cenu, že se celé početné stabilizované chované populace chráněných druhů nechají vymřít.

Ochrana ohrožených druhů – t.j. ochrana jejich habitatu a zachování maximálního počtu jedinců – mezi těmito prioritami chybí.

Bývá zvykem, že se při prosazování jakýchkoliv novinek předkládá vysvětlení, jaký je jejich smysl, čemu pomohou, kolik budou stát a případně i jaké budou mít negativní dopady. V moderní době by veškerá opatření měla být „evidence-based“ a měla by být podložena „cost-benefit analysis“. Ani jedno ani druhé prozatím nenastalo a zdůvodňování plánovaných opatření v důvodové zprávě je více než amatérské ( záští čišící styl zdůvodnění paragrafu 24a není hoden právního dokumentu). Příslušné orgány však své záměry nekonzultují s nikým jiným než s profesionálními ochranáři obdobného založení a odborníci z univerzit, vědeckých ústavů, muzeí apod. nejsou do debaty přizváni. Chvályhodná snaha zahájit dialog s chovateli skončila fiaskem. Člověk, který nemá potřebné informace, samozřejmě výsledky českého pojetí ochrany přírody úplně objektivně posoudit nemůže. Nicméně, nelze popřít, že aplikace represí dokázala omezit nelegální dovoz chráněných živočichů na absolutní minimum. Situace oproti polovině 90 let se radikálně změnila. Z pašerácké velmoci jsme se stali zemí přísné kontroly dovozu, a proto již u nás několik let nepůsobí žádný profesionální nelegální dovozce. Možná proto se teď zájem kontrolních orgánů přesouvá od exemplářů dovážených k exemplářům již dlouhodobě chovaným včetně těch, co žijí v České republice po několik generací.


Příslušné orgány rozhodně mohou vykázat výsledky na poli ochrany exotické fauny:
· Každoročně zabaví možná několik desítek nelegálně držených jedinců
· Odstrašující účinek represí zabrání dovozu možná několika stovek exemplářů
Ale jaký mají tato opatření (v celoevropském či celosvětovém měřítku) na populace chráněných druhů plazů, to se myslím nikdo ani nepokusil zjistit. A už vůbec si nikdo netroufl vyčíslit finanční náklady a posoudit, jestli jsou vynakládány tím pro přírodu nejprospěšnějším způsobem.

b) Připomínky k paragrafu 24 a důvodové zprávě k němu

Paragraf 24a do zákona nepatří, protože
· Nesouvisí s legislativou CITES
· Pro zákaz chovu primátů a tygrů není důvod, protože
- nehrozí riziko nelegálního dovozu, neboť dovoz je regulován CITES a předmětem úpravy jsou veskrze exempláře chované po více generací v lidské péči
- nehrozí riziko nevhodných chovných podmínek (týrání zvířat) – chovy těchto zvířat jsou pod povinnou veterinární kontrolou a pokud by zvířata byla držena za nevhodných podmínek, bude chov zakázán
- není jisté, zdali příslušná evropská směrnice skutečně takto striktně chov zakazuje. Příslušné paragrafy je třeba podrobit nezávislé právní analýze.
- Ztráta genofondu populací chovaných v lidské péči, jejichž vymření je úřady požadováno, je těžkou ranou pro přežití málo početných druhů, vystavených v přírodě rychlé destrukci biotopů.

Důvodová zpráva se snaží nalézt cesty zdůvodnění zákazu chovu prakticky libovolných druhů. Zdůvodnění může pokrýt celé spektrum druhů od obtížně chovatelných až naopak po druhy, které se rozmnožují na vkus předkladatelů až příliš snadno.

Pokud je skutečně nutná implementace evropské legislativy do zákona České republiky, považoval bych za logické, že se v důvodové zprávě objeví především přesný text ustanovení EU zakazujících chov.

b) Připomínky k registraci exemplářů

Není důvod dále udržovat systém registračních listů, protože
- Registrační list neprokazuje původ zvířete a může být kontrolními orgány kdykoliv zpochybněn
- Agenda s registračními listy nadměrně zatěžuje registrační místa. Zrušením této agendy se ušetří peníze daňových poplatníků a nebude nutné z těchto důvodů zakazovat chov zvířat
U přísně chráněných druhů CITES I/A je tak jako takt nutné doložit původ „Výjimkou z neobchodovatelnosti“, která obsahuje veškeré potřebné údaje a registrační list je duplicitní.

S úctou

V Praze, dne 1.2.2008 RNDr. Petr Kodym, CSc.
předseda TSP

. . . jo,jo snad tedy nebude toto vše k ničemu

petr zelvar napsal(a):
Novější vyjádření...

Teraristická společnost Praha
Na Fišerce 19/19, CZ-160 00 Praha 6-Horní Šárka
www. teraristika.cz;
e-mail:predseda@teraristika.cz; telefon: 2 3333 8758

IČO: 476 06045



Věc: Vyjádření k novele zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a ke změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb, včetně důvodové zprávy, dalších dokumentů a širších souvislostí.

a) Komentář k duchu a širším souvislostem zákona

S předkladateli zákona se určitě všichni shodneme na tom, že v současné době jsou volně žijící organismy stále více ohroženy lidskou činností, přičemž značná část natolik kriticky, že jejich dlouhodobé přežití se jeví jako stále méně a méně pravděpodobným. A všichni jsme zajedno, že biodiverzitu je třeba chránit. S většinou zoologů a ekologů bychom se jistě shodli na těchto (velmi zjednodušujících) tezích:
· Jestliže populace ohroženého druhu klesne pod kritický počet jedinců, druh je odsouzen k vyhynutí. Aby druh mohl úspěšně přežívat, musí být počet jedinců co nejvyšší. Z celkového počtu jedinců nelze vyjmout počet jedinců chovaných v lidské péči (např. u diskutovaných tygrů tento počet možná převažuje nad počtem jedinců žijících v přírodě). Například zubry se podařilo zachránit jen proto, že I. světovou válku přežilo několik jedinců roztroušených po evropských Zoo a zookoutcích (v Bialowiieži nepřežil ani jeden), ty se podařilo soustředit a zahájit chovný program.
· Největším ohrožením volně žijících živočichů je masivní a všude na světě rychle postupující destrukce habitatů způsobená ekonomickým tlakem člověka. Tuto destrukci nelze (z ekonomických důvodů) účinně zastavit a mnohé druhy (jako např. zase zmínění tygři) už o většinu svého dřívějšího areálu nenávratně přišli.
· Přímý lov či sběr člověkem znamená specielně pro menší druhy nesrovnatelně menší ohrožení než plošná destrukce habitatů. Navíc je třeba brát do úvahy principy „udržitelného využívání“, které se stále více prosazují například i u tak velkých zvířat jako jsou sloni. Za určitých okolností může některé i menší druhy ohrožovat kvantitativní odchyt pro kulinářské či farmaceutické účely. Odchyt pro účely chovu je (s výjimkou malého počtu úzkoareálových pomalu se množících druhů či „vykřičených“ lokalit) je zpravidla naprosto marginálním rizikem.
· Hlavním bojištěm ochrany přírody je přirozené prostředí ohrožených živočichů. Každá země by si měla v první řadě chránit vlastní flóru a faunu. In situ programy zaměřené na menší živočichy mohou být za poměrně nízkých nákladů velice účinné – za cenu 1 CITESového psa by možná šlo zachránit celou českou populaci užovek stromových. A v rozvojových zemích jsou náklady ještě výrazně nižší.
· Ochrana druhu spočívá v zachování jeho habitatu a v udržení co nejpočetnější populace

Možná i kvůli frustraci z reálné situace je současná představu o smyslu a optimálních metodách ochrany druhů volně rostoucích živočichů a rostlin v České republice, která stále více převládá v kruzích profesionálních ochranářů, výše uvedeným tezím dosti vzdálená. Podle vynaloženého úsilí, personálního nasazení i finančních prostředků se zdá, že u nás převládá zájem v první řadě chránit druhy exotické. Za největší ohrožení se považuje nejen odchyt jedinců z divokých populací, ale i pouhé držení exemplářů narozených (třeba i ve vyšší generaci) v lidské péči. Tato priorita je potvrzena okřídleným a neustále opakovaným sloganem, že „ po obchodu se zbraněmi a drogami je obchod se zvířaty třetím nejvýnosnějším odvětvím“, který se sice nikdo nikdy ani nepokusil něčím doložit, ale díky tomu, že působí přes závist, je asi velmi účinný.
Nečetné In situ ochranářské projekty v exotických zemích jsou u nás předmětem spíše soukromých aktivit. Hlavní priority zákona o „ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ jsou
· Zabránit proniknutí byť i jediného exempláře z nelegálního importu do chovů
· Zabezpečit důkladnou a stoprocentní evidenci a kontrolu veškerých exemplářů
· Zabránit chovu a rozmnožování byť i jediného exempláře, který požadované standardy evidence a kontroly nesplňuje, a to i včetně jeho potomků
· Zabezpečit co nejpřísnější dodržování veškerých norem evropské legislativy
· Dát do ruky kontrolním orgánům nástroje pro důslednou kontrolu a přísné potrestání každého, kdo by tato pravidla jakkoliv porušil
· Zabezpečit prosazení těchto priorit za každou cenu (finanční, administrativní…), i za cenu, že se celé početné stabilizované chované populace chráněných druhů nechají vymřít.

Ochrana ohrožených druhů – t.j. ochrana jejich habitatu a zachování maximálního počtu jedinců – mezi těmito prioritami chybí.

Bývá zvykem, že se při prosazování jakýchkoliv novinek předkládá vysvětlení, jaký je jejich smysl, čemu pomohou, kolik budou stát a případně i jaké budou mít negativní dopady. V moderní době by veškerá opatření měla být „evidence-based“ a měla by být podložena „cost-benefit analysis“. Ani jedno ani druhé prozatím nenastalo a zdůvodňování plánovaných opatření v důvodové zprávě je více než amatérské ( záští čišící styl zdůvodnění paragrafu 24a není hoden právního dokumentu). Příslušné orgány však své záměry nekonzultují s nikým jiným než s profesionálními ochranáři obdobného založení a odborníci z univerzit, vědeckých ústavů, muzeí apod. nejsou do debaty přizváni. Chvályhodná snaha zahájit dialog s chovateli skončila fiaskem. Člověk, který nemá potřebné informace, samozřejmě výsledky českého pojetí ochrany přírody úplně objektivně posoudit nemůže. Nicméně, nelze popřít, že aplikace represí dokázala omezit nelegální dovoz chráněných živočichů na absolutní minimum. Situace oproti polovině 90 let se radikálně změnila. Z pašerácké velmoci jsme se stali zemí přísné kontroly dovozu, a proto již u nás několik let nepůsobí žádný profesionální nelegální dovozce. Možná proto se teď zájem kontrolních orgánů přesouvá od exemplářů dovážených k exemplářům již dlouhodobě chovaným včetně těch, co žijí v České republice po několik generací.


Příslušné orgány rozhodně mohou vykázat výsledky na poli ochrany exotické fauny:
· Každoročně zabaví možná několik desítek nelegálně držených jedinců
· Odstrašující účinek represí zabrání dovozu možná několika stovek exemplářů
Ale jaký mají tato opatření (v celoevropském či celosvětovém měřítku) na populace chráněných druhů plazů, to se myslím nikdo ani nepokusil zjistit. A už vůbec si nikdo netroufl vyčíslit finanční náklady a posoudit, jestli jsou vynakládány tím pro přírodu nejprospěšnějším způsobem.

b) Připomínky k paragrafu 24 a důvodové zprávě k němu

Paragraf 24a do zákona nepatří, protože
· Nesouvisí s legislativou CITES
· Pro zákaz chovu primátů a tygrů není důvod, protože
- nehrozí riziko nelegálního dovozu, neboť dovoz je regulován CITES a předmětem úpravy jsou veskrze exempláře chované po více generací v lidské péči
- nehrozí riziko nevhodných chovných podmínek (týrání zvířat) – chovy těchto zvířat jsou pod povinnou veterinární kontrolou a pokud by zvířata byla držena za nevhodných podmínek, bude chov zakázán
- není jisté, zdali příslušná evropská směrnice skutečně takto striktně chov zakazuje. Příslušné paragrafy je třeba podrobit nezávislé právní analýze.
- Ztráta genofondu populací chovaných v lidské péči, jejichž vymření je úřady požadováno, je těžkou ranou pro přežití málo početných druhů, vystavených v přírodě rychlé destrukci biotopů.

Důvodová zpráva se snaží nalézt cesty zdůvodnění zákazu chovu prakticky libovolných druhů. Zdůvodnění může pokrýt celé spektrum druhů od obtížně chovatelných až naopak po druhy, které se rozmnožují na vkus předkladatelů až příliš snadno.

Pokud je skutečně nutná implementace evropské legislativy do zákona České republiky, považoval bych za logické, že se v důvodové zprávě objeví především přesný text ustanovení EU zakazujících chov.

b) Připomínky k registraci exemplářů

Není důvod dále udržovat systém registračních listů, protože
- Registrační list neprokazuje původ zvířete a může být kontrolními orgány kdykoliv zpochybněn
- Agenda s registračními listy nadměrně zatěžuje registrační místa. Zrušením této agendy se ušetří peníze daňových poplatníků a nebude nutné z těchto důvodů zakazovat chov zvířat
U přísně chráněných druhů CITES I/A je tak jako takt nutné doložit původ „Výjimkou z neobchodovatelnosti“, která obsahuje veškeré potřebné údaje a registrační list je duplicitní.

S úctou

V Praze, dne 1.2.2008 RNDr. Petr Kodym, CSc.
předseda TSP

Stanovisko petičního výboru:
Nesouhlasíme s implementací §24a, který je ve smyslu znění zákona o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích, naprosto kontraproduktivní, neodborný a dokonce v rozporu s jinými zákony, dokonce s Ústavou České republiky.
Odůvodnění:
1. §24a (Zákaz držení některých exemplářů) je v rozporu se zákonem č.100/2004Sb. o ochraně druhů, namísto omezení obchodu, zákaz držení některých exemplářů, nerozumíme ani označení exemplář, má to být druh či exemplář, a pokud ano pak který?
2. §24a je v rozporu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících rostlin a živočichů (CITES).
3. §24a je v rozporu s Ústavou České republiky, a to již s preambulí, potažmo pak s několika články Základních ustanovení, a tím logicky i dalších jednotlivých zákonů.
4. §24a v odst.3 zakládá pochybnosti o rovnosti občanů a vytvářením pro korupčního prostředí,podkopává důvěru občanů ve spravedlnost a vytváří prostor pro spekulace o smyslu celého zákona č.100/2004 Sb.
5. §24a v odst.4 je nabádáním k týrání zvířat, rozdělením chovných párů a skupin,které u některých druhů mohou znamenat i smrt např. u sžitých páru papoušků, drápkatých opic atd.,vytváří obavy o schopnosti a možnosti zvládnout nával nechtěných chovanců např. zoologickými zahradami.
6. §24a v neposlední řadě už nyní, evokuje strach ze znárodnění chovaných zvířat, a ve svém důsledku vyvolá nedůvěru,závist a zášť mezi chovateli,odborníky a ochránci přírody.

Chceme znát důvody a zastánce implementace §24a, a skutečný smysl zapracování §24a do novely zákona. Chceme znát důvody způsobu informovanosti, respektive proč zástupci chovatelské veřejnosti a zároveň uznávání odborníci v jednotlivých oborech, byli milně informováni, jak dnes všichni deklarují ve svých pro- hlášeních. Chceme mimo jiné znát i odpověď na otázku, jak a kdo zjišťoval, že nebude mít tato novela žádné sociální důsledky, jak je uvedeno v důvodové zprávě. Naprostý opak je pravdou, a to v některých případech dokonce důsledky likvidační, případně minimálně narušující soužití v rodině, a to z důvodů finančních tak i dalších, např. psychických. Proto Vás všechny žádáme o vyvození důsledků s takto nedemokraticky, neprofesionálně a podivuhodně vedených jednání, mimo jiné vyvolávajících pochybnosti o odbornosti úředníků, a řekl bych až zavánějících zneužíváním pravomoci veřejného činitele.

Za petiční výbor : Karel Ábelovský

k abel napsal(a):
Stanovisko petičního výboru:
Nesouhlasíme s implementací §24a, který je ve smyslu znění zákona o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích, naprosto kontraproduktivní, neodborný a dokonce v rozporu s jinými zákony, dokonce s Ústavou České republiky.
Odůvodnění:
1. §24a (Zákaz držení některých exemplářů) je v rozporu se zákonem č.100/2004Sb. o ochraně druhů, namísto omezení obchodu, zákaz držení některých exemplářů, nerozumíme ani označení exemplář, má to být druh či exemplář, a pokud ano pak který?
2. §24a je v rozporu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících rostlin a živočichů (CITES).
3. §24a je v rozporu s Ústavou České republiky, a to již s preambulí, potažmo pak s několika články Základních ustanovení, a tím logicky i dalších jednotlivých zákonů.
4. §24a v odst.3 zakládá pochybnosti o rovnosti občanů a vytvářením pro korupčního prostředí,podkopává důvěru občanů ve spravedlnost a vytváří prostor pro spekulace o smyslu celého zákona č.100/2004 Sb.
5. §24a v odst.4 je nabádáním k týrání zvířat, rozdělením chovných párů a skupin,které u některých druhů mohou znamenat i smrt např. u sžitých páru papoušků, drápkatých opic atd.,vytváří obavy o schopnosti a možnosti zvládnout nával nechtěných chovanců např. zoologickými zahradami.
6. §24a v neposlední řadě už nyní, evokuje strach ze znárodnění chovaných zvířat, a ve svém důsledku vyvolá nedůvěru,závist a zášť mezi chovateli,odborníky a ochránci přírody.

Chceme znát důvody a zastánce implementace §24a, a skutečný smysl zapracování §24a do novely zákona. Chceme znát důvody způsobu informovanosti, respektive proč zástupci chovatelské veřejnosti a zároveň uznávání odborníci v jednotlivých oborech, byli milně informováni, jak dnes všichni deklarují ve svých pro- hlášeních. Chceme mimo jiné znát i odpověď na otázku, jak a kdo zjišťoval, že nebude mít tato novela žádné sociální důsledky, jak je uvedeno v důvodové zprávě. Naprostý opak je pravdou, a to v některých případech dokonce důsledky likvidační, případně minimálně narušující soužití v rodině, a to z důvodů finančních tak i dalších, např. psychických. Proto Vás všechny žádáme o vyvození důsledků s takto nedemokraticky, neprofesionálně a podivuhodně vedených jednání, mimo jiné vyvolávajících pochybnosti o odbornosti úředníků, a řekl bych až zavánějících zneužíváním pravomoci veřejného činitele.

Za petiční výbor : Karel Ábelovský

Zvětšit obrázek

foto: Lee Celano/Handout, Reuters

V Indii ubývají tygři. Jejich počet se za posledních pět letech snížil téměř na třetinu, vyplývá z vládního průzkumu. Podle ekologů za to může pytláctví a urbanizace.
13. 2. 2008 19:41 - DILLÍ

Podle vládní zprávy zaznamenali úbytek tygrů ve všech indických státech s jedinou výjimkou Tamilnádu na jihu. Zatímco v roce 2002 bylo v Indii zaznamenáno 3 642 tygrů, nyní je jich jen 1 411. Před sto lety žilo v zemi na 40 000 tygrů.

Ekologové vyzývají vládu, aby okamžitě pomohla trend zastavit. Už loni vláda ustanovila zvláštní jednotky k ochraně teritorií tygra, podle ochranářů to ale nelegální lov neomezilo. Rezervace navíc ohrožuje rozpínání městské zástavby.

Tygři jsou loveni kvůli kůži pro módní průmysl a kostem pro orientální medicínu. Čínští obchodníci jsou za tygří kůži ochotni zaplatit přes 12 000 dolarů (téměř čtvrt miliónu korun).

Indie je domovem 40 procent všech tygrů. Žijí převážně v 23 rezervacích v sedmnácti spolkových státech.

Podle mě tam část článku chybí, představoval bych si konec takto: V reakci na toto zjištění odpovědný ogán MŽP v součinnosti s orgány EU se rozhodl pytláky nepřímo podpořit tím, že zakáže faremní odchov tygrů pro hospodářské účely a likvidací případných soukromých chovů.

jetmar napsal(a):
Zvětšit obrázek

foto: Lee Celano/Handout, Reuters

V Indii ubývají tygři. Jejich počet se za posledních pět letech snížil téměř na třetinu, vyplývá z vládního průzkumu. Podle ekologů za to může pytláctví a urbanizace.
13. 2. 2008 19:41 - DILLÍ

Podle vládní zprávy zaznamenali úbytek tygrů ve všech indických státech s jedinou výjimkou Tamilnádu na jihu. Zatímco v roce 2002 bylo v Indii zaznamenáno 3 642 tygrů, nyní je jich jen 1 411. Před sto lety žilo v zemi na 40 000 tygrů.

Ekologové vyzývají vládu, aby okamžitě pomohla trend zastavit. Už loni vláda ustanovila zvláštní jednotky k ochraně teritorií tygra, podle ochranářů to ale nelegální lov neomezilo. Rezervace navíc ohrožuje rozpínání městské zástavby.

Tygři jsou loveni kvůli kůži pro módní průmysl a kostem pro orientální medicínu. Čínští obchodníci jsou za tygří kůži ochotni zaplatit přes 12 000 dolarů (téměř čtvrt miliónu korun).

Indie je domovem 40 procent všech tygrů. Žijí převážně v 23 rezervacích v sedmnácti spolkových státech.

Podle mě tam část článku chybí, představoval bych si konec takto: V reakci na toto zjištění odpovědný ogán MŽP v součinnosti s orgány EU se rozhodl pytláky nepřímo podpořit tím, že zakáže faremní odchov tygrů pro hospodářské účely a likvidací případných soukromých chovů.

Pardon zapoměl jsem uvést zdroj http://www.novinky.cz/clanek/133155 -v-indii-rapidne-klesl-pocet-tygru.html

jetmar napsal(a):
Zvětšit obrázek

foto: Lee Celano/Handout, Reuters

V Indii ubývají tygři. Jejich počet se za posledních pět letech snížil téměř na třetinu, vyplývá z vládního průzkumu. Podle ekologů za to může pytláctví a urbanizace.
13. 2. 2008 19:41 - DILLÍ

Podle vládní zprávy zaznamenali úbytek tygrů ve všech indických státech s jedinou výjimkou Tamilnádu na jihu. Zatímco v roce 2002 bylo v Indii zaznamenáno 3 642 tygrů, nyní je jich jen 1 411. Před sto lety žilo v zemi na 40 000 tygrů.

Ekologové vyzývají vládu, aby okamžitě pomohla trend zastavit. Už loni vláda ustanovila zvláštní jednotky k ochraně teritorií tygra, podle ochranářů to ale nelegální lov neomezilo. Rezervace navíc ohrožuje rozpínání městské zástavby.

Tygři jsou loveni kvůli kůži pro módní průmysl a kostem pro orientální medicínu. Čínští obchodníci jsou za tygří kůži ochotni zaplatit přes 12 000 dolarů (téměř čtvrt miliónu korun).

Indie je domovem 40 procent všech tygrů. Žijí převážně v 23 rezervacích v sedmnácti spolkových státech.

Podle mě tam část článku chybí, představoval bych si konec takto: V reakci na toto zjištění odpovědný ogán MŽP v součinnosti s orgány EU se rozhodl pytláky nepřímo podpořit tím, že zakáže faremní odchov tygrů pro hospodářské účely a likvidací případných soukromých chovů.

Zdravím,
jsem rád,že neustává zájem o danou problematiku, ale měli bychom opravdu začít jednat konstruktivně a koordinovaně. Diskuse u exotářu nám mnohé nepřinesla,a rozdmýchává vášně,na místo konkrétních a přínosných podnětů. Prosím oba Jirky,aby se mi případně ozvali , aby jsme se domluvili na dalším postupu .zatím